Obsah:
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Ve světové politice probíhají velmi rychlé a dynamické procesy. To je do značné míry spojeno s politikou Donalda Trumpa, který do systému mezinárodních vztahů vnesl vysokou míru turbulence, nepředvídatelnosti a radikálnosti, přičemž události se vyvíjejí stále intenzivněji.
…
V takové situaci, kdy kolektivní Západ jako jednotný politický, ideologický a geopolitický celek již neexistuje, se postupně rýsuje nová mapa, kde se na jeho místě začínají objevovat několik samostatných a někdy mezi sebou konfliktních útvarů. Zatím se nejedná o hotový model, ale pouze o proces s otevřeným koncem. Nicméně již nyní lze předpokládat, že na místě jednotného Západu vznikne pět samostatných geopolitických entit. Pokusme se je popsat.
…
Dne 2. února zveřejnila BBC mimořádnou zprávu o tom, jak Trumpova administrativa „vyhlásila výrazný posun v politice“ vůči Burkině Faso, Mali a Nigeru, jejichž vlády se snažily vymýtit veškeré vazby na západní imperiální mocnosti a vytvořily Alianci států Sahelu (AES). Nezávislý blok je revoluční podnik s vyhlídkou, že další země budou následovat jeho příkladu. A Washington si o nových geopolitických realitách, které se v Africe odehrávají, nedělá iluze.
Britská státní televize zaznamenala, jak Nick Checker, šéf oddělení pro africké záležitosti ministerstva zahraničí, má navštívit Mali, aby vyjádřil „úctu“ USA k „suverenitě“ země a nastínit „nový kurz“ ve vztazích, čímž by se „minulé politické chyby“ odstranily.
Média jsou zahlcená Trumpem a není v možnostech malého týdeníku zpracovávat všechny podstatné příspěvky minulých dnů. Namísto toho shrnujeme několik titulků a krátkých pasáží týkající se Trumpova světa, bez obvyklé úplnosti a informací o autorech.
Obsah:
~~~~~~~~~~~~
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Odkazy na 30. léta 20. století se množí. Úpadek americké demokracie nás zdá se vrací k úpadku německé Výmarské republiky. Trump svým potěšením z násilí a lží, svým využíváním zla nás neodolatelně vrací k Hitlerovi. V Evropě vzestup hnutí klasifikovaných jako krajně pravicová nás nutí k pohledu zpět na naši historii.
Západní společnosti se však již příliš nepodobají tomu, čím byly ve 30. letech. Jsou zestárlé, konzumní, terciární, ženy jsou emancipované, osobní rozvoj nahradil stranickou příslušnost. Jaký je vztah k společnostem 30. let: mladým, skromným, průmyslovým, dělnickým, mužským, stranicky organizovaným? Právě tento socio-historický odstup mě vedl k tomu, že jsem dosud považoval za a priori neplatnou paralelu mezi „extrémní pravicí“ současnosti a minulosti.
Après moi, le déluge (Po mně, potopa) je francouzský výraz připisovaný francouzskému králi Ludvíku XV. nebo ve tvaru Après nous, le déluge (Po nás, potopa) Madame de Pompadour, jeho oblíbené dámě. Obecně, se považuje za nihilistický výraz lhostejnosti k čemukoli, co se stane poté, co člověk odejde, i když může také vyjadřovat předpověď zkázy. Jeho význam překládá Brewer ve dvou formách: Když jsem mrtvý, může přijít potopa, protože mě to nezajímá. Ruin, chcete-li, když jsme mrtví a pryč.
Trumpova zvrácenost se projevuje na Blízkém východě, válečnické tendence NATO v Evropě.Na žádost mého slovinského vydavatele jsem právě napsal novou předmluvu ke knize La Défaite de l’Occident (Porážka Západu), kterou považuji za nutné okamžitě zveřejnit na Substacku. Hrozba eskalace všech konfliktů je stále jasnější. Tento text poskytuje schematický a prozatímní, ale aktuální výklad vývoje krize, kterou právě prožíváme. Je ve skutečnosti závěrem mého posledního rozhovoru s Diane Lagrange na Fréquence Populaire: „Vítězství Ruska, izolace a fragmentace Francie a Západu“.
Obsah:
Obsah:
Nepopulární francouzský prezident Emmanuel Macron pokračuje ve své práci jednoho z hlavních válečných štváčů v Evropě.
Kromě návrhu na využití malého francouzského jaderného arzenálu k ochraně svých sousedů nyní vidíme, jak se francouzská společnost aktivně připravuje na válečný scénář.
Dnes (1. září) se objevily zprávy, že se francouzské nemocnice připravují „na bezprostřední válku v Evropě“ – a to i přesto, že Německo tvrdí, že je v pohotovosti kvůli ruským vojenským cvičením.
OBSAH
Obsah:
Turecko vidí příležitost k posílení svého vzestupu jako euroasijské velmoci podél celého jižního okraje Ruska způsobem, který bude autonomně v souladu s americkými velkostrategickými zájmy.
Rusko-ázerbájdžánské vztahy jsou v důsledku dvou skandálů napjaté. První se týká nedávné policejní razie proti podezřelým ázerbájdžánským zločincům v Jekatěrinburgu, během níž dva z nich zemřeli za okolností, které jsou nyní vyšetřovány. To vedlo Baku k oficiální stížnosti Moskvě, načež byla na sociálních sítích a dokonce i v některých veřejně financovaných médiích zahájena zuřivá informační válka, v níž se tvrdilo, že Rusko je „islamofobní“, „imperialistické“ a „pronásleduje Ázerbájdžánce“.
Zatímco se zdá, že konflikt mezi Izraelem a Íránem alespoň prozatím utichl, Donald Trump se choval jako obvykle, jako západní císař, a nařídil členským zemím NATO zvýšit vojenské rozpočty.
Přiznejme si, že evropské země pravděpodobně v posledních dvaceti letech příliš snížily své vojenské výdaje. Trumpovy požadavky jsou však naprosto šílené. Trump chce totiž zavést stejně arbitrární číslo jako limity deficitu podle maastrichtských kritérií, a to 5 % výdajů na zbrojení. Je třeba si uvědomit, že se jedná o úroveň výdajů, která je vyšší než ta, kterou jsme měli během studené války. To by znamenalo, že francouzský vojenský rozpočet by se dostal na úroveň, na které byl během války v Alžírsku. Přitom nejsme s nikým ve válce a ve skutečnosti nehrozí francouzské národní bezpečnosti žádná hrozba. Až na ty hrozby, které si americká diplomacie a armáda ráda vymýšlí.
Kapitán Ibrahim Traoré, od 30. září 2022 prezident Burkina Faso, ve svých 35 letech nejmladší hlava státu na světě, je nepochybně vycházející hvězdou africké politiky. Nicméně dva příspěvky, na které jsem v posledních dnech narazil, vzbuzují i jisté rozpaky: první, prezentovaný jako projev před Valným shromážděním OSN, jím rozhodně není – scéna není z VS OSN a na stránkách OSN se nic podobného nevyskytuje. U druhého, debaty v Oxfordu, je v popisu výslovně uvedeno, že je to zcela fiktivní příspěvek pro pobavení. To jsem si ale všiml, až když jsem obsah přepsal, přeložil, ověřil pravdivost všech tvrzení a doplnil odkazy.
Přesto oba příspěvky publikujeme, neboť přesvědčivě zprostředkovávají nejen narůstající sebevědomí Afriky a jednu z jejích nejvýraznějších osobností, ale zároveň i potřebu vyrovnat se s přetrvávajícími pocity submisivity vůči koloniálnímu Západu a potřebu spektakulární sebeprezentace.
Obsah:
Současná exploze rusofobie v západní polovině Evropy, jíž jsme od počátku devadesátých let 20. století součástí, připomíná meziválečnou atmosféru evropského Západu, v níž se formovaly síly, které se chtěly opět pustit do koaliční války proti Rusku (Sovětskému svazu). Nakonec se této úlohy chopil německý nacismus pod vedením Adolfa Hitlera.
…
… dokud Hitler anektoval země, hlavně slovanské, na východě a jihovýchodě Evropy nebo se k těmto výbojům chystal, zůstávaly západní demokracie téměř v klidu. Ono „téměř“ spočívalo pouze ve dvou věcech. Tou první byly obavy, aby se náhodou „vůdce“ nerozhodl zaútočit i na Západě. Druhým zdrojem jistého mírného nesouhlasu byl fakt, že poměrně brzy se jich Hitler přestal ptát na názor. To se Londýna a Paříže dotýkalo. Jinak v podstatě vůbec nic.
Titul článku představuje přísloví, které se používá jako uklidňující reakce na obavy způsobené například dlouhým čekáním na výsledek, rozhodnutí, včetně ukončení bojů na Ukrajině.
Čtenáři s pamětí si vzpomenou na stejnojmennou písničku sboru Lubomíra Pánka zpívanou nedávno zemřelým nekorunovaným králem české dechovky, Josefem Zímou (1932-2025). Nebo knihu Honzy Volfa, ve které je psáno: Je pravda, že co se vleče, nikam neuteče, a že lepší je bejt vzpřímenej než zůstat zasněnej a celej život vkleče.
Nakolik je pravděpodobné, že potenciálně ultranacionalistické Německo „znovu nanese otázku svých hranic nebo opustí rámec EU ve prospěch vojenského vydírání“?
Foreign Affairs začátkem tohoto měsíce varovaly, že by posílené a remilitarizované Německo mohlo představovat další výzvu pro evropskou stabilitu. Jsou přesvědčeni, že „Zeitenwende“, neboli historický zlom podle bývalého kancléře Olafa Scholze, „je tentokrát skutečný“ v tom smyslu, že jeho nástupce Friedrich Merz má nyní parlamentní i lidovou podporu k přeměně své země ve velmoc. I když by to údajně Evropě a Ukrajině prospělo, nebylo by to bez tří vážných rizik.
To hlavní, co dnes Evropu spojuje, je nedostatek vlastní vize budoucnosti. Takové vize mají USA, Rusko, Čína, Indie, téměř všechny země Asie, Afriky a dokonce i Latinské Ameriky. Ale pro Evropany a jejich politiky jsou představy o ideálním zítřku omezeny na touhu prodloužit včerejšek nebo dokonce předvčerejšek. To je to, co Evropany odlišuje od zbytku lidstva – každý se dívá dopředu, do budoucnosti, snaží se realizovat své představy o její ideální verzi, a jen Evropa chce, aby „všechno bylo jako za časů babičky“. A tato vlastnost mění Evropu v „terárium stejně smýšlejících lidí“, jejichž obyvatelé svým okolím jednomyslně pohrdají, ale neustále se mezi sebou hašteří.
Kolektivní zájem, v který teoretici evropské integrace doufali, se skutečně objevil. Ale ukázalo se, že má velmi omezený rozsah působnosti – scvrkává se na touhu sobecky využívat slabosti druhých.
Jedným z najzávažnejším problémov súčasnej Európy je narastajúci trend využívania práva – a zvlášť trestného práva – na vylučovanie nepohodlných politikov z volebnej súťaže. Podobné praktiky, nazývané tiež lawfare, sú známe z Latinskej Ameriky, kde sa viacerých favoritov tamojších volieb podarilo takýmto spôsobom zlikvidovať. Nedávno sa však stalo čosi podobné aj v Rumunsku a teraz uvedený problém zasiahol Francúzsko, kde súdna moc znemožnila v nasledujúcich prezidentských voľbách účasť hlavnej favoritke Marine Le Pen. V tomto článku sa nebudem zaoberať jej politickými postojmi a názormi, často kontroverznými, ale budem sa venovať otázke rizík jej trestu, najmä straty pasívneho volebného práva.
Trump minulý víkend varoval, že Zelenskyj bude mít „nějaké problémy – velké, velké problémy“, pokud se „pokusí z dohody o vzácných zeminách vycouvat“, mezi zprávami, že její nejnovější verze je velmi křivácká. Údajně Ukrajinu nutí, aby polovinou svých příjmů ze všech projektů na zdroje a související infrastrukturu přispěla do investičního fondu kontrolovaného USA, prostřednictvím těchto prostředků splatila veškerou pomoc USA od roku 2022 a poskytla USA právo první nabídky na nové projekty a právo veta na prodej zdrojů ostatním.
Obsah:
Pod vedením kapitánů bankovního průmyslu se Evropa vrací do 30. let 20. století.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen oznámila svůj plán ReArm Europe s až 800 miliardami eur na vojenské výdaje. Vzápětí prosazuje německý kancléř Friedrich Merz neomezené půjčování si na infrastrukturu a obranu. Emmanuel Macron ve Francii chce poslat vojáky na Ukrajinu a posílit francouzský jaderný arzenál.
Racionální tvůrci politiky by museli rozpoznat ztracený případ a upravit kurz. To je to, co dělá nová administrativa ve Washingtonu. Ale evropská loď bláznů je odhodlaná, odhodlaná neúspěch zdvojnásobit bez ohledu na cenu.
– Co lze očekávat od rozhovoru Trump – Putin? – Stanovisko Ukrajiny – Posun USA – Postoj EU: lze dosáhnout kompromisu? – Členství v NATO – Krym a Donbas – Bezpečnostní uspořádání – Macron a Starmer – Multilaterální záruky – Mnichov 1938 – Budoucnost NATO – Připravuje se Evropa na válku?
Je možný kompromis, kdy budou Evropané Spojenými státy tlačeni, aby své zbraně určené pro Ukrajinu uskladnily v Polsku a Rumunsku pro rychlou přepravu přes hranice v případě, že by někdy poté, kdy bude dohodnuto příměří, klid zbraní nebo mírová smlouva, došlo k opětovnému vypuknutí nepřátelství.
Oficiální interpretace Kremlu posledního Putinova telefonátu s Trumpem opakuje Putinův požadavek, že se „úplné zastavení poskytování zahraniční vojenské pomoci a zpravodajských informací Kyjevu musí stát klíčovou podmínkou pro zabránění eskalaci konfliktu a dosažení pokroku směrem k jeho řešení“. Trumpovo dočasné pozastavení pomoci dokazuje, že má politickou vůli zastavit ji nadobro, pokud z jednání s Putinem dostane, co chce, ale Evropané jsou jiný příběh.
Polsko by se cvičení mohlo zúčastnit, aby vyslalo silný protiruský signál, ale míra, do jaké by se mohlo obrátit směrem k Francii a pryč od USA, bude z velké části záviset na výsledku nadcházejících prezidentských voleb.
Vzhledem k nesmírné ekonomické a vojenské váze země na západní hranici Ruska by proto mohlo být užší spojení Polska s EU (přes Francii) nebo s USA nejdůležitějším faktorem při určování, jak bude bezpečnostní architektura nakonec vypadat. Zatímco rozšíření francouzského vlivu na Polsko může být samozřejmé, pokud se začne účastnit „pokerových“ cvičení, což z jeho pohledu dává smysl, příští prezidentské volby pravděpodobně rozhodnou, zda se z toho stane plnohodnotný obrat.
Obsah:
Souhra mezi nimi, Ruskem a USA určí budoucí bezpečnostní architekturu kontinentu.
Středeční prohlášení [5. března] francouzského prezidenta Macrona , že uvažuje o rozšíření jaderného deštníku své země nad dalšími kontinentálními spojenci, ukazuje, že ve vedení postkonfliktní Evropy hází rukavici Německu a Polsku. Odcházející německý kancléř Scholz zveřejnil v prosinci 2022 hegemonický manifest, který později dostal podobu toho, co lze popsat jako „Pevnost Evropa“, odkazující na německý pokus vést Evropu při zadržování Ruska.
Nebyl to Donald Trump, kdo se obrátil proti kyjevskému režimu, jak se nám snaží namluvit, ale Volodymyr Zelenskyj, kdo nechal bombardovat objekty amerického zájmu, čímž způsobil velké škody společnostem Chevron a ExxonMobil.
Je proto zcela zbytečné se domnívat, že Keiru Starmerovi a Emmanuelu Macronovi bude stačit návštěva Washingtonu, aby situaci zvrátili.
…
Trumpova administrativa proto nyní požaduje vrácení toho, co ona a ostatní západní spojenci poskytli bez protiplnění. Celkový účet odhaduje na 500 miliard dolarů, což je jen malá část z údajných 10 000 miliard dolarů, které Ukrajina tvrdí, že má.
Časopis TIME zveřejnil 19. ledna překvapivý článek, který plně potvrzuje to, co disidentští, protiváleční akademici, aktivisté, novináři a pozorovatelé tvrdí již dlouho. USA měly vždy v úmyslu opustit Ukrajinu poté, když zemi připravily na zástupnou válku s Ruskem, a nikdy neměly chuť ani úmysl pomoci Kyjevu Moskvu porazit v konfliktu, natož dosáhnout jeho maximalistických cílů, jimiž je znovuzískání Krymu a obnovení hranic země z roku 1991. Že tuto nezpochybnitelnou skutečnost konečně potvrdil významný mainstreamový zdroj, je převratná událost.
…
Biden také „chtěl, aby USA a jejich spojenci zůstali jednotní“. Právě tento cíl se zřejmě nejvíce nepodařilo naplnit, a to zcela spektakulárně. Jak tento novinář opakovaně zdokumentoval, britské zpravodajské služby důsledně usilovaly o eskalaci zástupného konfliktu do totální války mezi Západem a Ruskem a podporovaly Kyjev v jeho maximalistických cílech, a to až do té míry, že za tímto účelem tajně plánovaly velkolepé operace a cvičily Ukrajince k jejich provedení. Podle uniklých dokumentů je prvořadou ambicí Londýna „udržet Ukrajinu v boji za každou cenu“.
20. ledna 2025 začne v Davosu Světové ekonomické fórum (WEF). Bude ukončeno 24. ledna. Pokud klaun a prezident t.č. ještě Ukrajiny v odcházení neuklouzne ve Varšavě na chodníku nebo nespadne z lana, zahraje si ještě jednou jednu z ústředních rolí v Davosu. Tu si shlédne, dej Bůh, prezident Trump pomocí videa.
Je pochopitelné, že WEF 2025 bude dominovat nadcházející Trumpovo prezidentství. Důraz bude kladen na problémová místa, jako je Ukrajina, Blízký východ a konečně i věštění týkající se jednání mezi USA, Ruskem o nové bezpečnostní architektuře. Ta bude obsahovat i možnou novou Jaltu 2. S pravděpodobností hraničící s jistotou EU zůstane za dveřmi, tím i ČR. Ta pod vedením preventivně zklidněného premiéra bude moci pokračovat ve správě rozkvětu české společnosti poté, co ji nebude moci vydírat v oblasti energetiky 60 let nevydírající Rusko.
Silvestrovské střípky jsou ovlivněny především obsahem pobytu autora v Rakousku (vstup do EU 1.1.1995, do Schengenského prostoru 1997 a eurozóny 1999), seznámení se programem Novoročního koncertu 2025 včetně interview s dirigentem Riccardo Mutti, který poprvé představí Ferdinandus Walzer napsaný Straussovou současnicí Constanze Geiger (1835-1890), seznámením se se 100 nejpodivnějšími sportovními příběhy roku 2024, srovnáním vzpomínek na tsunami před 20 roky, a v neposlední řadě i s těžkým porodem rakouské vládní koalice po volbách v době neodkladné potřeby přiznat si antropologickou degeneraci, nemožnost plánování a konání po staru a předpovědi kam se dostane umělá inteligence během roku 2025.
V roce 2000 vydal informovaný a bystrý důstojník CIA Chalmers Johnson, odborník na protipovstaleckou taktiku a Japonsko, knihu „Blowback“. V ní předpověděl, že v příštích 50 letech se Západ dočká odplaty především v Asii a Africe za to, co tam ve druhé polovině dvacátého století udělal. Počínaje Hirošimou a Nagasaki. Kniha zůstala zpočátku bez povšimnutí. Ale po 11. září 2001 vyšlo druhé vydání a „Zpětný ráz“ se stal populárním.
…
Logika Američanů je jednoduchá:
Pokud nemůžete přímo držet určité zóny a odejít, pak v nich musíte nejprve vytvořit chaos a pokud možno rozdělit velké mocenské formace na menší.
Za druhé, destabilizovat situaci vytvořením „řízeného chaosu“ od Maghrebu po Kyrgyzstán, podhoubí Ruska a Číny!
…
„Vyjednávat z pozice síly“ je oblíbené klišé Západu. Pochopitelně, je to docela užitečná krátká fráze: Slouží k zakrytí opaku skutečného vyjednávání, totiž vulgárního vydírání a hrubého vnucování podmínek fait-accompli, podpořených silou a hrozbami síly.
Například rozšiřování NATO po konci studené války bylo řešeno tímto způsobem: „Ale my jsme ochotni mluvit,“ opakoval Západ stále Rusku, „a mezitím budeme dělat přesně to, co chceme a vy jděte s vašimi námitkami, zájmy a bezpečností do háje.“
Zdálo se, že tento přístup „funguje“ – pro nedostatek lepších termínů – dokud bylo Rusko oslabené neobvykle hlubokou politickou, ekonomickou, sociální, vojenskou a vlastně i duchovní krizí, která provázela konec Sovětského svazu a vydrželo to tak zhruba deset let.
Antropolog Emmanuel Todd a jeho kontroverzní kniha: „Nejsem proruský, ale pokud Ukrajina prohraje válku, vyhraje Evropa.“
Italské vydání svazku Porážka Západu od Emmanuela Todda, vydaného ve Francii v nakladatelství Gallimard, vychází v nakladatelství Fazi. Kniha rozdráždila sršní hnízdo kritiky vůči francouzskému antropologovi, obviněnému z desetiletí zastávání proputinovských pozic.
Otázka hodnot je skutečně důležitá, ale je to jen jedna část světových sporů a hádek. Když mluvím o konfrontaci mezi Ruskem a Západem nebo jiných mezistátních konfliktech, začal bych nikoli hodnotami, ale analýzou rovnováhy sil.
Souhlasím s názorem realistů v duchu Johna Mearsheimera, kteří věří, že rivalita mezi velmocemi hraje klíčovou roli ve světových konfliktech. V tomto kontextu je výchozím bodem konfrontace mezi Ruskem a Spojenými státy s jejich vazaly (Japonce a Evropany vidím spíše jako vazaly Spojených států než jako skutečné spojence) kolaps sovětské moci.
Obsah:
Obsah:
Jen bych doplnil, že jedna skupina Chorvatů byla od konce 16. století i v Hovoranech. Ti ovšem splynuli se slováckým…
Dovolil bych si podtrhnout:"... i míru svobody, kterou běžní občané Ruské federace v internetových diskusích stále mají..." a také to,…
To (9.6. 14:59) je velmi výstižné shrnutí českých mýtů, pane Švestko. V první řadě zaměňujete "Království České" (Königreich Böhmen, Regnum…
Ok, to ovšem nemění nic na tom že pohraničí, nazývané sdety, nikdy nepatřilo němcům,bylo to území království Českého a proto…
Dovolím si upozornit, že na území ČR byla prvním slovanským státem Velká Morava - ta Morava, kterou ČR neuznává. Tehdy…