Příčinou všech našich problémů je jedna zvrácenost: kapitulace politiků před superbohatými
Obsah:
Obsah:
Diskuze Ilony Švihlákové a Peetra Robejška, moderace Petr Kubelík
Co je družstevní ekonomika? – Česká tradice družstevnictví – Družstva jsou nadideologicou formou hospodaření – Dobrovolnost a podíl na rozhodování – Vzdělávání a regionálnost – Jeden člen – jeden hlas – Pro družstvo není imanentní růst – Emancipace od finančního průmyslu – Cílem ekonomiky je „Uspokojování potřeb“ – Virtuální svět nereálný – Vlastní vklad a vlastní zájem – Sedlácká identita práce, bydlení a vlastnictví – Statisticky jsou družstva odolnější – „Svoboda individua“ je obsažená i v družstevnictví – Družstva se vymykají diktatuře
Autoritativní Zpráva o světové nerovnosti z roku 2026, založená na datech shromážděných 200 výzkumníky, rovněž zjistila, že 10 % nejbohatších vydělává více než zbývajících 90 % dohromady, zatímco nejchudší polovina získává méně než 10 % celkových globálních výdělků.
Zpráva zjistila, že bohatství – hodnota majetku lidí – bylo koncentrovanější než příjem nebo výdělky z práce a investic, přičemž nejbohatších 10 % světové populace vlastnilo 75 % bohatství a spodní polovina pouze 2 %.
Zpráva zjistila, že téměř v každém regionu bylo horní 1 % bohatších než spodních 90 % dohromady, přičemž nerovnost v bohatství po celém světě rapidně rostla.
Nárast agresivity a násilia trápi celú Európu
… V niektorých štátoch majú hranicu trestného činu krádeže vyjadrenú v eurách, resp. sa suma aktualizuje podľa inflácie, v iných hranicu nepoznajú, trestnosť sa odvíja od charakteru skutku a okolností (napr. vlámanie, násilie, recidíva). Zopár príkladov na hranicu trestného činu krádeže vyjadrenú v eurách: Česko (400), Maďarsko (130), Poľsko (185), Rakúsko (100) Španielsko (400), v Nemecku, vo Francúzsku, v Taliansku, Holandsku, Belgicku a Portugalsku si hranicu nestanovili. Každý takýto skutok posudzujú individuálne. Napriek tomu, ako ukazujú štatistiky, aj tam čoraz častejšie dochádza k výraznému nárastu krádeží a páchaniu násilia na pracovníkoch obchodov, k rozkladu všeobecnej morálky. Vezmime si napríklad také Česko: podľa tamojších údajov osciluje každoročne počet drobných krádeží na približne rovnakej úrovni, ale rapídne rastie hodnota odcudzeného tovaru, zvyšuje sa už spomínaná fyzická agresivita najmä voči pokladníčkam a ochrankárom – a čo je horšie, na tejto činnosti v nemalej miere participujú profesionálne organizované skupiny, ktoré cielene kradnú väčšie množstvá tovaru, prípadne koordinujú krádeže medzi viacerými lokalitami.
Doba flexibilní akumulace odpovídá nástupu re-feudalizované a postdemokratické epochy, v níž suverénně rozhoduje nezodpovědná finanční elita, která působí v nejpřísnější anonymitě, v mezisvětí korporací a nadnárodních korporací a ve svém výlučném zájmu.
Procesy de-sovereignace / ztráty suverenity a denacionalizace / odnárodnění, které se staly ústředními po roce 1989 a které se kryjí s Hobsbawmem evokovaným „koncem státu“ (i když by bylo lépe mluvit o liberální refunkcionalizaci státu), odpovídají nezbytným momentům demolice jak do značné míry dokonalých demokracií (dodnes neexistují žádné skutečně demokratické nadnárodní subjekty), tak zbytkové etizující moci politiky, schopné v procesu absolutizace disciplinovat a řídit ekonomiku.
…
Pravice Peněz a levice Vlastnictví má dnes na horizontu po roce 1989 společného nepřítele, kterého lze identifikovat v národním státě, respektive v právním státě. Jak bylo zdůrazněno, shoduje se to s poslední pevností odporu, kterou má anarchokapitalistický globalismus po roce 1989 před sebou.
Zastánci „rovnosti“ se již několik desetiletí zaměřují na západní ekonomiky. Byly vyvinuty mechanismy, včetně ESG (environmental, social & governance) – které usilují především o zavedení vnější (vládní) kontroly nad činností podniků. Dalším z nich je DEI (diversity, equity and inclusion), což je především mechanismus rekonfigurace moci, jehož cílem je dosazení „správných“ lidí na pozice ve firmách. O ESG jsem nedávno hovořil v souvislosti s převzetím evropských společností Evropskou unií a nyní je čas probrat DEI a další podobné systémy.
…
Nejdůležitější složkou každé ekonomiky jsou lidé. Žádný „systém“ nemůže nahradit nedostatek kvalifikovaných a vynalézavých lidí. Jednoduše řečeno – konkurenceschopnost a udržení moderních ekonomik závisí především na třech věcech:
– Správné vzdělání pro správné lidi, a to v potřebném množství.
– Správný výběr lidí pro vynalézavost a složitost úkolů.
– Správné pobídky pro správné lidi, aby o toto vzdělání a práci usilovali.
Nyní si položte otázku – jak jsou tyto tři otázky řešeny v západních ekonomikách?
Přechod od kapitalismu ke „cloudismu“ v roce 2000, který popsal Yannis Varoufakis ve své knize Techno-feudalism: What Killed Capitalism / Techno-feudalismus: Co zabilo kapitalismus jako posun od pozemského kapitálu k takzvanému „cloudovému kapitálu“, byl již předznamenán tím, že manuální práce představuje menší část ekonomiky než práce digitální a že virtuální práce má menší význam pro práci skutečnou. V jistém smyslu samozřejmě myšlenky vždy představovaly většinu hodnoty, takže to není nic nového, ani to není problematické jako takové. Problém spočívá jinde.
Náboženství algoritmicko-egregorského boha, vznášejícího se na svém UFO, je gnostickým kultem (myslím to v hovorovém smyslu slova gnostický; dualistický). Jestliže digitální znamená prst (číslice) a manuální znamená ruku (latinsky manus) a jestliže virtuální znamená méně skutečného, můžeme technologii chápat jako snižování míry, do jaké činnosti vyžadují zapojení člověka – takříkajíc nás redukuje z ruky na prst -, což buď znamená, že lidé jsou svobodnější, aby mohli dělat více a zapojovat zbytek sebe (zbytek ruky) jinak; nebo to znamená, že jejich celkové pásmo činností časem atrofuje. Digitální práce je skvělá, pokud zároveň nezvedáte činky, nelovíte nebo nevykonáváte jinou podobnou činnost.
Měli jste někdy pocit, že se nikdy nemůžete dostat dopředu, bez ohledu na to, jak moc se snažíte? Pokud ano, určitě v tom nejste sami. Propast mezi ultrabohatými a námi ostatními nebyla nikdy větší a na vrchol pyramidy se každým dnem přesouvá více bohatství. Naše ekonomika se bohužel vyvinula ve vysoce centralizovaný systém, který je navržen tak, aby odčerpával bohatství z těch, kteří nevlastní majetek produkující bohatství, a převáděl ho na ty, kteří majetek produkující bohatství vlastní. Je smutné, že dokonce i většinu našich domovů a většinu našich vozidel elita proměnila v majetek produkující bohatství. Každý měsíc, kdy platíte hypotéku a platíte auto, děláte bohaté ještě bohatšími. Celý systém je navržen tak, aby vás dostal hluboko do dluhů a udržoval vás v jejich splácení až do smrti.
Vládnoucí třídy vždy zacházely s většinou lidí jako se zdroji pro své vlastní zájmy. Jejich hlavním účelem v systému dominia je být použit jako levný zdroj ve výrobě a na bitevním poli. Pod heslem „čtvrté průmyslové revoluce“ připravují elity komplexní restrukturalizaci společnosti. Lidé mají být zakotveni v novém ekonomickém systému prostřednictvím digitalizace, umělé inteligence a bezpohlavnosti. Ale pokus o úplnou kontrolu vede k nečekaným společenským změnám, které se vymykají jakékoli kontrole.
V průběhu historie se vládnoucí třída vždy dívala na lidstvo pouze z perspektivy vykořisťování. Cílem bylo efektivně podřídit lidi vlastním potřebám. Od nástupu nadvlády sloužila masa lidí pouze sobeckým zájmům několika lidí u moci. Začalo to nastolením vlády pomocí násilí, které si podrobilo většinu lidí a uložilo jim za povinnost tribut.
Více než 13 milionů lidí v zemi sotva vyjde s penězi. Je to jako kdyby celá Belgie bojovala o to, aby vystačila s vodou a chlebem.
V Rusku máme kapitalismus. Vše se tedy děje podle zákona, který před půldruhým stoletím formuloval „klasik“ v Kapitálu. Karel Marx a sovětští političtí ekonomové vysvětlovali nevyhnutelný růst chudoby v kapitalismu chamtivostí buržoazie, její maniakální snahou snížit podíl mezd na nově vytvořené hodnotě, aby maximalizovala nadhodnotu.
V 19. století žil v Anglii jistý Francis Galton, gentlemanský vědec, který zkoumal vše od meterorologie až po statistiku. Krátce poté, co jeho bratranec Charles Darwin publikoval svou knihu Původ druhů, Galtona zaujala myšlenka, že „přežití nejsilnějších“ se neodehrává jen mezi druhy, ale i v jejich rámci. Z této myšlenky se stala pseudověda, studium domnělých rasových vlastností té či oné skupiny s cílem vysvětlit, proč různé národy světa zaujímají takové postavení, jaké zaujímají. Tato pseudověda se nazývá eugenika.
Eugenici, působící v Rockefellerem financovaném Kaiser Wilhelm Institute, poskytli nacistickému režimu ideologickou záminku, aby tuto myšlenku dovedl do logického konce. Mnozí Němci, kteří souhlasili s holocaustem, tak činili proto, že skutečně věřili vědcům, kteří jim říkali, že Židé a Romové, komunisté a homosexuálové jsou geneticky méněcenní a je třeba je z genofondu odstranit. Později byla britská eugenická společnost přejmenována na Galtonův institut.
Není jen Sachs, Walt, Hudson, Buchanan…, existují i jiní a jsou i v Rusku. A jejich analytické a esejistické články se kvalitou vyrovnají jmenovaným. Akorát alternativní weby v České republice většinou přebírají Američany. Důvody jsou především taktické. Různí strážci svobody, kteří nás tak vehementně ochraňují před ruským vlivem, se totiž renomované americké zdroje a autory zpochybnit neodvažují.
Pokud se diskutuje o důchodovém systému v ČR a jeho „neudržitelnosti“, argumenty se většinou smrsknou na toto tvrzení: Jeden zaměstnanec v budoucnosti nemůže uživit tři důchodce; důchodci vydírají stát a měli by být solidární se svými vnoučaty.
Navzdory selhání obchodních a finančních sankcí, které Rusku neublížily – a navzdory neúspěchům NATO v Afghánistánu a Libyi, zavázaly se země NATO, že vyzkouší stejnou taktiku proti Číně. Světová ekonomika má být rozdělena mezi USA/NATO/Five Eyes na jedné straně a zbytek světa – globální většinu – na straně druhé. Eurokomisař Joseph Borrell to označuje za rozkol mezi americkou/evropskou zahradou (zlatá miliarda) a džunglí hrozící její pohlcením, jako by to bylo šíření invazního druhu v jejich dobře udržovaném trávníku.
Přemysl Janýr napsal esej Proč nekradeš, aby vysvětlil lidské altruistické a etické chování, které se nezdá být zase tak docela samozřejmé, a zda jeho automatické vyžadování neslouží jako nástroj nějakého cíle, který nemusí být zcela altruistický.
Podle jaké etiky se řídí společnost, která nerozpozná krádež?
Původní text: rozhovor Roberta Břešťana s Tomášem Kolocem, Hlídací pes 22. a 24. května 2018
HP: Skutečně se stává, že lidé, jejichž nejbližší příbuzní byli v exekuci a zemřeli, často své mrtvé nepohřbívají v obavě, aby exekuce nepřešly na ně?
Pane Běhunčíku: Poslední odstavec tesat do kamene.
Pan Rychlík u mne ztratil punc historika, když v televizním vystoupení o ukrajinských dějinách vynechal vyvraždění 70-ti tisíc Poláků ukrajinskými…
Cituji druhý odstavec projevu paní Lenky Procházkové : "Mnichovské trauma ale nelze vyléčit tím, že dnes budeme potomky Henleinovců objímat…
...připadne mi nemístné řešit tuto problematiku v kontextu nějakých 80 let soužití německých rodů s českou populací. Asi musíme počkat…
Jsem také pravoslavný a otce Fejsaka dobře znám. Je to jak píšete. Ale protože znám též zákulisí, mohu to doplnit.…