Declassified files expose British role in NATO’s Gladio terror armies, The Grayzone 19. červen 2023
Nově odtajněné britské spisy vrhají znepokojivé světlo na původ a vnitřní fungování operace Gladio, tajného spiknutí NATO s rozmístěním fašistických teroristických milicí po celé Itálii. Aplikovali agenti v Londýně tyto lekce na Ukrajině?
Nově odtajněné soubory britského ministerstva zahraničí přidaly znepokojivé detaily do historie operace Gladio. Tajná operace byla odhalena v roce 1990, kdy se veřejnost dozvěděla, že CIA, MI6 a NATO vycvičily a řídily podzemní armádu fašistických polovojenských jednotek po celé Evropě a nasadily své prostředky k podkopání politických oponentů, včetně teroristických útoků pod falešnou vlajkou.
Mezi nimi byl i mladý Silvio Berlusconi, mediální oligarcha, který v letech 1994 až 2011 působil jako italský premiér ve čtyřech samostatných vládách. Berlusconi je uveden jako člen P2, tajné kabaly politických elit z dob studené války oddané Gladiovým cílům. nepochybně si vzal do hrobu některá závažná tajemství, když zemřel 12. června.
Je téměř nemožné uvěřit, že z britského dokumentárního záznamu o operaci Gladio nebyly před odtajněním odstraněny nepohodlné pravdy. Nicméně nedávno vydaný materiál je velmi poučný. Dokumenty, které pokrývají náročné dvanáctiměsíční období po prvním veřejném odhalení existence Gladia, ilustrují, jak londýnský zahraniční zpravodajský aparát pozorně sledoval, jak se události na kontinentu vyvíjejí.
Dokumenty nejen vrhají nové světlo na spiknutí, ale podtrhují význam Gladia, když se britská rozvědka spojila se svým americkým protějškem v současných spiknutích, zahrnujících tajné partyzánské síly od Sýrie po Ukrajinu.
Různé vytečkované pasáže po celé tranši zřetelně naznačují, že Britové věděli o ohavných zločineckých skutcích, včetně pokusu o svržení spojenecké italské vlády a únosu a vraždy jejího vůdce mnohem více, než veřejně přiznali.
Tajná síť odporu začíná fungovat
Gladio sestávalo z konstelace skrytých protikomunistických partyzánských armád, jejichž zdánlivým úkolem bylo odrazit Rudou armádu v případě sovětské invaze. Ve skutečnosti tyto síly spáchaly nespočet násilných a kriminálních činů jako součást strategie napětíČesky, která měla diskreditovat levici a ospravedlnit bezpečnostní zásah státu.
Jak vysvětlil Vincenzo Vinciguerra, člen Gladio uvězněný na doživotí v roce 1984 za bombový útok v Itálii, který zabil tři policisty a dva zranil:
Měli jste útočit na civilisty, ženy, děti, nevinné lidi mimo politickou scénu. Důvod byl prostý, donutit veřejnost, aby po státu vyžadovala větší bezpečnost… Lidé by ochotně vyměnili svou svobodu za jistotu, že budou moci chodit po ulicích, jezdit vlakem nebo chodit do banky. To byla politická logika bombových útoků. Zůstávají nepotrestány, protože stát nemůže sám sebe odsoudit.
Skandál, který v západních metropolích odhalení Gladio vyvolalo, dominoval mainstreamu po celé měsíce. Evropský parlament reagoval přijetím rezoluceČesky odsuzující existenci
utajené paralelní organizace zpravodajských a ozbrojených operací [která] unikla všem demokratickým kontrolám, mohla nezákonně zasahovat do vnitřních politických záležitostí členských států [a] disponující nezávislými arzenály a vojenskými zdroji… a tím ohrožující demokratické struktury zemí, ve kterých působí.
Rezoluce vyzvala k nezávislému soudnímu a parlamentnímu vyšetřování Gladio v každém evropském státě. Ale kromě vyšetřování v Belgii, Itálii a Švýcarsku se nic podstatného neuskutečnilo. A co víc, vyšetřovatelé svá zjištění značně redigovali, aniž by je nechali přeložit do angličtiny. To může pomoci vysvětlit, proč byl historický skandál z velké části zapomenut.
V této souvislosti mohou být nově odtajněné dokumenty jedním z dosud nejcennějších primárních zdrojů, které nabízejí nové pohledy na původ a vnitřní fungování tajných teroristických milicí NATO v Itálii.
Vezměme si například memorandum sepsané Francescem Fulcim, stálým zástupcem Itálie při OSN, které bylo poskytnuto 6. listopadu 1990 super důvěrnému zasedání Severoatlantické rady, hlavního politického rozhodovacího orgánu NATO, a poté předáno vysokým britským úředníkům doma i v zahraničí.
Podle poznámky, kterou tehdejší římský premiér Giulio Andreotti poskytl předsedovi italské parlamentní komise pro vyšetřování teroristických incidentů, začíná memorandum poznámkou, že po druhé světové válce západní zpravodajské agentury vyvinuly nekonvenční prostředky obrany, tzv. vytvoření skryté sítě odporu na svých územích, zaměřené na působení v případě nepřátelské okupace prostřednictvím shromažďování informací, sabotáží, propagandy a partyzánské války.
Podle memoranda začaly úřady v Římě pokládat základy takové organizace v roce 1951. O čtyři roky později se italské vojenské zpravodajství (SIFAR) a příslušná spojenecká služba – odkaz na CIA – na organizaci a činnosti pookupační tajné sítě formálně dohodly:
[Gladio] bylo: tvořeno agenty působícími na území, kteří by se na základě svého věku, pohlaví a aktivit mohli přiměřeně vyhnout případné deportaci a uvěznění cizími okupanty; snadno řízeno i z velitelské struktury mimo okupované území; organizované na přísně tajné úrovni, a tudíž rozdělené na „buňky“, aby se minimalizovaly případné škody způsobené zběhnutím, nehodami nebo infiltrací sítě.
Tajná odbojová síť byla rozdělena do samostatných větví, pokrývajících informační operace, sabotáže, propagandu, radiokomunikaci, šifrování, příjem a evakuaci osob a zařízení. Každá z těchto struktur měla fungovat autonomně, při spojení a koordinaci zajištěnými externí základnou.
SIFAR založilo vyčleněnou tajnou sekci pro nábor a výcvik agentů Gladio. Mezitím udržovalo pět partyzánských jednotek připravených k nasazení v oblastech zvláštního zájmu po celé Itálii, které nepřetržitě čekaly na aktivaci.
Operační materiály, včetně široké škály výbušnin, zbraní – jako minomety, ruční granáty, pistole a nože – a munice, byly ukryty ve 139 tajných podzemních skladištích po celé zemi. V dubnu 1972 byly tyto arzenály pro zlepšení bezpečnosti exhumovány a přemístěny do kanceláří Carabinieri, římské vojenské policie, poblíž původních lokalit.
Oficiálně bylo přemístěno pouze 127 skladů zbraní. Memorandum uvádí, že nejméně dva byly velmi pravděpodobně odvezeny neznámými osobami již v době, kdy byly zakládány, v říjnu 1964. Kdo byli tito agenti a co s ukradenými zbraněmi dělali, je ponecháno fantazii.
Britská účast v úsilí o převrat
Fulci byl účastníky summitu Severoatlantické rady nakonec tázán, zda se Gladio neodchýlilo od svých řádných cílů. Jinými slovy, od striktního působení jako skrytá síla, která má být aktivována až v případě sovětské invaze. Fulci sice nemohl dodat nic k tomu, co bylo uvedeno v memorandu, nicméně potvrdil, že zbraně použité při některých teroristických incidentech pocházely ze skladů založených Gladiem.
To může odrážet skutečnost, že politické násilí bylo jedním z vlastních cílů Gladia. Zpráva SIFARu z června 1959, kterou objevil historik Daniele Ganser, potvrzuje, že partyzánské akce proti domácím hrozbám byly do operace od počátku pevně začleněné. V italském kontextu to znamenalo systematickou terorizaci levice.
Když italská komunistická strana před volbami v zemi v roce 1948 v průzkumech prudce stoupala, napumpovala CIA peníze do pokladen křesťanských demokratů a do doprovodné protikomunistické propagandistické kampaně. Metoda pláště a dýky k zabránění nástupu levicové vlády v Římě byla tak úspěšná, že Langley (CIA) tajně zasahovalČesky do všech římských voleb po dobu nejméně 24 let.
Přesto tajné operace CIA nedokázaly zabránit Italům občas volit špatné vlády. Ve všeobecných volbách v roce 1963 opět zvítězili křesťanští demokraté, tentokrát pod vedením levicově orientovaného politika Alda Mora, který se snažil vytvořit koalici se socialisty a demokratickými socialisty. Během dalšího roku mezi těmito stranami propukly vleklé spory o to, jakou podobu jejich správa bude mít.
Mezitím specialisté na černé operace SIFAR a CIA, jako William Harvey, známý jako americký James Bond, ukuli spiknutí jak zabránit vládě v nástupu do úřadu. Známé jako Piano SoloČesky, spočívalo ve vyslání agentů Gladia k pokusu o atentát na Mora pod falešnou vlajkou, který by záměrně selhal.
Podle plánu se od únosce očekávalo, že bude tvrdit, že jim komunisté nařídili Mora zabít, což by ospravedlňovalo násilné zabavení několika kanceláří politických stran a novin spolu s uvězněním problémových levičáků v tajném ústředí Gladia na Sardinii. Plán byl nakonec stornován, i když zůstal na stole po celý rok 1964.
Moro se stal premiérem bez incidentů a vládl až do června 1968. Piano Solo se stalo předmětem oficiálního vyšetřování o čtyři roky později, ale výsledky nebyly zveřejněny, dokud se veřejnost poprvé nedozvěděla o existenci Gladia. Ačkoli výsledky vynechaly jakýkoli odkaz na roli Británie v plánovaném převratu, nově zveřejněné dokumenty silně naznačují zapojení Londýna. (Přečtěte si je zde).
Podle podrobného sdělení ministerstva zahraničí z února 1991 o nedávném vývoji skandálu požádal tehdejší italský prezident Francesco Cossiga ministerstvo, aby mu předalo podrobnosti o skrytých opatřeních Spojeného v roce 1964.
Cossiga zjevně požadavek vznesl v důsledku práce soudce, jehož vyšetřování nevyřešených teroristických útoků poprvé vyneslo na světlo operaci Gladio a který podnikl bezprecedentní krok a požadoval, aby prezident o spiknutí pod přísahou svědčil. Cossiga přiznal, že se o skryté síle dozvěděl, když sloužil jako nižší ministr obrany v roce 1966.
Jeho dotaz na ministerstvo zahraničí silně naznačuje, že v Piano Solo hrála roli britská zpravodajská služba a že italský prezident byl o spiknutí dobře informován.
Fotka odsouzeného italského premiéra Alda Mora v zajetí Rudých brigád
„jeden nebo více Morových únosců bylo tajně v kontaktu s bezpečnostním aparátem“
16. března 1978 jednotka levicových militantních Rudých brigád uneslaČesky Mora. Byl právě na cestě na schůzku na vysoké úrovni, kde plánoval dát své požehnání nové koaliční vládě, která se opírala o komunistickou podporu, když ho únosci násilně vytáhli z jeho konvoje. Při tom bylo zavražděno pět Morových bodyguardů.
Po téměř dvou měsících v zajetí, když bylo jasné, že vláda s Rudými brigádami nebude vyjednávat ani nepropustí žádného z jejich uvězněných členů výměnou za Mora, únosci bývalého italského premiéra popravili. Jeho kulkami prošpikovaná mrtvola byla ponechána v kufru auta shnít a úřadům ji najít.
Morova vražda inspirovalaČesky rozšířená a opodstatněná podezřeníČesky, že agenti Gladia Rudé brigády infiltrovali, aby skupinu přiměli k páchání extrémních násilných činů a aby tak podnítili požadavek lidu po pravicovém režimu zákona a pořádku. Více než snad kterýkoli jiný incident splnilo Morovo zabití cíl strategie bezpečnostního napětí.
Ať už byl Moro obětí Gladia, nebo ne, odtajněné sdělení ministerstva zahraničí z 5. listopadu 1990, jehož autorem byl tehdejší britský velvyslanec v Římě John AshtonČesky , jasně ukazuje, že Londýn věděl o případu mnohem více, než kdy kterýkoli úředník veřejně připustil. (Přečtěte si celou Ashtonovu poznámku zde).
Existují nepřímé důkazy, že jeden nebo více Morových únosců bylo v té době tajně v kontaktu s bezpečnostním aparátem; a ten že úmyslně zanedbal sledování stop, které mohly vést k únoscům a zachránit Morovi život,
prohlásil Ashton.
A co víc, podle britského diplomata byl prezidentský krizový výbor zodpovědný za pokus o záchranu Mora součástí nechvalně známé P2 – podvratné zednářské lóže složené z politických elit loajálních Gladio.
Podle Ashtona byla P2 jen jednou z mnoha tajemných pravicových sil, které se terorismem a pouličním násilím snažily vyvolat represivní odpor proti italským demokratickým institucím v rámci strategie napětí. A prezident Cossiga si vůbec neuvědomoval, že infiltrovala i jeho krizový výbor.
V dubnu 1981 provedli soudci v Miláně razii ve vile Licia Gelliho, italského finančníka a fašisty, který P2 založil. Nalezli tam seznam 2 500 členů, který zněl jako Kdo je kdo italských politiků, bankéřů, duchů, finančníků, průmyslníků a vysokých představitelů činných v trestním řízení a vojenských úředníků. Mezi nejvýznamnější členy kabaly patřil Silvio Berlusconi.
Spis P2 budoucího italského premiéra Silvia Berlusconiho
Morův historický kompromis, podle kterého by komunisté umožnili Andreottiho vládu, byl posledním krokem strany před jejím vlastním vstupem do vlády. Ashton prohlásil, že tento vývoj byl nepřijatelný pro P2, která tehdy měla virtuální kontrolu nad bezpečnostním aparátem [Itálie], a také pro mnoho politiků mimo P2 i pro USA, a snažil se jednou provždy zamezit každé možnosti, že se komunistická strana… mohla chopit národní moci.
Ashton uznal nepřímé důkazy o americké podpoře P2. Ve skutečnosti byl zakladatel P2 Gelli tak dobře napojený na washingtonský národní bezpečnostní a zpravodajský aparát, že ho římská stanice CIA výslovně pověřila vytvořením antikomunistické paralelní vlády v Římě.
Následná vyšetřování ukázala, jak Henry Kissinger v roce 1969 pomohl dohlížetČesky na nábor 400 vysoce postavených italských důstojníků a důstojníků NATO jako agentů P2. USA byly tak vděčné za Gelliho antikomunistickou čistku, že ho zvaly jako čestného hosta na inaugurační ceremonie amerických prezidentů Geralda Forda, Jimmyho Cartera a Ronalda Reagana.
Ashton zakončil svou odhalující poznámku konstatováním, že pravda o zapojení Washingtonu do krvavých olověných let v Římě pravděpodobně nikdy nebude známa. Úplný rozsah britské účasti na teroristických útocích, svržení vlády, destabilizačních kampaních a dalších ohavných zločinech pod záštitou operace Gladio, nejen v Itálii, ale v celé Evropě, zůstane téměř jistě také tajemstvím, a to záměrně.
Teprve v roce 1993Česky se veřejnost dozvěděla, jak Spojené státy a Britové sebvencovali agenty Gladia municí, aby podněcovali krvavé teroristické činy v celé Itálii. Jak řekl Francesco Fulci svým přátelům z NATO na super důvěrném setkání, Washington a Londýn zásobovaly pachatele hromadných útoků, včetně bombového útoku na nádraží Bologna Centrale v roce 1980, při kterém bylo zabito 85 lidí a přes 200 zraněno.
Osoby odpovědné za tyto ohavné zločiny téměř ve všech případech unikají spravedlnosti. Několik hlavních podezřelých z boloňského masakru, včetně oddaného fašisty a potvrzeného agenta MI6 Roberta Fioreho, uprchlo do Londýna. Británie odmítlaČesky vydat jeho i jeho spoluspiklence přes jejich odsouzení v nepřítomnosti za násilné zločiny.
Rozsáhlé zkušenosti britské zpravodajské služby získané v operaci Gladio vyvolávají otázky ohledně lekcí, které MI6 aplikovala při současných tajných operacích v dějištích konfliktů. Jak The Grayzone v listopadu 2022 odhalil #en#, britští vojenští a zpravodajští veteráni vycvičili a sponzorovali tajnou partyzánskou teroristickou armádu na východní Ukrajině, aby prováděla sabotážní činy na Krymu a v dalších oblastech s ruskou většinou. Plán počítal s výcvikem buněk ideologicky oddaných Ukrajinců, aby naučili střílet, pohybovat se, komunikovat, přežít.