Nejnovější problémy v rusko-ázerbájdžánských vztazích by mohly být součástí turecko-americké mocenské hry

Turecko vidí příležitost k posílení svého vzestupu jako euroasijské velmoci podél celého jižního okraje Ruska způsobem, který bude autonomně v souladu s americkými velkostrategickými zájmy.

Rusko-ázerbájdžánské vztahy jsou v důsledku dvou skandálů napjaté. První se týká nedávné policejní razie proti podezřelým ázerbájdžánským zločincům v Jekatěrinburgu, během níž dva z nich zemřeli za okolností, které jsou nyní vyšetřovány. To vedlo Baku k oficiální stížnosti Moskvě, načež byla na sociálních sítích a dokonce i v některých veřejně financovaných médiích zahájena zuřivá informační válka, v níž se tvrdilo, že Rusko je „islamofobní“, „imperialistické“ a „pronásleduje Ázerbájdžánce“.

Je naléhavé vystoupit z NATO

Zatímco se zdá, že konflikt mezi Izraelem a Íránem alespoň prozatím utichl, Donald Trump se choval jako obvykle, jako západní císař, a nařídil členským zemím NATO zvýšit vojenské rozpočty.

Přiznejme si, že evropské země pravděpodobně v posledních dvaceti letech příliš snížily své vojenské výdaje. Trumpovy požadavky jsou však naprosto šílené. Trump chce totiž zavést stejně arbitrární číslo jako limity deficitu podle maastrichtských kritérií, a to 5 % výdajů na zbrojení. Je třeba si uvědomit, že se jedná o úroveň výdajů, která je vyšší než ta, kterou jsme měli během studené války. To by znamenalo, že francouzský vojenský rozpočet by se dostal na úroveň, na které byl během války v Alžírsku. Přitom nejsme s nikým ve válce a ve skutečnosti nehrozí francouzské národní bezpečnosti žádná hrozba. Až na ty hrozby, které si americká diplomacie a armáda ráda vymýšlí.

Nemocnice jako terč: Al-Šífá se změnila v mučírnu a smetiště

Izrael už 20 měsíců vede v Gaze systematickou válku proti zdravotnictví. Je to zločin proti lidskosti. Zatímco svět mlčí, zdravotníci jsou unášeni, umírají ve věznicích, nemocnice jsou proměněny ve vojenské základny.

Nemocnici Al-Shifa v centrální Gaze, kterou v letech 1967-2005 sama izraelská vláda rozšiřovala, proměnili okupanti v mučírnu, smetiště, masový hrob a hřbitov. Izrael už 20 měsíců vede v Gaze systematickou válku proti zdravotnictví. Je to zločin proti lidskosti. Zatímco svět mlčí, zdravotníci jsou unášeni, umírají ve věznicích. Nemocnice jsou proměněny ve vojenské základny a po skončení vojenské operace jsou zničeny. Al-Rimal bylo civilní, historické, administrativní a zdravotnické centrum hlavního města Gazy. Nacházela se zde největší a nejdůležitější nemocnice pásma Gazy zvaná Al-Shifa Hospital. Z této nemocnice je dnes troska. Spálená, vyrabovaná, zneuctěná. A s Davidovou hvězdou nastříkanou na zdech jako výsměch – nebo jako výhrůžka?

Amerika rychle směřuje k bankrotu. Projevuje se i v Česku.

Amerika velmi rychle směřuje k bankrotu a splátky úroků přesáhly 1 bilion USD ročně a rozpočet Pentagonu! Trumpův likvidační “One Big Beautiful Bill” prošel Senátem rozdílem jediného hlasu JD Vance! Zákon o rozpočtu prohloubí zadlužení USA o další skoro 4 biliony! Trumpova “destrojka” USA běží naplno a projevuje se i v Česku, kde na vlastní nemovitost dosáhne jen pětina nejbohatších!

Nevyslovené aspekty íránského jaderného programu

Od pádu Iráku, pod údery Britů a Spojených států, Londýn a Washington popularizují mýtus o íránském vojenském jaderném programu, navazující na mýtus o iráckých zbraních hromadného ničení. Tento mýtus převzali izraelští „revizionističtí sionisté“ (nezaměňovat se „sionisty“ jako takovými) a jejich vůdce Benjamin Netanjahu. Západní veřejnost je již dvacet let zaplavována touto propagandou a uvěřila jí, ačkoli tvrzení, že Teherán bude mít „příští rok“ atomovou bombu, nedává žádný smysl.

Čína a Rusko opakovaně prohlásily, že Írán od roku 1988 nemá vojenský jaderný program. Na rozdíl od nás Rusko ví, o čem mluví: podílí se na íránském výzkumu. V mnoha íránských jaderných zařízeních pracují Rusové. Je samozřejmé, že Moskva se stejně jako my obává šíření jaderných zbraní. Na rozdíl od nás se však nejedná o civilní jadernou energii. Na základě práce Andreje Sacharova pokračují Rosatom a Ruská akademie věd ve výzkumu, zejména v rámci projektu Tokamak. Čína, Jižní Korea, Spojené království a Francie provádějí vlastní výzkum v této oblasti.

Poslední křesťanské město na Západním břehu je obleženo izraelskými osadníky

Poslední zcela křesťanské město na Izraelem kontrolovaném Západním břehu zažívá vlnu útoků násilných židovských osadníků, říká místní církevní vůdce a pobízí rodiny, aby uprchly, a vůdčí klérus město prohlašuje za „nikoliv už bezpečné“ pro naše obyvatele. Osadníci si navíc zřídili zlověstné „předsunuté stanoviště“ i na okraji tohoto města – Taybeh, Ramallah – tj. 4 500 let staré komunity s ohromným významem v příběhu o Ježíši Kristovi.

Ze vzpomínek přestárlého potížisty

Dle očekávání, které jsem vyjádřil v článku z 26.května 2025, Vrchní soud v Praze zrušil dne 23. června 2025 již podruhé zprošťující rozsudek nad obž. Janou Nagyovou a jejím pomocníkem obž. Andrejem Babišem. Nešel ale do krajnosti: nevyužil práva nařídit projednání v novém složení senátu. Soudce Jan Šott tak dostal již druhou příležitost k „polepšení“. Ale i tak soudci Vrchního soudu naplnili cíl narušovat politickou dráhu Andreje Babiše.

Zde je důkaz, že Izrael válku prohrál

Americkému lidu se neřekne, proč Izrael souhlasil s příměřím s Íránem. Ano, Izraeli rychle docházely protiletadlové střely (což ho činilo zranitelnějším vůči íránským útokům). Ale tato otázka je až druhořadá. Skutečným důvodem, proč příměří chtěl, bylo, že byl systematicky drcen na prach a potřebovali rychle zastavit krvácení. Proto „hodil ručník do ringu“ necelé 2 týdny po úvodní salvě, protože Írán decimoval jeden cíl za druhým bez konce v dohledu. Izrael tedy kapituloval.

To samozřejmě není příběh, který jsme četli v západních médiích, kde se nezmiňuje o rozsáhlém ničení izraelských strategických cílů (íránskými balistickými raketami); tyto zprávy byly z hlavního zpravodajství zcela vypuštěny. Ale právě proto Izrael přesvědčil Trumpa, aby našel diplomatickou cestu; protože ztráty začaly narůstat a Írán „nepolevoval“.

Na okraj slovního hodnocení…

Nedávno skončil školní rok a dítka přinesla vysvědčení.

Tuto zajímavou skutečnost neopomenula zaznamenat média. V rádiu jsem zaslechl vzpomínání jaké pěkné to bylo, když soudružka učitelka rozdávala vysvědčení, jednoho po druhém vyvolala, potřásla ručkou, pochválila a za příklad dala některého z jedničkářů, povzbudila ostatní a zadoufala, že příště budou jedničkáři všichni…

Petice NE válce! ANO míru!

Říkáme ne válce, smrti a ničení. Ne válečnému štvaní politiky a byznysu, které je prováděno na zádech nás všech. Požadujeme ukončení eskalace a začátek skutečné mírové politiky.

Proto vyzýváme všechny lidi: Přidejte se k nám, pozvedněte své hlasy! Vyšleme společně silný signál proti těm, kdo profitují z války – a za mírovou a obyvatelnou budoucnost.

Chvíle uprostřed apokalypsy

Myslím si, že problém, s nímž se nyní potýkáme, má mnoho úrovní. Vysvětlení není lineární a situaci lze a je třeba nahlížet z různých úhlů pohledu. Především je třeba poznamenat, že útok USA na Írán ve skutečnosti znamená, že s velkou pravděpodobností – mnohem větší než 50 % – se nacházíme ve stavu třetí světové války. Tato válka již doutnala na Blízkém východě a na Ukrajině, propukala v konfliktech v Kašmíru mezi Indií a Pákistánem a také v dalších regionálních střetech, ale v podstatě se stávala stále nevyhnutelnější. Přímá účast USA na útoku na Írán a údery na jeho jaderná zařízení…
Tomu předcházelnevyprovokovaný útok Izraele na Írán bez vážných důvodů, jen aby zabránil Íránu ve výrobě jaderných zbraní. Izrael, který disponuje jadernými zbraněmi, prohlašuje: „Mám jaderné zbraně, ty je chceš vyrobit, proto na tebe zaútočím a zasáhnu tvé jaderné objekty.“ To nedává žádný smysl, zvláště když se za něco podobného, alespoň formálně, postavila Evropská unie a celý Západ proti Rusku. Domnívali se, že jsme jako první zaútočili na Ukrajinu, a proto je třeba nás zničit. Nyní, když Izrael bez jakýchkoli důvodů útočí na Írán a vědomě útočí na jeho jaderná zařízení a poté se k tomu přidávají USA, nikdo proti těmto zemím nevznáší žádné námitky.
To už nejsou jen dvojí standardy – to je něco, co přesahuje rámec. Ukázalo se, že na formální stránku věci se nemusíme vůbec dívat: kdo zaútočil první, proč, jaké byly argumenty, kdo to odsoudil, kdo je pro, kdo proti – to už nemá žádný význam.

Letní lekce mírotvorce

V Den Ruska prezident v Kremlu tradičně uděluje státní ceny Ruské federace za přínos k rozvoji vědy a techniky, literatury a umění, jakož i za vynikající hospodářské výsledky. V Moskvě se oslavy obvykle konají také na Rudém náměstí. Jak tomu bude letos, nevím.

Vím ale, že v příspěvku Červené pondělí (13.04.2020) jsem se zmínil o židovských prorocích a jejich významu pro současný život včetně historické epizody pandemie strachu z koronaviru. Prorokování Ozeáše a Izajáše mají zvláštní charakter: jsou nekompromisní v pevnosti a mají hlubokou spiritualitu. Podobně je tomu s prorockými vědeckými pracemi mnoha Rusů, které moderní Západní výuka a rusofobové ignorují, podobně jako US State Department ignoroval ve svém pozdravení s Mezinárodním dnem kosmonautiky Jurije A. Gagarina (1934-1968) a tím i historii po staletí živenou lidskou a vědeckou zvědavostí.

Jsou korespondenční volby protiústavní? Souvislosti.

Dnešní psaní je pro mne bolestné, protože veřejným prostorem se prohánějí dvě témata, ke kterým mám osobní vztah. Ten vztah se jmenuje smutek v duši a je okořeněn něčím, co musím považovat za svůj životní neúspěch. V dnešních konotacích se z tohoto neúspěchu však stává tragédie národa… Těmito tématy je české občanství (spojované nyní s korespondenční volbou) a restituce.

Největší hrozbou pro Izrael není Írán ani Hamás, ale vlastní pýcha

Lid, jehož celá existence závisí výhradně na vojenské síle, je odsouzen k tomu, aby skončil v nejtemnějších koutech zkázy a nakonec byl poražen.

Je to více než 46 let, kdy jsem v devíti letech s rodinou opustila Írán. Většinu svého života jsem strávila v Izraeli, kde jsme založili rodinu a vychovali naše dcery – ale Írán nikdy nepřestal být mou domovinou. Od října 2023 jsem viděla nespočet obrazů mužů, žen a dětí stojících u ruin svých domovů a jejich pláč se mi vryl do paměti. Ale když vidím obrazy z Íránu po izraelských útocích a slyším pláč v perštině, mém mateřském jazyce, pocit zhroucení ve mně je jiný. Představa, že tuto destrukci provádí země, jejímž mám občanství, je nesnesitelná.

Obdiv k technologiím bez vztahu k morálce a právu

Den poté, kdy se Izrael dopustil nevyprovokované agrese proti Iránu, během níž zabil na území cizího státu vysoké důstojníky a jaderné vědce Iránu, v jedné zahradní restauraci vedli spolu debatu dva čeští vysokoškolsky vzdělaní třicátníci, které na celé akci, jež se uskutečnila v rozporu s mezinárodním právem, zaujala pouze technologická vyspělost izraelských raket, které dokázaly své oběti zasáhnout s vysokou přesností v jejich domácím prostředí. Zaujalo je toto, oči se jim rozzářily obdivem, a nic víc. Všechny okolnosti nevyprovokovaného útoku jednoho státu na jiný stát zůstaly úplně mimo okruh jejich pozornosti.

Pouze politické inženýrství může obnovit práva ruského jazyka na Ukrajině, jak si přeje Lavrov

Pouze USA jsou schopny to zvládnout, protože Rusko nemá na politické procesy na Ukrajině vliv.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov začátkem června v Den ruského jazyka slíbil, že „Rusko nenechá Rusy a rusky mluvící lidi v nesnázích a zajistí, aby jejich zákonná práva, včetně práva hovořit svým rodným jazykem, byla plně obnovena. O tomto naléhavém problému budeme i nadále hovořit na mezinárodních platformách. Budeme trvat na jeho vyřešení jakožto předpokladu pro trvalé mírové urovnání ukrajinského konfliktu.“

Evropská unie: Zrod zlověstné chiméry

Dobrou zprávou je, že se zdá, že je za svým vrcholem. Špatnou zprávou je, že škody, které způsobila, budou nepochybně trvat ještě dlouho.

V dubnu 1951 bylo založeno Evropské společenství uhlí a oceli jako zdánlivě neškodný a nenápadný předchůdce noční můry dnes známé jako „Evropská unie“. Společenství uhlí a oceli bylo evropským národům (Francii, Západnímu Německu, Itálii, Belgii, Nizozemsku a Lucembursku), vyčerpaným nedávno skončenou válkou, představeno jako významný krok k usmíření, spolupráci a trvalému míru, po kterém toužily.

Trump ve válce

Překotný a chaotický průběh posledního týdne fakticky znemožňuje jeho vystižení několika překlady ze stovek a tisíců zdrojů. Namísto toho jsem sepsal vlastní shrnutí událostí od pátku 13. června do středy 25. června. Upustil jsem i od dokumentování jednotlivých fází odkazy na zdroje – na to už prostě nezbyl čas.

Írán je poslední ze sedmi rivalů Izraele, které se sionistická lobby v roce 2001 rozhodla v následujících pěti letech zničit: Irák, Sýrii, Libanon, Libyi, Somálsko, Súdán a závěrem Irán. Protáhlo se to, předposlední padla Sýrie, kde za podpory Izraele, USA a Turecka převzal moc Islámský stát až letos v květnu.

Zastavte Netanjahua, než nás všechny zabije

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu už téměř 30 let žene Blízký východ do války a zkázy. Tento muž je sud střelného prachu a násilí. Ve všech válkách, které vedl, Netanjahu vždy snil o té velké: porazit a svrhnout íránskou vládu. Jeho dlouho očekávaná válka, která právě začala, by nás mohla všechny zabít v jaderném Armagedonu, pokud nebude Netanjahu zastaven.

Netanjahuova fixace na válku sahá až k jeho extremistickým mentorům, Ze’evovi Žabotinskému, Jicchaku Šamirovi a Menachemu Beginovi. Starší generace věřila, že by sionisté měli použít jakékoli násilí – války, atentátů, teroru – které je potřeba k dosažení jejich cílů, kterými je odstranění jakéhokoli palestinského nároku na vlast.

Spravedlnost naruby

Dle očekávání, které jsem vyjádřil v článku z 26.května 2025, Vrchní soud v Praze zrušil dne 23. června 2025 již podruhé zprošťující rozsudek nad obž. Janou Nagyovou a jejím pomocníkem obž. Andrejem Babišem. Nešel ale do krajnosti: nevyužil práva nařídit projednání v novém složení senátu. Soudce Jan Šott tak dostal již druhou příležitost k „polepšení“. Ale i tak soudci Vrchního soudu naplnili cíl narušovat politickou dráhu Andreje Babiše.

Patrick Sullivan: Čeho dosáhne Izrael údery proti Íránu?

Před dvěma měsíci jsem napsal článek, v němž jsem očekával, že Izrael nebo Spojené státy provedou preventivní úder proti íránskému jadernému programu. K takovému úderu došlo ze dne na den, kdy Izrael zahájil na celém území Íránu operaci Rising LionČesky / Vycházející lev s cílem zlikvidovat vysoké vojenské vedení, technické a vědecké know-how, schopnost obohacování štěpného materiálu a výrobní kapacity balistických raket, a to vše s deklarovaným cílem zajistit, aby „na konci operace neexistovala žádná jaderná hrozba“. Vzhledem k desítkám let trvajícím šarvátkám, které vedly k tomuto úderu, se jeho příchod jeví jako historický bod zlomu (kromě politicky orientovaného bodu, na který jsem odkazoval ve svém původním článku).

Tyto náklady obětované příležitosti doplňují fixní náklady spojené se situací Izraele na Blízkém východě. Politolog Kenneth Waltz ve svém článku v časopise Foreign Affairs z roku 2012 přišel s neorealistickým postřehem, že postavení Izraele jako faktického regionálního hegemona na Blízkém východě (protože je jediným státem v regionu, který má jaderné zbraně, což všichni vědí, přestože Izrael provádí politiku záměrné dvojznačnosti) si žádá, aby bylo vyvážené. V opačném případě zůstanou regionální vztahy nestabilní kvůli zjevnému bezpečnostnímu dilematu, které představují pro regionální státy, jež nejsou ve spojení s Izraelem.

Západ proti Íránu

Obsah:

  1. Lorenzo Maria Pacini: Lev a slib
  2. Marko Milanovic: Je izraelské použití síly proti Íránu ospravedlnitelné jako sebeobrana?
  3. Eldar Mamedov: Čistý Orwell: Evropa odsuzuje Írán za útoky proti svému vlastnímu území
  4. Hamid Bahrami: Diplomacie jako podvod
  5. Přemysl Janýr: Katylytická událost

Rozpadá se projekt Trump?

Spor mezi Muskem a Trumpem (alespoň prozatím) má zřetelný charakter „televizní inscenace“. Nenechte se ale zmást zábavným obsahem. Tato hádka ilustruje zásadní rozpor v srdci koalice MAGA. Je docela možné, že v určitém okamžiku propukne a může  nakonec spustit pomalý rozpad Projektu Trump.

Zásadním momentem posledních amerických voleb byl přechod ultrabohatých technologických oligarchů ze Silicon Valley od podpory demokratů k Trumpovi. To přineslo jak peníze, tak potenciálně třpytivou cenu v podobě toho, že by Amerika mohla získat monopol na globální ukládání dat, umělou inteligenci a to, co Yanis Varoufakis nazývá „cloudovým kapitálem“.

Poslední dny Gazy

Tohle je konec. Poslední krví nasycená kapitola genocidy. Brzy skončí. Maximálně za několik týdnů. Dva miliony lidí táboří v troskách nebo pod širým nebem. Desítky lidí jsou denně zabíjeny a zraněny izraelskými granáty, raketami, drony, bombami a kulkami. Chybí jim čistá voda, léky a jídlo. Dosáhli bodu kolapsu. Nemocní. Zranění. Traumatizovaní. Ponížení. Opuštění. Chudí. Hladoví. Zoufalí.

Na posledních stránkách tohoto hororového příběhu Izrael sadisticky láká hladovějící Palestince sliby jídla na úzký a přeplněný devět mil dlouhý pás země, který hraničí s Egyptem. Izrael a jeho cynicky pojmenovaná Nadace pro humanitární pomoc Gazy (GHF), údajně financovaná izraelským ministerstvem obrany a Mossadem, zneužívají hladovění jako zbraň. Láká Palestince do jižní Gazy stejně, jako lákali nacisté hladovějící Židy ve varšavském ghettu, aby nastoupili do vlaků do vyhlazovacích táborů. Cílem není Palestince nakrmit. Nikdo vážně netvrdí, že by existoval dostatek potravin nebo humanitárních center. Cílem je nacpat Palestince do přísně střežených komplexů a deportovat je.

Cesta k atomizácii spoločnosti a nihilizmu

Po úvodnom citáte mi prichodí bližšie predstaviť autora knihy, ktorý sa vďaka originalite a neošúchanosti svojich myšlienok môže zdať mnohým čitateľom názorovo kontroverzným, až extrémnym – aspoň tak sa ho usilujú prezentovať západné mocenské elity.
Takže krátke curriculum vitae: EMMANUEL TODD (*16. máj 1951 Saint-Germain-en-Laye, Francúzsko), významný vedec, popredný pracovník Národného inštitútu pre demografické štúdiá v Paríži, sa narodil v známej intelektuálskej rodine, zrejme aj od tejto skutočnosti sa odvíja široká paleta jeho vedeckého záujmu v podobe histórie, antropológie, sociológie, politológie, demografie (výskum rodiny) a v konečnom dôsledku i pôvodu náboženstva.
Ako lyceista sa stal členom komunistickej mládeže, vyštudoval politické vedy na Parížskom inštitúte politických vied a veľký doktorát z histórie získal na Univerzite v Cambridgei (UK). V roku 1976 (vtedy mal 25 rokov) ho preslávila stať Konečný pád: esej o rozklade sovietskej sféry (vychádzal v nej predovšetkým z ekonomických a demografických údajov, z výšky úmrtnosti detí) – svetové uznanie mu však priniesla až vtedy, keď sa stal tento fakt skutočnosťou.
V roku 1992 ostro vystúpil proti Maastrichtskej zmluve, no postavil sa za schválenie Zmluvy o Ústave pre Európu.
Esejou Kto je Charlie? Sociológia náboženskej krízy (2015) vyvolal vo Francúzsku veľké kontroverzie. Vyjadril v nej názor, že pochody z 11. januára 2015 ako prejav solidarity so zamestnancami redakcie Charlie Hebdo, ktorých pred niekoľkými dňami zmasakrovali moslimskí teroristi, neboli vyjadrením francúzskych liberálnych hodnôt, ale rasistických a reakčných prúdov vo francúzskej spoločnosti. Prirodzene, v krajine galského kohúta spôsobili tieto myšlienky veľkú nevôľu.

Do nového týdne bitcoinové aféry

Témě po třech letech od podání začne v pondělí 19. května 2025 zlínská pobočka Krajského soudu Brno projednávat žádost bratrů Lebánkových o obnovu procesu, v němž je soud odsoudil za nezaplacení spotřební daně z tabáku, kterou zaplatili a za účast na výrobě padělků cigaret Marlboro, které se dle mého laického poznání neúčastnili.

Tříletá prodleva mezi podáním žádosti a zahájením projednávání není v tomto případě výsledkem nedbalosti nebo zlé vůle: dřívější zahájení nebylo možné pro nedostupnost spisu. Pikantní je okolnost, že v téže době se u téhož soudu jedná o povolání žadatelů k výkonu trestu odnětí svobody výměnou za nesplacený peněžitý trest.

Mír na Ukrajině – mír v Evropě

Ve věčných válkách se za strategii vydává fantastická představa, že vůle nepřítele nějakým způsobem vyprchá, což povede k jeho bezpodmínečné kapitulaci. Ale „my zvítězíme, oni prohrají“ je nesplnitelný sen, nikoli program. I vyčerpávající války vyžadují konkrétní cíle, na kterých se nakonec – byť neochotně – mohou obě strany dohodnout.

Evropa se nestala „jednotnou a svobodnou“. Místo toho vedly vojenské akce na Ukrajině k rozdělení Evropy, která se nyní nachází v procesu upouštění od svobody slova a liberální demokracie.

Těm, kdo prohrávají válku, lze odpustit sny o příměří, ale nikoli odmítání uznat, že nemohou vnutit příměří útočícímu nepříteli. Nemohou také klást ultimáta. Neústupný protivník bude předvídatelně trvat na podmínkách, které odpovídají jeho zájmům a vojenským cílům. Jak poznamenal římský státník Seneca, „mír je výhodný pro vítěze, ale pro poražené je prostě nezbytný“. Představovat si jinou možnost znamená prohlubovat katastrofu. Ukrajina není poražena, ale zlomena. Pokud nebude mír, hrozí jí další rozpad, nové utrpení a možná ztráta přístupu k moři.

Korejský vůdce Lee je pravděpodobně před srážkou s Trumpem.

Očekává se, že nově zvolený prezident vyrovná jihokorejskou diplomacii tak, aby zvýhodňovala vliv Číny a omezovala vliv USA.

Nový jihokorejský prezident I Če-mjong se v zahraniční politice označuje za „pragmatika“. Říká, že ho pohání spíše národní zájem Jižní Koreje než ideologie, a hovoří o své touze zlepšit vztahy s Čínou a Severní Koreou.

Bezbrehý individualizmus nie je sloboda

„Moja sloboda mávať päsťou sa končí tam, kde sa začína tvoja tvár.“ Táto známa veta filozofa Johna Stuarta Milla dlho pôsobila ako memento, ktorým sa máme riadiť, no v súčasnej Európe, kde sa pojem slobody zredukoval na bezbrehý individualizmus, sa jej duch pomaly vytráca. Sloboda sa tu často chápe ako čisto osobná vec – ako niečo, čo si bránime pred inými. Ale čo ak je to práve naopak? Čo ak sa sloboda začína až tam, kde dokážeme byť v harmónii s ostatnými?

A tak sa stále viac ukazuje, že najväčšou hrozbou pre demokraciu nie je autorita, ale anarchia ega. Sloboda od všetkého – od záväzkov, od pravidiel, od spoločenských noriem – sa mení na bezbrehý individualizmus, kde sa vyhráva nie ohľaduplnosťou, ale bezohľadnosťou. Tento stav má svoje dôsledky. To, čo zažívame nielen na Slovensku, ale univerzálne v krajinách západného sveta, je silnejúci pocit spoločenskej prázdnoty, kríza dôvery v inštitúcie, mentálna a psychická vyčerpanosť, rozpad komunít a atomizácia sociálnych vzťahov.

Lavrov: Británie je v tom „na 100%“

Londýn pomáhá Kyjevu s teroristickými útoky proti Rusku, prohlásil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Ruský ministr zahraničí toto prohlášení učinil na „Fóru budoucnosti – 2050“.

Poznamenal také, že stále více zemí snižuje svou závislost na Západě a vytváří nové mechanismy pro spolupráci a interakci v různých oblastech. Svou roli v tom sehrála i nová americká administrativa.

Jednoho tichého rána v Pekingu sklouzla dolaru koruna

Snaha o novou studenou válku proti Číně se točí právě kolem obav USA – především strachu, že čínská výstavba digitální penežní „superdálnice“ se ukáže jako mnohem pokročilejší než vratká cesta, která je cestou amerického dolaru.

Dnes ještě tato superširoká dálnice možná není tak hojně využívána. To je teď. Ale už teď dochází k přechodu ze staré silnice na čínskou superdálnici.

Pro americký establishment představuje čínská „superdálnice“ „jasné a bezprostřední“ ohrožení jeho hegemonie. Obavy se ve skutečnosti netýkají čínského duševního vlastnictví ani „krádeže duševního vlastnictví“. Jde o strach, že USA nebudou schopny držet krok s novými finančními ekosystémy, které Čína buduje, ani se sofistikovaností digitálního jüanu.

Trump hrozí, že rozbombarduje Írán na padrť za to, že „hraje podle pravidel“

Prezident Donald Trump vyhrožuje leteckými údery na Írán za činnosti, které jsou podle podmínek íránských smluvních závazků schválené. O této věci by neměla být žádná debata. Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT) výslovně přiznává všem smluvním stranám, včetně Íránu, „nezadatelné právo“ na vývoj, výzkum, výrobu a využívání jaderné energie pro mírové účely. Toto „nezadatelné právo“ zahrnuje i obohacování uranu.

Trump buď nechápe, co je to „smlouva“, nebo si myslí, že její podmínky by se na Írán neměly vztahovat. Pro jasnost: smlouva je formální, právně závazná dohoda mezi suverénními státy, která se řídí mezinárodním právem. Stanoví vzájemné povinnosti, práva nebo pravidla v oblastech, jako je obchod, bezpečnost, nešíření jaderných zbraní nebo ochrana životního prostředí. Smlouva není volitelná a nelze ji zrušit výkonným rozhodnutím. Státy, které ratifikují smlouvy, jsou právně zavázány dodržovat jejich podmínky v dobré víře. Od politických představitelů jako zástupců státu se očekává, že budou tyto závazky dodržovat.

Nedělní zamyšlení

V Den Ruska prezident v Kremlu tradičně uděluje státní ceny Ruské federace za přínos k rozvoji vědy a techniky, literatury a umění, jakož i za vynikající hospodářské výsledky. V Moskvě se oslavy obvykle konají také na Rudém náměstí. Jak tomu bude letos, nevím.

Vím ale, že v příspěvku Červené pondělí (13.04.2020) jsem se zmínil o židovských prorocích a jejich významu pro současný život včetně historické epizody pandemie strachu z koronaviru. Prorokování Ozeáše a Izajáše mají zvláštní charakter: jsou nekompromisní v pevnosti a mají hlubokou spiritualitu. Podobně je tomu s prorockými vědeckými pracemi mnoha Rusů, které moderní Západní výuka a rusofobové ignorují, podobně jako US State Department ignoroval ve svém pozdravení s Mezinárodním dnem kosmonautiky Jurije A. Gagarina (1934-1968) a tím i historii po staletí živenou lidskou a vědeckou zvědavostí.

Rusko-ukrajinská jednání se dostala do slepé uličky, kterou mohou prolomit pouze USA nebo hrubá síla

Trump je buď o konfliktu zlovolně dezinformován svými důvěryhodnými poradci (samozřejmě nepočítaje Witkoffa), nebo manipulativně vytváří záminku pro eskalaci ze strany USA.

Trumpův poslední rozzlobený příspěvek o Putinovi hodně odhalil o tom, jak ukrajinský konflikt vnímá. Podle Trumpa se „[Putin] naprosto ZBLÁZNIL! Zbytečně zabíjí spoustu lidí, a nemluvím jen o vojácích. Na města na Ukrajině jsou bezdůvodně odpalovány rakety a drony. Vždycky jsem říkal, že chce CELOU Ukrajinu, ne jen její kus, a možná se to ukazuje jako správné, ale pokud to udělá, povede to k pádu Ruska!“

Když se Východ a Západ nemohou setkat

První trojstranný summit ASEAN-Čína-GCC, který se konal počátkem tohoto týdne v Malajsii a kterého se zúčastnilo 17 zemí globálního Jihu, byl fakticky oslavou ducha Nové hedvábné stezky.

Malajský premiér a současný předseda ASEAN Anwar Ibrahim to shrnul slovy: „Od starověké Hedvábné stezky přes rušné námořní sítě jihovýchodní Asie až po moderní obchodní koridory jsou naše národy již dlouho propojeny obchodem, kulturou a sdílením myšlenek.“

V průběhu vývoje Západu si konkurovaly tři stejně životaschopné institucionální formy: městské ligy, jako například Hanzovní liga, městské státy, zejména v Itálii, a národní státy, zejména ve Francii.

Čína se naopak vyznačovala unitárním státem, který prostřednictvím poměrně účinné správy prosazoval sociální řád na rozsáhlém území. Neexistovala žádná konkurence vůči centralizovanému státu vycházející z pozemkové aristokracie, žádná městská buržoazie ani žádná armáda, která by zpochybňovala císařský řád, jako tomu bylo v Evropě. To je hlavní rozdíl mezi Čínou a Západem.