Redakční úvod
Smyslem tohoto portálu je výměna názorů na současný stav a možná východiska v širším smyslu. Web je otevřený všem, kdo jsou schopni formulovat své myšlenky věcně a s respektem k druhým.
Hledáním různých způsobů řešení, které by měly vést k dosažení stavu vyjádřeném obecně v mottu tohoto webu („Aby se tu dalo žít …“) se zabývají jednotlivci a organizace ve všech zemích světa.
Dnes představíme švýcarský portál „Zeitgeschehen im fokus / Aktuální témata v centru pozornosti“, který se snaží podporovat mírové soužití ve světě, zažívajícím válečné konflikty a extrémní zbrojení, v němž se stále více propaguje násilí jako prostředek konfrontace a kde se často vyjednává pouze pro forma.
Redaktoři, historici, pedagogové, finanční a ekonomičtí experti, lékaři a zástupci dalších profesí, publikující na portálu, se rozhodli skromně přispět k názorové rozmanitosti časopisem „Zeitgeschehen im Fokus“ – ne senzační žurnalistikou, ale pečlivým a seriózním výzkumem, neboť se cítí být zavázáni pravdě a svému svědomí.
Konstatují, že švýcarský mediální prostor se již několik desetiletí zmenšuje. Zatímco ještě v polovině 20. století existoval nespočet nezávislých deníků, dnes o obsahu našich novin rozhoduje pět velkých mediálních domů a jen výjimečně jsou zřetelně patrné odlišné pozice. Nezávislé a komplexní formování názorů – nezbytné pro přímou demokracii – již není možné. Je nám servírována univerzální mediální kaše, přestože svoboda tisku patří k našim nezpochybnitelným základním právům. Chybí potřebná názorová rozmanitost.
Prvním materiálem bude rozhovor o současné situaci v Evropě, druhým potřeba neutrality.
Rozhovor s generálem v.v. Haraldem Kujatem vede Thomas Kaiser, redaktor portálu Zeitgeschehen im Fokus.
Thomas Kaiser
Aktuálně v centru pozornosti Jako bývalému generálnímu inspektorovi německých ozbrojených sil a předsedovi Vojenského výboru NATO se vám musí ježit chlupy na krku, když slyšíte Macronovu myšlenku „strategické autonomie“ Evropy.
Harald Kujat
Ne, to je přesvědčivý závěr ze současné geopolitické situace. Připouštím, že nemluvím o „strategické autonomii“, ale o „sebepotvrzení Evropy“. Jinými slovy to však znamená to, co má na mysli prezident Macron: schopnost Evropy samostatně se prosadit v novém světovém řádu soupeřících velmocí vůči Číně, Rusku a Spojeným státům.
Evropa v geopolitické mocenské aritmetice soupeřících velmocí stále více zaostává. Válka na Ukrajině nám denně ukazuje, že evropská politika není ochotna ani schopna prosazovat evropské zájmy. Ukazují to i podrážděné reakce německých provinčních politiků, kteří z nedostatku geopolitického úsudku obviňují Macrona z rozdělování Evropy nebo z podceňování významu spojenectví se Spojenými státy pro evropskou bezpečnost.
Severoatlantická aliance je aliancí kolektivní, vzájemné bezpečnosti založenou na společné bezpečnostní koncepci. Spojené státy však nepřispívají k evropské bezpečnosti z humanitárních důvodů, ale proto, že je to v jejich národním bezpečnostním zájmu. Že existují případy, kdy se evropské a americké zájmy neshodují, je zřejmé. Proto bylo před desetiletími dohodnuto, že NATO poskytne síly a prostředky pro vojenské operace v rámci strategické odpovědnosti Evropské unie, pokud se Spojené státy těchto operací nezúčastní.
**
TK
Existují případy, kdy se americké a evropské zájmy vůbec neshodují?
HK
Jedním z příkladů je jednostranné vypovězení Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF), která je tak důležitá pro evropskou bezpečnost, americkou vládou v roce 2019. Jen o několik měsíců dříve hlavy států a předsedové vlád zemí NATO tuto smlouvu chválili jako „klíčovou pro euroatlantickou bezpečnost“ a zdůrazňovali, že zůstanou „zavázáni této přelomové smlouvě o kontrole zbraní“. Prezident Macron byl jediným evropským politikem, který kritizoval skutečnost, že ukončení platnosti smlouvy má významné důsledky pro bezpečnost Evropy. Dalo totiž Rusku možnost bez jakýchkoli smluvních omezení znovu vybudovat eurostrategický jaderný potenciál, který ohrožuje Evropu, nikoli však USA. V důsledku amerického rozhodnutí Macron požadoval, aby se Evropa byla schopna bránit. A dodal, že americké rozhodnutí by mělo být příležitostí přemýšlet o evropském jaderném odstrašení. Riziko nových rusko-amerických závodů v jaderném zbrojení na evropském kontinentu je však také zcela reálné. Macronova slova byla určena především Německu. Vojenská slabost Evropy je totiž především důsledkem slabosti Německa. Přinejmenším válka na Ukrajině iniciovala přehodnocení. V Alianci panuje shoda na posílení konvenčního evropského pilíře v NATO. A čím déle bude válka na Ukrajině trvat, tím zřetelněji se ukáže, že mezi Spojenými státy a Evropou existují vážné rozdíly v zájmech. Dokonce i v době před vypuknutím války, kdy se Macron a Scholz vydali do Moskvy a Kyjeva, aby se jí pokusili zabránit, je Spojené státy odmítly podpořit.
Pouze povrchně je jednota Západu založena na podpoře Ukrajiny v boji za její bezpečnost, nezávislost a územní celistvost. I když Evropané sami dosud nemají vypracovanou koncepci, na konci války musí vzniknout evropský bezpečnostní a mírový řád, v němž budou mít své místo všechny státy evropského kontinentu, včetně Ukrajiny a Ruska. Naproti tomu Spojené státy sledují cíl oslabit Rusko politicky, ekonomicky a vojensky do té míry, aby se mohlo obrátit ke svému geopolitickému soupeři, jedinému, který by mohl ohrozit jejich nadvládu jako světové velmoci, totiž k Číně.
**
TK
Macron se zmínil o nedostatečném obranném potenciálu Evropy. Je myslitelná ruská válka proti Evropě?
HK
Nevidím žádné důkazy o přípravě útočné války proti Evropě, která by byla válkou proti NATO. Rusko od samého počátku vnímalo rozšíření NATO ze strategického hlediska, z hlediska geostrategické pozice země a jejího obranného potenciálu, nebo jinými slovy, do jaké míry by členství v NATO změnilo strategickou rovnováhu mezi Ruskem a NATO. Proto je Rusko připraveno zaplatit vysokou cenu za to, aby zabránilo členství Ukrajiny v NATO, které by případně vedlo i k umístění amerických sil na Ukrajině. V podstatě jde především o to, aby se zabránilo strategickým výhodám geopolitického rivala USA, v neposlední řadě těm, které by mohly ohrozit jadernou strategickou rovnováhu obou jaderných velmocí.
V sázce je tedy mnoho pro dva hlavní aktéry ukrajinské války, Rusko a Spojené státy. Proto stále existuje riziko, že se válka na Ukrajině může změnit ve válku o Ukrajinu, dokud bude tato válka pokračovat.
**
TK
Vztahy mezi Spojenými státy a Čínou se v poslední době výrazně zhoršily. Hrozí mezi těmito dvěma státy konflikt?
HK
Vztahy USA s Čínou jsou určovány také geopolitickými aspekty. Čína je přesvědčena, že po válce na Ukrajině se globální rizika zvýšila a že hlavní odpovědnost za to nesou západní země – v podstatě USA. Důsledkem je užší spolupráce mezi Čínou a Ruskem, které obě sledují cíl multipolárního světa. Z amerického pohledu má Čína jak záměr, tak i stále větší ekonomickou, diplomatickou, vojenskou a technologickou sílu stát se vedoucí světovou mocností. Se stejnou jednotou jako ve válce na Ukrajině proti Rusku se proto mají evropské státy začlenit do indicko-pacifické sítě proti Číně spolu s regionálními partnery Austrálií, Japonskem, Jižní Koreou, Novým Zélandem a v budoucnu také Filipínami. NATO je důležitým mostem pro uzavření řad Evropy v budoucím konfliktu s Čínou. Jeho nová strategická koncepce uvádí, že Čína zpochybňuje zájmy, bezpečnost a hodnoty členských států. NATO se nyní chce zabývat systémovými výzvami Číny pro euroatlantickou bezpečnost.
Varování prezidenta Macrona, že se evropský kontinent nesmí nechat zatáhnout do konfliktů jiných, je proto oprávněné. Evropa musí být schopna chránit své vlastní zájmy a důrazněji je hájit, a to v zásadě vůči všem třem velmocím. To je skutečné poselství, které prezident Macron v Číně vyslal. Macron není ve svých obavách sám. Před časem se americký stratég Harlan Ullman znepokojeně ptal, zda se USA nedopustily chyby, které se daly předejít, když zahájily strategickou vojenskou konfrontaci na dvou frontách proti Číně a Rusku, kterou označil za tikající časovanou bombu.
**
TK
Vztahuje se Macronova výzva k ochraně vlastních zájmů také na ekonomiku nebo i na jiné oblasti kromě vojenské sféry?
HK
Macron tuto poznámku pronesl v souvislosti se současnými krizemi a konflikty. Válka na Ukrajině a konflikt s Čínou jsou však předzvěstí toho, že chceme-li být nezávislejší, akceschopnější a bezpečnější, musíme rozvíjet své politické, ekonomické, technologické a v neposlední řadě i vojenské schopnosti. Potřebujeme vícerozměrnou politiku, která otevře široké spektrum činností prostřednictvím synergické celkové strategie. Vidíme to na válce na Ukrajině, která není jen válkou vojenskou, ale také ekonomickou a informační. Evropa musí být schopna prosadit se ve všech těchto oblastech a činit nezávislá rozhodnutí podle vlastních zájmů, nezávisle na vlivu jiných mocností. To není v rozporu s úzkou koordinací se spojenci a partnery, jak je tomu například v rámci Aliance, jejíž síla spočívá ve sjednocení různých národních zájmů do společné bezpečnostní politiky.
**
TK
Napětí mezi Spojenými státy a Čínou vzniklo proto, že Čína usiluje o sjednocení s Tchaj-wanem.
HK
Je pravda, že napětí v poslední době vzrostlo. Na posledním patejském sjezdu Komunistické strany Číny čínský prezident znovu potvrdil svůj záměr usilovat o sjednocení s Tchaj-wanem mírovou cestou. Zároveň však popřel jakýkoli závazek vzdát se násilí. Čína zatím nemá vojenskou kapacitu k obsazení Tchaj-wanu. Za několik let tomu tak však bude. Tchajwanský konflikt by se mohl stát vyvrcholením americko-čínského geopolitického soupeření. To je totiž skutečnou příčinou možného konfliktu.
Zákon o vztazích s Tchaj-wanem z roku 1979 upravuje vztahy mezi USA a Tchaj-wanem tak, že USA podporují nezávislost a obranyschopnost Tchaj-wanu prostřednictvím dodávek zbraní a dalších opatření. Nejedná se však o přímé vojenské angažmá na obranu Tchaj-wanu. Dosud se všichni američtí prezidenti rovněž vyhnuli odpovídajícímu závazku. V říjnu 2021 však prezident Biden poprvé výslovně prohlásil, že v případě napadení Tchaj-wanu Čínou by USA poskytly vojenskou pomoc. To znamená, že obě strany nastavily kurz a riziko vojenského konfliktu se výrazně zvýšilo. Právě nebezpečí přímého zapojení NATO, a tedy i Evropy, zjevně přimělo Macrona k důraznému varování.
Smluvní prostor Severoatlantické aliance je však přesně vymezen ve Washingtonské smlouvě. Vojenská angažovanost v západním Pacifiku v ní není zahrnuta.
**
TK
Vztahuje se Macronovo pojetí strategické autonomie Evropy pouze na vztah s USA?
HK
Ve vztahu k USA je to zřejmé, protože bezpečnost Evropy závisí na americké angažovanosti od konce druhé světové války a ještě nějakou dobu jistě bude. Takto to pojali Macronovi kritici. Pro Macrona to však zcela jistě znamená strategickou autonomii vůči všem velmocím a nezávislou bezpečnostní a obrannou politiku se schopností řešit problémy, které ohrožují bezpečnost Evropy na její periferii. Tam velmoci již léta vedou boj o zóny vlivu, regionální mocnosti zástupné války o regionální nadvládu a etnické a náboženské menšiny o sebeurčení a nezávislost. Přelidnění, náboženské antagonismy a ničení přírodních zdrojů obživy vytvářejí živnou půdu pro islamistické a fundamentalistické teroristické skupiny a jsou příčinou stále nových migračních vln.
**
TK
Problémy na periferii jsou způsobeny především zásahy USA…
HK
Ano, americké vojenské intervence, například v Iráku, Libyi nebo Sýrii, vedly k velkým regionálním otřesům a měly negativní dopad na bezpečnost evropského kontinentu.
**
TK
To, co jste dříve vysvětlil o vztahu Číny a USA, lze chápat jako snahu USA o udržení své nadvlády.
HK
Spojené státy považují Čínu za nejrozsáhlejší a nejvážnější výzvu pro svou národní bezpečnost. V nové americké vojenské strategii však americký ministr obrany Austen také označuje Čínu za nejdůležitějšího strategického konkurenta v příštích desetiletích. Tato konkurence však přesahuje vojensko-strategický aspekt a zahrnuje především ekonomické aspekty, ohrožení dolaru jako světové rezervní měny a politický vliv v Jižní Americe, Africe a Asii. Stručně řečeno: Jde o ukončení globální nadvlády Spojených států a nahrazení unipolárního světa světem multipolárním.
V této souvislosti je třeba také konstatovat, že válka na Ukrajině přivedla Evropu na rozcestí. Jak USA, tak Evropa podcenily geostrategickou dynamiku, kterou ukrajinské angažmá na obou stranách vytvořilo. Válka na Ukrajině je předzvěstí toho, že se Evropa musí rozhodně vydat cestou geopolitického, ekonomického, technologického a v neposlední řadě vojenského sebepotvrzení.
Válka rovněž podnítila vznik geopolitických bloků. Zatímco Spojené státy, Evropská unie a NATO se sbližují, vznikl druhý geopolitický blok kolem Číny a Ruska. Jádro tvoří státy BRICS Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika a Šanghajská organizace pro spolupráci (SCO) s Čínou, Indií, Íránem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Pákistánem, Ruskem, Tádžikistánem a Uzbekistánem. Země BRICS představují 40 %, západní země G7 12,5 % světové populace. Přitom hrubý domácí produkt států BRICS je vyšší než hrubý domácí produkt západních států G7. Tento východní blok si v poslední době získal obrovskou přitažlivost.
**
TK
Pro které státy, kromě jejich členských zemí, hraje toto uskupení roli?
HK
Čína spolupracuje se Saúdskou Arábií v oblasti globálního trhu s ropou a využívání jaderné energie, podporuje vstup Saúdské Arábie do skupiny BRICS a prosazuje vytvoření rezervní měny založené na komoditách jako konkurenci petrodolaru. Již dnes se částečně platí v ruské nebo čínské měně. Kromě Saúdské Arábie projevily zájem o vstup do skupiny BRICS také Argentina, Egypt, Kazachstán, Nigérie, Spojené arabské emiráty, Senegal a Thajsko.
Je velmi zajímavé, jak jste nyní otočili téma. To vlastně znamená, že tato argumentace, která se stále používá, „Rusko je izolované“, neodpovídá realitě, protože ve skutečnosti jsou to spíše státy, které chtějí spolupracovat s Ruskem a Čínou. Nepohlíží Západ na to, že je středem země, úplně mimo?
Ve skutečnosti se to míjí s realitou. Evropská unie pokračuje v uvalování rozsáhlých sankcí v hospodářské válce s Ruskem. Přestože byly zahájeny s cílem donutit Rusko k zastavení útoku na Ukrajinu a vycházely z předpokladu, že sankce neovlivní ceny energií ani nezpůsobí nevýhody pro ekonomiky evropských států, došlo k přesnému opaku. Ani Rusko nebylo oslabeno v takové míře, jak se očekávalo. V posledních dnech jsme se dočkali údajů, podle kterých ruská ekonomika roste a německá klesá, což bude mít celkový dopad na Evropu. V této souvislosti je také důležité zmínit, že v důsledku války na Ukrajině a zejména ekonomických aspektů s ní spojených vzrostla perspektiva, že unipolární světový řád, kterému ekonomicky, vojensky a politicky dominují USA, by mohl být nahrazen multipolárním světem.
**
TK
Jak tedy může Evropa najít své místo v multipolárním světě?
HK
Severoatlantická aliance spojuje Severní Ameriku a Evropu do aliance suverénních, demokratických států, z nichž každý přispívá ke společné bezpečnosti. Velkou zásluhou Aliance je integrace národních zájmů jednotlivých členských států do společné koncepce a zachování společného základu navzdory opakujícím se rozporům a problémům.
Vzhledem k tomu, že geostrategická situace obou kontinentů je velmi odlišná, platí i odlišné podmínky pro zachování míru a bezpečnosti. Evropané to musí v budoucnu více zohlednit a v souladu s tím převzít větší odpovědnost za svůj kontinent. To by evropským členským státům umožnilo zvýšit jejich vliv na bezpečnostní politiku, strategii a obranné plánování NATO. Pouhé větší investice do bezpečnostní připravenosti a obranných kapacit by však byly příliš krátkozraké. Skutečnou výzvou je vytvořit novou bezpečnostní architekturu pro evropský kontinent a formulovat společné zájmy v rámci nového geopolitického uspořádání světa.
**
TK
Co se stane, pokud Evropané odmítnou následovat USA a rozhodnou se pro multipolární svět, který může vést k většímu míru než věčná snaha o dominanci? Zastavilo by to USA v pokračování válečného kurzu, který vedou proti Číně?
HK
Doufejme, že svět bude ušetřen války mezi dvěma strategickými jadernými velmocemi. Masivní vyzbrojování čínských ozbrojených sil dělá velké pokroky. Z hlediska jaderné strategie Čína do značné míry dohnala obě jaderné velmoci, Rusko a USA. Proto admirál Charles Richard, tehdejší velitel amerického strategického velení, v roce 2022 prohlásil: „Tato ukrajinská krize, ve které se právě nacházíme, je jen zahřívací kolo. Velká krize teprve přijde. Budeme testováni způsobem, jakým jsme už dlouho testováni nebyli. Pokud zhodnotím úroveň odstrašení, kterou máme vůči Číně, loď se potápí pomalu, ale potápí se.“ Tímto způsobem popsal obrovské riziko, které USA podstupují v případě konfliktu s Čínou. A nejen USA, ale možná i Evropané, pokud budeme pokračovat v kurzu nastoupeném NATO.
**
TK
Po tom, co jste řekl, se nabízí otázka: má Čína zájem na vyprovokování vojenské konfrontace s USA?
HK
Čína ukázala, že je připravena přistoupit na vojenskou eskalaci se Spojenými státy, pokud jde o otázku Tchaj-wanu. Čína zároveň pokračuje ve svém kurzu snahy stát se politicky, ekonomicky a vojensky nejvýznamnější světovou mocností. To však neznamená, že Čína usiluje o vojenskou konfrontaci. Nakonec rozhoduje otázka, co jsou oba státy ochotny pro Tchaj-wan nasadit.
Rozdíl mezi politikou Číny a Západu spočívá v tom, že Číňané se nevměšují do evropské politiky, nesoudí ji a nehodnotí. Při návštěvě Ursuly von der Leyenové nebo Annaleny Baerbockové bylo jasné, že Evropané tak činí vždy.
Velký projekt Nové hedvábné stezky má samozřejmě nejen hospodářský, ale i politický význam. Je však pravda, jak jsme se přesvědčili právě nedávno, že ochota komentovat čínské domácí problémy je u evropských politiků mnohem výraznější než naopak.
Jakákoli ideologicky zabarvená zahraniční politika vede nejen k politickým rizikům, ale zpravidla také poškozuje vlastní ekonomiku. Objem německo-čínského obchodu činí více než 200 miliard eur; hospodářský styk musí probíhat zásadně na rovnoprávném základě, tj. německé podniky v Číně musí mít stejné podmínky jako čínské podniky v Německu. Globalizace má pro naše hospodářství zatím velké výhody, ale vede také k vzájemné závislosti.
**
TK
Jakou roli by měla Evropa hrát v ukrajinském konfliktu?
HK
Rád bych se omezil na Německo. Německá vláda již 2. května 2022 souhlasila s rezolucí OSN předloženou Ukrajinou, v níž Valné shromáždění důrazně vyzývá k okamžitému mírovému urovnání konfliktu prostřednictvím politického dialogu, jednání, zprostředkování a dalších mírových prostředků. V únoru loňského roku se německá vláda zavázala přispět k mírovému urovnání války schválením další rezoluce OSN stejného znění. Kromě toho je Německo zavázáno zejména mírovým přikázáním Základního zákona /* usilovat o ukončení války. Co si má člověk myslet o tom, když je toto vše ignorováno a dokonce i příměří je americkým ministrem zahraničí označeno za „ne dobrý nápad“? Odpovídající iniciativy, jako je ta, s níž nedávno přišla Čína, jsou v německých médiích reflexivně odmítány, přestože zejména čínský dvanáctibodový dokument se odvolává na rezoluci OSN a navrhuje obnovení jednání, která byla přerušena loni v dubnu. Dva mocní představitelé, jako je čínský prezident Si Ťin-pching a brazilský prezident Lula da Silva, tvrdí, že se shodují na tom, že jednání jsou jediným možným způsobem řešení krize. Tento postoj k řešení krizí a konfliktů považuji za velmi pozoruhodný a příkladný, zejména proto, že to říkají dva politici, které podporují organizace zastupující 40 procent světové populace. Prezidenti Macron a Si Ťin-pching rovněž společně vyzvali k brzkým mírovým jednáním. Macron uvedl, že cílem je „co nejdříve obnovit rozhovory o trvalém míru“.
**
TK
Tento názor nakonec od počátku války na Ukrajině zastává i Putin.
HK
Ano, ale to opakovaně tvrdili západní politici: Putin nechtěl jednat, pak se říkalo, že s Putinem se jednat nedá, pak se říkalo, že se s Putinem jednat nesmí. Faktem však je, že obě strany vyjednávaly, a to poměrně úspěšně. Mimochodem, prezident Biden se také vyjádřil, že válka skončí jednáním. Čím déle však bude válka trvat, tím obtížnější bude najít řešení přijatelné pro obě strany. Rusko a Ukrajina nedávno zvýšily podmínky pro vyjednání míru a dokonce stanovily předběžné podmínky pro zahájení jednání. Mám dojem, že obě válčící strany počítají s tím, že si úspěšnou vojenskou ofenzívou zlepší vlastní vyjednávací pozici. To by se však mohlo velmi rychle ukázat jako mylné.
Thomas Kaiser
Generále Kujate, děkuji vám za rozhovor.
—
Generál (v důchodu) Harald Kujat, narozený 1. března 1942, byl mimo jiné generálním inspektorem Bundeswehru a jako předseda Vojenského výboru NATO nejvyšším vojenským představitelem NATO.
Současně zastával funkci předsedy Rady NATO-Rusko a Rady euroatlantického partnerství při Sboru náčelníků štábů. Za své zásluhy byl Harald Kujat vyznamenán velkým množstvím ocenění, včetně Komandérského kříže Řádu čestné legie Francouzské republiky, Komandérského kříže Řádu za zásluhy Lotyšska, Estonska a Polska, Řádu za zásluhy Spojených států amerických, Velké stuhy Řádu Leopolda Belgického království, Velkokříže Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo a dalších vysokých ocenění, mimo jiné od Malty, Maďarska a NATO.
/* Poznámka: Základní zákon / Grundgesetz (zkratka GG, řidčeji také GrundG) je obdobou ústavy ve Spolkové republice Německo a platí ve všech šestnácti německých spolkových zemích. Velký důraz je v tomto dokumentu kladen na lidská práva, která jsou zakotvena v článcích 1 až 20 a jsou nezměnitelná.
Základní zákon byl schválen 8. května 1949 v Bonnu. 12. května 1949 byl podepsán západními okupačními mocnostmi a 23. května 1949 nabyl účinnosti.
Zpočátku platil jen v Západním Německu složeném z americké, britské a francouzské okupační zóny. Sjednocením Německa 3. října 1990 se jeho působnost rozšířila na území bývalé NDR.
Rozhovor «Die unipolare Weltordnung, von den USA dominiert, könnte durch eine multipolare Welt abgelöst werden – Interview mit General a.D. Harald Kujat» vyšel na Zeitgeschehen im Fokus 25. dubna 2023 v redakčním bloku „Zastavte válku!“.
Překlad: Asistovaný DeepL
Redakce prosí čtenáře, kteří čtou text v originále a shledají závažné chyby v překladu, o zpětnou vazbu – chyby opravíme.