Francie | Disput

Si po pěti letech v Evropě

Americký ministr zahraničí Blinken, který navštívil Čínu od 24. do 26. dubna, opět potvrdil pokrytectví. Vnímavý pozorovatel poznamenal, že Blinkenovo letadlo přistálo ne v politicky hlavním, ale v tom ekonomickém – Šanghaji. Na přivítání nebyl červený koberec. Dříve v ČLR to udělali i s šéfkou amerického ministerstva financí Janet Yellenovou. Výsledek: kromě výdajů, nic podstatného, podle českého přísloví: Čím kdo zachází, tím také schází.

Před dvěma týdny se podobné stalo i německému kancléři Scholzovi. Ten byl ponížen, i když z diplomatického hlediska lze program interpretovat i jinak: Setkal se s ním osobně místostarosta města Čchung-čching ve střední Číně, kde Němci mají továrnu. Pak letěl do Šanghaje kvůli obchodním vztahům, a na závěr do Pekingu, kvůli politice. Výsledek: kromě výdajů, nic podstatného, podle německého přísloví: Kdo bere meč, mečem schází.

Jsme svědky konečného pádu Západu

SKVĚLÝ ROZHOVOR – Historik a antropolog ve své nejnovější knize diagnostikuje Porážku Západu. V knize La Chute finale (Konečný pád), vydané v roce 1976, autor správně předpověděl rozpad Sovětského svazu. Musíme doufat, že se tentokrát „prorok“ Todd mýlí.

Mapování protestů propalestinských univerzitních kampusů po celém světě

Studenti od USA po Austrálii požadují po svých univerzitách, aby přerušily vztahy s Izraelem.

Od doby, kdy před více než šesti měsíci začala izraelská válka v Gaze s protesty jak na podporu války, tak proti ní, se Columbia University v New Yorku, jedna z nejprestižnějších univerzit v USA, stala centrem studentského aktivismu.

Co chce „Micron“ v Praze?

Protiproud TV uvádí další rozhovor Petra Hájka s bezpečnostním expertem Michalem Svatošem nejen na téma aktuální situace ve válce Západu a NATO proti Rusku na ukrajinském území, ale také o tom, jaké řešení může mít další krvavá „avantýra“ Západu při izraelské genocidě palestinských civilistů v Gaze.

Německo-francouzské rozdíly v přístupu k válce na Ukrajině – a co tomu říká Brusel, a co Evropané?

Německo a Francie – a s nimi celá Evropa – mají povinnost jednat jednotně. Francouzsko-německý vztah, který je pilířem evropského projektu již od jeho zrodu v 50. letech 20. století, býval více či méně „plodný“ a více či méně „srdečný“, v závislosti na krizích, kterým obě země – a následně celá Evropa – čelily. Politika obou států, které rozhodují a určují politiku celé EU, byla až dosud charakterizována jako „motor“ Evropy. V době před napadením Ukrajiny byl vztah obou evropských velmocí na samém vrcholu v poválečné historii.

Francouzský bestseller: USA jsou „nihilistická říše“

Zdá se, že francouzská politika probublává farmářskými vzpourami a otřesy kabinetů. Populistická strana Národní sdružení Marine Le Pen vykazuje dobré průzkumy. Sporadické nepokoje vycházející z předměstí jsou novou normou. Nepokoje s nízkým násilím jsou ve Francii jakousi trvalkou a téměř vždy je bezpečnější sázka na to, že se na domácí politické frontě nic dramatického nezmění.
Důležitější mohou být intelektuální proudy.

NALEVO s Petrem Drulákem: Absolventi ASPENu: S USA na věčné časy? Kasta soudců se vzájemně podrží.

Politika, mezinárodní vztahy zleva v autorském pořadu významného českého politologa a vysokoškolského pedagoga, bývalého prvního náměstka ministra zahraničí, bývalého českého velvyslance v Paříži, autora řady odborných knih u prestižních světových nakladatelství profesora Petra Druláka

Spisovatelé a kolaborace. Otázky a otazníky

Od výletu francouzských spisovatelů na literární kongres do Výmaru, který se konal v říjnu 1941 pod záštitou Josefa Goebbelse, nás dělí již osmdesát dva let. A zdálo by se, že dnes už téma nemůže čtenáře zaujmout. A přitom opak je pravdou. Delegace cestou navštívila Baden Baden, Kolín nad Rýnem a další místa, kde se na jejich počest konaly slavnostní recepce a autorská čtení. Jejich účast na kongresu byla pojímána jako projev francouzsko-německého usmíření. Ale do skutečně širšího povědomí se spisovatelé nedostali ani tak tehdy, v době konání kongresu. V centru zájmu se mnozí objevili až v čase osvobozování Francie, kdy se započaly čistky a hony na kolaboranty.

Jaký mezinárodní řád?

Viděli jsme zločiny NATO, ale proč potvrzovat naše přátelství s Ruskem? Nehrozí, že se Rusko bude zítra chovat stejně jako NATO dnes? Nenahrazujeme jednu formu otroctví jinou?
Při odpovědi na tuto otázku bych využil své postupné zkušenosti poradce pěti hlav států. Všude mi ruští diplomaté říkali: jste na špatné cestě: jste odhodláni hasit jeden požár tady, zatímco jiný se rozhořel jinde. Problém je hlubší a širší.

Kaddáfího prokletí: Západu se v 21. století dostane nebývalé odměny

Již v roce 2000 vydal Chalmers Johnson, dobře informovaný a vnímavý generální ředitel, specialista na taktiku protipartyzánské války a Japonsko, knihu s názvem “Blowback”. Předpověděl v ní, že v příštích padesáti letech se Západu dostane odplaty, především v Asii a Africe, za to, co tam provedl od půli dvacátého století. Počínaje Hirošimou a Nagasaki. Kniha zůstala zpočátku bez povšimnutí. Ale po 11. září 2001, kdy vyšlo druhé vydání, se jeho “Odplata” stala populární.

Cynismus západních zemí vůči Ukrajině

USA bylo jasné, že ofenzíva nebude úspěšná.
Rozvovor s Jacquesem Baudem vede za „Zeitgeschehen im fokus“ Thomas Kaiser.

Genocida na pokračování

V dnešním příspěvku nebudu popisovat historii a všeobecný význam Arménie, rodící se nový konflikt v Gruzii, Kyrgyzstánu, potažmo i Kazachstánu a jinde. Zmíním se krátce o několika výzvách, které jsou všeobecně spojeny s historií, územními nároky, geopolitikou a vojenskými a jinými aktivitami USA, UK, NATO a EU ve státech sousedících přímo nebo jinak spojených s Ruskou federací, včetně umírajícího státu Ukrajina a o genocidě.

Stručná neokoloniální historie pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN

Jednou ze základních zásad Charty OSN je ochrana svrchovaných práv států. Od roku 1945 však pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN (Sovětský svaz/Rusko, Francie, Spojené království, USA a Čína) důsledně používá vojenskou sílu, aby toto pojetí narušilo. A přestože akty záboru území jsou stále vzácnější, pokračující vojenská nadvláda umožňuje imperialismu dále se projevovat prostřednictvím ekonomické, politické a kulturní kontroly.

Ruská asymetrická reakce

Pokaždé, když se za posledních 18 měsíců zdálo, že se ukrajinská válka blíží k finále, které se rovná porážce a kapitulaci Kyjeva, byli jsme překvapeni další eskalací iniciovanou USA, která mění povahu konfliktu a slibuje novou a vleklou fázi bojování.

Niger odmítá řád založený na pravidlech

Převrat v západoafrickém státě Niger 26. července a rusko-africký summit následující den v Petrohradu se odehrávají na pozadí multipolarity světového řádu. Zdánlivě nezávislé události, nicméně zachycují ducha naší transformační éry. Celkový obraz – africký summit pořádaný Ruskem ve dnech 27. až 28. července představuje velkou výzvu pro Západ, který se instinktivně snažil tuto událost bagatelizovat poté, kdy nedokázal lobbovat proti setkání suverénních afrických národů s ruským vedením. 49 afrických zemí vyslalo své delegace do Petrohradu, sedmnáct hlav států cestovalo osobně do Ruska, aby projednali politické, humanitární a ekonomické otázky. Pro hostitelskou zemi, která je uprostřed války, to byl pozoruhodný diplomatický úspěch.

Může se Evropa osvobodit od atlanticismu?

V dnešní době je těžké mnoha událostem porozumět.
Například chování Francie lze sotva pochopit. Na jedné straně francouzský prezident Emmanuel Macron změnil názor na podporu vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance (NATO).
Na druhou stranu uvedl, že Francie by se ráda zúčastnila srpnového summitu BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) v Jižní Africe.

Špatný týden pro Ameriku ve světě

V posledních několika dnech došlo ke čtyřem samostatným událostem, z nichž každá signalizuje pro USA významný důvod ke znepokojení.

Jednopolární světový řád, jemuž dominují USA, by mohl být nahrazen multipolárním světem

Rozhovor s generálem v.v. Haraldem Kujatem vede Thomas Kaiser, redaktor portálu Zeitgeschehen im Fokus.

Proč je strategická nezávislost EU na USA v současnosti nemožná?

Domácí i zahraniční politika, včetně dopadů války na Ukrajině a posílení americké hegemonie v Evropě, představují hlavní překážky Macronových snah o strategickou autonomii, míní James W. Carden. Původní text: https://www.newsclick.in/why-eu-strategic-autonomy-apart-us-currently-impossible 31. 03. 2023, překlad !https://casopisargument.cz/?p=49681 13. 04. 2023