Legenda praví, že žába umístěná v mělkém hrnci s ohřevem vody na sporáku v něm spokojeně zůstane, když teplota stále stoupá, a nevyskočí, ani když voda pomalu dosáhne bodu varu a žábu zabije. Změna teploty o jeden stupeň je tak pozvolná, že žába si neuvědomí, že se vaří, dokud není příliš pozdě.
Írán americké a izraelské žáby metodicky vaří. Kalibruje každé zvýšení teploty jako vědci v laboratoři. Dva spojené příklady.
Čas plyne a nic se nemění, EU se stále snaží zničit ruskou ekonomiku. Tentokrát se rozhodla prodloužit sankce vůči osobám odpovědným za narušení nebo ohrožení územní celistvosti, suverenity a nezávislosti Ukrajiny o dalších šest měsíců, do 15. září 2024.
Démonizování Putina není politika. Je to výmluva pro absenci politiky.
Ještě před poslední fází války na Ukrajině se vyprávění o politice Západu vůči Moskvě soustředilo na ruského prezidenta Vladimira Putina. Takový přístup ignoruje skutečnost, že Putin působí spíše jako rozhodčí a konečný stabilizátor roztříštěné politické elity země.
Inteview s Noamem Chomskym k výročí irácké války vyšlo na serveru jacobin.de 28. srpna 2023.
Irácká válka byla snadno včleněna do systému mocenské doktríny. Potvrzuje to, co George Orwell pozoroval před osmdesáti lety, totiž že ve svobodných společnostech lze nepohodlná fakta potlačit bez použití síly. Dvacet let po válce je těžké najít v hlavním mediálním proudu jedinou větu, která by tvrdila, co je zřejmé: americko-britská invaze do Iráku je nejhorším zločinem současného století – zločinem, za který byli v Norimberku nacisté pověšeni. Ano, neslyšíte jedinou větu, která by vůbec připustila, že ta válka byla zločinem. Byla reinterpretována jako benevolentní pokus zbavit irácký lid strašlivého diktátora a přinést mu dar demokracie; a že tento pokus bohužel nevyšel.
To, co senátor Menendez požaduje, není nic jiného než měkký převrat provedený dobrovolným zvrácením nedávných úspěchů Kyrgyzstánu v oblasti „demokratické bezpečnosti“ pod Damoklovým mečem „bezpečnostních a ekonomických“ důsledků, pokud se to odváží odmítnout.
Pisálci ze Země amerických think-tanků nejsou zrovna obeznámeni s Montaignem: Na nejvyšším trůnu světa sedíme stále pořád jen na svém vlastním zadku. Pýcha je vede k domněnce, že jejich ochablé zadky stojí vysoko nad zadky kohokoli jiného. Výsledkem je, že typická směs arogance a ignorance vždy nakonec prokáže předvídavost jejich prognóz.