1. Zdeněk Jemelík: Co zbylo po Pavlu Blažkovi kromě bitcoinové ostudy
2. Zdeněk Jemelík: Sympaticky rychlá a věcná ministryně

Článek Zdeněk Jemelík, Co zbylo po Pavlu Blažkovi kromě bitcoinové ostudy vyšel na serveru Chamurappi 15. června 2025

Co zbylo po Pavlu Blažkovi kromě bitcoinové ostudy

Pavel Blažek. Foto: Memesita.com

Především sám Pavel Blažek si odnesl poznatek, že „žádný strom neroste do nebe“. Dosud mu všechny kulišárny procházely, ale na té poslední si zničil pečlivě budovanou kariéru. Nelze ovšem vyloučit, že skrytá odměna od darknetové mafie by mu za to stála, i když by se jejím přijetím vyloučil ze společenství slušných lidí.

Naproti tomu pánové Petr Fiala a Zbyněk Stanjura se přesvědčili, jak škodlivá může být politická korektnost či přehnaná společenská slušnost, která jim nedovolila Pavla Blažka zastavit dříve, než svou nepřístojnost dokonal, popřípadě, pokud proti němu nezasáhli dříve, než drzá novinářka vynesla ostudu na světlo boží. Kdyby na místě Petra Fialy a Zbyňka Stanjury v danou chvíli seděli Andrej Babiš a Alena Schillerová, určitě by Pavlu Blažkovi nedali možnost takto se rozvinout. Přesto si myslím, že váhavost zmíněných představitelů Spolu není důvodem k demisi vlády.

Za pozornost by stál stav vnitřního administrativního řízení ministerstva, v kterém Pavel Blažek úřad zanechal. To ale není téma pro nezasvěcenou veřejnost. Chtěl jsem jej ještě před propuknutím aféry na  základě mých úřednických zkušeností upozornit na určité problémy, ale neumožnil mi to. I když jsme v době jeho prvního mandátu spolu dobře vycházeli a naše jednání dne 23. srpna 2022 proběhlo v pohodě, od té doby mě k sobě nepustil mimo pár minut ve Sněmovně dne 5.prosince 2024. Písemné výstrahy by neměly smysl, protože by je za něj jako nesmysl vyřídili úředníci, o jejichž kompetentnosti pochybuji, jichž se ostatně mohly týkat.

Velmi nepříjemným pozůstatkem jeho působení je asociální postoj k finančním požadavkům příslušníků Vězeňské služby. Psal jsem o tom již 14. května 2025 a znova 16. května 2025 v článku Ministr nemá signály (zde)a  v podstatě nemám co dodat. Pavel Blažek v odtržení od všedního života nepochopil, že hlučné dobývání zvýšení platů pro vojáky a policisty ministryní Janou Černochovou a ministrem Vítem Rakušanem probudí příslušníky Vězeňské služby, kteří se rovněž přihlásí se svými požadavky. Nic pro ně neudělal. Práce příslušníků Vězeňské služby je namáhavá, nepříjemná a důležitá pro vnitřní bezpečnost státu. Vězeňská služba má nedostatek zaměstnanců a dnes díky nezájmu o jejich nároky její příslušníci utíkají do jiných profesí.

Jednoznačně asociální je jeho spokojenost s dekriminalizací zanedbání povinné výživy. Chlubení, že se tím uleví přeplněným věznicím, je nesmysl. Počet vězňů se sníží přibližně o tisíc osob, což nemá zásadní význam. A na jejich místa brzy nastoupí někdo další. Po Klausově amnestii se věznice vyprázdnily, ale brzy znova zaplnily. Na druhé straně trestnost neplatičství plnila funkci odpuzování, takže neplatičů bude do budoucna více. Odnesou to bezbranné děti.

Zůstává trestné zanedbání povinné výživy pouze v případě, že se prokáže, že se vyživované dítě dostalo do stavu  nouze. Ale díky příznačnému legislativnímu lajdáctví se neví, kdo bude zjišťovat, zda dítě utrpělo újmu,  kdo takové šetření vyvolá a jaká budou kritéria nouze. Nejspíš se rozšíří pravomoc nějakého úřadu obtěžovat rodiny opuštěných dětí a možná bude muset kvůli tomu nabrat další úředníky.

Poslanecká sněmovna novelu propustila. Jedinou nadějí na nápravu je senát, který ji bude posuzovat, a po něm případně prezident republiky. Spolek Chamurappi z.s. se obrátil na Ústavně právní výbor s výhradami, ale žádné reakce se nedočkal.

V dobrém nebudou na Pavla Blažka vzpomínat předkladatelé zamítnutých podnětů ke stížnosti pro porušení zákona nebo podnětů, jež čekají na vyřízení i několik let. Stížnost pro porušení zákona je výsadním osobním právem ministra spravedlnosti jako ústavního činitele. Podle mých poznatků reálnou moc ale měli úředníci, kteří rozhodovali, o kterém podnětu budou ministra informovat a jak budou jeho obsah hodnotit. Sám jsem se při návštěvě 23.srpna 2022 přesvědčil, že Pavel Blažek nevěděl o podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, který jsem podal před měsícem. Znám jiného zájemce, který po jednání s úředníky žije již dva roky v přesvědčení, že ministr má stížnost pro porušení zákona v jeho prospěch na stole a pouze sbírá odvahu ji podepsat. Krátce před vypuknutím bitcoinového skandálu jsem obdržel z ministerstva vyrozumění, že pan ministr nevyhoví mému podnětu, který jsem podal před dvěma lety. Dávno jsem na něj zapomněl. Pak jsem zjistil, že se týkal odsouzeného, jenž je již několik měsíců na svobodě.

O poměrech na ministerstvu za panování Pavla Blažka mohou špatně smýšlet stěžovatelé, kteří se na ministra obraceli podáními „do vlastních rukou“, na která „z pověření pana ministra“ odpovídali úředníci. Znám případ obsáhlé korespondence, která měla malou vadu krásy: Pavel Blažek o ní nevěděl.

Nezbývá než doufat, že pod vládou ministryně Evy Decroix nebudou nešvary pokračovat, a to ani v tom případě, že by působila jako ministryně vlády v demisi.

Zpět na obsah

Článek Zdeněk Jemelík, Co zbylo po Pavlu Blažkovi kromě bitcoinové ostudy vyšel na serveru Chamurappi 17. června 2025

Sympaticky rychlá a věcná ministryně

Eva Decroix, poslankyně Poslanecké sněmovny ČR, mj. předsedkyně Podvýboru pro podporu demokracie a lidských práv v zahraničí. (Wikimedia Commons)

Agendou stížností pro porušení zákona jsem se začal zabývat v době působení ministra Pavla Němce a okolnosti mě nutily věnovat jí pozornost průběžně po celou dobu mého účinkování v roli justičního prudiče (pardon, občanského aktivisty). Nepamatuji si na žádný případ takové rychlosti. Při sledování nakládání s podněty ke stížnosti pro porušení zákona jsem obvykle zjišťoval průtahy. Například těsně před vypuknutím bitcoinového skandálu mě páně Blažkův „fraucimor“ vyrozuměl, že pan ministr nevyhověl jakémusi mému podnětu ke stížnosti pro porušení zákona. Divil jsem se, protože podnět jsem podal před dvěma roky a dávno jsem na něj zapomněl. Byl neškodný.  Chtěl jsem jím pouze dosáhnout odstranění judikaturních dílčích nejasností v proceduře řízení o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Mimo to odsouzený, s jehož případem podnět souvisel, se po dvaceti měsících složitého řízení s podporou Chamurappi z.s. dostal dne  27. února 2025 na svobodu. Jakékoli ministrovo rozhodnutí o podnětu by nemělo na jeho osud žádný vliv. Ministerstvo o jeho propuštění  vědělo.

Časem jistě poznáme, zda paní ministryně Eva Delacroix bude i v jiných případech rychlejší než její předchůdce. Ve chvíli, kdy píši tento text, nepadlo ještě rozhodnutí o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě. Domnívám se, že jako případná ministryně  vlády v demisi by nepřišla o pravomoc podávat stížnosti pro porušení zákona ani kárné žaloby.

Stížnost ministra v neprospěch odsouzeného má ovšem jen akademický význam. Ke zrušení rozhodnutí Krajského soudu Brno nedojde, i když Nejvyšší soud ČR stížnosti vyhoví. Pouze  soudci se úřední cestou dovědí, že cosi udělali špatně. Na jejich platy, nezávislost a víru ve vlastní neomylnost to nebude mít vliv.

Jako laik soudím, že Nejvyšší soud ČR by stížnosti měl vyhovět. Měl by si všimnout, že soudci Krajského soudu Brno nebyli myšlením na úrovni kolegů ze soudu okresního stupně, které napadlo, že přístupová hesla jsou prolomitelná.  Stalo se v mediálně sledované kauze ods. Shahrama Zadeha. Byl jsem svědkem rozhořčení, jež prolomení hesel vyvolalo v soudní síni. A potěšilo mě, že stát odškodnil manžele Zadehovy za nehorázné nakládání s obsahem přístrojů pana odsouzeného, což jsem vyjádřil článkem z 29.dubna 2025 (zde).

Na závěr tohoto povídání musím ale chválu počínání paní ministryně Evy Decroix zbavit síly: odvedla sice dobrou práci, ale její snažení nepřineslo žádný hmatatelný prospěch. Posloužilo pouze k odvedení pozornosti od skutečnosti, že bývalý ministr Pavel Blažek nedbal prolomení rozsudku nad Tomášem Jiříkovským a šťastný majitel bitcoinového pokladu zmizel asi i s ním do zahraničí. Na podstatě kauzy se nic nezměnilo.

Zpět na obsah

Ing. Zdeněk Jemelík (*1935) promoval v roce 1958 na Agronomické fakultě a 35 let působil v resortu zemědělství a výživy. Od roku 1989 byl ředitelem sekretariátu Federálního ministra zemědělství a výživy ve Vládě národního porozumění a od roku 1990 vedoucím sekretariátu náměstka, řídícího petrochemickou výrobu a zemědělství na Federálním ministerstvu hospodářství. V roce 1990 odjel do Španělska studovat zahraniční obchod, odkud prostřednictvím své společnosti Hisparga dovážel potravinářské výrobky. Již téměř 20 let se věnuje sledování trestních procesů, u nichž je podezření, že nejsou férové. Sledoval medializované kauzy, např. od r. 2013 provází její trestní kalvárií bývalou předsedkyni Energetického regulačního úřadu Alenu Vitáskovou, ale většinou se zabývá lidmi, které nikdo nezná a nepodporuje. Nemá právnické vzdělání, na což upozorňuje. Působil řadu let ve spolku Šalamoun, v listopadu 2017 založil spolek Chamurappi z. s. V roce 2020 vydal knihu Škůdci v taláru a v roce 2023 její druhý díl.

Zpět na obsah