Být Rusem, za to bych se, při vzpomínce na Alexandra Okuněva, nestyděl.
Obsah:
Honza Potměšil už v umírajícím (Ocelovém) městě byl…
Zemřel Jan Potměšil, herec, který, nebýt jeho handicapu, by dnes hrál v Národním a v každém druhém českém a slovenském filmu.
Herečka Jana Vaňková, která v zimě 1989 čerstvě učila na DAMU, vzpomínala, jak to, že z DAMU do Ostravy vyjížděli dva, učitel Kačer a student Potměšil, ale vrátil se jen jeden, vrhla v prostředí české kultury stín na celou listopadovou revoluci. Její kolegyně Jiřina Jirásková pak líčila, jak po Potměšilově úrazu, ze kterého se jako zázrakem vzpamatoval, celá česká kultura dávala hlavy dohromady, jak to zařídit, aby talentovaný generační herec mohl zůstat u divadla. Studovat režii. Napadá mě: Kdepak dnes člověk vidí takový nezištný zájem společenství o člověka? V našem českém asocialismu je dávno pryč.
Obermaierová: Moskalyk by hercům na tribunách řekl, ať neblbnou
V pátek oslavila 80. narozeniny herečka Jaroslava Obermaierová. Koho považuje za největší české herce, co si myslí o nekonečných seriálech a za co kritizuje dnešní režim?
Všechno nejlepší k vašemu jubileu, paní Obermaierová. Jsme rádi, že vás máme. Stejně jako jsme měli rádi další čestné umělce, kteří se bez cenzury vyjadřovali ke svinstvům dnešního režimu.
Kolocovy glosy
Obsah:
Proč blahopřeji Zdeňku Svěrákovi
Zdeněk Svěrák má 90, což dnes už u nás doma ví i ten pověstný Nerudův v chodníku kvádr žulový. Se Zdeňkem Svěrákem a Divadlem Járy Cimrmana to mám zhruba stejně jako každý Čech mé generace (Husákových dětí) – tedy až na ten rodový dar, který má naše poměrně nenápadná a neumělecký rodina: dar forrestgumpovství. Protože můj táta byl kdysi na ZŠ spolužákem kulisáka posléze provozního ředitele DJC Václava Kotka (otce dnešní hvězdy DJC a české kultury Vojty Kotka), měl jsem možnost dostat se protekčně do DJC, kdykoli jsem chtěl. Což ale mělo svou hranici, na kterou jsem narazil, když jsem se tam po maturitě chtěl dostat jako kulisák, ale v DJC měli plno. (Na druhou stranu jsem touž dobou zcela náhodou, jako běžný cestující metra, byl svědkem natáčení posléze slavné scény z oscarového filmu Kolja.)
„Jdi do p…!“ Jak se v Teheránu nadává česky
Obsah:
Co nás spojuje s Íránem
Když začne válečná hydra požírat živé lidi a z médií se začíná ozývat návodné zpravodajství, komu u toho „fandit“, je dobré se podívat na to lidské, u čeho si můžeme podat ruku. Nepřítel není nepochopitelné monstrum, je to jen člověk. Teď je tu Írán.
Olympiáda, Ukrajina a ochotnický mainstream
Obsah:
Proč je dobře, že se Jeffrey Epstein nevyfotil s Petrem Pavlem
Obsah:
Trumpova nenávist k imigrantům spolu s ukončením covid podvodů…
Taky už nemůžete vydržet ten vždy poplatný ideologický tón mainstreamových zpráv o čemkoliv? Jak z toho? Vzpomněl jsem si, že v epicentrech alespoň dvou dnešních horkých kauz mám přátele. Insidery, kteří mi řeknou, co se děje, zevnitř.
Kauza 1: Slovenské národní divadlo „z politických důvodů“ propouští herce
Kauza 2: Trump a jeho federálové versus „lid státu Minnesota“
Svět Tomáše Koloce
Obsah:
Trumpovy hrozby spojencům ohledně Grónska jsou bezprecedentní
Obsah:
Minnesota, USA, leden 2025
Obsah:
Kdo uteče, přežije
Před týdnem zemřel v Dublinu rodilý Slovák ze židovské rodiny Joe Veselský, rozený Jozef Weiss (1918 – 2026), který jako 107 letý byl nejstarší rodilý Slovák i občan Irska, kam emigroval roku 1949.
A takhle to máte pořád, podívejte se do statistik věkových rekordů: narozen(a u nás, odsunut/a do Vídně, Neumarktu, Norimberka, Karlsruhe, Bernu, nebo narozen/a u nás, emigroval/a před nacisty nebo stalinisty do Buenos Aires, Londýna, státu Washington nebo Minnesota. Moje rodná země opakovaně rodí nejstarší občany států západu.
Recept na dlouhý život? Naroďte se u nás – ale včas zahněte kramle za kopečky!
Campbell, Koloc a Venezuela
Obsah:
Buď bude válka, nebo všichni pomřem na prašivinu
Dne 17. 12. (podle starých Rusů), respektive 30. 12. (podle moderních Evropanů) před 120 lety se narodil legendární ruský satirik Daniil Charms (1905 – 1942). Jeho osobnost se v dialogu snažil přiblížit překladatel jeho děl i děl o něm Bruno Solařík (jinak vedoucí oblíbené sobotní rubriky Krajských listů Pátrání B. S.).
Dobrý člověk žije
Byl pátek. Třetí adventní Léta Páně 2025. Konec svatého roku…
Vstal jsem hned s prvním předranním nucením, abych ještě dodělal poslední korektury poslední knihy svého kamaráda Patrika. Tentokrát sbírky básní, opět lepší než té minulé. Patrik, kdysi v oboru vázaného verše považovaný za Žáčkova následovníka, se už dávno smířil s tím, že si své básně, historické knihy a pohádky musí vydat sám a pak je s jistou ztrátou prodat svým posluchačům ze seniorského klubu, v němž přednáší.
Rozhovor s první dámou české psychologie
Obsah:
Tomáš Koloc: Demokracie v Lotyšsku a Česku
Evropská ministryně zahraničí z Estonska, Kaja Kallas, hrdá proklamátorka evropských hodnot Pobaltí, se na přelomu října a listopadu vyjádřila, že Rusko hodnotově nepatří do Evropy. Výrok zazněl ve stejnou dobu, kdy další země Pobaltí, Lotyšsko, své první obyvatele pro ruský původ – a prvního etnického Lotyše pro jeho politické přesvědčení – vyhnalo do Ruska.
Počty takto vypovězených z lotyšské vlasti podle Rádia Svobodná Evropa/Rádia Svoboda už překročily tisícovku.
Dominik Duka: Nepohodlný kardinál
Všimli jste si, že jste-li v něčí nemilosti nebo se nad vámi stahují jiné mraky, darují vám život lidi, kteří vám váš kříž pomáhají nést?
Minulé pondělí mi volala herečka a všestranná duše českého dabingu Eva Miláčková. Bylo to jako vždy popovídání, které dává sílu. Seznámili jsme se v srpnu na Žurnalistickém praktiku tvořitelů i konzumentů nezávislé publicistiky v Havlíčkově Brodě, kde jsem v rámci své přednášky o zlatém věku české kultury mimo jiné vyprávěl o příbuzném Eviny kamarádky, filmovém dramaturgovi Františku Danielovi, jak ho po jeho emigraci v roce 1968 na základě jeho učebnic z FAMU Robert Redford udělal rektorem své prestižní filmové školy Sundance School.
Pane Běhunčíku: Poslední odstavec tesat do kamene.
Pan Rychlík u mne ztratil punc historika, když v televizním vystoupení o ukrajinských dějinách vynechal vyvraždění 70-ti tisíc Poláků ukrajinskými…
Cituji druhý odstavec projevu paní Lenky Procházkové : "Mnichovské trauma ale nelze vyléčit tím, že dnes budeme potomky Henleinovců objímat…
...připadne mi nemístné řešit tuto problematiku v kontextu nějakých 80 let soužití německých rodů s českou populací. Asi musíme počkat…
Jsem také pravoslavný a otce Fejsaka dobře znám. Je to jak píšete. Ale protože znám též zákulisí, mohu to doplnit.…