MDŽ v RuskuČesky je den pracovního klidu. MDŽ tam ztratil svůj feministický nádech a stal se dnem blahopřání ženám, dívkám a dokonce i holčičkám v kruhu rodiny, v práci a ve škole.
Nevidím jediný důvod, proč nedat ženě / dívce k MDŽ jako dárek kytici květin – karafiáty, frézie nebo tulipány.
V našem případě půjde o hudební kytici vybranou většinou z klasické hudby romantického období a písniček (francouzského chansonu – což znamená prostě „písnička“).
- Tulipány z Amsterdamu / Tulpen uit Amsterdam
- Pozvání k tanci / Invitation to the Dance / Aufforderung zum Tanz / Invitation à la Valse
- Můj koncert pro tebe / Il mio concerto per te
- Mapa lásky / Carte du tendre
- Fenomén Françoise Hardy
- Lásky sen po plese / Love’s Dream After the Ball / Liebestraum nach dem Ball
Tulipány z Amsterdamu / Tulpen uit Amsterdam
Tulipány z Amsterdamu (Tulpen aus Amsterdam, Tulips from Amsterdam) je píseň z roku 1956, kterou složil německý skladatel šlágrů Ralf Arnie a původně napsal v němčině zpěvák a skladatel Klaus Gunter Neumann a textař Ernst Bader.
Píseň vypráví o tisíci červených a žlutých tulipánech z Amsterdamu, které jsou posílány jako projev věrnosti a lásky.
V češtině nazpíval „Tulipány“ například Jiří Vašíček a Eva Pilarová.
Jestliže dáma přijme kytici, může následovat pozvání k tanci.
Pozvání k tanci / Invitation to the Dance / Aufforderung zum Tanz / Invitation à la Valse
Carl Maria von WeberČesky, celým jménem Carl Maria Friedrich Ernst [von] Weber; (* 18. nebo 19. listopadu 1786 v Eutinu, Hochstift Lübeck; † 5. června 1826 v Londýně) byl německý skladatel, dirigent a pianista romantismu.
Aufforderung zum TanzČesky (Pozvání k tanci) je rondo pro sólový klavír, které složil Carl Maria von Weber v roce 1819. Weber sám jej v podtitulu označil jako Rondo brillant pro klavír. Dílo je v tónině Des dur a má opusové číslo 65, resp. číslo v Jähnkově katalogu J 260. Weber věnoval skladbu své mladé ženě Caroline von Weber.
Naše ukázka je orchestrální úprava v podání Berliner Philharmoniker pod vedením Herberta von Karajana.
Proč nevěnovat celý koncert – nebo alespoň jednu koncertní větu?
Můj koncert pro tebe / Il mio concerto per te
Al Bano, pseudonym Albano Antonio CarrisiČesky (Cellino San Marco, 20. května 1943), je italský písničkář, herec a televizní osobnost. Je to jeden z nejdéle působících a nejoblíbenějších italských zpěváků, sklidil úspěch i v zahraničí, kde prodal přes 25 milionů desek a získal 26 zlatých a 24 platinových desek.
Koncert č. 1Česky pro klavír s orchestrem cis moll, op. 23, byl napsán P. I. Čajkovským v letech 1874–1875 a poprvé proveden 25. října 1875 v Bostonu Hansem von Bülowem s orchestrem pod vedením Benjamina Langa. Koncert č. 1 se stal jedním z nejznámějších a nejčastěji prováděných klasických děl na světě. Al Bano zpívá melodii z úvodu první věty.
Petr Iljič ČajkovskijČesky (25. dubna [7. května] 1840, Votkinský závod, Vjatská gubernie – 25. října [6. listopadu] 1893, Petrohrad) byl ruský skladatel, pedagog, dirigent a hudební kritik. Čajkovskij je jedním z největších skladatelů světa, výrazným představitelem hudebního romantismu a jedním z vynikajících lyriků a dramatiků-psychologů v hudbě, který se hluboce zabýval psychologickou analýzou složitých a protichůdných jevů života.
Na další cestu si vezmeme mapu.
Mapa lásky / Carte du tendre
Hana Hegerová, rozená Carmen Mária Štefánia (Beatrix) Farkašová, (20. října 1931 Bratislava – 23. března 2021 Praha) byla slovensko-česká zpěvačka a herečka, označovaná za nekorunovanou královnu československého šansonu. Zahraniční kritici ji nazývali Velkou dámou šansonu, Edith Piaf z Prahy, nebo také Šansoniérkou se slovanskou duší. Prosadila se především jako zpěvačka šansonů. Široké publikum i odbornou kritiku zaujala hlavně schopností dramaticky interpretovat text. Mimo Československo uznání sklidila hlavně v německy mluvících zemích.
Původní melodii a text „Carte du tendre“ napsal Georges MoustakiČesky, autorem českého textu je Pavel Kopta, nahrávka Supraphonu a CD prvního vydání z roku 1973.
Mapa nás dovedla ke zpěvačce, skladatelce a herečce, která okouzlila nejen rodnou Paříž, ale celou Francii a polovinu Evropy včetně zámoří. Nezapomenutelná, jedinečná a neopakovatelná.
Fenomén Françoise Hardy
Francouzská zpěvačka, herečka a modelka Françoise HardyČesky (* 17. 1. 1944 + 11. 6. 2024) natočila ve věku 18 let svou první nahrávku „Tous les garçons et les filles“, která se stala okamžitým hitem a prodej dosáhl více než 2,5 milionu kopií. Okouzlila nejen svou rodnou Paříž a celou Francii, ale také polovinu Evropy a zámoří.
Při psaní písní kladla důraz na důležitost melodie. „Vždycky nejdřív píšu hudbu a pak teprve text. Tak to dělám vždycky. Nepíšu nejdřív texty a pak hledám hudbu,“ řekla o metodě, která jejím písním dodávala jedinečnou kvalitu kombinující poetické texty s okouzlujícími melodiemi.
Následující titul si vyžaduje delší úvod. Samotná melodie je skladba pro kytaru „Romance Anónimo“Česky (Anonymní romance), známá pod mnoha dalšími názvy. Je složena ve stylu salónní hudby z konce 19. století ve Španělsku nebo Jižní Americe. Původ a autorství skladby nejsou známy. Český text k této melodii nazpívala například Eva Pilarová (Kde jsou ty růže).
Text Françoise Hardy hovoří o občanské válce v Salvadoru.
V 60. letech 20. století, za prezidenta Johna F. Kennedyho, začaly USA financovat a cvičit paramilitární skupiny v Salvadoru. Tyto jednotky se vyvinuly v brutální smrtící komanda – fašistické milice známé únosy, mučením a popravami politických disidentů. V 70. letech se tyto síly, podporované salvadorskou elitou i americkou vládou, zaměřily na dělníky, studenty a rolníky, kteří usilovali o i jen skromné reformy.
Salvadorská elita – tvořená malou skupinou bohatých vlastníků půdy a kapitalistů – ovládala ekonomiku. Snaha o zvýšení minimální mzdy nebo přerozdělení půdy byla vnímána jako ohrožení jejich moci. Státní síly a smrtící komanda reagovaly násilím. Organizátoři odborů byli často zavražděni a nacpáni do pytlů na kávu, jejich těla byla vyhozena jako varování pro ostatní. Na konci 70. let stát zabíjel téměř 800 lidí měsíčně.
V prosinci 1980 se pět levicových revolučních skupin spojilo a vytvořilo Národní osvobozeneckou frontu Farabunda Martího (FMLN). Jejich cílem bylo svrhnout diktaturu a vybudovat spravedlivou společnost, která by uspokojovala potřeby chudé většiny obyvatelstva.
Reakce Washingtonu byla rychlá a brutální. Během 80. let USA nalily do salvadorské armády více než 6 miliard dolarů – zhruba 1 milion dolarů denně – aby potlačily povstání a podpořily režim. Výsledkem byla dvanáctiletá občanská válka (1980–1992), která si vyžádala asi 75 000 mrtvých. Komise OSN pro vyšetřování pravdy později zjistila, že 85 % zvěrstev spáchala salvadorská armáda a spojenecké smrtící komando, které byly silně podporovány USA.
Ačkoli mírové dohody z roku 1992 ukončily otevřenou válku, důsledky intervence USA v Salvadoru jsou cítit dodnes – v masové migraci, hluboké nerovnosti a trvalé politické nestabilitě.
Od Salvadoru po Honduras podnítila intervence USA autoritářství, násilí a sociální kolaps. Miliardy vynaložené na vojenskou podporu spolu s lhostejností k porušování lidských práv odhalují imperiální strategii zaměřenou na udržení ekonomické a politické dominance, nikoli demokracie.
Důsledky intervence USA v Salvadoru a Hondurasu nadále pohánějí migraci, chudobu a represi v celé Střední Americe. Porozumění těmto dějinám je zásadní – nejen pro to, aby vlády nesly odpovědnost, ale také pro to, aby bylo možné představit si spravedlivější a suverénnější budoucnost pro obyvatele tohoto regionu.
Viz: US Intervention in El Salvador and Honduras: A Legacy of Violence and ResistanceČesky / Intervence USA v Salvadoru a Hondurasu: Dědictví násilí a odporu
Jak vidíte, americký imperialismus se nemění a je stále bezohlednější.
Françoise se narodila na konci nejhrůznější a nejkrvavější války v Evropě. Když dospěla, ona a její vrstevníci nechtěli nic jiného, než žít v míru, v lepší společnosti, kde by nebyly zbytečně obětovány životy milionů lidí pro egoistické zájmy imperialistické oligarchie. Nebylo nám souzeno dočkat se tohoto údělu. Zlo, tentokrát pocházející ze zámoří, se opět probudilo – nejprve v Evropě válkou v Jugoslávii. Prezident Václav Havel podepsal 26. února 1999 v Trůnním sále Pražského hradu listiny o přistoupení České republiky k Severoatlantické smlouvě. Ihned poté následovalo otevření vzdušného koridoru nad ČR pro letadla ze základen NATO v Německu k bombardování Bělehradu – viz zde na Disputu projev „První na seznamu ztrát“ Lenky Procházkové z 24. března 2025.
Nyní americké impérium ve spojení s izraelskými sionisty útočí na Persii, kolébku indoevropské civilizace.
~~~~~~~~~~~~
Je po přehlídce – konec plesu – z lásky zůstal jenom sen.
Lásky sen po plese / Love’s Dream After the Ball / Liebestraum nach dem Ball
Alphons Czibulka, Alfons Czibulka nebo Czibulka Alfonz (14. května 1842 Spišské Podhradie – 27. října 1894 Vídeň) byl rakousko-uherský vojenský kapelník, hudební skladatel, klavírista a dirigent.
Czibulka se narodil ve Spišském Podhradí a poprvé se dostal do popředí ve věku 15 let, kdy uskutečnil turné klavírních recitálů a koncertů po jižním Rusku. Později se stal hudebním ředitelem francouzské opery v Oděse, pak Národního divadla v Innsbrucku a v roce 1865 byl druhým dirigentem pod Franzem von Suppém ve vídeňském divadle Carltheater.
Czibulka napsal přes 300 opusů, zejména taneční hudbu a pochody ve vídeňském stylu.
Skladba „Liebestraum nach dem Ball“ pochází z roku 1890.
~~~~~~~~~~~~
Na závěr jenom zdůrazním, že na našem webu jsou ženy vždy vítány: jako autorky, diskutérky i čtenářky.
[VB]
Režim si MDŽ nepřivlastnil, prostě ho slavil tak jak si ženy zaslouží. Tyto zbytečné plivance na minulý režim článek částečně znehodnocují.
To nejsou autorovy plivance. To je citace z odkazovaného článku Anny Vlčkové (5. března 2025).