Obsah:
  1. Branislav Ondruš: Palestina: Niet inej zeme
  2. Chris Hedges: Izrael se chystá vyprázdnit Gazu
  3. Eduard Chmelár: Genocída v Gaze je najväčším zločinom tohto storočia…
  4. Abdulah Baud: Zabíjení palestinských dětí se dostává na průmyslovou úroveň

Článek Branislava Ondruše Braňo Ondruš: S laureátmi Oskara: Bolo to niečo strašné vyšel na webu Nové Slovo dne 10. 4. 2025.

Palestina: Niet inej zeme

no-other-land-01

V stredu večer som sa osobne stretol a rozprával s čerstvými laureátmi ceny americkej filmovej akadémieČesky. Slávneho Oskara dostali dvaja mladí režiséri za spoločný film: Niet inej zeme. Jedným je palestínsky aktivista Basel Adra a druhým izraelský židovský novinár Yuval Abraham. Ich časozberný dokument mapuje násilnú likvidáciu tradičných palestínskych osád na Západnom brehu Jordánu, ktorý Izrael protiprávne okupuje už vyše pol storočia.

Izraelská vláda sa usiluje odtiaľ za každú cenu vytlačiť ľudí, ktorí tam žijú stáročia. Dokument plný reálnych záberov na skutočné udalosti ukazuje, ako to robí.

Film je plný šokujúceho násilia, ktorého sa dopúšťa izraelská armáda na neozbrojených civilistoch. Priam neuveriteľná je hlavná os príbehu: armádna skupina príde každý deň sprevádzajúc buldozéry, ktoré postupne búrajú dom za domom. Základnú školu, ktorú si miestni sami postavili, búrajú vo chvíli, keď z nej utekajú deti. Vojak dokonca zamkne dvere, takže musia na poslednú chvíľu vyskakovať oknom…

Yuval mi povedal, že jeho film je v Izraeli neformálne zakázaný. Hoci je držiteľom Oskara, mainstreamové médiá o ňom mlčia, film sa nepremieta a ak sa o to niekto pokúsi, čelí nátlaku a zákazom. Izraelčanov, ktorí sa stavajú za zákonné a ľudské práva Palestíncov, v Izraeli prenasledujú a vyhadzujú z práce. Ani novinársky preukaz tamojšia polícia a vojaci nerešpektujú. Iba pred pár dňami jedného z tvorcov filmu Hamdana Ballala brutálne napadli židovskí osadníci, ktorí si na zabratej palestínskej pôde stavajú vlastné osady. A polícia jeho – nie ich – posadila na 48 hodín za mreže.

Napokon, film sa končí scénou, v ktorej židovský osadník – civilista – automatickou zbraňou zastrelí palestínskeho muža. Pred očami izraelského vojaka. Hoci je nemaskovaný a teda bez problémov sa dá identifikovať, hoci očití svedkovia opakovane vypovedali na polícii, za dva roky ho polícia ani len neobžalovala, nieto že by dostal zaslúžený trest. Toto je dnešný Izrael: civilisti majú povolené zabíjať a vraždiť. Ak sú útočníkmi Židia a obeťami Palestínci. Keď sa to stane naopak, je to terorizmus, za ktorý životmi platia civilisti, ženy, deti, starci. Terorizmus je jedno i druhé.

Yuval mi dal súhlas – a poskytne mi kópiu filmu – aby sme ho premietli aj na viacerých miestach na Slovensku. Samozrejme, nebude chýbať diskusia. Ako bývalý novinár chcem ľuďom ukázať, čo mainstreamové médiá zamlčiavajú. Genocídu, ktorej rozsah sa s vojnou na Ukrajine nedá ani porovnať.

(Status na FB, 10. apríla 2025


Ondrus-Brano Branislav Ondruš (*1973) je slovenský politik, bývalý poslanec Národnej rady SR a súčasný poslanec európskeho parlamentu za stranu Hlas-Sociálna demokracia. Pôsobil ako riaditeľ Tlačového a informačného odboru Úradu vlády SR, ako moderátor spravodajskej relácie Noviny na JOJ-ke ako aj televíznych novín v televízii Markíza. V rokoch 1991 – 1996 študoval politológiu na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského. V roku 1994 študoval na Thames Valley University európske politické systémy, čo sa odrazilo v jeho pôsobení ako politického experta ešte počas štúdia v rokoch 1995 – 1996 v Rade Európy v Štrasburgu. Po skončení školy v roku 1996 nastúpil do televízie Markíza ako moderátor televíznych novín, ekonomický redaktor a komentátor. V roku 1999 sa stal najprv hovorcom Strany demokratickej ľavice a 21. októbra 2000, na šiestom zjazde strany v Košiciach, bol zvolený za jej prvého podpredsedu. V roku 2012 kandidoval za stranu Smer, dostal sa do parlamentu a zastával funkciu štátneho tajomníka ministra práce SR. Má svoj blog aj blog na slovenském serveru Pravda, pravidelne publikuje na serveroch Nové Slovo a Sita Webnoviny, jeho príspevky možno nájsť naprieč slovenským webom.


no-other-land-02

O čem je oskarový film No Other Land

Film, který popisuje násilí osadníkůČesky a izraelské demolice palestinských domů na okupovaném Západním břehu Jordánu, získal v neděli (2. 3. 2025) večer Oscara za nejlepší dokumentární filmČesky.
Od svého loňského uvedení do kin získal desítky cen, mimo jiné na filmovém festivalu v Berlíně a cenu filmových kritiků The New York Film Critics Circle Awards.

Film vznikal v letech 2019 až 2023 a tvoří ho převážně osobní záběry natočené 28letým palestinským aktivistou Baselem Adrou, který dokumentuje ničení svého rodného města Masafer JattaČesky v malé, členité oblasti na jihu okupovaného Západního břehu Jordánu izraelskou armádou.

Film ukazuje demolice domů ve vesnici, kterou chce izraelská armáda přeměnit na vojenskou výcvikovou zónu. Na záběrech je vidět, jak izraelská armáda srovnává se zemí školu a zasypává cementem studny, aby je obyvatelé nemohli obnovit.

Adra film natočil s izraelským novinářem Yuvalem Abrahamem, který se podílel na jeho režii spolu s palestinským filmařem Hamdanem Ballalem a izraelskou filmařkou Rachel Szor.

Adra během svého projevu při přebírání Oscara v neděli večer v Los Angeles řekl, že jeho film „odráží krutou realitu, kterou snášíme už desítky let a stále jí odoláváme, když vyzýváme svět, aby podnikl vážné kroky k zastavení bezpráví a k zastavení etnických čistek palestinského lidu“.
„Asi před dvěma měsíci jsem se stal otcem a mé přání pro dceru je, aby nemusela žít stejný život, jaký teď žiji já.“

Podrobněji viz Al Jazeera: What Oscar-winning No Other Land is about …Česky a také domovská stránka No Other LandČesky.

Vojtěch Běhunčík

Zpět na obsah


Analýza Chrise Hedgese Israel is About to Empty Gaza vyšla na serveru Scherrrpost 13. dubna 2025

Izrael se chystá vyprázdnit Gazu

Izrael je připraven provést největší kampaň etnických čistek od konce druhé světové války. Od 2. března zablokoval veškerouČesky  potravinovou a humanitární pomoc do Gazy a odpojilČesky elektřinu, takže poslední zařízení na odsolování vodyČesky  již nefunguje. Izraelská armáda obsadila polovinu území – Gaza je 40 km dlouhá a šest až osm kilometrů široká – a pro dvě třetiny Gazy vydalaČesky  evakuační příkazy a staly se „no-go zónami“, včetně pohraničního města Rafah obklíčeného izraelskými jednotkami.

V pátek ministr obrany Israel Katz oznámil, že Izrael „zesílí“ válku proti Hamásu a použije „veškerý vojenský a civilní tlak, včetně evakuace obyvatel Gazy na jih a provedení dobrovolného migračního plánuČesky prezidenta Spojených států [Donalda] Trumpa  pro obyvatele Gazy„.

Od jednostranného ukončení příměří Izraelem 18. března – které nikdyČesky  nedodržel – Izrael podle palestinského ministerstva zdravotnictví neúnavně bombarduje a ostřeluje civilisty, zabil přes 1400 Palestinců a přes 3600 jich zranil.  Podle OSN je denně zabitoČesky v průměru sto dětí. Izrael zároveň podněcujeČesky napětí s Egyptem, aby vytvořil to, o čem se domnívám, že bude základem pro masové vyhnání Palestinců na egyptskou Sinaj.

Ministr financí Bezalel Smotrich v návaznosti na Katze řeklČesky,  že Izrael úplnou blokádu nezruší, dokud nebude Hamás „poražen“ a zbývajících 59 izraelských rukojmích propuštěno.

Do Gazy se nedostane ani zrnko pšenice,“ přísahal.

Ale nikdo v Izraeli ani v Gaze neočekává, že se Hamás, který přestál decimaci Gazy a vytrvalé masové vraždění, vzdá nebo zmizí.

Otázkou již není, zda budou Palestinci z Gazy deportováni, ale kdy budou vyhnáni a kam půjdou. Izraelské vedení je zjevně rozpolcené, zda je převážet přes hranice do Egypta nebo přepravovat do zemí v Africe. USA a Izrael kontaktovaly tři východoafrické vládyČesky – Súdán, Somálsko a odtrženou oblast Somálska známou jako Somaliland –, aby přesídlení etnicky vyčištěných Palestinců projednaly.

Důsledky hromadných etnických čistek budou katastrofální, ohrozí stabilitu arabských režimů spřízněných s Washingtonem a spustí ohnivé bouře protestů v arabských zemích. Pravděpodobně to bude znamenat přerušení diplomatických vztahů mezi Izraelem a jeho sousedy Jordánskem a Egyptem, které jsou již blízko bodu zlomu, a region přivede blíže k válce.

Diplomatické vztahy poklesly na nejnižší bod od podepsání dohod z Camp Davidu v roce 1979. Izraelské ambasády v Káhiře a Ammánu jsou z velké části prázdné a izraelský personál se po invazi Hamasu a dalších ozbrojených palestinských frakcí do Izraele 7. října kvůli bezpečnostním obavám stáhlČesky. Egypt odmítlČesky přijmout pověřovací listiny Uriho Rothmana, jmenovaného loni v září izraelským velvyslancem. Když byl minulý rok odvolán bývalý egyptský velvyslanec v Izraeli Khaled Azmi, Egypt nového velvyslance nejmenoval.

Izraelští představitelé Egypt obviňujíČesky z porušování dohod z Camp Davidu zvýšením jeho vojenské přítomnosti a výstavbou nových vojenských zařízení na severním Sinaji, Egypt tvrdí, že jsou to smyšlenky. Příloha mírové smlouvy další egyptskou vojenskou techniku ​​na Sinaji povoluje.

Bývalý izraelský náčelník generálního štábu Herzi Halevi varovalČesky před tím, co nazývá egyptskou „bezpečnostní hrozbou“. Katz řeklČesky, že Izrael Egyptu nedovolí, aby „porušil mírovou smlouvu“ podepsanou oběma zeměmi v roce 1979.

Egyptští představitelé poznamenávají, že je to Izrael, kdo smlouvu porušil tím, že obsadil Filadelfský koridorČesky, také známý jako Salahuddinova osa, který vede podél patnáctikilometrové hranice mezi Gazou a Egyptem a má být demilitarizován.

Každá izraelská akce podél hranice Gazy s Egyptem představuje nepřátelské chování proti egyptské národní bezpečnosti,“ řeklČesky egyptský generál Mohammed Rashad, bývalý šéf vojenské rozvědky, arabskému deníku Asharq Al-Awsat.

Egypt nemůže nečinně sedět tváří v tvář takovým hrozbám a musí se připravit na všechny možné scénáře.

Izraelští představitelé otevřeně volajíČesky po „dobrovolném odsunu“ Palestinců do Egypta. Člen Knessetu Avigdor Lieberman prohlásilČesky, že „vysídlení většiny Palestinců z Gazy na egyptskou Sinaj je praktickým a účinným řešením“. Postavil do kontrastu vysokou hustotu obyvatelstva – Gaza je jedním z nejhustěji osídlených míst na planetě – s rozlehlými „nevyužitými prostorami“ na egyptské severní Sinaji a poznamenal, že Palestinci sdílejí společnou kulturu a jazyk s Egyptem, takže jakákoli deportace je „přirozená“. Kritizoval také Egypt, protože jako prostředník mezi Izraelem a Hamásem údajně „ze současné politické situace ekonomicky těží“ a „sklízí zisky z pašeráckých operací přes tunely a přechod Rafáh“.

Izraelský think-tank Misgav Institute for National Security, osazený bývalými izraelskými vojenskými a bezpečnostními úředníky, zveřejnilČesky 17. října 2023 dokument, v němž vládu vyzývá, aby „jedinečné a vzácné příležitosti k evakuaci celého pásma Gazy využila“ a Palestince přesídlila do Káhiry s pomocí egyptské vlády. Uniklý dokumentČesky izraelského ministerstva pro rozvědku navrhoval přesídlení Palestinců z Gazy na severní Sinaj a vybudování bariér a nárazníkových zón, aby se zabránilo jejich návratu.

Jakékoli vyhnání by pravděpodobně proběhlo rychle s izraelskými silami, které již nemilosrdně nahánějí Palestince do uzavřených oblastí v Gaze, proti obklíčeným Palestincům vedou neustálou bombardovací kampaň a zároveň podél hranice s Egyptem vytvářejí propustné evakuační brány. Znamenalo by to potenciálně smrtelný konflikt s egyptskou armádou, což by okamžitě způsobilo krizi egyptského režimu Abdala Fattáha El-Sísího, který jakékoli etnické čistky Palestinců v Gaze označilČesky za „červenou linii“. Odsud by to byl jen krátký krok k regionálnímu konfliktu.

Izrael se zmocnilČesky území v Sýrii a jižním Libanonu, což je součást jeho vizeČesky „Velkého Izraele“, zahrnující okupaci území v Egyptě, Jordánsku a Saúdské Arábii. Touží poČesky polích zemního plynu u pobřeží Gazy a má plány na nový kanálČesky, který by obešel Suezský průplav, a spojil tak zkrachovalý izraelský  přístav Ejlat u Rudého moře se Středozemním mořem. Tyto projekty vyžadují vyprázdnění Gazy od Palestinců a její osídlení židovskými kolonisty.

Hněv na arabských ulicích – hněv, kterého jsem byl svědkem během několika posledních měsíců při návštěvách Egypta, Jordánska, Západního břehu Jordánu a Kataru – vybuchne s oprávněnou zuřivostí, pokud k masové deportaci dojde. Tyto režimy, jednoduše aby se udržely u moci, budou nuceny jednat. Teroristické útoky proti izraelským a západním cílům, zejména Spojeným státům, ať už ze strany organizovaných skupin nebo osamělých vlků, se budou množit.

Genocida je náborovým snem islámských militantů. Washington a Izrael musí v určité úrovni cenu tohoto šílenství pochopit. Ale zdá se, jako by ji přijímali a pošetile se snažili vyhladit ty, které ze společenství národů vyhnali, ty, o kterých mluvíČesky jako o „lidské zvěři“.

Co si Izrael a Washington myslí, že se stane, až budou Palestinci vypovězeni ze země, ve které žili po staletí? Jak si myslí, že zareagují lidé, kteří jsou zoufalí, zbavení naděje, důstojnosti a způsobu, jak si opatřit živobytí, kteří jsou jednou z technologicky nejvyspělejších armád na planetě masakrováni? Myslí si, že vytvoření dantovského pekla Palestincům oslabí terorismus, omezí sebevražedné útoky a podpoří mír? Nedokážou pochopit zuřivost, která na Blízkém východě vře, a jak nám vštípí nenávist, která bude trvat desítky let?

Genocida v Gaze je největším zločinem tohoto století. Pronásledování se Izraeli vrátí. Vrátí se nám. Přivede to zlo, kterého jsme se dopustili na Palestincích, k našim dveřím.

Sklízíte, co zasejete. Zaseli jsme minové pole nenávisti a násilí.


chris-hedges Chris Lynn Hedges (*1956) je americký novinář, spisovatel a válečný korespondent specializující se na blízkovýchodní společnost a politiku. Titul magistra teologie získal na Harvard Divinity School. Patnáct let byl zahraničním zpravodajem deníku The New York Times, předtím pracoval v zahraničí pro The Dallas Morning News, The Christian Science Monitor a NPR. V roce 2002 obdržel celosvětovou cenu Amnesty International za žurnalistiku v oblasti lidských práv.Vyučoval na Columbia University, New York University, Princeton University a University of Toronto. Za svou knihu War Is a Force That Gives Us MeaningČesky (Válka je síla, která nám dává smysl, 2002) byl finalistou National Book Critics Circle v kategorii literatury faktu. Je autorem řady bestsellerů jako American Fascists: The Christian Right and the War on AmericaČesky (Američtí fašisté: Křesťanská pravice a válka proti Americe, 2007) a Empire of Illusion: The End of Literacy and the Triumph of SpectacleČesky (Říše iluzí: Konec gramotnosti a triumf spektáklu, 2009), poslední Wages of RebellionČesky (Mzdy rebelie, 2015). Má svůj blogČesky, svůj YouTube kanál, účet na X (Twitteru), svůj The Chris Hedges Report. Píše týdenní sloupek pro ScheerPostČesky a jeho příspěvky lze nalézt napříč webem například v The Unz Review, truthoutČesky, SalonČesky, Common DreamsČesky a dalších.

Zpět na obsah


Komentář Eduarda Chmelára Genocída v Gaze je najväčším zločinom tohto storočia… vyšel v deníku Nové slovo 15. dubna 2025

Genocída v Gaze je najväčším zločinom tohto storočia…

Palestínski novinári upálení zaživa. Bábätká, ktoré zomreli od hladu a na podchladenie. Zdravotníci popravení a pochovaní v masových hroboch. Deti zabíjané v spánku. Dávidova hviezda vyrezaná na hlave palestínskeho väzňa prepusteného zo zajatia ako znak izraelskej nadradenosti. Zakaždým, keď sa odhodlám opäť napísať o zverstvách dennodenne páchaných v Gaze, sú spáchané ďalšie a ďalšie zverstvá. Naše médiá a politici však o nich mlčia. Ešte pred dvoma rokmi sa snáď mohli vyhovárať na nevedomosť, iné priority alebo obyčajný strach. Dnes už nie. Určite to nie je ani prvá, ani jediná, ani najväčšia genocída, akej sme na tejto planéte svedkami. Ale je to prvá online genocída, ktorú môžeme sledovať, kedy si vrahovia nahrávajú svoje zločiny a obete zaznamenávajú svoju smrť. Nikdy, nikde, nijaký štát sa tak ostentatívne nechvastal svojimi zverstvami. Dokonca aj nacisti sa snažili obalamutiť delegáciu Červeného kríža počas inšpekcie v koncentračných táboroch. Títo nie. Práve táto skutočnosť, že sa Izrael cíti tým viac slobodnejší, čím viac vyhladzuje palestínsky ľud, kým svet sa na to mĺkvo a nečinne prizerá, by nás mala všetkých vydesiť. Gaza je dramatický zlom. Každého, kto to videl, každého, kto o tom počul, každého, kto má v sebe štipku ľudskosti, to muselo zásadne zmeniť.

Včera sme však mohli porovnávať reakcie sveta. Záplavu rozhorčených reakcií na ruské bombardovanie centra ukrajinského mesta Sumy (vinu útočníkov nezmyje ani podozrenie, že civilisti boli v tomto prípade ľudskými štítmi, pretože presne takto sa vyhovára izraelská armáda, keď ničí palestínske obydlia) a ohromujúce ticho o inom zločine – izraelskom útoku na poslednú funkčnú nemocnicu v Gaze, pri ktorom zahynulo niekoľko desiatok civilistov a ktorý absolútne zničil prístup k zdravotnej starostlivosti dvoch miliónov Palestínčanov. Izrael je pripravený uskutočniť najväčšie etnické čistky od konca druhej svetovej vojny. Vláda Benjamina Netanjahua podporovaná Trumpovou administratívou pripravuje pôdu pre úplné vypudenie Palestínčanov zo svojej vlasti. Zablokovala prísun akejkoľvek potravinovej a humanitárnej oblasti, prerušila dodávky elektriny a vody a minister financií Becalel Smotrič sľubuje, že „do Gazy sa už nedostane ani zrnko pšenice“. Ak dôjde k masovým deportáciám palestínskeho obyvateľstva, je len otázkou času, kedy vybuchne hnev arabských ulíc v Egypte, Jordánsku, Katare a inde. Tamojšie režimy budú musieť konať, aby sa udržali pri moci. Budú sa množiť teroristické útoky, pretože genocída je pre islamských bojovníkov náborovým eldorádom. A čo si asi v Tel Avive a Washingtone myslia, že sa stane, keď budú Palestínčania vyhnaní z krajiny, kde žili dlhé stáročia? Ako asi zareaguje masakrovaný zúfalý národ zbavený nádeje, dôstojnosti a možnosti obživy? Kde je svedomie tohto sveta? Genocída v Gaze je najväčším zločinom tohto storočia a Izraelu sa to vráti. Nám všetkým sa to vráti. To zlo nenávisti a násilia, ktoré sme zasiali, prenikne až k našim dverám.

Skúsme do toho vniesť na porovnanie oficiálnu štatistiku. V dôsledku ruskej invázie na Ukrajinu zahynulo 12 910 civilistov (vrátane 2 500 osôb, ktoré zabila ukrajinská armáda), z toho 682 detí. Za rok a pol izraelskej ofenzívy v Gaze bolo zabitých 49 360 civilistov, väčšinou žien a detí, pričom na tomto maličkom území je väčšie množstvo vojnových trosiek ako na rozľahlej Ukrajine. Ak nám naša piata kolóna dennodenne farbisto líči každý ruský útok (aj ten, ktorý nepriniesol žiadne ľudské obete), ale za dlhých 18 mesiacov nie sú schopní ani raz, ani jeden jediný raz odsúdiť alebo čo i len sa vyjadriť k najväčším zverstvám páchaným na tejto planéte, ba dokonca umlčiavajú tých, ktorí sa o to pokúsia (ako Progresívne Slovensko svojich mládežníkov), potom už títo ľudia nemajú morálne právo vyjadrovať sa k ničomu, maximálne ak k sneženiu na horách. Ich to pripomínanie izraelského masového vraždenia dokonca ešte rozčuľuje a nazývajú to „odvádzaním pozornosti“, akoby upozorňovanie na najväčší zločin našich čias nestálo za pozornosť. Hanba z takej miery pokrytectva padne ešte na vaše deti.


Doc. Mgr. Eduard Chmelár, PhD. (*1971) je slovenský politický komentátor, historik a bývalý vysokoškolský pedagog, poradce premiéra Roberta Ficy. Od roku 2005 je docentem v odboru slovenské dějiny. Byl vedoucím Ústavu politických věd Fakulty masmédií Panevropské vysoké školy v Bratislavě a přednášel na Katedře žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře. V letech 2012 – 2016 byl rektorem Akademie médií, vysoké školy mediální a marketingové komunikace v Bratislavě. V říjnu 2008 získal jednu ze tří finálních nominací na Cenu Evropského parlamentu za žurnalistiku. Je autorem několika knih, poslední Svet nie je na predaj (2003) a Rekonštrukcia slovenských dejín: Formovanie slovenskej identity (2021). Jeho příspěvky publikuje řada médií, např. Nové slovo, slovenská Pravda, Nová Republika, extra plus, Sita Webnoviny, První zprávy a další.

Zpět na obsah


Příspěvek Abdullaha Bauda Killing Palestinian children rises to an industrial level vyšel na serveru Middleeast Monitor 14. dubna 2025

Zabíjení palestinských dětí se dostává na průmyslovou úroveň

Do márnice nemocnice Nasser bylo přivezeno dítě zabité při izraelském útoku na Khan Younis v Gaze 23. března 2025. [Abdallah Fs Alattar – agentura Anadolu]

Ze všech zločinů, kterými se Izrael proslavil, patří zabíjení palestinských dětí k těm nejohavnějším. Vzpomínky na dlouhý seznam nevinných zabitých tím nejděsivějším způsobem čas nevymazal. Patří mezi ně zabití 12letého Muhammada Al-DurryČesky, krčícího se v náručí svého otce, v roce 2000 a v roce 2024 zabití pětileté Hind RajabČesky, která prosila o pomoc, když byla obklopena těly svých zabitých příbuzných v kulkami prostříleném autě. Jsou jen malou špičkou ledovce.

Od začátku letošního roku 2025 posunula izraelská okupační armáda své sadistické tažení na průmyslovou úroveň. Agentura OSN pro pomoc a práci (UNRWA) potvrdila, že každou hodinu bylo v Gaze zabito nejméně jedno dítě. Za poslední rok a půl bylo zabito v průměru 30 dětí denně. Nejnovější odhady ukazují, že Izrael zabil nejméně 17 400 dětíČesky, z nichž 15 600 bylo identifikováno. K nim se přidalo mnoho tisíc lidí, kteří zůstali pohřbeni pod troskami svých zničených domovů, škol a přístřešků. Po obnovení agrese v březnu 2025 bylo v Gaze podle UNICEF zabito více než 300 dětí .

Tato čísla více než cokoli jiného podtrhují předem promyšlenou politiku vyhlazování prováděnou Izraelem proti nejzranitelnějšímu segmentu obyvatel Gazy. Oficiální záznamy uvádějí, že děti tvoří více než polovinu z 2,3 milionu obyvatel Gazy. Současná generace nikdy nezažila svobodu; vše, co kdy poznali, bylo podrobení a války přerušované vojenskou okupací.

Celkově vzato neměli Palestinci před 7. říjnem na růžích ustláno. Pro ty v Gaze to bylo vždy pekelné a brutální. Sedmnáct let blokádyČesky nedalo jejich mládí jinou možnost, než vzdorovat a jednat způsobem, který by probudil svědomí světa z jeho samovolného spánku. 7. říjen byl proto nevyhnutelným důsledkem let deprivace. Bez ohledu na to, všichni západní podporovatelé Izraele předstírali překvapení nad zahájením operace Al Aksá Flood, i když byli znovu a znovu varováni, že situace nemůže pokračovat dál.

Již v roce 2003 Avraham BurgČesky – bývalý předseda izraelského Knesetu [1999-2003] a bývalý předseda Židovské agentury pro Izrael – varoval: „Izrael, který se přestal starat o děti Palestinců, by neměl být překvapen, když přijdou naplněné nenávisti a vyhodí se do povětří v centrech izraelského bezpečí.“

Zamyšleněji dodal: „Mohli bychom zabít tisíc vůdců denně a nic se nevyřeší, protože vůdci přicházejí zdola – ze studnic nenávisti a hněvu, z ‚infrastruktury‘ nespravedlnosti a morální korupce.

Benyamin Netanjahu, úřadující izraelský premiér, tato slova jistě slyšel nebo četl. V té době byl ministrem financí a v roce 1999 právě ukončoval svůj první premiérský úřad. Žádný jiný politik neovládal izraelskou politickou scénu tak dlouho jako Netanjahu. Celá jeho kariéra byla věnována dosažení židovské nadvlády a úplnému potlačení palestinských práv.

Vše končí a Netanjahuova tyranie se nyní blíží ke svému konci, nikoli v záři slávy, ale v bahně potupy a hanby. Hledaný jako obžalovaný válečný zločinecČesky v zahraničí, je rovněž vláčen domácími soudyČesky a obviněn ze všeho od podvodu po úplatkářství a zpronevěru. Ať už bude odsouzen v Haagu nebo doma, za mřížemi si pravděpodobně odsedí dlouhou dobu.

Jeho snad jedinou záchranou je splnit svůj slib absolutního vítězství v Gaze, i když to bude zahrnovat kolektivní trestání civilního obyvatelstva a pokračující vyvražďování jeho dětí. Vina za tyto zločiny však s postupem času nezmizí. Všichni, kdo plánovali, pomáhali a napomáhali při provádění těchto zločinů, se také dočkají svého zúčtování.

A zamyslete se nad těmi, kdo genocidu v Gaze přežili. Určitě nebudou okupantovi posílat růže ani ho chválit. Stejně jako ti, kteří tím prošli před nimi, budou i nadále vzdorovat okupaci, která vojákům umožnila soutěžit a profitovat ze zabíjení palestinských dětí.

Pokud jde o svéprávné vůdce „Svobodného světa“, kteří pravidelně stojí ve frontě na odsouzení zabíjení ukrajinských dětí, musí se sami sebe ptát, zda masakry palestinských dětí v jejich okupované zemi neviděli ani o nich neslyšeli, kde tedy byli?

Je to to zahnilé pokrytectví“, které podle Jicchaka Frankenthala,Česky, izraelského otce, tlačí Palestince do odporu proti okupaci. Je to „náš dvojí metr, který nám umožňuje chlubit se nejvyšší vojenskou etikou, zatímco ta stejná armáda zabíjí nevinné děti“.


Dr. Baud AbdullahČesky je ředitelem portálu Middle East MonitorČesky. Narodil se v Grenadě v západní Indii, studoval na Guyanské univerzitě, arabštinu na Univerzitě krále Sauda v Saúdské Arábii v roce 1989 získal doktorát na univerzitě v Chartúmu v Súdánu. Poté přednášel historii na univerzitě v Maiduguri v Nigérii. Po přeunu do Británie v 90. letech byl vedoucím výzkumným pracovníkem Palestinian Return Centre v Londýně a editorem Return Review, nedávno nahrazém Journal of Palestinian Refugees Studies. Byl pravidelným přispěvatelem do Impact InternationalČesky a Palestine TimesČesky. Je editorem sbírky Izraelský zákon o návratu a jeho dopadu na boj v PalestiněČesky a komentuje palestinské záležitosti v britských a arabských médiích. V letech 2003 až 2006 byl náměstkem generálního tajemníka Muslimské rady Británie (MCB)Česky. V letech 2004–2006 předsedal Výboru pro evropské a mezinárodní záležitosti a zastupoval MCB v několika zahraničních delegacích. Byl mluvčím MCB v britských i mezinárodních médiích.  Je autorem knihy A History of Palestinian ResistanceČesky (Dějiny palestinského odporu, 2005) a spoluautorem několika sborníkůČesky, odměněným Palestine Book AwardsČesky. Má  účet na X (Twitteru).

Zpět na obsah


Zpět na obsah


[VB][PJ]