Bylo to kdysi, před dávnými lety, za války, to jsme byli s mladším bráškou rodiči přemístěni ze Vsetína, kde byl tatínek zaměstnán ve Zbrojovce, do Křenovic, dědiny u Slavkova… Vsetín se rodičům zdál nebezpečný, ve Zbrojovce se vyráběly součástky ke kulometům a flakům… flaky – to byly lehké protiletecké kanóny, které měly chránit větší města před nálety…-
V rámci nedělní Muzejní noci (30. máje) otevřel své brány i Chorvatský dům v jihomoravské obci Jevišovce. Najdete ji na dohled Pálavy, v úrodné nivě řeky Dyje. V 16. století do těchto končin přišli Chorvati… a setrvali zde čtyři sta let. Až… až jsme z nich stvořili nepřítele…
Před těmi čtyřmi stoletími byla jižní Morava řídce osídlena. Bylo po husitských válkách, šířily se nemoci a epidemie… Velká část jižní Moravy, Lednicko, Drnholecko, Valticko i Mikulovsko patřila Lichtenštejnům. Tehdy se jihovýchod Uher potýkal s nájezdy Osmanů i rozbroji mezi chorvatskými šlechtici a tak lidé rádi poslechli nabídky přicházející ze severních částí říše od tamního panstva… a odcházeli do dnešního Rakouska, Maďarska, na Slovensko i na Moravu. Podnebí zde jim připadalo vlídné, podobné tomu, které opouštěli, vinné odrůdy, které si přinesli se ujaly a začaly rodit… a šlechta prvních pět let nevyžadovala robotu…
Tak jsem byl v divadle. Zaujal mě titulek Lidovky jdou do řiti Národního divadla Brno. Pardon. Hra se tak jmenuje.
Více o dnešku jsem se dozvěděl v divadelním předsálí nežli v divadle samém
Václav Moravec končí v České televizi. Podívejme se jak. A proč…
„Děje z poslední doby mne utvrdily v tom, že za současných podmínek už nemohu dál garantovat nezávislost redakční práce a kritickou reflexi událostí, jak se o nich zmiňuje nejen preambule Kodexu České televize. Důvěru statisíců Vás, televizních divaček a diváků, kteří 21 let činili z Otázek nejsledovanější televizní diskusi v zemi, nechci zklamávat posunem ke slepé vyváženosti, která ničí veřejnou službu…“ říkal Václav Moravec v závěru nedělní televizní debaty.
Dne 29. května roku 2026 vystoupí v Praze 9 v O2 Aréně Johann Strauss Orchestra pod vedením André Rieua… Víte to? Nuže, nyní již ano…
Čeká nás nezapomenutelný večer plný hudební krásy, radosti a emocí… Tedy, pokud si zakoupíme lístek v cenové relaci od 1943 do 2590 Kč. No, proč ne, André Rieu – charismatický hnědovlasý blondýn vlnitých vlasů s okouzlujícím šarmem uvádějící a dirigující, ale což, i úspěšně živící více než stočlenný konglomerát hudebnic a hudebníků, komparsistů a technického personálu včetně šéfkuchařů, lékaře a osobního trenéra, jež na své poutí světem potěší měsíčně 2,1 milionu návštěvníků, jak se praví v propagačním materiálu, který naleznete na sítích… A naleznete-li, stanete se jedním z 22 milionů sledujících, kteří se těší z operních árií, filmové hudby, muzikálů, šlágrů, evergreenů i valčíků – a to především valčíků a operetních árií rodiny Straussů. Jsou nejžádanější náplní repertoáru. O jejich oblibě svědčí ostatně i název Rieuova hudebního tělesa: Johann Strauss Orchestra.
Noviny Pečujeme doma… skončily. Je červenec roku 2025. Pod těmito názvy vycházely sedmnáct let. Předcházely je noviny 4x doma a předtím ještě noviny Můžeš… a ještě předtím časopis Bariéry, to se psala devadesátá léta minulého století.
Přiznávám, že inspirací k tomuto podkástu – popravdě, nevím zda píšu podkást… ale podcasty dnes píší všichni, tak proč ne já… Ale je možné, že píšu podčárník, či pouhý článek, taky možná fejeton, nebo možná rozlehlejší kurzívku, či snad stať… taky podval nebo, zkrátka, jen takový postřeh…:
Všimli jste si někdy materiálů, které doprovázejí výstavy výtvarného umění, konané v českých a moravských krajích? Bývají atraktivně vypravené, na křídovém papíře, jeden či dva listy, které jsou zadarmo, na rozdíl od publikací, které jsou samozřejmě podrobnější, graficky pěkně vybavené a za pěkné peníze. Jejich tvůrci jsou většinou kurátoři z institucí, jež výstavy organizují, případně přizvaní kamarádi z uměleckých branží. Texty bývají samozřejmě umělecky i lidsky na výši. Tak se například dozvídáme, že vystavující umělec se soustředil
Nedávno skončil školní rok a dítka přinesla vysvědčení.
Tuto zajímavou skutečnost neopomenula zaznamenat média. V rádiu jsem zaslechl vzpomínání jaké pěkné to bylo, když soudružka učitelka rozdávala vysvědčení, jednoho po druhém vyvolala, potřásla ručkou, pochválila a za příklad dala některého z jedničkářů, povzbudila ostatní a zadoufala, že příště budou jedničkáři všichni…
„Dobrý den pane profesore Absolone,“ povídá kolega novinář v. v. Jaroslav Štěpaník, „během svého života jste získal mnohá ocenění za svůj přínos vědám paleontologickým, geologickým a archeologickým, i za nové, byť razantní metody, jimiž jste doplnil speleologická bádání, ale setkal jste se někdy také s nepřízní či nepochopením kolegů nebo i širší veřejností?“
„Pane profesore Absolone, kdo jste…?“ zeptala se pak razantně mladá kolegyně z televize…
Každoročně udílí Český rozhlas Brno cenu Gustava Broma… Je nejvýznamnějším oceněním jazzových hudebníků v České republice. V minulých letech ji obdrželi například Emil Viklický, Jaromír Hnilička, Lubomír Dorůžka, Jiří Stivín nebo Miroslav Vitouš či Tibor Lenský, loni to byla Jana Koubková, nyní osmdesátiletá zpěvačka, kdysi spolupracovnice Luďka Hulana a pražských orchestrů, v Brně jsme ji v sedmdesátých letech vídali s legendární kapelou ORNIS, kde se potkala s Janem Beránkem – Daleckým, houslistou a hudebním publicistou, Mirkou Křivánkovou… a s dalšími brněnskými jazzmeny…
Letos získal ocenění kytarista Milan Kašuba… Převzal ji 30. dubna z rukou ředitele moravských stanic Českého rozhlasu Josefa Podstaty.
Málokdo, krom odborné veřejnosti, ví něco o Moravských Charvátech, jakž byli dříve jmenováni, dnes se název této menšiny ustálil na Chorvatech… A přece po čtyři století utvářeli podobu Moravy v okolí Břeclavi a Mikulova a úrodné krajiny po obou březích Dyje…
O moravských Chorvatech existuje poměrně rozsáhlá odborná literatura, ale veřejnost o nich skoro nic neví. A žádná z politických reprezentací posledních let na tom nejen že téměř nic nezměnila, ale hlavně, nenapravila křivdy, kterých se Moravským Chorvatům dostalo po skončení druhé světové války.
V roce 2011 jsme na brněnské přehradě křtili loď Vídeň. Bylo to u příležitosti 65. výročí zahájení lodní dopravy na přehradě, za primátorování Bc. Romana Onderky. Byla to velká sláva, přijeli pan rakouský velvyslanec i vídeňský pan starosta Michael Häupl a jeho dopravní experti. Pan starosta vyjádřil naději, že vzájemné vztahy upevní i dálnice, která se staví z Vídně k nám, a on doufá, že nejpozději v roce 2019 si připijeme na hranicích u Mikulova… Rakušané slovo dodrželi, provoz na celé téměř šedesátikilometrové trase zahájili v prosinci 2017. My jsme s našimi 27 km od Pohořelic k hranicím ještě ani nezačali.
Na tehdejší slávu jsem si vzpomněl, když jsem se po letošních Velikonocích vracel z Rakous do Brna. Šok pro mne byl, když jsem za Mikulovem spatřil autobusovou zastávku, a pak ty další, co lemují autobusovou linku Brno – Mikulov.
Cenu Egona Ervína Kische za literaturu faktu za rok 2023 převzala 29. září t.r. publicistka, spisovatelka a původním povoláním právnička Ladislava Chateau za knížku Bylo jich pět… Kolaborace, trest a rozpory. Vydal ji nakladatelství Galén v roce 2023. Cenu již XXIV. ročníku této literátům známé soutěže jí udělili tradičně v obřadní síni letohradského zámku.
Bylo jich pět… je volné pokračování autorčiny knihy Vlak do Výmaru, volnost, rovnost a bratrství s Goebbelsem. Tato knížka z roku 2013 z brněnského vydavatelství Host popisuje, kterak se francouzští spisovatelé a autoři nechávali zvát říšským ministrem propagandy Goebbelsem na opulentní setkání do Výmaru, spojená s prezentací nové nacistické umělecké scény, za což se odvděčovali obdivnými články. Kolaborace druhdy významných osobností patří dodnes k traumatům francouzské společnosti. Autorka otevřeně říká, že intelekt není zárukou spisovatelova či umělcova charakteru…
Vzpomínám – kolik je to let? Jednou o vánočním večírku v Divadle na provázku, který s přáteli po několik let spřádal Břetislav Rychlík a kde se hrály a zpívaly písně Jiřího Bulise, tak na tom večeru s interprety – kdo jimi byli a kam je herecký život zavál už nevím – přišla půvabná mladá dáma. A nádherný šanson s textem Zdeňka Šlaise a Jiřího muzikou doprovázela znakovou řečí…
Vzpomněl jsem si na to, když jsem nedávno v pavilonu Anthropos Moravského zemského muzea mobilem fotografoval QR kódy u nových exponátu a v mobilu mi naskočil figurant, který znakovou řečí vyprávěl o tom exponátu, a pak o dalších, o jejich zrodu a životě, o Zemi a člověku… o historii plné podivných slepých i děsivých zákrut, kterých se člověk, s prominutím, dodnes nezbavil…
Brno je dnes bohaté na výstavy…
Nejvíc se mi líbí ta, co je v Moravském zemském muzeu na Zelném rynku, v přízemí. Jmenuje se Světy ukryté v kameni a trvá až do 1. září tohoto roku. Je to výstava sestávající z velkoformátových fotografií jednoho jediného minerálu, křemene. Autorem exponátů je matička Země… řečeno poeticky. Nebo prozaicky, pan ing. Jiří Šura, soukromý geolog z Chrudimi, který sesbíral, rozřezal, naleštil, vyfotografoval, naformátoval a zvětšil a vystavuje SiO2 snad ve všech jeho podobách.
Jel jsem nedávno z Rakous do Brna a tak jsem sledoval, zda se už srovnala krajina, vesnice a jejich ráz a upravenost u sousedů a u nás… Nu, Mikulov už se co do výstavby a upravenosti s rakouskými městečky srovnat dá, nemluvím o obsahu a účelu výstavných mikulovských objektů, jež vyrostly hnedle u hranic, ale šok pro cestovatele přijde, když opouští Mikulov a všimne si první autobusové zastávky. A pak dalších a dalších, které doprovázejí autobusovou linku Brno – Mikulov a zpět v úseku od Mikulova po Mušovská jezera.
Toulaje se internetem poté co zemřel RNDr. Luboš Kohoutek, CS., (30. prosince 2023) zjistil jsem, že v očích mnoha autorů z odborných kruhů, patří tento astronom k nejvýznamnější českým vědcům poválečných let, ne-li vůbec k největším… Ve světě běžném bývá jméno spojeno, je-li spojeno, s odpovědí: Kohoutek? To je ten s tou kometou, ne?
Jsi rád, že v Brně a okolí vyrůstají budovy konečně i v místech válkou vykotlaných a vplétají se i do tzv. brněnského Bronxu… Potvrzuje se ti dávno známá skutečnost, že k rozkvětu a obyvatelnosti právě zde nepomohou toliko výzvy a naléhání nás, píšících a v kancelářích sedících rozumbradů, dumajících o povznesení tamního lidu, ale především zájem podnikatelů a jejich tušení příštích zisků. Tato lehce optimistická úvaha je ovšem zpožděná o desetiletí, neb rozvoj města Brna tak dobře založený za první republiky a mnoho let před tím, měl nastat hnedle po válce, místo revolučního nadšení a ekonomického neumětelství ordinovaného tehdejší vedoucí silou světového proletariátu…
Na internetu se najde všechno. Taky portál nazvaný Novinky. Snad denně tam píše jistý Saša Mitrofanov. Není komentáře, kdyby v něm nezaznělo jméno Babiš. Saša je Babišem posedlý. Tak třeba dnes (10. srpna 2023): Titulek jeho komentáře zní: On prý zase bude vládnout Babiš. Saša přemítá, proč vlastně ten Babiš má pořád tolik preferencí.
Toto je drobný střípek, nezodpovědný příspěvek do všeobecného měnlivého pohledu na Milana Kunderu. Vychází z mého několikerého setkání s jeho dílem a ději okolo… To první odehrálo se v šerém dávnověku, v roce 1970, kdy jsem si vystál čtvrteční frontu na české vydání Směšných lásek, o nichž se šířily zvěsti… k čemuž nepochybně přispělo, že Slováci byli rychlejší a vydali je již v roce 1967. A lásky… i mé byly směšné… v jiném prostředí, trochu jinak… nepochybně takových bylo a je u každého… toužil jsem je sepsat. Naštěstí nesepsal. Milan Kundera to udělal za nás…
Předpokládal jsem, že Ústavní soud má onačejší borce. Ve svém "Předběžném opatření" plácají něco o "... ochraně dosavadní, ustálené a…
J.J.Rousseau též pravil. "Tak jako mrak přináší déšť tak kapitalismus přináší válku".
Co je to Evropa? Je to jen výběžek Asie. Rusko je nepochybně součást Evropy. EU nemá vojska. Má členské země,…
V tom s oběma pány nesouhlasím a považuji eskalované provokace Západu za připravenou past. Scénář podle Karaganova - a Mearsheimer…
Jen bych doplnil, že jedna skupina Chorvatů byla od konce 16. století i v Hovoranech. Ti ovšem splynuli se slováckým…