Žádné dobré zprávy na cestě k Armagedonu

Rozpad západní civilizace se odehrává v reálném čase přímo před našima očima.

Izrael zesílil svůj útok na Západní břeh invazí, jakou jsme od roku 2002 neviděli. Bidenova administrativa se snaží dodávky zbraní do Izraele zvýšit.

Mezitím ve Spojeném království vláda běsní zatýkáním kritiků izraelských zvěrstev. Něco podobného se děje v Austrálii. A ve Francii prezident Emmanuel Macron odmítl respektovat výsledky voleb.

Co je tedy ta dobrá zpráva?

Žádná není.

Dárek Putinovi

Článek představuje krátkou reakci na neočekávané množství dotazů čtenářů na aktuální zadržení zakladatele platformy Telegram, 39letého Pavla Durova, občana Francie, Ruské federace a možná i dalšího státu. Francouzské občanství získal za svůj přínos k rozvoji Francie, včetně jejích mezinárodních ekonomických vztahů.

Bez ohledu na přínos k rozvoji Francie výslechy a vazba  Durova poznamenají na dlouhou dobu. Francouzi totiž uvedli, že budou s ním jednat na nejvyšší úrovni. Proč? Protože má místní pas, Rusko mu nemůže pomoci, nehledě na různá prohlášení z Moskvy, podobně, jako žádné protesty a výzvy uživatelů platformy. Ale to není vše, co by čtenář měl vědět. Co mám na mysli?

Třetí plénum a jeho význam

Stojí za zmínku, že Jižní velitelství USA (SOUTHCOM) pečlivě sleduje realizaci čínských infrastrukturních projektů v regionu a s dokončením stavebních prací se otázka Chancay stává pro Washington stále důležitější. Začátkem března 2024 předložila šéfka SOUTHCOM, generálka Laura Richardsonová Výboru pro ozbrojené služby Sněmovny reprezentantů zprávu o zvýšených výzvách, kterým Spojené státy čelí v Latinské Americe. Richardson kladla zvláštní důraz na zvýšení obchodního a ekonomického vlivu Číny v regionu: od roku 2002 do roku 2022 se obchodní obrat mezi Čínou a zeměmi Latinské Ameriky zvýšil z 18 miliard dolarů na 450 miliard dolarů a do roku 2035 to bude 700 miliard dolarů. Vývoz z Peru do Číny v roce 2023 činil 23 miliard dolarů, což představuje nárůst o 300 % oproti 5 miliardám dolarů v roce 2010.

Obsah:

  1. Úvod
  2. Interview „Čína stojí před novým strategickým cílem: zajištění společné prosperity pro všechny“

„Progresivní“ olympiáda bez Rusů, Bělorusů a klimatizace. (Zato s Davidem Černým, laureátem státní ceny Petra Pavla.)

Tak nám dnes začínají další reklamo-kšeftové slavnosti. A ještě k tomu v Macronově Francii…

Zatímco v minulosti se olympijské hry stávaly dějištěm velkorysých činů (například mexický prezident José López Portillo podmínil životně důležitou dodávku uhlí Kubě tím, že mu východněblokové ČSSR vydá Věru Čáslavskou, která se po svém zákazu živila jako uklízečka na pražských sportovištích a byl jí odebrán pas), dnes David Černý (lidovým humorem zvaný „národní umělec D. Č., laureát státní ceny P. P.“) vyměnil zamítnutou sochu onanisty na pražském Národním divadle (Národní se vzácně pochlapilo!) za to, že vytvoří Věru Čáslavskou před českým olympijským domem. O dnes už celonárodně známých nástupových „národních“ kostýmech českého týmu od Liběny Rochové ani nemluvě. Vůbec nejlépe je charakterizoval můj kolega z Krajských listů Bruno Solařík (autor sobotní historicko-etnografické rubriky Pátrání B. S.) svým symbolickým sloganem: „Modrou krev na sobě nezapřeš. Učební obor řezník-uzenář, Paříž 1793.“

Když je podpora Izraele povinností: Mění Gaza Západ?

Mnoho bylo napsáno o politických zemětřesení v Británii a Francii, z nichž první vyústilo v drtivou porážku Konzervativní strany a druhé v přemožení krajní pravice převážně levicovou koalicí.

Nebyly to však jediné důležité výsledky všeobecných voleb ze 4. a 7. července ve dvou nejvlivnějších evropských zemích.

Dalším důležitým, ne-li bezprecedentním výsledkem, byl ústřední význam palestinské věci v politických diskursech v Londýně a Paříži, které jsou ve skutečnosti pouze odrazem větších změn probíhajících na celém evropském kontinentu a v jeho politice.

Evropská vzpoura: Důsledky právě začínají

Ve volbách do Evropského parlamentu, které se konaly tento měsíc, se voliči ve většině z 27 zemí Evropské unie přiklonili ke ke stranám, které jsou ke vzdáleným institucím EU rezervované.

Ve Francii kdysi tabuizovaná strana Národní shromáždění překonala stranu prezidenta Macrona v poměru 2:1; v Německu se strana Scholtze, SPD (ostřílená německá strana) zhroutila na 13% voličskou podporu a s ní se zhroutily i ostatní složky vládní koalice. Zelení klesli na 12 % a FDP byla na hranici 5 % hlasů (5 % je hranice pro vstup do německého parlamentu).

Mnoho bylo napsáno, aby se tvrdilo, že Evropské parlamentní centrum „vydrželo“, ale i to visí na vlásku, dokud se nově zvolení poslanci EP poprvé nesejdou, aby schválili spojení nejvyšších funkcí EU: tj. tři „prezidentů“ – prezidenti Komise, Rady a Parlamentu; plus vysoký představitel (tj. „ministr zahraničí“ EU).

Potěmkinovo mírové jednání a Macron-Švejk

„Nikdo z vás si nepřeje vroucněji, aby ve Francii zavládl mír. Aby však po něm mohlo začít grandiózní dílo obnovy, musí to být mír opřený o definitivní vítězství našich vojsk,“ řekl v roce 1799 Napoleon Bonaparte, načež se ve Francii vžilo úsloví: „Máme hlavu státu v generálské uniformě.“ Po dvou a čtvrt století hlavám států dvourohý funebrácký klobouk s písmenem N tak přirostl k duši, že už ho na sobě nemusí mít ani fyzicky. O tom svědčí i „mírové jednání“, které o tomto víkendu proběhlo v luxusním švýcarském horském rezortu, se jménem symbolizujícím, že o mírový život obyčejných lidí tu asi nepůjde (jmenuje se Bürgenstock, což lze přeložit i jako „Měšťanská pozice“).

Evropská vzpoura proti neliberálnímu řádu

Vzpoura se vzmáhá, protože na Západě už mnozí příliš jasně vidí, že je západní vládní struktura neliberální mašinérie ‚systému kontroly‘.

Už nějakou dobu píši, že se Evropa (i USA) nachází v období alternativní revoluce a občanské války. Historie nás varuje, že se takové konflikty obvykle protahují s epizodami vrcholů, které jsou revoluční (když se převažující paradigma poprvé zhroutí); ale které jsou ve skutečnosti jen alternující modi toho stejného – ‚překlápění‘ mezi revolučními vrcholy a pomalými ‚vleklými‘ kulturními válkami.

A myslím si, že právě v takové éře se nacházíme.

Evropské volby jako zrcadlo

Ach, ty volby minulý týden do Evropského parlamentu, ve kterých voliči v celé Evropské unii uštědřili pořádnou lekci technokratům, tržním fundamentalistům a liberálním autoritářům, kteří nyní drží moc ve velké části kontinentu: Zkusme podniknout to, co se od nás vůbec nepředpokládá. Zkusme jim porozumět.

Evropský parlament, abychom uvedli několik základních detailů na pravou míru, je jednou nohou třínohé stoličky, ze které je unie vyrobena: nevolení technokraté jsou v Bruselu, nevolení centrální bankéři jsou ve Frankfurtu a volený zákonodárný sbor je ve Štrasburku. Belgie, Německo a Francie: Rozdělení institucionální moci tímto způsobem je myšleno jako projev těžce vydobyté jednoty kontinentu.

Háček a důvod, proč jsem já a mnozí další před lety z autobusu EU vystoupili, je ten, že zákonodárci ve Štrasburku jsou v podstatě bezmocní.

SPIEF 2024 a cesta k harmonii

Okolnosti mě zadržely v Praze. Tím způsobily neúčast na zasedání rytířů v Rakouském městečku Rankweil, za což se omlouvám členům řádu. A umožnily mi neplánované setkání s jedním známým, čínským právníkem. Tak se objevilo okénko pro napsání tohoto článku s volně vybranými částmi ze setkání prezidenta Putina s novináři ze 16 zemí (5.6), z plenárního zasedání SPIEF 2024 (7.6) a několika střípků z dění ve světě v průběhu týdne.

Uvedené společně a v kontextu indikují surrealitu života se všemi charakteristickými znaky: plynulý tok motivů vycházejících z nevědomí, fantazie neomezené logickým myšlením, žádné plány a pravidla, znaky spontánnosti, obrazotvornosti, nepravděpodobnosti, vzrušivosti.

Začněte se připravovat na nemyslitelné

Toto jsou řádky, které by nikdo z nás nikdy nechtěl napsat, ale musíme. Současná situace ve válce na Ukrajině a kolem ní otevřela cestu, která by mohla vést k jaderné konfrontaci.

S extrémně těžkým srdcem vydáváme varování před možným jaderným úderem v Evropě. Toto varování je prozatím platné.

Evropa v úpadku: bilancování a ohlédnutí

Během pěti let od posledních voleb do Evropského parlamentu v roce 2019 přibývaly známky dramatického úpadku bruselské unie. Komise a Rada reagují na ztrátu politického významu, územní redukce a četné hospodářské krize celým souborem represivních opatření. Pro vnější svět jsou to jen stěží skryté vojenské operace a bezprecedentní ekonomická válka proti Rusku. Interně poskytla koronová opatření impuls k podkopávání občanských práv a k ustavení režimu cenzury, který stále více kriminalizuje to, co lze říci veřejně. V následujícím chceme osvětlit současný stav Evropské unie a poměřit základy tolik citovaného „hodnotového společenství“ s jeho historickými sliby.

Bumerang v pásu afrických převratů

Počínaje rokem 2020 to v Africe začalo být divné pro ty, kdo věděli, co mají hledat. Normálně o převratech v Africe není co psát. Ale počínaje rokem 2020 jsme viděli, jak se šest zemí během pouhých tří let obrátilo proruským směrem. Jednotlivě byly kuriozitou. Dohromady tato míra obratu předčila i ty nejoptimističtější neokonzervativní ambice ohledně změn režimů na Blízkém východě ve prospěch Spojených států. Generál Wesley Clark shrnul: „Během pěti let vyřadíme sedm zemí, počínaje Irákem a poté Sýrií, Libanonem, Libyí, Somálskem, Súdánem a nakonec Íránem.

Čtvrtá země, Libye, je místem, kde náš příběh začíná.

Francouzská Národní obroda přerušuje vztahy s AfD

Francouzská Národní obroda přerušuje vztahy s AfD a odmítá se s nimi v příštím Europarlamentu spojit kvůli europoslancovu prohlášení o Waffen-SS.

Vztahy byly narušené už měsíce, ale úplně se zhroutily, když europoslanec AfD Max Krah prohlásil, že ne všichni členové Waffen-SS byli zločinci a že jejich vina by se měla posuzovat individuálně.

Švýcarský diplomat v Radě Bezpečnosti OSN

Rozhovor s Prof. Alfredem de Zayasem, odborníkem na mezinárodní právo a bývalým mandatářem OSN, který se 25. března 2024 zúčastnil slyšení před Radou bezpečnosti OSN.
Hlavním tématem byla jednostranná donucovací opatření (UCM / Unilateral Coercive Measures) uvalená USA, Kanadou, Spojeným královstvím a Evropskou unií na třetinu světové populace. Většina přítomných států označila tato opatření za nezákonná, protože útočí na suverenitu států a jsou neslučitelná s Chartou OSN. Západní státy se snažily debatu nasměrovat jiným směrem, a sice bojem proti terorismu, jako záminku k ospravedlnění UCM – které falešně označily za „sankce“.

Putin, Si a Ráj

Zatímco se nový a bývalý ministr obrany RF (Andrej Belousov, Sergej Šojgu) usazují v nových křeslech a šéf personálního oddělení téhož ministerstva obrany (Jurij Kuzěcov ) sedí ve vazbě a další ministerští úředníci-korupčníci podávají rezignaci, pomalu a jistě dochází se zpožděním minimálně 12 let k čistce na ministerstvu obrany RF. Připomínám, že prezident Si s čistkou v ministerstvu obrany a bezpečnostních složkách začal ihned po usazení do křesla moci v Pekingu v letech 2012 a 2013. Díky ní jsme ještě tady.

Si po pěti letech v Evropě

Americký ministr zahraničí Blinken, který navštívil Čínu od 24. do 26. dubna, opět potvrdil pokrytectví. Vnímavý pozorovatel poznamenal, že Blinkenovo letadlo přistálo ne v politicky hlavním, ale v tom ekonomickém – Šanghaji. Na přivítání nebyl červený koberec. Dříve v ČLR to udělali i s šéfkou amerického ministerstva financí Janet Yellenovou. Výsledek: kromě výdajů, nic podstatného, podle českého přísloví: Čím kdo zachází, tím také schází.

Před dvěma týdny se podobné stalo i německému kancléři Scholzovi. Ten byl ponížen, i když z diplomatického hlediska lze program interpretovat i jinak: Setkal se s ním osobně místostarosta města Čchung-čching ve střední Číně, kde Němci mají továrnu. Pak letěl do Šanghaje kvůli obchodním vztahům, a na závěr do Pekingu, kvůli politice. Výsledek: kromě výdajů, nic podstatného, podle německého přísloví: Kdo bere meč, mečem schází.

Mapování protestů propalestinských univerzitních kampusů po celém světě

Studenti od USA po Austrálii požadují po svých univerzitách, aby přerušily vztahy s Izraelem.

Od doby, kdy před více než šesti měsíci začala izraelská válka v Gaze s protesty jak na podporu války, tak proti ní, se Columbia University v New Yorku, jedna z nejprestižnějších univerzit v USA, stala centrem studentského aktivismu.

Co chce „Micron“ v Praze?

Protiproud TV uvádí další rozhovor Petra Hájka s bezpečnostním expertem Michalem Svatošem nejen na téma aktuální situace ve válce Západu a NATO proti Rusku na ukrajinském území, ale také o tom, jaké řešení může mít další krvavá „avantýra“ Západu při izraelské genocidě palestinských civilistů v Gaze.

Německo-francouzské rozdíly v přístupu k válce na Ukrajině – a co tomu říká Brusel, a co Evropané?

Německo a Francie – a s nimi celá Evropa – mají povinnost jednat jednotně. Francouzsko-německý vztah, který je pilířem evropského projektu již od jeho zrodu v 50. letech 20. století, býval více či méně „plodný“ a více či méně „srdečný“, v závislosti na krizích, kterým obě země – a následně celá Evropa – čelily. Politika obou států, které rozhodují a určují politiku celé EU, byla až dosud charakterizována jako  „motor“ Evropy. V době před napadením Ukrajiny byl vztah obou evropských velmocí na samém vrcholu v poválečné historii.

Francouzský bestseller: USA jsou „nihilistická říše“

Zdá se, že francouzská politika probublává farmářskými vzpourami a otřesy kabinetů. Populistická strana Národní sdružení Marine Le Pen vykazuje dobré průzkumy. Sporadické nepokoje vycházející z předměstí jsou novou normou. Nepokoje s nízkým násilím jsou ve Francii jakousi trvalkou a téměř vždy je bezpečnější sázka na to, že se na domácí politické frontě nic dramatického nezmění.
Důležitější mohou být intelektuální proudy.

NALEVO s Petrem Drulákem: Absolventi ASPENu: S USA na věčné časy? Kasta soudců se vzájemně podrží.

Politika, mezinárodní vztahy zleva v autorském pořadu významného českého politologa a vysokoškolského pedagoga, bývalého prvního náměstka ministra zahraničí, bývalého českého velvyslance v Paříži, autora řady odborných knih u prestižních světových nakladatelství profesora Petra Druláka

Spisovatelé a kolaborace. Otázky a otazníky

Od výletu francouzských spisovatelů na literární kongres do Výmaru, který se konal v říjnu 1941 pod záštitou Josefa Goebbelse, nás dělí již osmdesát dva let. A zdálo by se, že dnes už téma nemůže čtenáře zaujmout. A přitom opak je pravdou. Delegace cestou navštívila Baden Baden, Kolín nad Rýnem a další místa, kde se na jejich počest konaly slavnostní recepce a autorská čtení. Jejich účast na kongresu byla pojímána jako projev francouzsko-německého usmíření. Ale do skutečně širšího povědomí se spisovatelé nedostali ani tak tehdy, v době konání kongresu. V centru zájmu se mnozí objevili až v čase osvobozování Francie, kdy se započaly čistky a hony na kolaboranty.

Jaký mezinárodní řád?

Viděli jsme zločiny NATO, ale proč potvrzovat naše přátelství s Ruskem? Nehrozí, že se Rusko bude zítra chovat stejně jako NATO dnes? Nenahrazujeme jednu formu otroctví jinou?
Při odpovědi na tuto otázku bych využil své postupné zkušenosti poradce pěti hlav států. Všude mi ruští diplomaté říkali: jste na špatné cestě: jste odhodláni hasit jeden požár tady, zatímco jiný se rozhořel jinde. Problém je hlubší a širší.

Kaddáfího prokletí: Západu se v 21. století dostane nebývalé odměny

Již v roce 2000 vydal Chalmers Johnson, dobře informovaný a vnímavý generální ředitel, specialista na taktiku protipartyzánské války a Japonsko, knihu s názvem “Blowback”. Předpověděl v ní, že v příštích padesáti letech se Západu dostane odplaty, především v Asii a Africe, za to, co tam provedl od půli dvacátého století. Počínaje Hirošimou a Nagasaki. Kniha zůstala zpočátku bez povšimnutí. Ale po 11. září 2001, kdy vyšlo druhé vydání, se jeho “Odplata” stala populární.

Genocida na pokračování

V dnešním příspěvku nebudu popisovat historii a všeobecný význam Arménie, rodící se nový konflikt v Gruzii, Kyrgyzstánu, potažmo i Kazachstánu a jinde. Zmíním se krátce o několika výzvách, které jsou všeobecně spojeny s historií, územními nároky, geopolitikou a vojenskými a jinými aktivitami USA, UK, NATO a EU ve státech sousedících přímo nebo jinak spojených s Ruskou federací, včetně umírajícího státu Ukrajina a o genocidě.

Stručná neokoloniální historie pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN

Jednou ze základních zásad Charty OSN je ochrana svrchovaných práv států. Od roku 1945 však pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN (Sovětský svaz/Rusko, Francie, Spojené království, USA a Čína) důsledně používá vojenskou sílu, aby toto pojetí narušilo. A přestože akty záboru území jsou stále vzácnější, pokračující vojenská nadvláda umožňuje imperialismu dále se projevovat prostřednictvím ekonomické, politické a kulturní kontroly.

Niger odmítá řád založený na pravidlech

Převrat v západoafrickém státě Niger 26. července a rusko-africký summit následující den v Petrohradu se odehrávají na pozadí multipolarity světového řádu. Zdánlivě nezávislé události, nicméně zachycují ducha naší transformační éry. Celkový obraz – africký summit pořádaný Ruskem ve dnech 27. až 28. července představuje velkou výzvu pro Západ, který se instinktivně snažil tuto událost bagatelizovat poté, kdy nedokázal lobbovat proti setkání suverénních afrických národů s ruským vedením. 49 afrických zemí vyslalo své delegace do Petrohradu, sedmnáct hlav států cestovalo osobně do Ruska, aby projednali politické, humanitární a ekonomické otázky. Pro hostitelskou zemi, která je uprostřed války, to byl pozoruhodný diplomatický úspěch.

Může se Evropa osvobodit od atlanticismu?

V dnešní době je těžké mnoha událostem porozumět.
Například chování Francie lze sotva pochopit. Na jedné straně francouzský prezident Emmanuel Macron změnil názor na podporu vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance (NATO).
Na druhou stranu uvedl, že Francie by se ráda zúčastnila srpnového summitu BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) v Jižní Africe.

Proč je strategická nezávislost EU na USA v současnosti nemožná?

Domácí i zahraniční politika, včetně dopadů války na Ukrajině a posílení americké hegemonie v Evropě, představují hlavní překážky Macronových snah o strategickou autonomii, míní James W. Carden. Původní text: https://www.newsclick.in/why-eu-strategic-autonomy-apart-us-currently-impossible 31. 03. 2023, překlad !https://casopisargument.cz/?p=49681 13. 04. 2023