Zatímco de facto Severoatlantická Teroristická Organizace slaví své 75. narozeniny a vynáší motto lorda Ismaye do stále stoupajících výšin („držte Američany uvnitř, Rusy venku a Němce dole“), ten tlustý špalek norského dřeva, vydávající se za generálního tajemníka, přišel s veselou „iniciativou“ na vytvoření fondu k vyzbrojení Ukrajiny ve výši 100 miliard eur v průběhu dalších pěti let.
24. března 2024 uplyne přesně 25 let od zahájení bombardování Jugoslávie silami NATO. Aliance tuto operaci nazvala „Allied Force“. V USA je běžnější název Noble Anvil, který byl chybně přeložen jako „Milosrdný anděl“. A právě tento chybný překlad se ujal v mnoha zemích. Důvodem útoku bylo obvinění Západu vůči jugoslávskému vedení Kosova, autonomní provincie v rámci Srbska, z etnických čistek, válečných zločinů a dalšího porušování lidských práv. V důsledku toho Jugoslávie ztratila kontrolu nad touto částí svého území, která poté s podporou předních západních zemí vyhlásila nezávislost.
Opojení Spojených států z domnělého vítězství a transformace vnitroamerického zakladatelského mýtu „Go West“ do aktuální verze „Go East“, jako již jednou v naší moderní historii, „na věčné časy“ (Fukuyama), vytvořilo iluzi neomezeného vlivu Washingtonu na světové. Zároveň byl ve stínu amerických ambicí 7. února 1992 v Maastrichtu položen základ k odevropštění Evropy a její postupné převedení pod americké komando.
Oskar Krejčí, Jaroslav Štefec a Petr Bureš diskutují na téma ČR 25 let v NATO, o pravděpodobnosti 3. světové války, o střední Evropě jako jaderném válčišti a o možnosti z NATO vystoupit.
Kdo může za neúspěch ukrajinské ofenzívy? Spíš stratégové v USA, než ukrajinští velitelé
+ podcast
Západ veřejně mluví o tom, že je potřeba oslabit, zničit Rusko.
A potom ho rozdělit do malých států, což je existenční hrozba.
+ podcast
Pro Rusko je Ukrajina bitvou ve válce za dedolarizaci, tedy mezinárodní obchodování v jiných měnách než v dolarech
+ podcast
Po bezdôvodnom útoku „koalície ochotných“ na Irak tu máme opäť „koalíciu ochotných“, ktorí stáli aj na počiatku štátneho prevratu na Ukrajine. Nemecko, Francúzsko a Poľsko boli garantmi dohody medzi prezidentom Janukovyčom a predstaviteľmi Majdanu, dohody, ktorá požadovala riešiť krízu vytvorením vlády národnej jednoty. Ak by sa bola vytvorila vláda národnej jednoty, tak Ukrajina by sa nemohla stať nástrojom politiky proti Rusku a vojenský konflikt by medzi Ruskom a Ukrajinou nevznikol.
Putinův 19. projev přednesený ve čtvrtek 29. února byl rekordně dlouhý: 2 hodiny a 6 minut. Projev ve Federálním shromáždění lze považovat za volební program i proto, že ruský prezident ví, co a jak má dělat, a chápe, na koho se lze spolehnout při plnění stanovených úkolů. V jazyce občana jsou to rodina, mládež a kádry. V jazyce vojenském: vojenská a technologická síla a vysoká hospodářská produktivita. V jazyce politika: nezapomínejte, co jsem kdy řekl, kdo jsem, a proč i politik by nikdy neměl být zrádcem svých spoluobčanů. A vzkázal chamtivcům bez duše: elity nejsou ti, kteří se obohatili v divokých devadesátých letech a konci minulého století.
Koncepční projev ruského prezidenta, dotýkající se současnosti a budoucnosti největší a strategicky nejvýznamnější ozbrojené konfrontace na světě, kterou několik let nazývám antropologická válka, logicky upoutal pozornost západního publika. Navíc jak ve Spojených státech, tak v EU v předvečer volebního cyklu panuje dokázaná krize důvěry mezi těmi nahoře a dole. Lidé při hledání odpovědí se stále více zajímají o názor druhé strany. Proto si dovoluji sdělit několik západních názorů na projev s vlastními mini-komentáři a doplněním.
Obsah:
Thomas Kaiser: Války pokračují… ale kritika sílí
GFP, ZIF: Právní zbraně NATO
Interview srbského novináře a spisovatele Dragana Vujičiće s francouzským spisovatelem a publicistou Thierry Meyssanem se věnuje podobnostem mezi válkou v Kosovu (1998), válkou na Ukrajině (2021) a masakrem v Gaze (2023).
Definice kognitivní války podle NATO zahrnuje kognitivní útok, který je přímo zaměřen na mysl civilistů (a občanů), tedy nebojujících osob. Mějte prosím na paměti, že jeden ze způsobů fungování zpravodajské aliance „pěti očí“ spočívá v tom, že zpravodajské skupiny jednoho z členů aliance se mohou zaměřit na členy spojeneckého národního státu v případě, že zpravodajská komunita tohoto národního státu má zakázáno podnikat kroky proti vlastním občanům.
V roce 2022 byla v mnoha zemích světa zaznamenána rekordní úroveň inflace. Podle odhadů Mezinárodního měnového fondu a Světové banky činila celosvětová průměrná míra inflace v roce 2020 1,9 %. V roce 2021 se zvýšila na 3,4 %. Vrcholu však míra inflace dosáhla v srpnu 2022. Na meziroční bázi byla inflace v tomto měsíci odhadována na 8,0 %.
V USA byly hodnoty inflace v uvedených letech následující (%): 1,2; 4,7; 8,2. Ve Spojeném království (v %): 1,0; 2,5; 9,9. V Kanadě (v %): 0,7; 3,4; 7,6. atd. Inflace v letech 2020-2022 neminula téměř žádný stát na světě. Trend byl však všude přibližně stejný: inflace rostla a v roce 2022 dosáhla nejvyšších hodnot.
Straussovští neocons, kteří drží opratě americké zahraniční politiky, by nikdy nepřijali čínsko-ruské směrování vývoje k multipolárnímu světu. Prozatím tu máme věčný expanzionismus NATO jakožto strategii k vyvolávání úpadku Ruska a Tchaj-wan jako jejich strategii k oslabování Číny.
Avšak během posledních dvou let vede zlovolná válka na Ukrajině jen k urychlování přechodu k multipolárnímu světu, tj. k Eurasií taženému světovému řádu.
Konec studené války přinesl pomíjivé unipolární uspořádání. V rámci „Pax Americana“ se nadšení intelektuálové a politici domnívali, že liberální demokracie, řád založený na pravidlech, volný trh a západní pojetí lidských práv budou vzkvétat v globálním měřítku. Tuto iluzi však zastínil neúprosný běh dějin. Druhá „dvacetiletá krize“ rozpoutala chaos, anarchii, nejistotu, krveprolití, věčné války a neortodoxní formy konfliktů. Několik regionů a států bylo pohlceno tektonickými otřesy následného zmatku a komplexní vzájemná závislost podnítila nárůst hrozeb spojených s vyhlídkami na nátlak, rozvrat, podřízení a dobytí. Pod vlivem tohoto zlověstného Zeitgeistu se znovu aktivoval přízrak strategického soupeření mezi velmocemi status quo a revizionistickými velmocemi.
OBSAH
– Úvodník Strategic Culture Foundation: 2023-rok-kdy svet uviděl amerického císaře nahého … a groteskního
– Kelley Beaucar Vlahos: Největší neúspěchy zahraniční politiky v roce 2023
– Patrick Lawrence: Zmatek, který v roce 2023 nadělali
Evropská unie, která se stala virtuálním klonem vojenské aliance NATO vedené Spojenými státy, staví napříč kontinentem novou železnou oponu – více než 30 let od údajného konce studené války.
Viděli jsme zločiny NATO, ale proč potvrzovat naše přátelství s Ruskem? Nehrozí, že se Rusko bude zítra chovat stejně jako NATO dnes? Nenahrazujeme jednu formu otroctví jinou?
Při odpovědi na tuto otázku bych využil své postupné zkušenosti poradce pěti hlav států. Všude mi ruští diplomaté říkali: jste na špatné cestě: jste odhodláni hasit jeden požár tady, zatímco jiný se rozhořel jinde. Problém je hlubší a širší.
Zelenského činy mají mnoho rozporů, které vedou k otázkám o jeho osobnosti, životě a potažmo o významu těchto rozporů pro celou Ukrajinu a Evropu.
Delegáti ze 40 organizací a jednotlivci z 25 zemí se sešli ve dnech 27. – 28. října 2023 v Římě, aby diskutovali o příčinách současné války na Ukrajině, o dopadu války na mezinárodní mír, o nebezpečích, kterým náš lid čelí a o úkolech hnutí za spravedlivý a trvalý mír.
Konečným cílem kremelské strategie je demilitarizace a rozbití NATO. Pomalu ale jistě se k němu blížíme.
Vždy můžeme snít o tom, že bychom se po Ariadnině nitce mohli, jenom mohli, dostat ze současného rozžhaveného geopolitického labyrintu použitím mimořádně přeceňované komodity: logiky.
Avšak kultura rušení[1] Západu nakonec zrušila i logiku.
Od konce února 2022 válka Ruska s Ukrajinou dominuje světovým novinovým titulkům, ale o možná nejdůležitějším incidentu v tomto konfliktu západní mainstreamová média informovala jen okrajově.
Před rokem (26. září 2022) zničila série mohutných podmořských výbuchů většinu rusko-německého plynovodu Nord Stream v hodnotě 30 miliard dolarů, pravděpodobně nejdůležitější evropské civilní energetické infrastruktury. Všichni pozorovatelé se brzy shodli na tom, že výbuchy byly úmyslné a pravděpodobně představovaly největší případ průmyslového terorismu v dějinách světa a zjevný válečný akt proti Německu, přednímu evropskému členu NATO. A pak téměř všechna západní média shodně prohlásila, že Rusové zničili své vlastní potrubí, což je další důkaz nebezpečného šílenství prezidenta Vladimira Putina, našeho ďábelského protivníka z Moskvy. Jen hrstka hlasů z disidentského okraje naznačovala opak.
Připravujeme se na to, že válka na Ukrajině potrvá až do roku 2030
Tato válka byla nejen vyprovokována – byla vyprovokována záměrně
Válka na Ukrajině má příčiny, širší souvislosti, aktuálně probíhají boje a výhled konce konfliktu není jasný. Do Dotazníku pro na téma války na Ukrajině přijal pozvání Přemysl Janýr autor http://www.janyr.eu/ a zakladatel https://www.disput.blog/.
Když Helmut Kohl 9. února 1990 odlétal do Moskvy k rozhovorům o znovusjednocení Německa, měl v kapse dopis od ministra zahraničí USA Jamese Bakera, podle kterého měl přislíbit, že NATO nepostoupí ani o píď na východ. Těsně před odletem obdržel dopis amerického Národního bezpečnostního výboru, že má požadovat zvláštní (NATO-) status pro území DDR. Ze dvou protichůdných instrukcí zvolil první a získal tak Gorbačovův souhlas.
Tento obrat uprostřed všeobecné euforie konce studené války a perspektivy světového míru ilustruje zlom v zahraniční politice USA: namísto rozpuštění Varšavské smlouvy a NATO, jak mezi mnoha jinými požadoval i novopečený prezident Václav Havel, obdrželo NATO novou úlohu. O dva roky později ji podtajemník pro bezpečnostní politiku Paul Wolfowitz precizuje: Naším hlavním úkolem je zabránit vzniku nového rivala, představujícího hrozbu v rozsahu bývalého SSSR.
Přetisk textu Karla Kosíka Rozum a svědomí, předneseného na sjezdu spisovatelů v červnu 1967, působí v Právu z 21. srpna 2008 jako nostalgické memento v záplavě zavilé nenávisti. Dva srpnové týdny dovolené, strávené v izolaci Radiožurnálu a českých novin jsou exkurzí do hlubokých padesátých let, kdy ještě antiimperialistické kampaně vzbuzovaly upřímnou lidovou odezvu. Kdy se ale poštěstil tak zdařilý souběh příležitostí jako válka v Gruzii ausgerechnet na kulaté výročí okupace?
Všetci poznáme baróna Hastingsa Lionela Ismaya (prvého generálneho tajomníka NATO), ktorý hovorí o zmysle a účele NATO po jeho založení v roku 1949: „Udržať Sovietsky zväz mimo, Američanov vnútri a Nemcov dole.“ Jeho slová vysvetľujú niektoré veci, ale nie všetko. NATO bolo a je predovšetkým miestodržiteľom/guvernérom pre USA, kedysi v Európe, dnes celosvetovo. Oficiálne bolo poslaním NATO len chrániť Západ pred vojenskou mocnosťou, zvanou Sovietsky zväz (neskôr proti Varšavskej zmluve).
V dávném mládí jsem s přáteli rád zpíval písničku – Ze známých důvodů. Byla to doba radosti po setkání s Karlem Hálou, předtím s Ray Charles, doba naděje zamilovat se po uši a zapomenout na všechno, kromě čisté lásky. Ta v dalším mém životě se několikrát připomenula, aby mi pokaždé potvrdila aktualitu písně pro osobní život, veřejnost a varování našim žvanilům, kteří ignorují historická fakta a tím umožňují vést nás se smíchem na porážku podobně, jako jdou ovce k řezníkovi se svým mééé, mééé.
Quincy Institute svolal v květnu na tři online zasedání pracovní skupinu předních odborníků pro evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku, aby diskutovali o postoji evropských zemí k válce na Ukrajině, o „snižování rizik“ ve vztazích s Čínou a o možnostech samostatného evropského přístupu k těmto otázkám.
Polsko bylo jedním z nejvstřícnějších zastánců vstupu Ukrajiny do NATO a rostoucího zapojení NATO do války, od poskytování tanků až po stíhačky. Vzhledem k tomu, že šance Ukrajiny na rychlý vstup do NATO slábnou a její vyhlídky na vítězství ve válce se rozpadají, hovoří se o hrozbě, že by Polsko mohlo zasáhnout příměji, aby přivedlo Ukrajinu do NATO nebo NATO na Ukrajinu.
Bitva o Rabotino se dost možná zapíše do dějin rusko-ukrajinského konfliktu jako novodobá verze bitvy o Prochorovku, která se odehrála 12. července 1943 mezi německou a sovětskou armádou. U Prochorovky sovětská obrana zlomila páteř německému pancéřovému útoku. Vypadá to, že podobná situace se dnes odehrává v okolí vesnice Rabotino, kde ruští obránci bojují s ukrajinskými útočníky v obrněných vozidlech americké a německé výroby.
Základní chybou politického a vojenského vedení Západu po rozpadu SSSR bylo podcenění ruské mentality. Za existence SSSR se přistupovalo k problému jeho rozpadu a oslabení ve velkém měřítku, studiem země se zabývaly celé instituty a výsledek byl ohromující: SSSR se rozpadl, USA vyhrály studenou válku, šance na získání přírodních zdrojů se staly oslepujícími. Euforie z geopolitického úspěchu představuje příčinu ztráty ostražitosti.
Možná jste stejně jako já před pár týdny přehlédli pozměňovací návrh č. 222 senátora Randa Paula k zákonu o autorizaci národní obrany na fiskální rok 2024. Měl krátkou životnost. K Paulovi z Kentucky se v podpoře připojilo pouze patnáct senátorů, všichni republikáni, včetně Rona Johnsona z Wisconsinu, Marca Rubia z Floridy a Mikea Leeho z Utahu. Meritum pozměňovacího návrhu znělo následovně: Vyjádřit právní názor Kongresu, že článek 5 Severoatlantické smlouvy nepozastavuje ústavní požadavek, že Kongres vyhlašuje válku dříve, než do ní Spojené státy vstoupí.
Od začátku války na Ukrajině se západní politici, včetně jednotlivých švýcarských spolkových radních, odvolávají na „přelom století“, který vymysleli PR poradci Olafa Scholze a o němž hojně informovala média, a vtloukají ho lidem do hlavy. Ušetřeno nebylo ani švýcarské obyvatelstvo. Najednou jsme byli všichni Ukrajinci. V důsledku toho došlo k vývoji, který by člověk předtím jen stěží považoval za možný: k válečné hysterii jako na začátku první světové války a ke zbrojní výrobě nepředstavitelných rozměrů. Západ se shodl: my jsme dobří, Rusko je ztělesněním zla. Ale svět není tak jednoduchý, a už vůbec ne konflikt na Ukrajině.
Navzdory selhání obchodních a finančních sankcí, které Rusku neublížily – a navzdory neúspěchům NATO v Afghánistánu a Libyi, zavázaly se země NATO, že vyzkouší stejnou taktiku proti Číně. Světová ekonomika má být rozdělena mezi USA/NATO/Five Eyes na jedné straně a zbytek světa – globální většinu – na straně druhé. Eurokomisař Joseph Borrell to označuje za rozkol mezi americkou/evropskou zahradou (zlatá miliarda) a džunglí hrozící její pohlcením, jako by to bylo šíření invazního druhu v jejich dobře udržovaném trávníku.
Stanislav Novotný glosuje, co prozradilo zasedání členských států NATO ve Vilniusu
Čekal jsem, až ten rozruch po konferenci NATO v litevském Vilniusu ve dnech 11. až 12. července 2023 utichne a čekám, až někdo – kdokoli – poukáže na zřejmý důvod, proč ukrajinský maskot šňupající kokain – prezident Zelenskij, který byl lionizován teprve před rokem, náhle u této organizace upadl v nemilost. Ano, Ukrajina může být ještě jednoho dne přizvána k zahájení dlouhého a namáhavého procesu vstupu do NATO, ale až poté, co se nějaký nedefinovaný počet členů NATO rozhodne, že udělala dost pro to, aby splnila normy NATO a různé další nejasné věci.
„Ti, kdo milují lidská práva, musí zajistit rehabilitaci institucí.“
Rozhovor s Prof. Dr. iur. et phil. Alfredem de Zayasem, odborníkem na mezinárodní právo a bývalým mandatářem OSN.
Ukrajina by neměla být přijata do NATO, a to by měl prezident USA Joe Biden jasně říci. Odpor Kyjeva vůči ruské agresi byl hrdinský, ale nakonec státy dělají to, co je v jejich vlastním zájmu. A v tomto případě bezpečnostní přínosy ukrajinského vstupu pro Spojené státy blednou v porovnání s riziky, která s sebou jeho vstup do aliance přináší.
Tento dokument zkoumá pravděpodobný vývoj ukrajinské války.
Budu se zabývat dvěma hlavními otázkami: Za prvé, je možná smysluplná mírová dohoda? Za druhé, která strana pravděpodobně vyhraje válku?
V dnešní době je těžké mnoha událostem porozumět.
Například chování Francie lze sotva pochopit. Na jedné straně francouzský prezident Emmanuel Macron změnil názor na podporu vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance (NATO).
Na druhou stranu uvedl, že Francie by se ráda zúčastnila srpnového summitu BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) v Jižní Africe.
Po více než roce trvání ruské speciální operace se počáteční nadšení z tlaku Západu na Rusko rozplynulo. Namísto toho se nálada změnila v existenciální strach, vtíravé podezření, že [západní] civilizace může zničit sama sebe
Nově odtajněné soubory britského ministerstva zahraničí přidaly znepokojivé detaily do historie operace Gladio. Tajná operace byla odhalena v roce 1990, kdy se veřejnost dozvěděla, že CIA, MI6 a NATO vycvičily a řídily podzemní armádu fašistických polovojenských jednotek po celé Evropě a nasadily své prostředky k podkopání politických oponentů, včetně teroristických útoků pod falešnou vlajkou.
Rozhovor s Jacquesem Baudem vede Thomas Kaiser (Zeitgeschehen im Fokus). Od června 2022 probíhá na Ukrajině již jedenáctá mobilizace vojsk. V našich médiích stále čteme, že Putinovým cílem bylo zničit Ukrajinu a převzít tam moc.
Prakticky ihned po metaforickém přestupu z lodi na bál, unaven z delší pracovní cesty v zahraničí, urgentního řešení privátní záležitosti po návratu a s potížemi se skype, rozhodl jsem se akceptovat rozhovor s Petrem Burešem (8.6.2023).
V Česku vzbudil její podpis vír emocí. Jedni tvrdí, že je to vlastizrada a druzí, že významně napomůže bezpečí naší republiky. Ať tak či onak, obávám se, že dohoda stejně dlouhodobě nevydrží.
Dnes představíme švýcarský portál „Zeitgeschehen im fokus / Aktuální témata v centru pozornosti“, který se snaží podporovat mírové soužití ve světě, zažívajícím válečné konflikty a extrémní zbrojení, v němž se stále více propaguje násilí jako prostředek konfrontace a kde se často vyjednává pouze pro forma.
Rozhovor s generálem v.v. Haraldem Kujatem vede Thomas Kaiser, redaktor portálu Zeitgeschehen im Fokus.