Lorenzo Maria Pacini | 7. 8. 2026 | 73 přečtení

Od centra NATO v Rize až po deepfakey je vnímání novým bojištěm. Kulky však stále rozhodují o výsledku – a Rusko neprohrává.

V konfliktech posledního čtvrtstoletí přestal být informační rozměr pouhým doplňkem vojenských akcí a stal se samostatným dějištěm. Tato formulace není nová: již v roce 1998 Vladimir Slipčenko tvrdil, že informace se stávají „zbraní stejného druhu jako rakety, bomby a torpéda“ a že nová forma vedení války nahradila ozbrojený boj jako rozhodující faktor pro dosažení politicko-vojenských cílů. Nezměnil se samotný princip, ale spíše infrastruktura, která jej umožňuje: masová konektivita, algoritmické mudulování pozornosti a dostupnost generativních nástrojů snížily náklady a znásobily rozsah operací zaměřených na vnímání.