Izrael, Gaza a Západní břeh Jordánu by měly být chápány jako zahájení nové studené války.
V dosud nejzásadnějším podcastu roku 2024 profesor Michael Hudson – autor zásadních děl, jako je mimo jiné Super-imperialismus a nedávný Kolaps antiky – klinicky předkládá základní pozadí pro pochopení nemyslitelného: genocida 21. století, vysílaná 24 hodin / 7 dní v týdnu živě pro celou planetu.
Obsah:
Obsah:
Skutečným faktorem, který podkopává globální postavení USA, nejsou údajné akce některých autokracií, ale především mezinárodní chování a dvojí standardy samotného Washingtonu, jejichž příkladem je neochvějná podpora izraelské krvavé lázně v Gaze – útoku, který porušuje všechna pravidla, jež USA hlásají již desítky let.
Mezitím americké hodnocení hrozeb přisuzuje Číně „schopnost přímo konkurovat Spojeným státům a spojencům USA a změnit globální řád založený na pravidlech“. Přirovnává tak prostou čínskou schopnost k záměrnému jednání jejího vedení, přičemž nepřímo potvrzuje, že v oficiálním myšlení USA lze uvažovat pouze o světovém řádu vedeném Washingtonem.
V záblesku zdravého rozumu hodnocení hrozeb uznává, že akce USA, jejichž cílem je odradit cizí agresi, si protivníci často „vykládají tak, že posilují své vlastní přesvědčení, že Spojené státy mají v úmyslu je zadržet nebo oslabit, a tyto nesprávné interpretace mohou komplikovat řízení eskalace a krizovou komunikaci“.
Obsah:
Ekologická agenda byla ukradena progresivisty, protože vyhovuje jejich zájmům zničit konzervativní svět. Ekologie je však ve svém principu konzervativní.
Není dávná doba, kdy se mluvilo o udržitelném životě, o obnovitelných a neobnovitelných zdrojích, o čistotě prostředí. Agenda byla postavena na problému vyčerpávání zdrojů a znečištění, kterým se myslel i nárůst oxidu uhličitého v atmosféře mající za následek globální oteplování (které je sporné). Jakékoliv řešení bylo přijímáno s potěšením a přijímáno do diskuse. Budoucí svět byl představován jako stabilní, bez výkyvů teploty a rozsahu ploch přírodních útvarů (pouští, oceánů, pralesů) a s obnovitelnou spotřebou surovin. Dá se říci, že lidé dokázali racionálně posoudit problémy a hledali řešení. Hlavní problémy byly docela jednoduché: Neznečišťovat, neničit, zdroje obnovovat tak, aby byla uhlíková vyrovnanost. Víc potřeba není.
Fenomén současné české státní a politické malosti má mnoho tváří, spousty variant a nesčetně příčin. Diplomatická událost, o které tento text referuje, inspirovala autora textu k formě zamyšlení nad událostmi zrcadlícími politickou imbecilitu a diplomatickou impotenci panující vládní scény, která by se dala nazvat „Seriál evropských reálně-politických událostí ve vztahu k české nepolitice“.
Jaderná válka je možná. Světový mír visí na vlásku v rukou Spojených států, vydíraných ukrajinskými „integrálními nacionalisty“ a izraelskými „revizionistickými sionisty“. Pokud Washington k masakru Rusů a Gazanů nedodá zbraně, nebudou váhat spustit Armagedon.
Války na Ukrajině a v Gaze vedly několik předních politiků k tomu, že současné období přirovnali ke 30. letům minulého století a upozornili na možnost světové války. Jsou tyto obavy oprávněné, nebo jde jen o vyvolávání strachu?
JUDr. Jana Turoňová: Spolek Svatopluk
Prof. Petr Drulák: Slovensko – prezident Pellegrini; Mediální válka proti vlastnímu obyvatelstvu; Izrael, Írán; Ukrajinská válka, Francie, Rusko, východní Evropa; Genderová ideologie
Diskuse
Rostoucí snaha Spojených států „zadržet“ vývoj v Číně se tento týden výrazně projevila, když Janet Yellenová přijela do Pekingu, kde se uskutečnilo její prosebnické turné. Jen několik dní před svým příjezdem vzbudila rozruch svým historicky památným výrokem, že Čína nyní pracuje s „nadkapacitou“ (!!).
Ptáte se, co je to nadkapacita? I pro mě je to nové slovo.
Stejně jako Západ neporozuměl Rusku a byl zaskočen, Bílý dům rozhodně ignoruje biblický „konec časů“ v izraelském „způsobu uvažování o válce“.
Smutnou skutečností washingtonské politiky je, že o některých z nejdůležitějších otázek, kterým Spojené státy a svět čelí, se málokdy vede seriózní debata. Nikde to neplatí více než v oblasti zahraniční politiky. Po mnoho desetiletí existoval v zahraničních záležitostech „bipartajní konsensus“. Je tragické, že tento konsensus byl téměř vždy chybný. Ať už se jednalo o války ve Vietnamu, Afghánistánu a Iráku, svržení demokratických vlád po celém světě nebo katastrofální kroky v oblasti obchodu, jako bylo uzavření Severoamerické dohody o volném obchodu a navázání trvalých normálních obchodních vztahů s Čínou, výsledky často poškodily postavení Spojených států ve světě, podkopaly hodnoty, které země vyznává, a byly katastrofální pro americkou pracující třídu.
Tento vzorec pokračuje i dnes. Poté, co Spojené státy vydaly miliardy dolarů na podporu izraelské armády, brání prakticky osamoceně na světě pravicově extremistickou vládu premiéra Benjamina Netanjahua, která vede kampaň totální války a destrukce proti palestinskému lidu, což má za následek smrt desítek tisíc lidí – včetně tisíců dětí – a hladomor dalších statisíců lidí v pásmu Gazy.
Goebbels by byl hrdý – opozici se snaží rozdrtit s nasazením pomlouvačných kampaní, policejního teroru i přímého násilí + podcast
Problémem nejsou primárně uprchlíci, ale miliardové pobídky německého státu, který tvoří kolem migrace azylový průmysl + podcast
Už nemůžeme utíkat, někam emigrovat, musíme se globalistům postavit a vybojovat budoucnost + podcast
Pred časom sa končiaca (dúfajme) predsedníčka Európskej komisie Ursula von der Leynová v rámci nezmyselnej témy sankcií voči Ruskej federácii vyjadrila: „…naše sankcie výrazne narúšajú hospodársku základňu Ruska a oslabujú vyhliadky na jeho modernizáciu. Budeme naďalej vyvíjať tlak na Rusko a na tých, ktorí ho podporujú na bojisku. Aj naďalej pôjdeme po Putinových najbližších spojencoch. A pôjdeme aj po tých, ktorí pomáhajú Rusku obchádzať sankcie alebo dopĺňať vojnový arzenál…“
Pred časom sa končiaca (dúfajme) predsedníčka Európskej komisie Ursula von der Leynová v rámci nezmyselnej témy sankcií voči Ruskej federácii vyjadrila: „…naše sankcie výrazne narúšajú hospodársku základňu Ruska a oslabujú vyhliadky na jeho modernizáciu. Budeme naďalej vyvíjať tlak na Rusko a na tých, ktorí ho podporujú na bojisku. Aj naďalej pôjdeme po Putinových najbližších spojencoch. A pôjdeme aj po tých, ktorí pomáhajú Rusku obchádzať sankcie alebo dopĺňať vojnový arzenál…“
Kdo může za neúspěch ukrajinské ofenzívy? Spíš stratégové v USA, než ukrajinští velitelé
+ podcast
Západ veřejně mluví o tom, že je potřeba oslabit, zničit Rusko.
A potom ho rozdělit do malých států, což je existenční hrozba.
+ podcast
Pro Rusko je Ukrajina bitvou ve válce za dedolarizaci, tedy mezinárodní obchodování v jiných měnách než v dolarech
+ podcast
Po bezdôvodnom útoku „koalície ochotných“ na Irak tu máme opäť „koalíciu ochotných“, ktorí stáli aj na počiatku štátneho prevratu na Ukrajine. Nemecko, Francúzsko a Poľsko boli garantmi dohody medzi prezidentom Janukovyčom a predstaviteľmi Majdanu, dohody, ktorá požadovala riešiť krízu vytvorením vlády národnej jednoty. Ak by sa bola vytvorila vláda národnej jednoty, tak Ukrajina by sa nemohla stať nástrojom politiky proti Rusku a vojenský konflikt by medzi Ruskom a Ukrajinou nevznikol.
Obsah:
1) Eduard Chmelár: Ak Fico nie je Slovensko, Šimečka je ním ešte menej (9.3.2024)
2) Redakce 100+1: Ve stínu mocných: Jaký byl vztah Čech k Velkomoravské a Francké říši? (31.8.2019)
3) Rostislav Iščenko: Rozvrat Európy na ruinách Ukrajiny
Úvodem připomenu, že se Ukrajina nejen vzdala jaderných zbraní, ale vyhlásila i zájem být státem neutrálním, který se neúčastní vojenských bloků. Rozpad Sovětského svazu byl proveden i za těchto podmínek. Záměrem tehdejšího vedení Ruska, Ukrajiny, a Běloruska, tedy těch republik Sovětského svazu, které rozpad společně „upekly“, byly budoucí korektní a přátelské vztahy národů Sovětského svazu.
Prohlašovat, že si Ukrajina následně mohla dělat, co jí napadlo, tedy v roce 2008 a následujících porušit svůj vlastní závazek a usilovat o vstup do vojenského bloku NATO, může jen dítě nebo politický analfabet. Takhle to ve vztazích států prostě nechodí. Ostatně to tak nechodí ani ve vztahu jednotlivců. To jen naše fantasmagorická propaganda vymyla lidem důkladně mozky.
Opona se rozhrnula. Před konsternovaným světem se odehrává inscenace genocidy pod dohledem, asistencí a ochranou světového hegemona.
Žádnou vodu, žádné jídlo, žádné léky, žádné palivo, žádnou elektřinu! Bojujeme proti lidské zvěři. Odpovědný je celý národ, nikdo není nevinný. Úplně spálit, už žádná naděje. Zničte Gazu hned! Teď! Nakba! Nakba, která zastíní Nakbu 1948. Vymazat je, jejich rodiny, jejich matky a jejich děti. Tato zvířata již nesmějí žít.
Putinův 19. projev přednesený ve čtvrtek 29. února byl rekordně dlouhý: 2 hodiny a 6 minut. Projev ve Federálním shromáždění lze považovat za volební program i proto, že ruský prezident ví, co a jak má dělat, a chápe, na koho se lze spolehnout při plnění stanovených úkolů. V jazyce občana jsou to rodina, mládež a kádry. V jazyce vojenském: vojenská a technologická síla a vysoká hospodářská produktivita. V jazyce politika: nezapomínejte, co jsem kdy řekl, kdo jsem, a proč i politik by nikdy neměl být zrádcem svých spoluobčanů. A vzkázal chamtivcům bez duše: elity nejsou ti, kteří se obohatili v divokých devadesátých letech a konci minulého století.
Koncepční projev ruského prezidenta, dotýkající se současnosti a budoucnosti největší a strategicky nejvýznamnější ozbrojené konfrontace na světě, kterou několik let nazývám antropologická válka, logicky upoutal pozornost západního publika. Navíc jak ve Spojených státech, tak v EU v předvečer volebního cyklu panuje dokázaná krize důvěry mezi těmi nahoře a dole. Lidé při hledání odpovědí se stále více zajímají o názor druhé strany. Proto si dovoluji sdělit několik západních názorů na projev s vlastními mini-komentáři a doplněním.
Téměř všichni lidé, nezávisle na etnickém původu, ideologickém přesvědčení a sexuální orientaci se shodnou, že ve světě narůstá chaos. Klimatické změny, války, ekonomické výkyvy, když ne přímo pokles, sociální nejistota, narůstající hrozba zneužívání umělé inteligence… A k tomu ještě volby! Ruského prezidenta, slovenského prezidenta, volby do Evropského parlamentu, volby amerického prezidenta, všeobecné volby ve Velké Británii… Útěchou budiž, že zmatky byly vždycky.
Zatímco fakty se řídící historici důsledně rozlišují „socialismus“ a např. „komunistickou“ či „bolševickou“ ideologii, existuje zde (nejen) naučný proud, který pro i pro věci, jež jen zavání socialismem či levicovostí, razí striktní termín „komunismus“. Postupný vznik dojmu existence jakéhosi „komunistického“ monolitu (a tím i posílení zdání čehosi nejen nepřátelského, ale i homogenně a nerozborně jednotného, a ze své podstaty tedy totalitního) je pochopitelně nasnadě.
Úmyslné zanedbávání, následovaná blokáda a nyní válka nedokázaly zlomit odhodlání obyvatel poloostrova.
Vzhledem k tomu, že se ruská vojenská operace proti Ukrajině blíží ke svému třetímu roku, soustředění na probíhající konflikt umožnilo, aby další výročí zůstalo relativně nepovšimnuto – je to již přibližně deset let od násilných událostí na kyjevském náměstí Majdan, které uvedly do pohybu okolnosti, jež urychlily současný konflikt.
Interview srbského novináře a spisovatele Dragana Vujičiće s francouzským spisovatelem a publicistou Thierry Meyssanem se věnuje podobnostem mezi válkou v Kosovu (1998), válkou na Ukrajině (2021) a masakrem v Gaze (2023).
Tak „padák“ pro hradní kancléřku Vohralíkovou mě už povzbudil k napsání tohoto článku. Pohárek prostě přetekl.
Ne, neměl jsem k ní žádné větší sympatie, stejně jako je nemám k současnému panu prezidentovi a k většině lidí v jeho okolí. Pozoruji, jak ti přirozeně sympatičtí dobře vnímaní, kteří mu tolik pomohli v kampani jsou vyměňování za úplně jiné figury.
OBSAH:
William Hartung, Christopher Preble: USA hrají v soutěži s Čínou nepoctivou hru
William Hartung: Falešná tvrzení o zaměstnanosti pohánějí obrovské rozpočty Pentagonu
Trialog spolku Svatopluk o korespondenčních volbách | Petr Drulák, Jana Turoňová, Tomáš Doležal
Probíhající krize na Ukrajině a v Gaze ukazují naléhavou potřebu nového internacionalismu, který by se vyrovnal s rostoucí nezávislostí středních a menších mocností na celém světě. Taková vize musí odmítnout snahu o znovuzavedení neúspěšného rámce jednostranného prvenství USA nebo snahu vtěsnat množící se regionálně specifické konflikty do zastaralého modelu „velmocenského soupeření“, který připomíná studenou válku mezi Spojenými státy a Sovětským svazem.
Během uplynulých dvou víkendů se v Německu více než milion lidí postavilo na demonstracích proti rasismu a nelidským postojům pravicové strany AfD, což je největší mobilizace proti krajní pravici v nedávné německé historii. Demonstrace následovaly po odhalení plánů na nucené přesídlování migrantů, které někteří funkcionáři AfD podpořili. Členové vlády – koalice sociálních demokratů (SPD), Zelených a liberálů (FDP) – a konzervativní strany CDU/CSU využili příležitosti, aby se prezentovali jako obránci humanity. Jak věrohodné je však toto morální tvrzení ve skutečnosti?
Dne 8. února 2024 se v Moskvě uskutečnil předem ohlášený a tedy očekávaný rozhovor komentátora Tuckera Carlsona s prezidentem Ruské federace Vladimírem Putinem.
Odkazy na rozhovor (originál, přepis) a komentáře veterána Larryho Johnsona
Trialog zakladatelů spolku Svatopluk, Michal Semín, Ilona Švihlíková, Petr Drulák
Indický premiér Naréndra Módí se 22. ledna zúčastnil slavnostního otevření hinduistického chrámu zasvěceného Rámovi, jednomu z bohů početného hinduistického panteonu.
Obřad měl několik významů. Zaprvé v náboženském kontextu symbolizoval vítězství hinduismu nad islámem. Za druhé ukázal sílu samotné Indie v kontextu kulturních a historických tradic. Za třetí to byl jakýsi akt volební kampaně Naréndry Módího a jeho strany Bharatiya Janata Party, která se hlásí k hinduistickému nacionalismu.
Politika, mezinárodní vztahy zleva v autorském pořadu významného českého politologa a vysokoškolského pedagoga, bývalého prvního náměstka ministra zahraničí, bývalého českého velvyslance v Paříži, autora řady odborných knih u prestižních světových nakladatelství profesora Petra Druláka
Dnes už se sice Angličané vymanili z EU, ale jejich příbuzní a s nimi spojení (severské národy, Nizozemci) stále inklinují k Anglii a USA více než k centru EU. Iberský poloostrov má blíže k Latinské Americe, Balkán k Turecku a Rusku. Opravdu niterné spojení s Evropou je opravdu jen u Němců, Francouzů a Italů. K tomuto centru patřil ve středověku i Český stát. Dnes ovšem nepatří. Je to dáno nepříznivým průběhem historie posledních století, kterou dobře známe. Zdálo se, že zkušenosti z komunistického období vrhnou náš národ do náruče Evropy a Rusko nám navěky znechutí. Ve skutečnosti toto „vrhnutí“ bylo jen kvůli dotacím a konzumnímu životu. S odstupem od komunistické doby nastává jakési jasnější a pravdivější porovnávání historických jevů. Mladí lidé toho sice mnoho o své historii neznají, ale komunistická doba jim už nepřipadá nějak nepříznivá, obzvláště proto, že nevidí žádné jiné použitelné opoziční hodnoty vůči dnešnímu establishmentu.
Obsah:
– Ramzy Baroud: Evropská morální krize: Je EU přímým partnerem v izraelské genocidě v Gaze?
– Alastair Crooke: Tragické sebezničení rozzuřeného Izraele
– Thierry Meyssan: Celosvětová situace v souvislosti s masakrem v Gaze
– Caitlin Johnstone: Jakkoli si myslíte, že je Izrael špatný, je ještě horší
Konec studené války přinesl pomíjivé unipolární uspořádání. V rámci „Pax Americana“ se nadšení intelektuálové a politici domnívali, že liberální demokracie, řád založený na pravidlech, volný trh a západní pojetí lidských práv budou vzkvétat v globálním měřítku. Tuto iluzi však zastínil neúprosný běh dějin. Druhá „dvacetiletá krize“ rozpoutala chaos, anarchii, nejistotu, krveprolití, věčné války a neortodoxní formy konfliktů. Několik regionů a států bylo pohlceno tektonickými otřesy následného zmatku a komplexní vzájemná závislost podnítila nárůst hrozeb spojených s vyhlídkami na nátlak, rozvrat, podřízení a dobytí. Pod vlivem tohoto zlověstného Zeitgeistu se znovu aktivoval přízrak strategického soupeření mezi velmocemi status quo a revizionistickými velmocemi.
Článek představuje před dalším příchodem mrazu z Bruselu ledovku nejenom pro českou, ale i pro oficiální sinofobní EU diplomacii, která se neprobudila ani během nedávného WEF v Davosu.
– Zachary Kallenborn: Proč by zákaz jaderných zbraní lidstvo ohrozil, nikoli zachránil?
– Ward Hayes Wilson: Reakce na Kallenborna: Proč realismus vyžaduje zrušení jaderných zbraní?
– Ivana Nikolić Hughes, Xanthe Hall, Ira Helfand, Mays Smithwick: Existenční hrozbou je jaderné odstrašení, nikoliv smlouva o zákazu jaderných zbraní
– Alexander Kostjuk: Výzva k jadernému odstrašení v Evropě
– Doomsday Clock / Hodiny soudného dne
OBSAH:
Katehon: Davos – agonie globalismu
Steve Watson: Šéfredaktorka WSJ říká elitám v Davosu: „Zprávy už nám nepatří
Joel Kotkin: Rozloučení s Davosem – a šťastný návrat
Jan Campbell: Po Davosu – kam …
– Úvod: Vítejte v imperiu
– Mezinárodní řád založený na pravidlech
– Mnozí říkají, že chtějí mír, zatímco ve skutečnosti chtějí poslušnost
Semaforová vláda nevie vybŕdnuť z patálií, do ktorých dostala Nemecko. Na začiatku roka ju znovu kvária ťažkosti, ktoré si v zložitej domácej i medzinárodnej situácii sociálno-ekonomickej i bezpečnostnej situácii vytvorila aj svojou politikou, najmä „zelenými“ nápadmi. K jej kritickým miestam patrí aj prílišné podriaďovanie sa požiadavkám USA, ktoré škodí hospodárskemu vývoju v štáte.
Obsah:
– Abbas Juma: Vzepřeli se USA, Izraeli a Saúdské Arábii a slibují „pomstu“. Kdo jsou Hútíové z Jemenu?
– Sarah Schiffling, Matthew Tickle: Krize v Rudém moři: Suezský průplav není jediným „úzkým hrdlem“, které hrozí narušením globálních dodavatelských řetězců
– Larry Johnson: USA v Rudém moři zalezly do kouta
Obsah:
Kdo chce moc, nemá nic
Po volbách na Tchaj-wanu
Válka v Gaze urychlila spolupráci mezi mocnostmi globálního Jihu odolávajícími konfliktům podporovaným Západem. Společně mohou Ruskem vedené BRICS a Íránem vedená Osa odporu formovat západní Asii bez USA.
Politika, mezinárodní vztahy zleva v autorském pořadu významného českého politologa a vysokoškolského pedagoga, bývalého prvního náměstka ministra zahraničí, bývalého českého velvyslance v Paříži, autora řady odborných knih u prestižních světových nakladatelství profesora Petra Druláka
1. ledna, kdy Evropská unie vstoupila do dalšího roku hospodářského chaosu a nepříliš vzdálených válek, neměl nikdo náladu slavit 25. narozeniny eura. Nikdo jiný než eurokraté.
Špičky EU se jako vždy rozplývaly nad jednotnou měnou, ale letos jejich úvahy zněly ještě iluzorněji než kdykoli předtím. Ve stanovisku zveřejněném v celé eurozóně předsedové Evropské centrální banky, Komise, Rady, Euroskupiny a Parlamentu chválili euro za to, že EU poskytuje „stabilitu“, „růst“, „pracovní místa“, „jednotu“ a dokonce „větší suverenitu“ a že je celkově „úspěšné“.
Ti Izraelci: Někdy jsou až příliš upřímní, že? Je zatraceně nepříjemné, když naprosto jasně vysvětlují, že záměrem Izraelských obranných sil v Gaze je etnicky vyčistit území od Palestinců, nebo že si myslí, že Palestinci – s odkazem na jazyk Říše – jsou podlidská zvířata, která by měla být vyvražděna, nebo že brutalita IDF, odkazující na násilné odsuny z roku 1948, má být al-Nakbou 2.
V posledních 20 letech selhal každý hlavní cíl americké zahraniční politiky. Taliban se vrátil k moci po 20 letech americké okupace Afghánistánu. Po Saddámovi se Irák stal závislým na Íránu. Syrský prezident Bašár al-Asad zůstal u moci navzdory snaze CIA o jeho svržení . Libye upadla do vleklé občanské války poté, co mise NATO pod vedením USA svrhla Muammara Kaddáfího. Ukrajina byla v roce 2023 na bojišti porážena Ruskem poté, kdy USA v roce 2022 tajně podrazily mírovou dohodu mezi Ruskem a Ukrajinou.
Jemenský Ansaralláh jediným tahem porazil Západ a jeho řád založený na pravidlech.
Kaskádové účinky jediného tahu na šachovnici – ohromující a pečlivě cílené blokády Rudého moře ze strany jemenského Ansarallahu – dalece překračují hranice globální lodní dopravy, dodavatelských řetězců a války o ekonomické koridory.
Vidím, že všichni "proroci" zániku Evropy se shodují v příčině, kterou je nihilismus a individualismus. Já to tvrdím ve své…
Čína v roce 1992 (Wolfowitzov doktrína o nepřipuštění rivala) rivalem nebyla, byla naopak spojencem proti Rusku. Jako rivala ji neocons…
K vašemu příspěvku bych ještě doplnil připomínku Mackinderova heartlandu a Zbygniewa Brzezinského knihu Velká šachovnice. Pak je třeba se zeptat,…
Kapitalizmus je pokračovaním otrokárskej spoločnosti prostredníctvom finančného nástroja – ZISKU! V tom je rozdiel medzi kolonializmom a neokolonializmom. ZISK v…
Jako většina analytiků a komentátorů vychází i prof. Pepa z premisy, že cílem je předejít evropsko-ruské válce. Jenomže podle té…