Přemysl Janýr | 15. 8. 2025 | 305 přečtení

Připomínka těhle událostí se dnes v médiích vyskytuje prakticky výhradně v kontextu válečného štváčství proti Rusku. „Ruský imperialismus nás může obsadit i potřetí,“ zní zaklínadlo. Je nesmyslné. Zkušenost s pastí, ze které SSSR vyvázl jen díky inkompetenci našich politiků, si Rusové zcela jistě nebudou chtít zopakovat. Pokud by to mělo být nezbytné, inkompetenci těch současných vyřeší pár Sarmaty a Orešniky.

Tyhle dva texty jsem publikoval před sedmi lety u příležitosti příslušných výročí a později i na Disputu ve svém seriálu České dějiny. Dnes je publikuji znovu, neboť mimo popisu historických událostí jsou také výmluvným svědectvím o úrovni domácí politické scény, která se od těch dob nejen nezvýšila, ale naopak propadla ještě hlouběji. A také protože nabízejí srovnání: jestliže v roce 1968 byla jejich nereálným naivním cílem svrchovanost státu, je reálným cílem těch dnešních jeho naprosté podřízení.