Izrael, Gaza a Západní břeh Jordánu by měly být chápány jako zahájení nové studené války.
V dosud nejzásadnějším podcastu roku 2024 profesor Michael Hudson – autor zásadních děl, jako je mimo jiné Super-imperialismus a nedávný Kolaps antiky – klinicky předkládá základní pozadí pro pochopení nemyslitelného: genocida 21. století, vysílaná 24 hodin / 7 dní v týdnu živě pro celou planetu.
Skutečným faktorem, který podkopává globální postavení USA, nejsou údajné akce některých autokracií, ale především mezinárodní chování a dvojí standardy samotného Washingtonu, jejichž příkladem je neochvějná podpora izraelské krvavé lázně v Gaze – útoku, který porušuje všechna pravidla, jež USA hlásají již desítky let.
Mezitím americké hodnocení hrozeb přisuzuje Číně „schopnost přímo konkurovat Spojeným státům a spojencům USA a změnit globální řád založený na pravidlech“. Přirovnává tak prostou čínskou schopnost k záměrnému jednání jejího vedení, přičemž nepřímo potvrzuje, že v oficiálním myšlení USA lze uvažovat pouze o světovém řádu vedeném Washingtonem.
V záblesku zdravého rozumu hodnocení hrozeb uznává, že akce USA, jejichž cílem je odradit cizí agresi, si protivníci často „vykládají tak, že posilují své vlastní přesvědčení, že Spojené státy mají v úmyslu je zadržet nebo oslabit, a tyto nesprávné interpretace mohou komplikovat řízení eskalace a krizovou komunikaci“.
Rostoucí snaha Spojených států „zadržet“ vývoj v Číně se tento týden výrazně projevila, když Janet Yellenová přijela do Pekingu, kde se uskutečnilo její prosebnické turné. Jen několik dní před svým příjezdem vzbudila rozruch svým historicky památným výrokem, že Čína nyní pracuje s „nadkapacitou“ (!!).
Ptáte se, co je to nadkapacita? I pro mě je to nové slovo.
Stejně jako Západ neporozuměl Rusku a byl zaskočen, Bílý dům rozhodně ignoruje biblický „konec časů“ v izraelském „způsobu uvažování o válce“.
Pred časom sa končiaca (dúfajme) predsedníčka Európskej komisie Ursula von der Leynová v rámci nezmyselnej témy sankcií voči Ruskej federácii vyjadrila: „…naše sankcie výrazne narúšajú hospodársku základňu Ruska a oslabujú vyhliadky na jeho modernizáciu. Budeme naďalej vyvíjať tlak na Rusko a na tých, ktorí ho podporujú na bojisku. Aj naďalej pôjdeme po Putinových najbližších spojencoch. A pôjdeme aj po tých, ktorí pomáhajú Rusku obchádzať sankcie alebo dopĺňať vojnový arzenál…“
Pred časom sa končiaca (dúfajme) predsedníčka Európskej komisie Ursula von der Leynová v rámci nezmyselnej témy sankcií voči Ruskej federácii vyjadrila: „…naše sankcie výrazne narúšajú hospodársku základňu Ruska a oslabujú vyhliadky na jeho modernizáciu. Budeme naďalej vyvíjať tlak na Rusko a na tých, ktorí ho podporujú na bojisku. Aj naďalej pôjdeme po Putinových najbližších spojencoch. A pôjdeme aj po tých, ktorí pomáhajú Rusku obchádzať sankcie alebo dopĺňať vojnový arzenál…“
Kdo může za neúspěch ukrajinské ofenzívy? Spíš stratégové v USA, než ukrajinští velitelé
+ podcast
Západ veřejně mluví o tom, že je potřeba oslabit, zničit Rusko.
A potom ho rozdělit do malých států, což je existenční hrozba.
+ podcast
Pro Rusko je Ukrajina bitvou ve válce za dedolarizaci, tedy mezinárodní obchodování v jiných měnách než v dolarech
+ podcast
Po bezdôvodnom útoku „koalície ochotných“ na Irak tu máme opäť „koalíciu ochotných“, ktorí stáli aj na počiatku štátneho prevratu na Ukrajine. Nemecko, Francúzsko a Poľsko boli garantmi dohody medzi prezidentom Janukovyčom a predstaviteľmi Majdanu, dohody, ktorá požadovala riešiť krízu vytvorením vlády národnej jednoty. Ak by sa bola vytvorila vláda národnej jednoty, tak Ukrajina by sa nemohla stať nástrojom politiky proti Rusku a vojenský konflikt by medzi Ruskom a Ukrajinou nevznikol.
Obsah:
1) Eduard Chmelár: Ak Fico nie je Slovensko, Šimečka je ním ešte menej (9.3.2024)
2) Redakce 100+1: Ve stínu mocných: Jaký byl vztah Čech k Velkomoravské a Francké říši? (31.8.2019)
3) Rostislav Iščenko: Rozvrat Európy na ruinách Ukrajiny
Úvodem připomenu, že se Ukrajina nejen vzdala jaderných zbraní, ale vyhlásila i zájem být státem neutrálním, který se neúčastní vojenských bloků. Rozpad Sovětského svazu byl proveden i za těchto podmínek. Záměrem tehdejšího vedení Ruska, Ukrajiny, a Běloruska, tedy těch republik Sovětského svazu, které rozpad společně „upekly“, byly budoucí korektní a přátelské vztahy národů Sovětského svazu.
Prohlašovat, že si Ukrajina následně mohla dělat, co jí napadlo, tedy v roce 2008 a následujících porušit svůj vlastní závazek a usilovat o vstup do vojenského bloku NATO, může jen dítě nebo politický analfabet. Takhle to ve vztazích států prostě nechodí. Ostatně to tak nechodí ani ve vztahu jednotlivců. To jen naše fantasmagorická propaganda vymyla lidem důkladně mozky.
Opona se rozhrnula. Před konsternovaným světem se odehrává inscenace genocidy pod dohledem, asistencí a ochranou světového hegemona.
Žádnou vodu, žádné jídlo, žádné léky, žádné palivo, žádnou elektřinu! Bojujeme proti lidské zvěři. Odpovědný je celý národ, nikdo není nevinný. Úplně spálit, už žádná naděje. Zničte Gazu hned! Teď! Nakba! Nakba, která zastíní Nakbu 1948. Vymazat je, jejich rodiny, jejich matky a jejich děti. Tato zvířata již nesmějí žít.
Putinův 19. projev přednesený ve čtvrtek 29. února byl rekordně dlouhý: 2 hodiny a 6 minut. Projev ve Federálním shromáždění lze považovat za volební program i proto, že ruský prezident ví, co a jak má dělat, a chápe, na koho se lze spolehnout při plnění stanovených úkolů. V jazyce občana jsou to rodina, mládež a kádry. V jazyce vojenském: vojenská a technologická síla a vysoká hospodářská produktivita. V jazyce politika: nezapomínejte, co jsem kdy řekl, kdo jsem, a proč i politik by nikdy neměl být zrádcem svých spoluobčanů. A vzkázal chamtivcům bez duše: elity nejsou ti, kteří se obohatili v divokých devadesátých letech a konci minulého století.
Koncepční projev ruského prezidenta, dotýkající se současnosti a budoucnosti největší a strategicky nejvýznamnější ozbrojené konfrontace na světě, kterou několik let nazývám antropologická válka, logicky upoutal pozornost západního publika. Navíc jak ve Spojených státech, tak v EU v předvečer volebního cyklu panuje dokázaná krize důvěry mezi těmi nahoře a dole. Lidé při hledání odpovědí se stále více zajímají o názor druhé strany. Proto si dovoluji sdělit několik západních názorů na projev s vlastními mini-komentáři a doplněním.
Úmyslné zanedbávání, následovaná blokáda a nyní válka nedokázaly zlomit odhodlání obyvatel poloostrova.
Vzhledem k tomu, že se ruská vojenská operace proti Ukrajině blíží ke svému třetímu roku, soustředění na probíhající konflikt umožnilo, aby další výročí zůstalo relativně nepovšimnuto – je to již přibližně deset let od násilných událostí na kyjevském náměstí Majdan, které uvedly do pohybu okolnosti, jež urychlily současný konflikt.
Interview srbského novináře a spisovatele Dragana Vujičiće s francouzským spisovatelem a publicistou Thierry Meyssanem se věnuje podobnostem mezi válkou v Kosovu (1998), válkou na Ukrajině (2021) a masakrem v Gaze (2023).
Probíhající krize na Ukrajině a v Gaze ukazují naléhavou potřebu nového internacionalismu, který by se vyrovnal s rostoucí nezávislostí středních a menších mocností na celém světě. Taková vize musí odmítnout snahu o znovuzavedení neúspěšného rámce jednostranného prvenství USA nebo snahu vtěsnat množící se regionálně specifické konflikty do zastaralého modelu „velmocenského soupeření“, který připomíná studenou válku mezi Spojenými státy a Sovětským svazem.
Indický premiér Naréndra Módí se 22. ledna zúčastnil slavnostního otevření hinduistického chrámu zasvěceného Rámovi, jednomu z bohů početného hinduistického panteonu.
Obřad měl několik významů. Zaprvé v náboženském kontextu symbolizoval vítězství hinduismu nad islámem. Za druhé ukázal sílu samotné Indie v kontextu kulturních a historických tradic. Za třetí to byl jakýsi akt volební kampaně Naréndry Módího a jeho strany Bharatiya Janata Party, která se hlásí k hinduistickému nacionalismu.
Politika, mezinárodní vztahy zleva v autorském pořadu významného českého politologa a vysokoškolského pedagoga, bývalého prvního náměstka ministra zahraničí, bývalého českého velvyslance v Paříži, autora řady odborných knih u prestižních světových nakladatelství profesora Petra Druláka
Dnes už se sice Angličané vymanili z EU, ale jejich příbuzní a s nimi spojení (severské národy, Nizozemci) stále inklinují k Anglii a USA více než k centru EU. Iberský poloostrov má blíže k Latinské Americe, Balkán k Turecku a Rusku. Opravdu niterné spojení s Evropou je opravdu jen u Němců, Francouzů a Italů. K tomuto centru patřil ve středověku i Český stát. Dnes ovšem nepatří. Je to dáno nepříznivým průběhem historie posledních století, kterou dobře známe. Zdálo se, že zkušenosti z komunistického období vrhnou náš národ do náruče Evropy a Rusko nám navěky znechutí. Ve skutečnosti toto „vrhnutí“ bylo jen kvůli dotacím a konzumnímu životu. S odstupem od komunistické doby nastává jakési jasnější a pravdivější porovnávání historických jevů. Mladí lidé toho sice mnoho o své historii neznají, ale komunistická doba jim už nepřipadá nějak nepříznivá, obzvláště proto, že nevidí žádné jiné použitelné opoziční hodnoty vůči dnešnímu establishmentu.
Obsah:
– Ramzy Baroud: Evropská morální krize: Je EU přímým partnerem v izraelské genocidě v Gaze?
– Alastair Crooke: Tragické sebezničení rozzuřeného Izraele
– Thierry Meyssan: Celosvětová situace v souvislosti s masakrem v Gaze
– Caitlin Johnstone: Jakkoli si myslíte, že je Izrael špatný, je ještě horší
Konec studené války přinesl pomíjivé unipolární uspořádání. V rámci „Pax Americana“ se nadšení intelektuálové a politici domnívali, že liberální demokracie, řád založený na pravidlech, volný trh a západní pojetí lidských práv budou vzkvétat v globálním měřítku. Tuto iluzi však zastínil neúprosný běh dějin. Druhá „dvacetiletá krize“ rozpoutala chaos, anarchii, nejistotu, krveprolití, věčné války a neortodoxní formy konfliktů. Několik regionů a států bylo pohlceno tektonickými otřesy následného zmatku a komplexní vzájemná závislost podnítila nárůst hrozeb spojených s vyhlídkami na nátlak, rozvrat, podřízení a dobytí. Pod vlivem tohoto zlověstného Zeitgeistu se znovu aktivoval přízrak strategického soupeření mezi velmocemi status quo a revizionistickými velmocemi.
Článek představuje před dalším příchodem mrazu z Bruselu ledovku nejenom pro českou, ale i pro oficiální sinofobní EU diplomacii, která se neprobudila ani během nedávného WEF v Davosu.
– Zachary Kallenborn: Proč by zákaz jaderných zbraní lidstvo ohrozil, nikoli zachránil?
– Ward Hayes Wilson: Reakce na Kallenborna: Proč realismus vyžaduje zrušení jaderných zbraní?
– Ivana Nikolić Hughes, Xanthe Hall, Ira Helfand, Mays Smithwick: Existenční hrozbou je jaderné odstrašení, nikoliv smlouva o zákazu jaderných zbraní
– Alexander Kostjuk: Výzva k jadernému odstrašení v Evropě
– Doomsday Clock / Hodiny soudného dne
OBSAH:
Katehon: Davos – agonie globalismu
Steve Watson: Šéfredaktorka WSJ říká elitám v Davosu: „Zprávy už nám nepatří
Joel Kotkin: Rozloučení s Davosem – a šťastný návrat
Jan Campbell: Po Davosu – kam …
– Úvod: Vítejte v imperiu
– Mezinárodní řád založený na pravidlech
– Mnozí říkají, že chtějí mír, zatímco ve skutečnosti chtějí poslušnost
Obsah:
– Abbas Juma: Vzepřeli se USA, Izraeli a Saúdské Arábii a slibují „pomstu“. Kdo jsou Hútíové z Jemenu?
– Sarah Schiffling, Matthew Tickle: Krize v Rudém moři: Suezský průplav není jediným „úzkým hrdlem“, které hrozí narušením globálních dodavatelských řetězců
– Larry Johnson: USA v Rudém moři zalezly do kouta
Obsah:
Kdo chce moc, nemá nic
Po volbách na Tchaj-wanu
Válka v Gaze urychlila spolupráci mezi mocnostmi globálního Jihu odolávajícími konfliktům podporovaným Západem. Společně mohou Ruskem vedené BRICS a Íránem vedená Osa odporu formovat západní Asii bez USA.
Jemenský Ansaralláh jediným tahem porazil Západ a jeho řád založený na pravidlech.
Kaskádové účinky jediného tahu na šachovnici – ohromující a pečlivě cílené blokády Rudého moře ze strany jemenského Ansarallahu – dalece překračují hranice globální lodní dopravy, dodavatelských řetězců a války o ekonomické koridory.
Čínské centrum pro současná světová studia, založené v srpnu 2010, je think-tank přidružený k mezinárodnímu oddělení Ústředního výboru KS Číny. Slouží jako sekretariát Asociace think-tanků Hedvábné stezky a zaměřuje se na studie světové stranické politiky a zejména na iniciativu Pás a stezka.
Globalizace na jednu stranu zmenšuje svět a propojuje lidstvo, na druhou stranu vytváří ekonomickou závislost všech národních ekonomik. Vitalita ekonomiky jedné země tak ovlivňuje vitalitu všech ostatních. A naopak otevření se globálnímu trhu a zdravý přístup k němu ovlivňuje zpětně vnitřní ekonomiku země. Jak to funguje v reálu, jasně ukazuje Čína, která provedla čínskou ekonomickou reformu, díky které se začala otevírat globalizaci v 80. letech 20. století. A během čtyřiceti let dosáhla rozvoje, který je mezi velkými a lidnatými zeměmi nevídaný. Stala se lídrem, který dnes táhne globální ekonomický růst.
Význam hlasování Valného shromáždění OSN 12. prosince daleko přesahuje požadavek na okamžité humanitární příměří v Gaze. Je to nápadné odmítnutí hegemonie USA. Význam není jen v obsahu hlasování, ale i v jeho kontextu.
Byl jsem privilegován možností pozorovat setkání představitelů EK s prezidentem Si Ťin-pchingem v Pekingu dříve, než mnozí v ČR a jinde v EU. Setkání, zvané summit, v pořadí již 24-té, se uskutečnilo během posledního dne oficiální návštěvy v rámci 10. výročí založení iniciativy Pás a stezka (BRI) prezidentem Si a připomínky 45 let od otevření Číny politikou komunisty a reformátora Teng Siao-pchinga. O něm jsem mj. psal v knize 100 let KP, protože Teng prosazoval strategii socialistické tržní ekonomiky, otevřel Čínu světovému trhu a blahobytu, nejenom Číny, ale i Evropy.
Válka v Gaze urychlila spolupráci mezi mocnostmi globálního Jihu odolávajícími konfliktům podporovaným Západem. Společně mohou Ruskem vedené BRICS a Íránem vedená Osa odporu formovat západní Asii bez USA.
Přední země Evropské unie stojí před vyhlídkou, že se postupně změní v pohraniční území, které budou všichni nepřátelští globální hráči považovat pouze za zdrojovou základnu v politice nebo ekonomice. Otázkou je, zda mohou Evropané pohyb tímto směrem zastavit, a co je důležitější, potřebují ve světových záležitostech větší zastoupení?
Zatímco Izraelci a Palestinci truchlí nad mrtvými a s obavami očekávají zprávy o těch, kteří jsou nyní pohřešováni, mnozí mají tendenci hledat viníka. Izraelci a jejich příznivci chtějí veškerou vinu svalit na Hamás, jehož přímá odpovědnost za hrůzný útok na izraelské civilisty je nezpochybnitelná. Ti, kdo více sympatizují s palestinskou věcí, vidí v tragédii nevyhnutelný důsledek desetiletí trvající okupace a tvrdého a dlouhodobého zacházení Izraele se svými palestinskými poddanými.
Minulost ani současnou zahraniční politiku Spojených států amerických nelze pochopit bez přihlédnutí k fenoménu, jakým je Monroeova doktrína. Dnes ji ruská média příliš často nepřipomínají (myslím, že se tak dělo častěji v sovětských dobách). Přitom má smysl ji připomínat. Navíc k tomu existuje formální důvod – letos si připomínáme 200. výročí jejího vzniku. Doktrínu vyhlásil 2. prosince 1823 pátý americký prezident James Monroe ve svém poselství Kongresu USA. Je sice pojmenována po americkém prezidentovi, ale autorství dokumentu patří Johnu Quincy Adamsovi, ministru zahraničí ve vládě prezidenta Monroea.
Spojené státy, Japonsko a Jižní Korea plně zprovozní systém varování před raketami „do konce prosince“. Ačkoli je zdůvodněný jako prostředek proti odpalování raket Severní Koreou, znepokojivější je, že eskaluje napětí v regionu s Čínou prostřednictvím „NATOizace“ všech tří zemí, sjednané v dohodě „Spirit of Camp David“.
Editorial SCF: Ukrajinská zástupná válka a genocida v Gaze fatálně odhalují západní pokrytectví a morální bankrot
Alastair Crooke: Zamlčený slon v místnosti Netanjahuových záměrů v Gaze
Andrew J. Bacevich: Válka mezi Izraelem a Gazou skončí neúspěchem
Leopold Moravčík: Vzťahy USA a Číny v bludnom kruhu
Alastair Crooke: Přehodnocení Mackinderovy strategické bible
Poznámky – Mackinderův Heartland
Rozvodné sítě tvoří páteř elektrických systémů již více než sto let a dodávají energii do domácností, továren, kanceláří a nemocnic. A jejich význam jen roste. Rychlé zavádění nových technologií, jako jsou elektromobily a tepelná čerpadla, znamená, že elektřina se rozšiřuje do oblastí, kde dříve dominovala fosilní paliva, což zvyšuje nároky na sítě. Země mezitím rychlým tempem rozšiřují projekty obnovitelných zdrojů energie, což vyžaduje více elektrických vedení k jejich propojení a vysoce funkční elektrické sítě, které zajistí spolehlivé dodávky koncovým zákazníkům.
V souvislosti s pandemií COVID-19 a rostoucím obchodním napětím mezi USA a Čínou přeskočil Vietnam Jižní Koreu a v roce 2022 se stane šestým největším obchodním partnerem Spojených států podle hodnoty dovozu. Tento skok představuje důležitý obrat ve vietnamské ekonomice – největším vývozním artiklem Vietnamu do Spojených států již není textil a oděvy, ale high-tech výrobky.
Zatímco Izraelci a Palestinci truchlí nad mrtvými a s obavami očekávají zprávy o těch, kteří jsou nyní pohřešováni, mnozí mají tendenci hledat viníka. Izraelci a jejich příznivci chtějí veškerou vinu svalit na Hamás, jehož přímá odpovědnost za hrůzný útok na izraelské civilisty je nezpochybnitelná. Ti, kdo více sympatizují s palestinskou věcí, vidí v tragédii nevyhnutelný důsledek desetiletí trvající okupace a tvrdého a dlouhodobého zacházení Izraele se svými palestinskými poddanými.
Smrt si říká unipolarismus
Přežije demokracie antropocén? Věk člověka a hodnotové ohnisko ústavy
USA bylo jasné, že ofenzíva nebude úspěšná.
Rozvovor s Jacquesem Baudem vede za „Zeitgeschehen im fokus“ Thomas Kaiser.
Konečným cílem kremelské strategie je demilitarizace a rozbití NATO. Pomalu ale jistě se k němu blížíme.
Vždy můžeme snít o tom, že bychom se po Ariadnině nitce mohli, jenom mohli, dostat ze současného rozžhaveného geopolitického labyrintu použitím mimořádně přeceňované komodity: logiky.
Avšak kultura rušení[1] Západu nakonec zrušila i logiku.
Démonizování Putina není politika. Je to výmluva pro absenci politiky.
Ještě před poslední fází války na Ukrajině se vyprávění o politice Západu vůči Moskvě soustředilo na ruského prezidenta Vladimira Putina. Takový přístup ignoruje skutečnost, že Putin působí spíše jako rozhodčí a konečný stabilizátor roztříštěné politické elity země.
Tento článek píši proto, abych varoval svět před destruktivním dopadem trojstranné vojenské aliance, která nejenže zabíjí jihokorejskou demokracii, bezpečnost a ekonomiku, ale také rozšiřuje rychlostní silnici k válce mezi Východem a Západem.
Tento trojstranný summit byl summitem tří nebezpečných mužů.
Americký prezident Joe Biden je patologicky posedlý snahou zabít Asii v čele s Čínou.
Japonský premiér Fumio Kišida má nebezpečně zastaralý sen znovu dobýt Asii počínaje Koreou a obnovit imperiální moc a slávu Japonska z minulých let.
Prezident Jižní Koreje Yoon Suk-yeol je natolik idiotský a zbabělý, že prodává svou zemi za vlastní ochranu před rozzlobenými Jihokorejci a pomstychtivými Severokorejci.