Umělá inteligence: filozofická a civilizační výzva

Alexandr Dugin: Myslím si, že problém umělé inteligence je hlavním problémem současnosti. A není to jen problém technologický. Nejde jen o to, kolik zaměstnanců nahradí, koho propustí nebo koho učiní zbytečným. Umělá inteligence představuje kolosální hrozby zcela jiného rázu. Není náhodou, že Trump řekl, že závod ve zbrojení se nyní odehrává ne tolik v jaderné sféře, jako spíše v oblasti umělé inteligence. Ten, kdo ovládá umělou inteligenci – pokud je vůbec možné ji ovládat, což je velký filozofický problém –, ten ovládá svět.

Staly se Spojené státy tím padouchem?

Je to docela děsivé, když právě čínský vůdce Si Ťin-pching minulý týden varoval svět, že „chceme-li zachovat autoritu mezinárodního právního řádu, nemůžeme jej využívat, když se nám to hodí, a opouštět jej, když se nám to nehodí“. Bohužel však Spojené státy zjevně potřebují připomenout, že návrat k právu džungle je diplomatickou, ale i morální katastrofou.

Vždy to byli ti zlí, kteří neměli žádnou úctu k zákonu a životu. Uvažte, jak Rusko a Čína obětovaly životy svých lidí ve válkách posledních 100 let. Uvažte, jak nacistické Německo vedlo svou válku, když Hitler o svém neprovokovaném útoku na Polsko řekl: „Naše síla spočívá v naší rychlosti a brutalitě.“ Vítězství, jak řekl, znamenalo „zabíjet bez soucitu a milosrdenství.“ Zní vám to povědomě, pane Hegsethe?

Trump v Íránu kráčí cestou k porážce

Obsah:

  1. Ryan Evans: Taktický úspěch, strategický neúspěch? Washington v Íránu kráčí cestou k porážce
  2. Joseph Solis-Mullen: Íránská válka odhaluje prázdnotu americké „síly“ ve východní Asii
  3. Joachim Hagopian: Prezident Trump trpící demencí ohrožuje celý svět

Ukrajinci jako gladiátoři v aréně Západu


Krev gladiátorů vsakuje do písku arény, zatímco miliardy dolarů a eur vsakují do kont militaristů. A celé to „koloseum“ v tógách stojí a tleská a Boris Johnson ukazuje prstem… Asi směrem dolů, i když o tom se vedou spory, kterým směrem prst rozhodčího o životě a smrti za časů římských skutečně směřoval. Dnes bychom asi souhlasili s tím, že dolů. Neboť přesně tam směřuje celá západní civilizace. Stačilo, aby si občané eurounijních států dvě tři desetiletí nedali pozor na to, koho posílají do parlamentů, vlád a na prezidentské stolce. A neštěstí je hotovo …

Technofašismus: Manifest Palantíru

Moderátor: Začneme poměrně neobvyklým tématem, které se týká nové ideologie Západu – nebo toho, jak ji správně interpretovat, což je otázka, kterou si teprve musíme vyjasnit. Pojďme to analyzovat: manifest „Palantir“, vydaný ze strany Spojených států.

Alexandr Dugin: Připomeňme našim posluchačům, co je to „Palantir“. Jedná se o jeden z klíčových startupů, které v Silicon Valley založili Peter Thiel a Alex Karp. Vyvíjejí systém globálního sledování všeho, co se na planetě děje: ve vesmíru, v občanské společnosti západních zemí i daleko za jejich hranicemi. Všechny tyto databáze se shromažďují v jednotných uzlech, v centrech, která jsou navzdory své formální „soukromosti“ hluboce integrována do systému tajných služeb a politického rozhodování.

Krizová místa planety

O B S A H
0. ÚVOD
1. HLAVNÍ BOJIŠTĚ
1.1. Konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou: Pátý rok střetu
1.2. Blízký východ: Válka koalice USA-Izrael proti Íránu
1.3. Súdán: Tisíc dní války o zlato a moc
1.4. Venezuela: Intervence a krize suverenity
2. REGIONÁLNÍ OHNISKA NESTABILITY
3. NOVÁ PODOBA OZBROJENÉHO BOJE
3.1. Technologie jako rozhodující faktor
3.2. Změna charakteru bojových operací
3.3. Ekonomické důsledky
4. SKUTEČNÉ MOTIVY A CÍLE STRAN
4.1 Zdroje a ekonomika
4.2 Bezpečnost a geopolitika
4.3 Nový světový řád
5. ZÁVĚR

Mezinárodní právo nebo zahraniční vojenské základny: je třeba si vybrat

Válka Izraele, Spojených států a Spojeného království proti Íránu vyvolala zpochybnění mezinárodního práva. Dokonce i Rada bezpečnosti zapomněla na svou vlastní definici agrese. Vydala rozhodnutí, které je v rozporu s jejími vlastními zásadami. Taková situace nemá v historii obdoby. Všechny členské státy OSN si nyní musí vybrat mezi mezinárodním právem a systémem spojenectví, který vymyslely Spojené státy.

Ministr s kyjem

Pan ministr v médiích občas připomíná, že stále neupouští od záměru zřízení takového úřadu. Jsem pamětníkem snah bývalého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, podporovaného vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou a dalšími, o vydání nového zákona o státním zastupitelství, jehož přijetím měla začít reforma státního zastupitelství. Od počátku nositelé záměru hledali podporu veřejnosti a přijímali součinnost občanských aktivistů, takže se stále něco dělo, věděli jsme, jak tvorba zákona pokračuje. Při různých příležitostech jsme aktivně vystupovali ve prospěch prosazení zákona. Dnes to zní neuvěřitelně, ale několikrát jsem na toto téma veřejně přednášel, jednou dokonce v prostorách Poslanecké sněmovny a na seminář přijeli i státní zástupci z Olomouce. Nakonec se ukázalo, že o reformu státního zastupitelství vlastně nikdo vlivný nestojí (pustit hlídacího psa z řetězu se nedoporučuje). Ministr Pavel Blažek stáhl novelu ze Sněmovny a po pokusu ministra Roberta Pelikána o vylepšení zákona o ustavení „bezdohledového speciálu“ hra skončila. Ve státním zastupitelství nadále platí zemské uspořádání státu s různými důsledky, včetně financování provozu dvou nadbytečných úřadů.

Z božího dopuštění a předsedy vlády a prezidenta

Nerad se pouštím do obecných úvah mimo rámec trestního řízení, ale občas mi to nedá, protože výstřelky některých politiků příliš překračují hranice slušnosti. Bohužel častým výtržníkem bývá Petr Macinka, z božího dopuštění a milosti předsedy vlády a prezidenta republiky ministr zahraničí. Nejde o primitiva a nevzdělance, proto jsou jeho výstřelky zvlášť těžko pochopitelné a nepřijatelné. Očekával bych, že ve svém věku již bude vypořádaný se zbytky pubertální dovádivosti, ale zjevně dosud nedospěl.

Indie: Cena mlčení

Snaha Indie upevnit si pozici v západní Asii prostřednictvím koridoru IMEC se hroutí pod tlakem regionálního konfliktu a tlaku ze strany USA, čímž se odhaluje křehkost její strategické autonomie. Vzhledem k tomu, že se Indie stahuje z Íránu a na klíčových fórech mlčí, je její důvěryhodnost jako nezávislé mocnosti globálního Jihu zpochybňována.

Parlamentní klub cizího státu v české sněmovně?

Trump má svou duchovní poradkyni. Jmenuje se Paula White-Cain. Je pastorkou, televizní evangelistkou, šéfkou Úřadu pro víru Bílého domu – a současně jednou z nejvýraznějších tváří mezinárodní proizraelské sítě Israel Allies Foundation.

Israel Allies Foundation dnes působí ve více než šedesáti zemích světa. Vytváří parlamentní skupiny, organizuje konference, vydává podklady pro poslance, propojuje politiky s náboženskými organizacemi a vytváří mezinárodní síť loajálních „spojenců Izraele“.

A ano – i Česká republika má svůj klub.

Síla a její meze (pokud existují)

Válka, která vypukla v západní Asii v poslední den zimy, se okamžitě rozšířila i mimo tento region. Útok Spojených států a Izraele na Írán představuje zlomový bod ve světové politice, a to i na pozadí stále se rozšiřujících bouřlivých konfliktů 21. století. Poslední zbývající normy – a dokonce i formální rituály, jako je vymýšlení záminky k útoku – byly demonstrativně odhozeny stranou. Svět vstoupil do skutečně dravé éry, v níž ambice omezují pouze hranice vlastní síly. Přisuzovat tento historický posun charakteristikám určitých vůdců by znamenalo jej podceňovat. Jednotlivci neurčují ducha doby; epocha vynáší do popředí určité osobnosti.

Geopolitika proroctví

(1) Téma dnešního vysílání je nevyhnutelně spojeno s Blízkým východem. Ať už uvažujeme v jakémkoli globálním kontextu, jakákoli otázka – ať už jde o ekonomiku nebo velkou politiku – je dnes tak či onak provázána s děním v tomto regionu. Začněme tím, o čem se v současné době diskutuje nejvíce: pravděpodobností pozemní operace amerických vojsk proti Íránu.

(2) Pojďme se nyní podívat na postavu, jejíž význam je nesrovnatelně nižší než u zmíněných vůdců Západu a Východu, která se však neustále snaží udržet v centru pozornosti. Mám na mysli bývalého prezidenta Ukrajiny, který se náhle vydal na Blízký východ a dokonce podepsal ve Spojených arabských emirátech nějaké dohody – údajně o dodávkách nafty a podobně.
~~~
Velikonoční hudební intermezzo
~~~~~~~~~~~~

Algoritmus geostrategického vítězství Íránu

Rozsáhlá vojenská operace USA a Izraele proti Íránu je strategicky neopodstatněná, technologicky zastaralá a bez eskalace k termonukleárnímu konfliktu těžko proveditelná. Washington a Tel Aviv nadále využívají doktrínu průmyslového věku – „vertikální demontáž“, kde se úspěch chápe jako postupné rozdrcení úrovní státní správy a zničení samotných center rozhodování. Tento arzenál postupů, diktovaný pouze touhou po kontrole nad zdroji nebo ropnými toky, se však ukazuje jako bezmocný proti íránskému síťovému organismu, který si během desetiletí izolace vybudoval imunitu proti represi prostřednictvím úderů na velitelství. Írán, který si dokonale uvědomil zranitelnost vojenských strategií svých oponentů, jim umožnil bezcílně a bezduchě plýtvat zdroji, aniž by přitom dosáhli stanovených politických cílů.

Začala třetí světová válka, spravedlivá pro všechny. Téměř.

Cicero formuloval koncept bellum iustum et pium / spravedlivé a zbožné války a tvrdil, že válka je přípustná pouze jako odplata za způsobenou škodu, na obranu spojenců, s formálním vyhlášením a bez nadměrného násilí. V jistém smyslu je tato teorie reaktivní (válka jako odpověď na válku) a omezená etickými rámci.

Všichni globální a dokonce i regionální hráči ve třetí světové válce se budou muset rozhodnout, na jaké straně stojí. V opačném případě  za ně jejich pozici určí jiní.

Díky válce v Íránu nastal pro globální ekonomiku okamžik zúčtování

Globální finanční trhy se začínají otřásat a je to kvůli dění na Blízkém východě. V této fázi je pro investory každý den jako jízda na horské dráze a na tom se v dohledné době pravděpodobně nic nezmění. Íránci paralyzovali dopravu přes Hormuzský průliv a pokus o jeho znovuotevření silou bude mimořádně obtížný. Jak uvidíte níže, bude to mít obrovské důsledky pro každý národ na celé planetě. Jsme v raných kapitolách velké globální krize a před námi je obrovské množství bolesti.

EU neučinila od prvních migračních vln prakticky nic. Naopak řízenou migraci podporovala

Bývalý policejní prezident Stanislav Novotný v rozhovoru po neČT24 konstatoval, že Česká republika doposud řešila vnucenou masivní migraci zadlužováním. Migrační ohrožení kvůli konfliktu v Íránu může být podle něj řešeno pouze řádnou vojenskou ochranou hranic.

Po referendu in Kazachstán

Kazachstán je devátou největší zemí světa podle rozlohy a nachází se ve Střední Asii. Nezávislost na SSSR získal 16. prosince 1991. Podle údajů Mezinárodního měnového fondu Kazachstán v roce 2025 překonal Čínu v růstu HDP na obyvatele a stal se nejen ekonomicky prosperující zemí ve Střední Asii, ale také stabilně rostoucí ekonomikou na světě. Kazachstán vykázal konzistentní růst v Indexu lidského rozvoje (HDI), podle hodnocení Programu OSN pro rozvoj (UNDP), s nárůstem o 21,5 procenta (z 0,689 na 0,837) mezi lety 1990 a 2023, a byl oceněn za svůj progresivní postoj ve vzdělávání, ekonomice, technologiích a financích.

Agresi schvalujeme jedině, pokud je svévolná

O tom, že se Spojené státy a Izrael dopustily další agrese proti zemi, která ani jednoho z agresorů neohrožovala, a tudíž proběhla v úplném rozporu s mezinárodním právem i samotnými principy humanity, snad není nejmenších pochyb. Tento útok na Írán, který se vlastně kromě všeho hrůzného (vražda více než 160 dívek, žákyň dívčí školy) stal pro celý svět varující součástí „mírových jednání“ v americkém stylu, jež probíhala s Teheránem, přinesl další názornou ilustraci toho, jak vlastně funguje úplně běžná americká strategie namířená proti vybraným obětem. A na jakém základě se potom odvíjí i náš „západní“ neuvěřitelný souhlas s něčím takovým.

Válka na konci času

Na Blízkém východě pokračují prudké střety. Původně se objevila informace, že Steve Witkoff a Jared Kushner se připravují na návštěvu Izraele, ale nečekaně přišla zpráva o zrušení plánované cesty. Důvody tohoto kroku nebyly oficiálně upřesněny, ale samotný fakt je velmi výmluvný. V této souvislosti je obzvláště zajímavá otázka vyhlídek na ukončení konfliktu. Donald Trump ve svém nedávném komentáři zdůraznil, že rozhodnutí o příměří bude přijato výhradně se souhlasem Benjamina Netanjahua. Vyvstává logická otázka: kdy nastane konec? Vzniká dojem, že Izrael a sám Netanjahu jsou odhodláni k nekompromisnímu zničení nepřítele, což znamená, že brzké ukončení konfliktu lze stěží očekávat.

Zákon DROP je bezprecedentní zbraní finanční války proti Rusku

Pokud by tento zákon prošel, byli by ruští ropní klienti pod hrozbou sankcí donuceni, aby se jí vzdali anebo zvýšili podporu Ukrajině, .

Protiruský jestřáb Michael McCaul, který zastává důležitou funkci předsedy zahraničního výboru Sněmovny reprezentantů, oznámil začátkem února, že byl ve Sněmovně oběma stranami předložen zákon „Snižování ruských zisků z ropy“ (DROP), který byl předtím předložen Senátu v prosinci loňského roku. Pokud bude schválen, Trump by měl pravomoc uvalit cílené sankce na kohokoli, kdo kupuje, dováží nebo usnadňuje vývoz ruské ropy.

Plánovaná „banka NATO“ má financovat hrozící závody ve zbrojení mezi Evropou a Ruskem

Rusko-polské bezpečnostní dilema pravděpodobně poslouží jako impuls k plnému uvolnění a řádnému řízení kapacit evropského NATO jako celku v souladu s Národní obrannou strategií USA.

RT koncem ledna upozornil na zprávu deníku Izvestija o údajných plánech Západu na zřízení „Banky obrany, bezpečnosti a odolnosti (DSRB) do roku 2027. Jejich článek se opírá o hloubkový výzkum Atlantické rady, která přišla s myšlenkou toho, co bylo původně nazýváno „Banka NATO“. Účelem je poskytovat „nízkoúročené půjčky na modernizaci obrany“, a tím usnadnit dosažení cíle, aby členové NATO vynakládali na obranu 5 % HDP, aniž by výrazně omezili sociální a infrastrukturní výdaje.

Dnes Írán, zítra Rusko

Moderátor:
Vážení přátelé, na pořadu dne je velké a závažné téma. Všichni o něm nyní mluví, a jak by také ne, vždyť se jedná o historickou událost. Pro naše posluchače připomínám: 28. února 2026 byla zahájena společná operace sil Spojených států amerických a Izraele. Byly provedeny údery na Írán, v jejichž důsledku byl zabit nejvyšší íránský vůdce ajatolláh Alí Chameneí; kromě toho bylo v důsledku tohoto útoku zlikvidováno mnoho dalších vysoce postavených osob. Írán začal reagovat jak na Izrael, tak na americké základny, a proto právě teď dochází k bojovým střetům. Je zajímavé, ale ve skutečnosti je zde mnoho otázek ohledně toho, jaké budou důsledky, kdo tím utrpí více, zda se s tím Írán vyrovná. Ale nejprve je asi třeba pochopit: kam to všechno vlastně vede?

A co na to král ?

Časový souběh dějů, probíhajících daleko od sebe, může ovlivnit jejich zobrazení v lidských hlavách. Příkladem může být příprava na rozhodování o žádosti soudů o vydání obžalovaných Andreje Babiše a Tomia Okamury k soudnímu stíhání a zpráva o zatčení bratra anglického krále dne 19. února 2026. Po vyslechnutí králova „moudra“ v podání zpravodajství České televize se mi vnucuje příležitostná otázka, co by se dělo, kdyby místo mnou vážené poslankyně prof. Heleny Válkové řídil jednání mandátového a imunitního výboru politik s úrovní myšlení Karla III. Domnívám se, že by možnost nevydání vůbec nepřipustil a parlamentní žvanilové by nedostali příležitost k maření času řečnickými orgiemi na dané téma.

Vyhnout se zániku … a rehabilitovat lidstvo

Tariq Marzbaan a Nora Hoppe vedou rozhovor s profesorem Sergejem Karaganovem o jaderné eskalaci, úpadku USA, krizi Evropy a hledání postkapitalistického modelu, který by „rehabilitoval lidstvo“.
Evropa se naopak stává zanedbatelnou – ekonomicky, politicky, morálně, sociálně atd. Je tedy lepší ji prostě odsunout stranou a nechat ji, ať se vaří ve vlastní šťávě.
Po našich prvních třech rozhovorech s profesorem Sergejem A. Karaganovem, bychom se chtěli znovu obrátit na tohoto váženého odborníka, politologa a vysoce postaveného politického poradce, abychom diskutovali o tématech jako jsou ignorovaná varování před globální jadernou válkou, nejnovější akce impéria a projekty hegemona, pád Evropy, zkáza kapitalismu a snaha o obnovu lidskosti.

Velká strategie Trumpa 2.0 proti Číně se pomalu, ale jistě začíná rýsovat

Toto je velký strategický kontext, v němž probíhají rozhovory Ruska s USA a Ukrajinou.

Běžní pozorovatelé jsou přesvědčeni, že Trump je šílenec, za jehož šílenstvím se neskrývá žádná metoda, ale realita je taková, že on a jeho tým – souhrnně označovaní jako Trump 2.0 – pomalu, ale jistě realizují svou velkou strategii proti Číně. Každý jejich krok v zahraniční politice by měl být vnímán jako prostředek k jejímu dosažení. Chtějí Čínu komplexně omezit a poté ji donutit k uzavření jednostranné obchodní dohody, která podle Národní bezpečnostní strategie „znovu posune čínskou ekonomiku směrem k domácí spotřebě“.

Poseidon z Kitěže nebo Leviatan se zlatou kupolí?

Washington již konvenční válku nepovažuje za cíl. Stala se pouze fází likvidace zdrojů protivníka před finální aktivací orbitální blokády. Pod touto technologickou smyčkou je realizována strategie „Left-of-Launch“ prostřednictvím satelitní skupiny CASR: fyzické zablokování odvetného úderu prostřednictvím vyřazení elektroniky raket na pozicích a v šachtách / silech v okamžiku zaznamenání počátečních předstartovních procedur algoritmy AI.

Zatímco USA leští lasery a kalibruje orbitální senzory, v absolutním tichu oceánských hlubin dřímá Poseidon Kiteže. V hloubkách až jednoho kilometru vytváří hydrostatický tlak přirozený pancíř, který vyvádí zařízení mimo dosah všech existujících i perspektivních systémů protiraketové obrany.
Americká sázka je křehká pavučina Starlink; „Poseidon“ se opírá o setrvačnost oceánu a gravitační nerovnoměrnosti. V okamžiku aktivace není žádná výpočetní exotika Pentagonu schopna zastavit pohyb stovek megatun kobaltové energie. Půlkilometrová vodní vlna nejen zasáhne cíl – zničí pobřežní prostor, vyřadí pozemní infrastrukturu a promění orbitální systémy nepřítele v nekontrolovatelný vesmírný odpad nad rozbouřeným oceánem.

Rozštěp u hegemona neznamená „polidštění“ americké politiky

Podstatné a pro evropské národy rozhodující je pochopení, že ačkoliv se politika hegemona mění v prioritách, její základní imperiální fundament zůstává absolutně beze změny. Nelze v žádném případě očekávat, že by došlo k něčemu, co bychom mohli snad nazvat „polidštěním“ americké politiky a jejích metod směrem k ostatním zemím planety. Zde, v tomto ohledu je nutné přijmout jako fakt, že „elity“ vládnoucí Spojeným státům žádné pozitivní změny v tomto ohledu jednoduše nejsou schopny. Ani kdyby chtěly, tak to bude nad jejich síly a možnosti.

Trump rozdělil Západ na pět částí

Ve světové politice probíhají velmi rychlé a dynamické procesy. To je do značné míry spojeno s politikou Donalda Trumpa, který do systému mezinárodních vztahů vnesl vysokou míru turbulence, nepředvídatelnosti a radikálnosti, přičemž události se vyvíjejí stále intenzivněji.

V takové situaci, kdy kolektivní Západ jako jednotný politický, ideologický a geopolitický celek již neexistuje, se postupně rýsuje nová mapa, kde se na jeho místě začínají objevovat několik samostatných a někdy mezi sebou konfliktních útvarů. Zatím se nejedná o hotový model, ale pouze o proces s otevřeným koncem. Nicméně již nyní lze předpokládat, že na místě jednotného Západu vznikne pět samostatných geopolitických entit. Pokusme se je popsat.

Volený mariáš nebo čtyřka

Současný vztah mezi vládou a hradem, mezi vládou a opozicí, vládními koaličními stranami a spojencem na věčné časy, Spojenými státy, mi připomíná hru mariáš. O něm, jako karetní hry nemilující vím pouze tolik, že základními variantami hry jsou mariáš volený či licitovaný. Obě varianty jsou určeny pro tři hráče. Pro dva hráče existuje zjednodušený lízaný mariáš a pro čtyři hráče takzvaná čtyřka, často označovaná jako křížový mariáš. Existuje i varianta pro pět hráčů. I ve čtyřech hráčích se však běžně hrají základní varianty pro tři hráče. V takovém případě v každém kole, sehrávce, jeden z hráčů hru vynechává, nehraje. Takové hře se říká pauzírovaný mariáš. Pauzírující hráč rozdává karty a dle dohody může být finančně aktivní za stranu obrany. Dnešní politická situace po očekávaném neúspěšném hlasování o nedůvěře k vládě, po SMS pana ministra a reakci pana prezidenta, se velmi podobá mariáši v české verzi.

Mnozí zapoměli na srpen 1968 i na listopad 1989

Ač jsem laik, v r. 2010 se mi dostalo cti, že Ústavní soud použil na podporu závěrů ústavního nálezu I.ÚS 517/10 z 15.listopadu 2010 vedle myšlenek filozofa Karla Jasperse také můj článek „Soudci už na Listopad zapomněli“, vydaný dne 19.února 2010 na Neviditelném psu (kde by paradoxně dnes již vyjít nesměl 😊). Přitakali mi tehdy, že členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 může „vydávat v jisté nebezpečí image soudcovy nestrannosti a nezávislosti“, a dlouhodobé působení předlistopadové ideologické indoktrinace může nevhodně ovlivňovat jejich myšlení dávno po změně politických poměrů.

Andreas Popp: Demokracie, diktatura nebo tyranie?

Ještě před několika lety věřilo velmi mnoho inteligentních lidí na Zemi v protiklad komunismu a kapitalismu. Dnes víme, že sice střednědobá ekonomická efektivita (z materialistického hlediska) funguje u komunistického plánovaného hospodářství hůře než při tzv. volném trhu, avšak oba systémy vedou nakonec k chudobě většiny národa, k masivnímu drancování přírody a k vykořenění etnické příslušnosti.
Spočívají tyto zdrcující výsledky při jejich srovnání skutečně jen v rozdílných povahách těchto systémů, nebo by mohla být příčina v samotné podstatě (v demokracii), se kterou se skoro všichni političtí vůdci permanentně ohánějí?

Geopolitický „závod“ umělé inteligence – strach jako hnací síla nové mocenské logiky

V posledních letech došlo k výraznému posunu: Umělá inteligence již není primárně oblastí výzkumu ani pouhým příslibem průmyslových inovací, ale politickým imperativem. Téměř žádný vládní dokument ani projev o hospodářské politice se neobejde bez zmínky o umělé inteligenci. Je považována za klíčovou technologii, motor růstu, bezpečnostní faktor a stále častěji za měřítko geopolitické relevance. Toto vyprávění je pozoruhodné, protože je méně poháněno jasně formulovaným společenským cílem než pocitem: strachem ze zaostávání.

Implicitní narativ je, že ti, kteří dnes masivně neinvestují do umělé inteligence, riskují zítra ztrátu prosperity, bezpečnosti a vlivu.

Jak může Čína rozbít bublinu amerického impéria Donalda Trumpa

Obsah:
  1. Donald Trump a jeho americké impérium
  2. Obtíže, kterým Rusko čelí v konfrontaci se Západem
  3. Trumpova geopolitická strategie ničení spojenců
  4. Americká válka s Čínou, tehdy a dnes
  5. Ohromující vojenská převaha Číny v blízkosti jejích domácích vod
  6. Využití precedentu Venezuely k blokádě Tchaj-wanu
  7. Bublina v oblasti technologií umělé inteligence a maximální zranitelnost Ameriky

~~~~~~~~~~~~

O nutnosti vyhlazení globální třídy

Za posledních 35 let se v naší zemi – stejně jako prakticky ve zbytku světa – vytvořila zvláštní skupina obyvatelstva, kterou lze nazvat „globální třídou“. Jsou to lidé, kteří buď za dané období dokázali nashromáždit obrovské jmění, nebo se zapojili do globálních procesů na úrovni kultury, vědy a technologií. Samozřejmě, často je obojí propojeno.

Proč právě „globální třída“? Protože po všechny tyto roky (možná s výjimkou posledních několika let po začátku SVO) dominovaly globalistické postoje: pravidla, algoritmy vztahů, kulturní orientace, symboly prestiže a ukazatele blahobytu. To, co Jean Baudrillard nazýval „sémiurgií“ – produkce určitých znaků spotřeby, které úspěšné lidi převáděly do „vyšší třídy“ a certifikovaly jejich status.

Pravda nevítězí

Vlajka prezidente republiky nese hrdé heslo „Pravda vítězí“ a školáčky učí o Janu Husovi jako o vzoru, jenž se za pravdu nechal upálit. Bohužel věci nestojí tak, že by „pravda“ vítězila vždy a všude zcela samozřejmě. Ve skutečnosti většinou bývá nutné za pravdu tvrdě bojovat a leckdy se ji nepodaří prosadit. Sám proces hledání pravdy ve sporných případech bývá složitý, zdlouhavý a často v něm dochází k faulování.

Zvítězí politická moc nad právem?

Po třech dnech přebujelého žvanění Sněmovna uznala výsledek voleb přiznáním důvěry vládě. Národ prý má takovou vládu, jakou si zaslouží. Tedy nereptejme, neb nám do dalších voleb stejně nic jiného nezbývá. Neklame-li mě paměť, jde o první neúplnou vládu, která kdy žádala o důvěru. Vláda bude od začátku chromá až do té doby, než se Andrej Babiš postará o doplnění. Nemohu si odpustit poznámku, že předseda vlády si nezaslouží ty dva rozporuplné přílepky, s nimiž se musí dělit o moc. Jejich představitelům by slušelo více skromnosti v bezvýznamnosti. Tomio Okamura by neměl vykřikovat zásady zahraniční politiky mé vlasti a nemají-li Motoristé nezpochybnitelného kandidáta na funkci ministra životního prostředí, měli ponechat Andreje Babiše, aby obsazení křesla vyřešil bez nich. Okázalé přezírání prezidenta by si představitelé přílepků neměli dovolovat, protože s jeho voličskou podporou mu nemohou konkurovat. Prezident republiky nemusí automaticky plnit přání Filipa Turka.