1. M. K. Bhadrakumar: Rusko a Ukrajina připravují mír tím, že připravují válku
2. Jennifer Kavanagh, Peter Slezkine: Istanbulské rozhovory byly úspěchem
3. Scott Ritter: Oděský moment

Analýzu M. K. Bhadrakumara Russia, Ukraine prepare for peace by getting ready for war publikoval server Indian Punchline 17. května 2025

Rusko a Ukrajina připravují mír tím, že připravují válku

Vysoce vyznamenaný ruský generál Andrej Mordvičev (49), který se vyznamenal při útoku na přístavní město Mariupol (2022) a bitvě u Avdijivky (2023-2024), dvou rozhodujících momentech ukrajinského konfliktu, byl 15. května 2025 jmenován vrchním velitelem ruských pozemních sil uprostřed očekávání velké ruské ofenzivy v létě.

Na druhou stranu prokázal Zelenskyj pozoruhodnou flexibilitu, když porušil svůj vlastní prezidentský dekret, který jakákoli taková jednání s ruskými představiteli zakazuje jiným ukrajinským představitelům, než je on sám. Turecko opět ukázalo, že má v ukrajinském konfliktu i nadále významný vliv.

Výsledkem byla mimořádná podívaná. Zprávy uvádějí, že ruská delegace měla ne jednu, ale ve skutečnosti tři schůzky – s turecko-americkým týmem, poté s turecko-americko-ukrajinským týmem a vyvrcholení bylo exkluzivní setkání s ukrajinským týmem.

„Bilaterální“ rusko-ukrajinská jednání se údajně dotkla témat příměří v ukrajinském konfliktu, velké výměny vězňů, možné schůzky mezi Zelenským a ruským prezidentem Vladimirem Putinem, principiální dohodyČesky o uspořádání následné schůzky a tak dále.

Ukrajinská média informovala, že ruská strana zopakovala své požadavky, aby kyjevské síly opustily zbývající části čtyř východních a jižních regionů, které Moskva anektovala. Ukrajina tento požadavek samozřejmě odmítla. Tato témata pro jednání v IstanbuluČesky by fakticky byla pro schůzku, která trvala jen hodinu a čtyřicet minut, příliš obsáhlá.

Turecko se mezitím (znovu) zapojilo jako zúčastněná strana, jelikož mu nastolování míru na Ukrajině poskytuje příležitost k úzké spolupráci s USA, což by mohlo mít pozitivní dopady na dva hlavní spory, které ho v posledních letech zatěžují – Sýrii a kurdský problém. Kurdská dělnická strana učinila 12. května historické rozhodnutíČesky vzdát se ozbrojeného boje a rozpustit se, což otevírá možnost ukončit desetiletí politického násilí v Turecku. „Prezident-mírotvůrce“ v Bílém domě může Ankaře pomoci.

Turecko prosazovalo normalizaci vztahů USA s islamistickou vládou v Damašku. TrumpovoČesky středeční setkání se syrským prezidentem Ahmedem aš-Šaráou v Rijádu spolu se zrušením sankcí proti Sýrii otřáslo geopolitikou Blízkého východu a Ankaru s Washingtonem sblížilo.

Je pozoruhodné, že se to vše děje na pozadí „západního“ příklonu turecké zahraniční politiky v uplynulém roce po Erdoganově znovuzvolení. Vztahy mezi Trumpem a Erdoganem zůstávaly tradičně přátelské. Stačí říct, že Trump může očekávat Erdoganovu spolupráci při nastolování míru na Ukrajině, kde jsou vynikající vztahy tureckého vůdce se Zelenským přínosem, což bylo včera [16. května] v Ankaře vidět.

Erdogan držel Zelenského za ruku v dobrém i zlém. High-tech turecké drony dodávané Ukrajině, které se mají vyrábět i lokálněČesky, vojenské schopnosti Kyjeva výrazně posílily. Turecko, dědic osmanského dědictví, je domovem pro tatarskou komunitu daleko od domova. Tatarština je oghuzský jazyk odvozený z osmanské turečtiny. Ukrajinský ministr obrany, blízký spolupracovník Zelenského, je etnický Tatar. Turecko skutečně odmítlo uznat Krym za součást Ruska.

Moskva to všechno chápe. Putin spěchal s odstraněním napětí v rusko-tureckých vztazích po změně režimu v Sýrii v prosinci loňského roku a 11. května Erdogana kontaktoval, aby projednal přímá jednání mezi Ruskem a Ukrajinou v Istanbulu. Podle kremelského prohlášeníČesky Erdogan „vyjádřil svou plnou podporu ruskému návrhu a zdůraznil svou ochotu poskytnout místo pro jednání v Istanbulu. Turecká strana nabídne veškerou možnou pomoc při organizaci a vedení rozhovorů zaměřených na dosažení udržitelného míru… Vedoucí představitelé rovněž vyjádřili vzájemný zájem o další rozšíření bilaterálních vazeb v oblasti obchodu a investic, a zejména o realizaci společných strategických projektů v energetice.“

Erdogan je obtížný partner, ale Putinovi se do značné míry dařilo udržovat vztahy stabilní a (většinou) předvídatelné. Turecký faktor může být zlomový, pokud Zelenskyj v určitém okamžiku přestane být zajatcem CoW4 (čtyř evropských mušketýrů tzv. „koalice ochotných“ – Británie, Francie, Německa a Polska). Důvěřujte Erdoganovi, že se chopí aktivistické role.

Celkově vzato dosáhlo Rusko diplomatického vítězství v tom smyslu, že se jeho iniciativa „přímých rozhovorů s Ukrajinou bez předběžných podmínek“ setkala s Trumpovou akceptací. Formát včerejších rozhovorů naznačoval obnovení rusko-ukrajinských rozhovorů v Istanbulu v roce 2022. Putin chytře manévroval, aby rozptýlil herní plán skupiny CoW4, která se snažila Trumpa odstrčitČesky a udělat z něj součást jejích ukrajinských válečných plánů.

CoW4 se v poslední době cítila povzbuzena určitým dojmem, že by Trump mohl uvalit drakonické sankce, pokud by Rusku chyběl upřímný úmysl. Trump však zatím zůstává s Putinem v kontaktu. Minulý týden prohlásil, že průlom v ukrajinském konfliktu bude možný pouze prostřednictvím summitu s Putinem. Stačí dodat, že dramatické události v Turecku včera znamenají pro CoW4 neúspěch.

Vedoucí ruské delegace a prezidentský asistent Vladimir Medinskij (který vedl rozhovory v Istanbulu také v březnu 2022) médiím řekl, že Moskva je s výsledky rozhovorů „spokojena“ a je připravena „obnovit kontakty“ s Kyjevem.

Moskva však ve své ostražitosti nepoleví. Putin uspořádal 15. května briefingČesky se stálými členy Rady bezpečnosti, nejvyššího politického orgánu Ruska, aby istanbulská jednání projednali. V kremelské zprávě se uvádí, že Putin „stanovil úkoly a nastínil vyjednávací pozici“ ruské delegace v Istanbulu.

Na druhou stranu Kreml současně prohlásil, že bez ohledu na istanbulská jednání budou ruské vojenské operace na Ukrajině pokračovat. Putin si v perfektním načasování vybral 15. května k ohromujícímu oznámení o jmenování generálplukovníka Andreje MordvičevaČesky (přezdívaného „Generál Průlom“) velitelem ruských pozemních sil.

Generál Mordvičev, který je pod západními sankcemi, má neblahou pověst velitele 8. gardové kombinované armády Jižního vojenského okruhu RF, která se významně podílela na ničivém obléhání Mariupolu v roce 2022 a na bitvě u Avdijivky v letech 2023-2024, což byly zlomové body ukrajinského konfliktu. Jmenování generála Mordvičeva přichází uprostřed zpráv, podle kterých se Rusko na Ukrajině připravuje k zahájení rozsáhlé ofenzivy. Na Ukrajině je v současné době nasazeno přes 650 000 ruských vojáků.

Je zřejmé, že strategická nejednoznačnost, která je jádrem ruských záměrů na Ukrajině, přetrvává. Putin je odhodlán situaci v takovém stavu udržet a v nadcházejících měsících (nebo letech) z toho těžit. Jmenování generála Mordvičeva, který nahradil několik vysokých generálů, v hlavních městech NATO zaznamenají.

V rozhovoru z roku 2023, v rámci časového harmonogramu ruských operací na Ukrajině, generál bez obalu poznamenal, že je stále „spousta času“. Pak dodal: „Pokud mluvíme o východní Evropě, což budeme muset, pak to samozřejmě bude trvat déle.“

Zelenskyj se také pohybuje po dvou kolejích. Ukrajinský ministr financí Sergej Marčenko na panelu na vysoké úrovni na výročním zasedání Evropské banky pro obnovu a rozvoj 14. března v Londýně řekl: „Abyste se připravili na mír, musíte se připravit na válku. Musíme plánovat. Můžete mě mít za cynika, ale ve skutečnosti jsem jen ministr financí.“

M. K. BhadrakumarČesky působil tři desetiletí jako kariérní diplomat v indické zahraniční službě, mimo jiné jako velvyslanec Indie v Uzbekistánu (1995-98) a v Turecku (1998-2001). V různých funkcích působil také v Moskvě, Islámábádu, Bonnu, Kolombu, Soulu, Kuvajtu a Kábulu. Hovoří rusky a pravidelně píše o strategických záležitostech, geopolitice Eurasie, Číny, západní Asie a strategií USA. Jeho analýzy vycházejí v řadě periodik, jako The CradleČesky, Consortium NewsČesky, Global ResearchČesky, Asia TimesČesky, Valdai Discussion ClubČesky a řadě dalších. Má vlastní populární blog Indian PunchlineČesky.

Zpět na obsah

Analýza Jennifer Kavanagh a Petera Slezkine The Istanbul Talks Were a Success vyšla na serveru The American ConservativeČesky 17. května 2025

Istanbulské rozhovory byly úspěchem

Pro Trumpovu administrativu, která si ukončení války na Ukrajině stanovila za prioritu, představuje toto první kolo jednání přesně ten průlom, v jaký doufala. Prioritou Washingtonu by nyní mělo být povzbuzení k pokračování rozhovorů mezi bojujícími stranami, a to i v době, kdy boje pokračují. To bude vyžadovat odmítnutí evropských výzev k většímu tlaku na Putina a odolání pokušení zasahovat dříve, než budou obě strany připraveny řešit otázky, které bez účasti Ameriky řešit nelze. Koneckonců, nejudržitelnější mír bude ten, na kterém se dohodnou Ukrajina a Rusko společně, nikoli ten, který vynutí Spojené státy nebo Evropa.

Navzdory odpůrcům na obou stranách Atlantiku a nejistotě do poslední chvíle se ruští a ukrajinští vyjednavači nejen setkali, ale dosáhli i pozoruhodných výsledkůČesky. Podle prohlášení vedoucích ukrajinské a ruské delegace se oba týmy dohodly nejméně na třech dalších krocích: na provedení dosud největší výměny válečných zajatců (1 000 osob na každé straně); na vypracování písemné verze své vize míru k projednání na některém z budoucích jednání; a na úvodních jednáních o setkání prezidentů Vladimira Putina a Volodymyra Zelenského.

Pozitivní zpráva ruské a ukrajinské delegace, stejně jako jejich tureckých hostitelů, ostře kontrastovala s negativními reakcemi samotného Zelenského a klíčových evropských lídrů, včetně francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, německého kancléře Friedricha Merze, polského premiéra Donalda Tuska a britského premiéra Keira Starmera. Tato skupina, shromážděná na schůzce v Albánii, označila ruské odmítnutí bezpodmínečného příměří za „nepřijatelné“Česky a znovu vyzvala Trumpa, aby se k nim připojil a uvalil na Rusko vyšší náklady. TuskČesky dokonce argumentoval, že Rusové „jednání de facto přerušili“ a nyní je „čas zvýšit tlak“.

Evropské hodnocení je stejně nepřekvapivé, jako je v rozporu s fakty. Od Trumpova zvolení se ho evropští lídři snažili přesvědčitČesky, že Putin nebude nikdy usilovat o stabilní urovnání na Ukrajině. Zatímco Trump a jeho tým hledali způsoby, jak brutální válku vyřešit, Evropa do úsilí USA zasahovala a dokonce ho podkopávala. Evropští lídři například Zelenského povzbuzovaliČesky, aby stanovil maximalistické podmínky pro mír, přijali nové balíčky sankcíČesky proti Rusku, navrhli plány na „mírové síly“Česky, které by vyžadovaly americkou pojistkuČesky, s níž Trumpova administrativa nesouhlasí, a nabízeli nepodložená varování před ruskými plány na invazi na území NATOČesky. Evropská reakce na rozhovory v Istanbulu byla prostě stále stejná – pokus o prodloužení války, obnovení Bidenovy „koalice demokracií“Česky a zatažení Spojených států hlouběji do konfliktu, který jejich zájmům neprospívá.

Pokud to Trump s mírem myslí vážně, nebude je poslouchat. Trump by měl vyloučit nová ultimáta a donucovací opatření namířená proti Rusku, jaká Evropa prosazuje. Donucovací opatření na Putina pravděpodobně nezaberou. Jak naznačili ruští vyjednavači v Istanbulu, Moskva je připravena v případě potřeby bojovatČesky ještě několik let a věří, že snese další západní tresty, ať už ve formě sankcí nebo jakékoli další vojenské pomoci, která by mohla být Ukrajině poskytnuta.

Trump by místo toho měl povzbudit Ukrajinu a Rusko k pokračování v jednáních. Americká administrativa může podpořit jejich pokračování tím, že dnešní schůzku v Istanbulu bude chápat jako konstruktivní první krok a bude signalizovat svou podporu dalším diskusím na pracovní úrovni. Setkání Putina s Trumpem – možnost, kterou zmínil sám prezident TrumpČesky – by mohlo signalizovat americkou podporu jednáním mezi Ukrajinou a Ruskem a naznačit, že Spojené státy považují Rusko v jakémkoli úsilí o vyřešení konfliktu za klíčového partnera. Potenciální prezidentské setkání by však nemělo být prezentováno jako příležitost typu „všechno, nebo nic“ vymáhající Putinovu ochotu ukrajinskou válku ukončit. Neexistuje žádný jednoduchý test ani jediný titulek, který by tuto otázku dokázal vyřešit. Pokračující konverzace mezi bojujícími stranami – a bez ovlivňování – motivaci obou stran odhalí mnohem lépe.

Ukončení války mezi Ruskem a Ukrajinou bude nějakou dobu trvat a bude vyžadovat mnoho kol rozhovorů. V tomto okamžiku je proces důležitější než vysoké summity nebo dramatické uzavírání dohod. Může to trvat déle, než původně doufal, ale s trochou trpělivosti se Trumpův cíl ​​míru na Ukrajině jeví jako stále dosažitelnější.

Jennifer Kavanagh je vedoucí pracovnicí a ředitelkou vojenských analýz ve společnosti Defense PrioritiesČesky. Dříve působila jako vedoucí pracovnice Carnegie Endowment of International Peace a jako vedoucí politoložka v RAND CorporationČesky. Působí jako odborná asistentka na Georgetownské univerzitě a doktorát získala na Michiganské univerzitě. Její práce jsou publikovány mimo jiné v časopisech jako Foreign Affairs, The New York Times, Foreign PolicyČesky, Journal of Conflict Resolution, Responsible StatecraftČesky a v řadě dalších.

Peter Slezkine je ředitelem ruského programu v Stimsonově centruČesky a moderátorem podcastu The Trialogue, série rozhovorů mezi čtyřma očima s hosty ze Spojených států, Ruska a Číny. Doktorát z historie získal na Kolumbijské univerzitě, jeho disertační práce, Free World: The Creation of a U.S. Global OrderČesky (Svobodný svět: Vytvoření amerického globálního řádu), zkoumá původ a důsledky amerických nároků na „vedoucí postavení ve svobodném světě“. Jeho texty vyšly mimo jiné v časopisech Foreign Affairs, Foreign PolicyČesky, The National InterestČesky, The New RepublicČesky, Humanity JournalČesky. V současné době dokončuje knihu o ideologickém původu a politickém dopadu americké koncepce „svobodného světa“.

Zpět na obsah

Analýzu The Odessa Moment publikoval Scott Ritter na svém Substacku 17. května 2025

Oděský moment

Oděská opera

V lednu 2023, když jsem se objevil v pořadu „The Gaggle“ s Georgem Szamuelym a Peterem Lavellem, jsem předpokládal, že se Rusko blíží tomu, co jsem nazval „Oděským momentem“, tedy souběhem vojenských a politických okolností, jehož dosažení by spustil strategické rozhodnutí Ruska rozšířit Speciální vojenskou operaci (SVO) za hranice geografie definované územími, která Rusko pohltilo po kontroverzním referendu konaném v září 2022 na území Chersonu, Záporoží, Doněcku a Luhansku, v němž byla otázka sebeurčení zodpovězena hlasováním, zda by tato území měla být začleněna do Ruské federace, či nikoli.

Jak bylo původně zamýšleno, SVO se netýkalo územních zisků, ale spíše obrany práv rusky mluvícího obyvatelstva Ukrajiny. V jednáních, která začala necelý týden po jejím zahájení – nejprve v běloruském Homelu a později v Turecku – se Rusko jednoduše snažilo dosáhnout toho, co bylo slíbeno v rámci Minských dohod uzavřených s Ukrajinou, Německem a Francií v letech 2014–2015, podle nichž Ukrajina slíbila provést příslušné změny své ústavy, které zaručí ochranu práv a postavení rusky mluvících Ukrajinců.

Ukrajina, podporovaná Německem i Francií (a také Spojenými státy), se rozhodla považovat Minské dohody za příležitost k vybudování vojenské síly dostatečné k znovudobytí částí Donbasu (složeného z Doněcké a Luhanské oblasti) a také Krymu, které byly ztraceny po majdanském převratu podporovaném CIA v únoru 2014, v němž byl rusky mluvící, legálně zvolený prezident Viktor Janukovyč sesazen a nahrazen ukrajinskými nacionalisty podporovanými USA. Mezi lety 2015 a 2022 USA a jejich spojenci v NATO vycvičili a vyzbrojili statisíce ukrajinských vojáků s jediným cílem – znovudobytí území Doněcku, Luhanska a Krymu silou.

Zelenskyj se setkává s Macronem, Merkel a Vladimirem Putinem, prosinec 2019

V dubnu 2019 vyhrál prezidentské volby Volodymyr Zelenskyj, bývalý komik, který se stal politikem, a sesadil tak úřadujícího prezidenta Petra Porošenka. Zelenskyj kandidoval s programem míru a rusky mluvící obyvatelstvo si získal slibem, že v případě potřeby „poklekne“, aby s Ruskem vypracoval mírový plán. Místo toho svolal během několika měsíců válečnou radu, na které slíbil, že ukrajinskou armádu nasadí k znovudobytí částí Doněcku a Luhanska, které se z ukrajinské nadvlády osvobodily.

To byla Zelenského první chyba.

Cesta, kterou si zvolil, vedla k tomu, že Rusko v době před zahájením SVO a poté, když Ukrajina začala mobilizovat své síly k útoku na Donbas, uznalo nezávislost Doněcku i Luhanska a uzavřelo kolektivní bezpečnostní dohodu, což zaručovalo, že Donbas součástí Ukrajiny už nikdy nebude.

To byl Zelenského Donbaský moment.

Ruská vojska na Ukrajině

Druhou chybu udělal Zelenskyj v dubnu 2022, když odstoupil od jednání, která Rusko zahájilo bezprostředně po začátku SVO. Jednání vyvrcholila hotovou mírovou dohodou připravenou k podpisu, která se stala známou jako Istanbulské komuniké. Dohoda by uznala nezávislost donbaských republik, ale vrátila by veškeré ostatní ukrajinské území dobytých během SVO ruskými vojsky.

Zelenskyj, pod tlakem svých podporovatelů z USA a NATO, dohodu odmítl a místo toho od USA a NATO přijal desítky miliard dolarů vojenské pomoci, kterou použil na obnovu své oslabené vojenské síly, kterou následně použil k zahájení protiútoku proti ruským silám, které již v dobré víře zahájily stahování z Ukrajiny jako opatření v souladu s podmínkami Istanbulského komuniké.

Rusko reagovalo uspořádáním referend jak v Donbasu, tak i v obou oblastech, Chersonské a Záporožské, které tvořily pozemní most spojující Krym s vlastním Ruskem. Referenda se týkala otázky připojení těchto území k Ruské federaci; všechny čtyři oblasti hlasovaly pro a pak, když ruský parlament přijal příslušné právní kroky, podepsal prezident Putin dekret, kterým se všechny čtyři staly součástí Ruské federace.

To byl Zelenského Maloruský moment.

Občan Chersonu hlasuje v referendu o připojení k Rusku v září 2022

A nyní se Zelenskyj ocitá na nové křižovatce.

Jeho Oděský moment.

Má šanci ukončit SVO za co nejvýhodnějších podmínek, podmínek, které odrážejí drsnou realitu, které ukrajinský prezident a národ čelí, kterému čelí kvůli Zelenského předchozím chybným rozhodnutím.

Donbas je pryč. Stejně tak Malorusko. Tyto ztráty jsou nevratné, politicky i vojensky.

Ukrajina má nyní šanci konflikt ukončit. Aby tak ale mohla učinit, musí respektovat realitu daného okamžiku.

Bohužel ti samí „přátelé“ a „spojenci“, kteří Ukrajinu povzbuzovali k odstoupení od Minských dohod a od Istanbulského komuniké, nyní na Ukrajinu naléhají, aby udělala totéž, pokud jde o Istanbul 2.

Ale slib evropské podpory je iluzorní – zbrojnice jsou už dávno vyprázdněné a potenciál pro smysluplnou vojenskou intervenci nikdy neexistoval, ať už vojensky nebo politicky.

Navíc by jakákoli evropská akce nutně vyžadovala podporu Spojených států. Zatímco za prezidentství Joea Bidena to mohlo být možné, za nové administrativy Donalda Trumpa je to nepřijatelné – i když probíhala istanbulská dvojka, USA oznámily, že své síly z Evropy stáhnou.

Rusko je třeba brát vážně. I když výzvy, kterým bude čelit při okupaci čtyř nových území, kterou si vytyčilo za cíl, pokud se Ukrajina opět bude zdráhat mírové dohody, jsou četné a nelze je podceňovat, jedná se o vojenskou otázku, na kterou nejlépe odpoví politické odhodlání ruského vedení a národa, v této chvíli nezpochybnitelné.

Vladimir Putin loni získal mandát k vládnutí jako prezident za válečného období.

Jak nedávno skončené oslavy 9. května jasně ukázaly, odhodlání ruského lidu Ukrajinu porazit je pevné jako skála.

Vladimir Putin promlouvá k davu na Rudém náměstí, 9. května 2025

Jak dal hlavní ruský vyjednavač v Istanbulu svým ukrajinským protějškům jasně najevo, Rusko je připraveno bojovat tak dlouho, jak bude potřeba, a to i s narážkou na 21 let, které Petru Velikému trvalo porazit Švédsko.

Ukrajina bude mít štěstí, pokud přežije léto.

Zelenskyj čelí jedné z největších zkoušek vůdcovství, jakým kdy bude čelit.

Nacionalistické síly v jeho vládě jsou ochotny v úsilí o neúspěšnou banderovskou věc spáchat národní sebevraždu.

Dřívější spojenci Ukrajiny, jejichž cíle se i nadále točí kolem fantazií studené války a strategické porážky Ruska, na Zelenského tlačí, aby ruské mírové podmínky odmítl, a ve snaze o dosažení svého nedosažitelného cíle jsou až příliš ochotni Ukrajinu obětovat.

Pokud by Zelenskému na jeho národě a jeho lidech skutečně záleželo, spolkl by svou hrdost a učinil by jediné rozhodnutí, které je může zachránit – kapitulaci.

Zelenskyj ale není vůdce, kterému by na svém národu nebo jeho lidech záleželo – už obětoval národní integritu Ukrajiny a více než milion jejích občanů ve své fantazii o významu a bohatství, kterou EU a NATO pohánějí.

Toto je Zelenského Oděský moment.

A on selže.

Opět.

William Scott Ritter Jr.  (*1961) je komentátor a analytik, bývalý zpravodajský důstojník námořní pěchoty Spojených států a zbrojní inspektor OSN. Během Operace Pouštní bouře působil jako mladší vojenský analytik a poté jako člen Zvláštní komise OSN (UNSCOM) dohlížející na zbraně hromadného ničení (WMD) v Iráku v letech 1991–1998, z této pozice na protest odstoupil. Později se stal kritikem války v Iráku a zahraniční politiky Spojených států na Blízkém východě. Své četné analýzy publikuje na svém SubstackuČesky, Telegramu, YouTubeČesky a v mnoha médiích jako Sputnik, Global Research, Common DreamsČesky, The Unz Review a dalších. Je rovněž autorem řady knihČesky.

Zpět na obsah