Zabránit velké válce

Před pár týdny se v Ankaře, hlavním městě Turecka, konala konference NATO, která usilovala o další znovuvyzbrojování a militarizaci, kroky, které nevyhnutelně povedou k nové velké válce. V reakci na tuto konferenci NATO se minulý víkend v Ankaře sešlo 200 ministrů, členů parlamentu, velvyslanců, politiků, aktivistů, novinářů, generálů ve výslužbě, akademiků, diplomatů, vojenského personálu a expertů z mnoha zemí, aby zabránili nové velké válce NATO. Mezi nimi byli i někteří z našich kolegů, redaktorů Unz Review, zejména Larry Johnson a Scott Ritter.

Aliance pro zabránění velké válce (Aliance to Prevention the Great War) dospěla k závěru, že hrozby, které by mohly vést k velké válce, pocházejí ze Spojených států, EU a Izraele. Útoky USA a Izraele na Írán, budování vojenské síly NATO na Ukrajině a nasazení zástupných sil proti Rusku, izraelská genocida v Gaze a útoky na Libanon – to jsou regionální války, které s sebou nesou riziko rozpoutání velké války.

Hybridní mír: Soukromé zprostředkování ve fragmentovaném světě


Mediace v ozbrojených konfliktech je téměř stejně stará jako konflikty samotné. Ústředním příběhem Homérovy „Iliady“, nejstaršího beletristického díla západního kánonu, je Odysseova mediace ve sporu mezi řeckým velitelem Agamemnónem a Achillem – nejmocnějším z řeckých válečníků a vůdcem jednoho z nejmocnějších řeckých vojsk. Mnohé epizody, které si z tohoto příběhu pamatujeme, od Heleny Trójské po trójského koně, se v „Iliadě“ objevují pouze jako retrospektiva nebo předzvěst; ústřední osou, kolem níž se příběh točí, je právě zprostředkování. Většina konfliktů od té doby zahrnovala zprostředkování toho či onoho druhu.

Prečo vojna?

OSNOVA

– Korešpondencia Einsteina a Freuda
– Immanuel Kant: K večnému mieru
– Koncepcia Jeffreyho Sachsa o zásadách medzinárodného práva
– Otvorený list Jeffreyho Sachsa Friedrichovi Merzovi
– Vojnové konflikty: víťazstvo emócie nad rozumom
– Nástrahy Thukydidovej pasce
– Pápež Lev XIV: Encyklika Humanitas
– Odlišné spôsoby myslenia

Mír v perské filozofii

Mír byl v převládajících proudech západního politického myšlení často chápán jako stav vnějšího řádu – stabilní rovnováha dosažená prostřednictvím jemného mechanismu smluv, rovnováhy sil nebo zastavení nepřátelských akcí.
Jedná se o negativní mír, definovaný tím, čím není: absencí války. Perská filozofická tradice, bohatá a nepřetržitá intelektuální mozaika sahající od Zarathuštry po safávidskou éru, nabízí radikální a hlubokou alternativu.
Mír zde není pouhým politickým artefaktem, ale metafyzickou realitou a existenciálním uměním. Je to mnohovrstevnatá symfonie harmonie, která rezonuje současně v duši jednotlivce, ve společenské struktuře i v kosmickém řádu.

Válka je krajní projev lidského zmatení

Vzhledem k celosvětové situaci by člověk mohl ztratit naději v lidstvo. Zdá se, že není schopno žít společně v míru, konstruktivně řešit konflikty, udržovat mír a předcházet válkám.
Jednoduché vysvětlení zní, že násilí je součástí lidské povahy. Ale je to pravda? Je tomu skutečně tak?

Rusko – Ukrajina: Železná próza reality

Proces skutečných jednání o řešení ukrajinské krize, který začal v lednu 2026, vedl k obnovené eskalaci debaty o cílech a trvání Speciální vojenské operace (SVO). Tyto diskuse se bohužel často vedou v mytologickém prostoru, odtržené od cílů války, jak je v různých fázích definovalo ruské vedení, a zcela odtržené od ruské, ukrajinské a mezinárodní politické reality.

Rozpad kdysi jednotného společenství #ru#, které zahrnovalo obyvatele východní a střední (a částečně západní) Ukrajiny spolu s Rusy a Bělorusy, je obrovská tragédie, kterou budeme muset snášet po generace. K tomu nemůžeme být lhostejní. Zároveň války nelze vést za účelem zmírnění psychických traumat ani je vést nadějemi a sny. Některé události a nevratné procesy na Ukrajině proběhly ještě před začátkem druhé světové války #ru#. Lze donekonečna debatovat o tom, jak k tomu došlo, a vinit Lenina, Chruščova a chyby postsovětského Ruska, ale tyto historické spory nemají s válkou nic společného.