Netanjahuovo „úplné vítězství“ je naprostý propadák
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Když Ahmed al-Sharaa, známější pod svým bojovým jménem Abu Mohammad al-Julani, v listopadu loňského roku vstoupil do Oválné pracovny, byl symbolický význam tohoto momentu nepřehlédnutelný. Bylo to poprvé od roku 1946, kdy byla syrská hlava státu přivítána v Bílém domě. Tento prezident však svou veřejnou kariéru nezačal jako diplomat nebo reformátor, ale jako emír Fronty al-Nusra – syrské pobočky al-Káidy – a později jako vůdce Hay’at Tahrir al-Sham (HTS).
Julaniho cesta od vězně v táboře Bucca po boku Abu Bakra al-Baghdadiho přes velitele rebelů, faktického vůdce po Assadově útěku v prosinci 2024 až po prezidenta prozatímní syrské vlády v lednu 2025 je často prezentována jako překvapivý zvrat osudu Blízkého východu.
Není tomu tak.
Po první návštěvě syrského ministra zahraničí Ahmada Šara v Rusku byly oznámeny dohody týkající se základen, zbraní a infrastruktury
K setkání došlo téměř rok poté, co rebelové vedeni Šarem svrhli bývalého syrského prezidenta Bašára al-Asada. Setkání se konalo uprostřed zpráv naznačujících, že obě strany se možná blíží dohodě o osudu ruských základen v Sýrii a dalších důležitých záležitostech.
Obsah:
Obsah:
Podle Syrské pozorovatelské organizace pro lidská práva se sídlem ve Spojeném království, která se odvolává na své místní zdroje, se v posledních dnech členové prozatímní syrské správy a jejich příznivci doma i v zahraničí dopustili krutostí vůči syrské alavitské menšině a zabili nejméně 750 civilistů. Skutečný počet obětí je však pravděpodobně mnohem vyšší, neboť radikální islámští zločinci využili povstání alavitských milicí ke kolektivnímu potrestání jejich souvěrců, které považují za odpadlíky.
V čele prozatímní syrské správy stojí Ahmed al-Sharaa, dříve známý jako Abu Mohammad al-Julani, který byl dříve členem al-Káidy a na jehož hlavu USA dokonce vypsaly odměnu 10 milionů dolarů. Teroristická skupina Haját Tahrír aš-Šám (HTS), kterou vedl, nakonec po bleskovém pádu Asadovy vlády koncem loňského roku převzala kontrolu nad Sýrií. Tento vývoj lze přičíst kombinaci sankcí, nenapravitelné korupce, promarněných příležitostí k míru, a dokonce i spekulativní zrady.
Silvestrovské střípky jsou ovlivněny především obsahem pobytu autora v Rakousku (vstup do EU 1.1.1995, do Schengenského prostoru 1997 a eurozóny 1999), seznámení se programem Novoročního koncertu 2025 včetně interview s dirigentem Riccardo Mutti, který poprvé představí Ferdinandus Walzer napsaný Straussovou současnicí Constanze Geiger (1835-1890), seznámením se se 100 nejpodivnějšími sportovními příběhy roku 2024, srovnáním vzpomínek na tsunami před 20 roky, a v neposlední řadě i s těžkým porodem rakouské vládní koalice po volbách v době neodkladné potřeby přiznat si antropologickou degeneraci, nemožnost plánování a konání po staru a předpovědi kam se dostane umělá inteligence během roku 2025.
Situace v Sýrii je jako chaos v Libyi, ale působí zde mnohem více aktérů (místních i vnějších), takže je obtížné předvídat, co se stane.
Je naivní předpokládat, že současný režim v Sýrii zůstane na svém místě – tak jak je – i nadále. Sýrie je nyní ve stavu nelehké transformace a politicko-vojenská situace se bude měnit, dokud se nevyřeší konflikty mezi různými ozbrojenými a občanskými skupinami.
Obsah:
Turecko svým jednáním již překročilo Rubikon a ohrožuje americké jednotky a zájmy
…
Příliš mnoho západních představitelů a analytiků se v souvislosti s Tureckem dopouští dvou základních chyb. Zaprvé, vidí Turecko takové, jaké bylo, nebo jaké by si přáli, aby bylo, a ne takové, jaké je. Dvě desetiletí erdoğanismu zemi nenávratně proměnila. Za druhé se domnívají, že Turecko představuje pozitivní sílu, protože není Íránem nebo Ruskem.
…
Tureckým programem v Sýrii není syrská stabilita nebo samotná Sýrie s mírem ve vlastní zemi a se svými sousedy; Turecko spíše využívá páky syrských islamistů proti menšinovým skupinám, zejména arménským křesťanům v Aleppu a syrským Kurdům na severovýchodě Sýrie.
Putin ve svém každoročním projevu ve čtvrtek komentoval změnu syrského režimu. Ruská vojenská intervence podle něj uspěla v cíli zabránit vytvoření teroristické enklávy podobné Afghánistánu. Skupiny, které se tam právě chopily moci, včetně těch, které jsou označené jako teroristické a k nim přidružené, během let zjevně změnily své názory. Proto s nimi chce Západ navázat vztahy. Změnu režimu proto nelze považovat za porážku Ruska.
Putin poté obhajoval chování svých ozbrojených sil během nedávných událostí tvrzením, že Rusko již v Sýrii žádné pozemní jednotky nemá. Navíc odhadovaných 30 000 syrských a „proíránských jednotek“, které měly Aleppo bránit, vydalo město pouze 350 ozbrojencům, načež jim až na výjimky přenechali i zbytek země. Prozradil také, že Rusko evakuovalo 4000 íránských bojovníků do Teheránu, zatímco ostatní spojenecké jednotky bez boje uprchly do Libanonu (odkaz na Hizballáh) a Iráku.
OBSAH:
Uvidíme, jestli jsem to pochopil správně: Bidenova administrativa nahradí Asada teroristickou organizací, ale je náhle překvapená, když zjistí, že skupinu vedou teroristé. Je to tak?
Opravdu, je. Jak vidíte, nic z toho neřeší základní krizi vytvořenou odstraněním Asada. Místo toho hlavní zastánci změny režimu – Turecko, USA a Izrael – pouze proměnili Sýrii v ještě větší bojiště, kde se jejich vlastní protichůdné zájmy brzy utkají ve smrtelném boji.
Jak dlouho to bude trvat, než Turecko střetne s Izraelem nebo Spojenými státy? Jak dlouho bude trvat, než zemi pohltí sektářská válka?
Ne dlouho, vsadil bych se. A ať se lidé, kteří si mysleli, že svržení „zlého diktátora“ přinese mír a bezpečí. raději znovu zamyslí.
Obsah:
Obsah:
Ve všech válkách, s výjimkou těch nejkratších, je zabíjení neměnnou, ponurou rutinou. Jsou také chvíle, jako v posledních dnech na Blízkém východě, kdy události postaví válčící strany a jejich spojence na rozcestí, kde je třeba učinit závažná rozhodnutí.
Již v roce 2000 vydal Chalmers Johnson, dobře informovaný a vnímavý generální ředitel, specialista na taktiku protipartyzánské války a Japonsko, knihu s názvem “Blowback”. Předpověděl v ní, že v příštích padesáti letech se Západu dostane odplaty, především v Asii a Africe, za to, co tam provedl od půli dvacátého století. Počínaje Hirošimou a Nagasaki. Kniha zůstala zpočátku bez povšimnutí. Ale po 11. září 2001, kdy vyšlo druhé vydání, se jeho “Odplata” stala populární.
Piero Messina: Sbohem Západe, útok na Gazu vyvolává v Africe hněv
SouthFront: Masakr v Gaze vyvolal globální hněv
Mluvíme o velmi konkrétním incidentu z roku 2018. V Sýrii došlo k údajnému útoku jedovatým plynem na předměstí Damašku Dúmá.
Zpráva mezinárodní Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) to vyšetřovala a vydala o tom zprávu. Pak to začalo být vzrušující, protože tato zpráva byla odložena, komise byla vyměněna, vydala novou zprávu a ta říkala opak toho, co ta první. Podle ní je naprosto jasné, že to byla syrská armáda, že to byl paša al-Asad.
Pane Běhunčíku: Poslední odstavec tesat do kamene.
Pan Rychlík u mne ztratil punc historika, když v televizním vystoupení o ukrajinských dějinách vynechal vyvraždění 70-ti tisíc Poláků ukrajinskými…
Cituji druhý odstavec projevu paní Lenky Procházkové : "Mnichovské trauma ale nelze vyléčit tím, že dnes budeme potomky Henleinovců objímat…
...připadne mi nemístné řešit tuto problematiku v kontextu nějakých 80 let soužití německých rodů s českou populací. Asi musíme počkat…
Jsem také pravoslavný a otce Fejsaka dobře znám. Je to jak píšete. Ale protože znám též zákulisí, mohu to doplnit.…