Čína, Hongkong a umění mrknout

ŠANGHAJ a HONGKONG – Jak se dalo očekávat, kapitán Chaos nakonec ustoupil. I když on sám – a jeho rozbujelý mediální cirkus – to nemohli připustitČesky.

Všechno to začalo „osvobozením od cel“ na produkty dovážené z Číny, od smartphonů a počítačů po automobilové díly. Poté se to stočilo k pečlivě připraveným únikům informací naznačujícím, že cla „by mohla“ být snížena na 50 až 65 %. A nakonec přišlo stručné přiznání, že pokud nedojde k dohodě, bude „výše cel“ stanovena jednostranně.

Čínské ministerstvo obchodu bylo neúprosné: „Snažit se směňovat zájmy druhých za dočasné zisky je jako smlouvat s tygrem o jeho kůži – obrátí se to proti vám.“

A pak to bylo ještě ostřejší. Ministerstvo trvalo na tom, že jakékoli tvrzení Trumpa 2.0 o pokroku v bilaterálních jednáních ‚nemá žádnou faktickou oporu‘ – čímž fakticky amerického prezidenta vykreslilo jako šiřitele falešných zpráv.

Tygře, tygře jasně planoucíČesky: tento obraz nepřipomíná básnického velikána Williama BlakeaČesky, ale Mao Ce-tunga a jeho legendární popis amerického impéria jako „papírového tygra“ – vzpomínka, která mě minulý týden v Šanghaji opakovaně napadala. Pokud bylo americké impérium papírovým tygrem již v 60. letech, argumentují Číňané, představte si, jakým je dnes.

A ta bolest se bude zvyšovat, a to nejen pro papírového tygra: jakékoli pochybné dohody uzavřené cizími – vazalskými – slabými vládami na úkor čínských zájmů nebudou Pekingem tolerovány.

Minulý týden v Šanghaji mi akademici i podnikatelé opakovaně připomínali, že Trumpova celní válka [Trump Tariff Tizzy / TTT / Trumpův celní zmatek] jako zbraň sahá daleko za hranice Číny: je to zoufalý útok americké vládnoucí třídy proti rovnocennému konkurentovi, který ji děsí k smrti.

Nejlepší čínští analytici přesně vědí, co se ve Washingtonu děje. Vezměme si například tento článekČesky, původně publikovaný v vlivném časopise Cultural Horizon, který rozebírá „trojúhelníkovou mocenskou strukturu“ Trumpa 2.0.

Máme všemocného Trumpa, který vytváří „superestablishment“; peněžní politiku Silicon Valley, reprezentovanou Elonem Muskem; a novou pravicovou elitu reprezentovanou viceprezidentem J.D. Vancem. Výsledkem je „systém vlády, který je téměř paralelní s federální vládou“.

Evropští čivavové – chycení v křížové palbě Trumpa 2.0 – jsou takové syntetické a přesné konceptualizace prostě neschopni.

Papírový tygr se setkává s ohnivým drakem

Při bližším pohledu na Šanghaj se ukazuje, že Trump 2.0 dal Číně vzácnou příležitost upevnit svou strategickou iniciativu a posílit roli lídra globálního Jihu/globální většiny, a zároveň pečlivě řídit riziko nové studené války.

Nazvěme to tahem Sun Tzu, který může ochromit impérium v jeho rozmachu. Profesor Zhang Weiwei, s nímž jsem měl tu čest se setkat na semináři v Šanghaji o strategickém partnerství Ruska a Číny, by s tím souhlasilČesky.

Čína se pohybuje napříč spektrem. Čínský premiér Li Qiang zaslal japonskému premiérovi Shigeru Ishibe dopis, v němž naléhá na společný postup proti clové demenci.

Hlavním poselstvím prezidenta Si Ťin-pchinga během jeho minulotýdenní cesty po jihovýchodní Asii bylo postavit se proti „jednostrannému šikanování“.

Si Ťin-pching obratně manévroval mezi Malajsií, která v současné době předsedá ASEAN a vždy se vyhýbá jakémukoli stranění, a Vietnamem, který svou „bambusovou diplomacií“ vždy balancuje mezi USA a Čínou.

Si Ťin-pching malajskému premiérovi Anwaru Ibrahimovi přímo řekl: „Musíme chránit jasné vyhlídky naší asijské rodiny“. Překlad: vytvořme exkluzivní sféru vlivu blízkou „společenství sdíleného osudu“, která však nezahrne vnější mocnosti, jako jsou USA.

Současně se od Šanghaje po Hongkong vede intenzivní debata, která přesahuje roli Číny jako světové továrny: nyní je důležité, jak přesměrovat část úžasné výrobní kapacity Číny na domácí trh.

Samozřejmě existují problémy – například nedostatečná kupní síla mnoha čínských domácích spotřebitelů, i když většina národního důchodu Číny směřuje do investic do fixních aktiv. Velká část čínské venkovské starší populace přežívá z měsíční penze ve výši přibližně 30 dolarů a hodinová sazba v gig ekonomice[1] stagnuje na úrovni kolem 4 dolarů.

Zároveň Čína v několika high-tech oblastech právě postavila nejrychlejší vysokorychlostní vlak na světě, který dosahuje rychlosti 400 km/h a brzy bude jezdit mezi Pekingem a Šanghají. Čína již přijímá objednávky na komerční širokotrupé letadlo C919Česky. A Čína přišla s prvním jaderným reaktorem na thoriumČesky na světě. Překlad: neomezená levná a čistá energie je na dosah.

Mafiánský způsob podnikání

Hongkong je velmi zvláštní případ. Vedoucí pracovníci HSBC[2] se například obávají možného odtržení USA od Číny a přemýšlejí, zda Hongkong bez obchodu s USA přežije.

Ano, může. USA jsou třetím největším obchodním partnerem Hongkongu, ale hongkongský vývoz a dovoz do USA tvoří pouze 6,5 % a 4 % jeho celkového globálního vývozu a dovozu, včetně překládky zboží z pevniny a zpět.

Hongkong je logistickým centrem světové úrovně a svobodný přístav. Pokud tedy Trump 2.0 nezakáže obchod s Hongkongem – no, všechno je možné, – dovoz by neměl být ovlivněn. Většina hongkongského vývozu – elektronika, luxusní zboží, oděvy, hračky – si totiž snadno najde alternativní trhy v jihovýchodní Asii, západní Asii a Evropě.

Rozhodující je, že více než polovina obchodu Hongkongu směřuje na pevninu. A klíčovým faktem je, že Čína může bez obchodu s USA snadno přežít. Peking se na to pečlivě připravuje už od Trump 1.0.

Od Šanghaje po Hongkong souhlasí nejlepší analytické mozky s neocenitelným Michaelem Hudsonem, který opakovaně zdůrazňuje, že „Spojené státy jsou jedinou zemí na světě, která používá jako zbraň svůj zahraniční obchod, svou měnu, dolar, mezinárodní finanční systém a přistupuje nepřátelsky ke všem ekonomickým vztahům, aby je mohla zneužít jako zbraň“.

Sebevědomá, technologicky vyspělá Čína, od akademiků a podnikatelů až po prodejce xiao long bao a tažených nudlí, jasně chápe, že Impérium chaosu ve své snaze „izolovat“ Čínu izoluje pouze sebe samo (a své čivavy).

Navíc je radost vidět, že Michael Hudson odkazuje na stejný syndrom „papírového tygra“, který jsem za posledních pár dní pozoroval v Šanghaji: „No, Amerika se dnes finančně stala papírovým tygrem. Nemá vlastně co nabídnout kromě hrozby cel, hrozby náhlého narušení všech obchodních vzorců, které byly zavedeny v posledních několika desetiletích.“

V Šanghaji jsem slyšel sérii neúprosných odmítnutí takzvaného „Miranova plánu“ – jak je uveden v dokumentu zveřejněném loni v listopadu Trumpovým ekonomickým poradcem „restrukturalizace globálního obchodního systému“. Miran je mozkem dohody z Mar-a-Lago, jejímž smyslem je oslabit americký dolar tím, že donutí velké ekonomiky – od Číny přes Japonsko až po EU – prodat aktiva v amerických dolarech a vyměnit krátkodobé americké státní dluhopisy za 100leté dluhopisy s nulovým úrokem.

Miranův geniální nápad spočívá v tom, že státy mají pouze dvě možnosti:

1. Pokorně přijmout americká cla bez odvetných opatření.

2. Vypsat šeky americkému ministerstvu financí.

Zhao Xijun, spoluděkan Čínského institutu pro výzkum kapitálového trhu na Renmin University, tento plán stručně zkritizoval: převádět peníze americkému ministerstvu financí je jako „vybírat výpalné na ulici“. Překlad: to je způsob mafie, „násilnický a despotický čin, maskovaný pouze vznešeným ospravedlněním poskytování veřejných statků“.

Mezitím na velké šachovnici Peking nadále spolupracuje s Ruskem na vytvoření bezpečnostní architektury pro celou Eurasii založené na rovnováze sil: jde o nový Primakovův trojúhelník (RIC – Rusko, Írán a Čína).

Nejvýznamnější členové BRICS, Rusko a Čína, nedovolí Impériu zaútočit na Írán, který je rovněž členem BRICS. Podpora přichází v mnoha podobách. Příklad: další imperiální energetické sankce proti Íránu? Čína zvýší dovoz přes Malajsii a ještě více investuje do íránské infrastruktury, a to ve spolupráci s Ruskem v rámci Mezinárodního severojižního dopravního koridoru (INSTC).

Stručně řečeno: Kapitán Chaos rozhodně nedrží trumfy – které, jak vědí i tučňáci z Jižního Pacifiku, jsou všechny vyrobeny v Číně.

---

---

[VB]