Analýza The Endgame: When the CIA Proxy War Runs Out of Ukrainians! vyšla na serveru New Eastern Outlook 7. listopadu 2026

Historie ukazuje, že války zahájené v očekávání rychlé kapitulace často končí katastrofou – a ukrajinský konflikt, poháněný operacemi CIA a strategickými chybami Západu, se k tomuto zúčtování blíží.


Od Napoleonova pochodu na Moskvu až po Hitlerovu katastrofální invazi do Sovětského svazu, strategická arogance, politické chyby a podcenění ruské schopnosti absorbovat trest opakovaně vyvolávaly důsledky, které se značně liší od očekávání těch, kteří války zahájili.

Ukrajina jako projekt CIA

S tím, jak se realita bojiště mění a diplomatická jednání odhalují rostoucí rozpory ve Washingtonu a Evropě, se ukrajinský konflikt blíží strategickému zúčtování. Trump hovoří o míru, Moskva si drží své pozice, Kyjev čelí rostoucímu tlaku na lidskou sílu a politické otázky a zdá se, že americké zpravodajské služby prosazují mnohem konfrontačnější program.

Myslím, že není žádným tajemstvím, že válka na Ukrajině je válkou CIA. Pochybuji, že Trump sám o sobě něco dokáže. Už nějakou dobu si říkám, jestli CIA nemanipuluje i protiruskou a proválečnou EU. Až jim dojdou Ukrajinci, potřebují další zdroj potravy pro děla.

Válku v zastoupení mohou prodlužovat vnější mocnosti, financovat daňoví poplatníci a vést obyvatelé jiné země. Nelze ji však vyhrát pouhým odmítnutím uznat, že původní strategie selhala.

Trump celou dobu mluví o míru, zatímco CIA válku na Ukrajině podněcuje, jak dobře vysvětluje názevČesky nedávného komentáře. Ústředním problémem není Trump ani Putin. Je to zpravodajský aparát, který má zřejmě svou vlastní agendu. Válka pokračuje nejen kvůli politickým neshodám mezi Washingtonem a Moskvou, ale také proto, že prvky amerického národního bezpečnostního establishmentu mají institucionální zájmy, které jsou v rozporu s jejím ukončením.

Zatímco Trump označuje Zelenského za „obtížněji jednatelného“ než Putina a naléhavě vyzývá Ukrajince, aby si zvolili nové vedení, jeho CIA údajně provádí operace proti Rusku agresivněji než za Bidena. Tento rozpor je zarážející: CIA pomáhá Ukrajině zaměřit se na ruské ropné rafinerie, i když Trump usiluje o dohody o prodeji ruské nafty.

Mezitím jeho šéf zpravodajských služeb cestuje do Moskvy, aby Rusům řekl, že nemohou vyhrát, zatímco zprávy naznačují, že se analytici zpravodajských služeb zdráhají prezidentovi sdělit, co si skutečně myslí. Nejedná se o ucelenou mírovou strategii. Vláda vysílá protichůdné signály, zatímco zpravodajská služba, zdá se, funguje podle vlastních pravidel a priorit.

Nedostatek dobrých úmyslů

Při přezkoumání ukrajinské strategie, podle níž Minské dohody nikdy neměly být dodržovány Západem ani jeho ukrajinskými zástupci, ale pouze, slovy bývalé německé kancléřky Angely Merkelové, měly Ukrajině koupit čas na znovuvyzbrojení a znovudobytí Donbasu silou, je zbytek historie, že plán vymyšlený CIA byl od února 2022 zvrácen ruskou SVO.

Ale stále byla většina Evropy, NATO, ústředním bodem následného chaosu. Byli jako Hitlerovi ochotní vykonavatelé, kteří takový postup naplánovali. Nyní však nemohou čelit faktům, tj. situaci v terénu, nyní, když se Rusko blíží k závěrečnému kroku dosažení svých strategických cílů. Ukrajinu postihla zkáza, kterou způsobil odklon od Ruska k EU a USA, a Zelenskyj, jako zoufalý hazardní hráč, nyní možná sází celý dům ve snaze nahradit své ztráty a přežít politicky i fyzicky.

Je čas ukončit válku.

I nyní některé z liberálnějších zpravodajskýchČesky publikací, včetně The Nation, volají po ukončení války. Přesto své argumenty zahalují silnou vrstvou politických lstí. Místo aby se postavili základnímu selhání západní politiky vůči Rusku a Ukrajině, nadále se snaží přesunout odpovědnost na Trumpa a Putina a vykreslují je, jako by byli nějakým způsobem ve stejném týmu.

Článek dále vysvětluje neúspěch navrhované mírové iniciativy převážně prizmatem americké domácí politiky a zároveň recykluje známý a stále více sporný narativ, že Putin je jaksi na konci své kariéry. To je sice pohodlná politická dějová linie, ale nenahrazuje poctivé zhodnocení vojenské rovnováhy, strategické pozice Ruska ani reality odehrávající se na bojišti.

Ústřední otázkou už není, kdo může vyhrát propagandistickou válku nebo která politická frakce si může nárokovat morální převahu. Jde o to, kolik dalších životů musí být obětováno, než Washington a jeho evropští partneři uznají, že prodlužování tohoto konfliktu není totéž jako jeho vítězství.

Co bude dál?

Budeme muset počkat a uvidíme, co se stane – pokud vůbec něco. Je ironické, že odborníci na válku a mír vše popírají současně s ukrajinskými popíráními – stačí se podívat na stránkyČesky Institutu pro studium války, které k 31. říjnu 2026 poskytují podrobný pohled na ruské ofenzívy spolu s údajnými ukrajinskými protiútoky a některými lokálními postupy.

Historie může nakonec posuzovat ukrajinský konflikt nejen podle toho, kdo zvítězil na bojišti, ale také podle toho, zda vlády, které pomáhaly konfrontaci formovat, někdy vážně zvážily politické, ekonomické a lidské důsledky války, které měla diplomacie zabránit – pokud to bylo jejich přáním.

Ukrajina nyní možná čelí své vlastní verzi tohoto historického zúčtování.

Minská odhalení, zejména doznání premiérky Merkel, že dohody daly Ukrajině čas na posílení její armády, vyvolávají zásadní otázku: měla diplomacie někdy za cíl dosáhnout trvalého politického urovnání, nebo se stala nástrojem strategického odkladu? Pokud CIA a další západní zpravodajské a bezpečnostní instituce sehrály klíčovou roli při formování dlouhodobé strategie oslabení Ruska prostřednictvím Ukrajiny, bojiště odhalilo mimořádná rizika tohoto výpočtu.

Rozsah přímé operační kontroly CIA zůstává otázkou, která si zaslouží akademický výzkum, až se budou psát dějiny. Je zřejmé, že rozsáhlé sdílení zpravodajských informací Washingtonem, jeho vojenská a finanční podpora prodloužily boje na Ukrajině daleko za hranici klesajících výsledků.

A co Evropa?

Poté, kdy evropští lídři vsadili do této konfrontace svou politickou důvěryhodnost, ekonomické zdroje a bezpečnostní architekturu, čelí nyní nepříjemnému dilematu. Jak lze uznat strategické selhání, aniž by se připustilo, že roky politiky, obrovské finanční závazky a ukrajinské životy mohly být obětovány předpokladům, které se ukázaly jako katastrofálně chybné?

Existuje ještě znepokojivější otázka: pokud Ukrajina již nebude schopna nést lidské oběti konfliktu, budou se evropské vlády snažit rozšířit své vlastní vojenské závazky, místo aby přehodnotily strategii, která je sem přivedla?

Zelenskyj mezitím čelí obzvláště závažné volbě. Pokračování ve válce s sebou nese rostoucí vojenské, demografické a ekonomické náklady; vyjednávání s sebou nese obrovská politická rizika. Prodlužování konfliktu jen proto, aby se Ukrajině zabránilo v konfrontaci z nepříznivé vyjednávací pozice, by však mohlo Ukrajinu ještě více oslabit a její možnosti snížit.

Vláda nemůže donekonečna riskovat budoucnost své země v naději, že další západní zbrojní balíček, zpravodajské hodnocení nebo politický slib strategickou a taktickou realitu v terénu zvrátí.

A možná je to ta nejnepříjemnější otázka ze všech: až se začne vyčerpávat zásoba ukrajinských vojáků, trpělivost veřejnosti a dobrá vůle Západu, od koho se bude očekávat, že zaplatí další částku této války?

Pokud tento konflikt začal jako pokus o omezení Ruska, stal se zkouškou strategického úsudku právě těch vlád, které se tohoto cíle chopily. Vrcholnou ironií může být, že Západ ve snaze oslabit Moskvu pomohl vytvořit militarizovanou a zdevastovanou Ukrajinu, nebezpečnější evropské bezpečnostní prostředí a konfrontaci, která odhalila limity západní moci.

Kdo rozhoduje o koncovce hry?

Konečný výsledek nemusí být určen rétorikou Washingtonu ani prohlášeními Bruselu, ale tím, co se děje v terénu – a co je Rusko ochotno akceptovat u jednacího stolu.

Historický verdikt neurčí tiskové konference ve Washingtonu, Bruselu ani Kyjevě. Bude definován územní realitou a lidmi, kteří s následky žijí.

Válku v zastoupení mohou prodlužovat vnější mocnosti, financovat ji daňoví poplatníci a vést obyvatelé jiné země. Nelze ji však vyhrát pouhým odmítnutím uznat, že původní strategie selhala.


Seth Ferris je investigativní novinář a politolog, expert na záležitosti Blízkého východu a autor na New Eastern Outlook od roku 2014. Publikuje rovněž na serveru Veterans TodayČesky a jeho práce příležitostně přebírají další média jako GosheČesky nebo Global Research. Další údaje o autorovi nejsou dostupné.


Související:

Válka mezi skutečností a fiktivní realitou

www.disput.blog/mir-na-ukrajine/


[PJ]