Olivier Chambrin | 10. 7. 2026 | 165 přečtení

Stejně jako všechny konflikty, avšak ještě více vzhledem k vývoji moderních společností, je i současná válka na Ukrajině multimodální; kromě bojů závisí na ekonomických a sociálních strategiích a odehrává se také na kognitivní úrovni, kde dochází k neustálé propagandě a zkreslování faktické reality. To pro analytika vytváří paradoxní situaci: v mediálně sledovaném konfliktu koexistuje skutečná situace v terénu, která je pro oběti a přímé účastníky zásadní, s narativy a mediálními představami určenými pro veřejnost a někdy ustupuje do pozadí.

Tak například zpravodajství z počátku léta kladlo důraz na ruské neúspěchy: zpomalení územního postupu[1], útoky na logistiku pomocí většího počtu výkonnějších dronů (Hornet, Skat, Ram2x…) dodávaných Západem (dohody o technologickém partnerství Ukrajiny s Polskem, Finskem, Dánskem, Spojeným královstvím, Německem…), údery na velké vzdálenosti do vnitrozemí Ruska, na velká města a ropnou infrastrukturu díky raketám (Flamingo, FP5 Falcon…) a ISR západních zpravodajských služeb, zadušení Krymu.