25. 8. 2023
Starší příspěvky níže …Případ Dúmá
Mluvíme o velmi konkrétním incidentu z roku 2018. V Sýrii došlo k údajnému útoku jedovatým plynem na předměstí Damašku Dúmá.
Zpráva mezinárodní Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) to vyšetřovala a vydala o tom zprávu. Pak to začalo být vzrušující, protože tato zpráva byla odložena, komise byla vyměněna, vydala novou zprávu a ta říkala opak toho, co ta první. Podle ní je naprosto jasné, že to byla syrská armáda, že to byl paša al-Asad.
Rozhovor s Noamem Chomskym
Záznam rozhovoru Chomsky’s vision for the future vyšel na webu ZNetwork.org dne 8. 8. 2023. O tom, jak zastavit ničení planety a překonat kapitalismus Síla, která lidstvo tlačí k ničivým válkám a klimatické katastrofě, je „velmi jednoduchá“, říká...Je existencia NATO opodstatnená?
Všetci poznáme baróna Hastingsa Lionela Ismaya (prvého generálneho tajomníka NATO), ktorý hovorí o zmysle a účele NATO po jeho založení v roku 1949: „Udržať Sovietsky zväz mimo, Američanov vnútri a Nemcov dole.“ Jeho slová vysvetľujú niektoré veci, ale nie všetko. NATO bolo a je predovšetkým miestodržiteľom/guvernérom pre USA, kedysi v Európe, dnes celosvetovo. Oficiálne bolo poslaním NATO len chrániť Západ pred vojenskou mocnosťou, zvanou Sovietsky zväz (neskôr proti Varšavskej zmluve).
O čem se mlčí – Petra Rédová
Stanislav Novotný se ptá Petry Rédové, kdy zkolabuje náš zdravotní systém a kde lidé zjistí, na co mají nárok a jak ho získat
České dějiny 14: Církevní restituce
Vůbec jsem o nich nechtěl psát. Dokonce ani přemýšlet. Z toho mála, které jsem zaznamenal z médií jsem usoudil, že je tu dost jiných na to, aby zákon v dané podobě neprošel. Výjimečně jsem přeposlal text Lenky Procházkové na rozdělovník, kam jinak rozesílám odkazy na své vlastní. Přes všechny mé často provokativní teze jsem ještě nikdy neobdržel tak rychle tolik různorodých reakcí. Od „To je vedle Mahlera jediný chlap v té zlé parodii na stát“ přes „já si myslím – a to nejsem rozhodně žádný bigotní katolík – že se pí Procházková dočista zbláznila“ až po „naštěstí existuje ještě podzemní církev, do které se asi znovu ve svém životě vrátím, když ta všeobecná nálada k tomu směřuje“. Především mne ale následné diskuse s autory donutily se nad tématem zamyslet podrobněji.
Jeden z důvodů, proč se neradovat z členství v NATO
V dávném mládí jsem s přáteli rád zpíval písničku – Ze známých důvodů. Byla to doba radosti po setkání s Karlem Hálou, předtím s Ray Charles, doba naděje zamilovat se po uši a zapomenout na všechno, kromě čisté lásky. Ta v dalším mém životě se několikrát připomenula, aby mi pokaždé potvrdila aktualitu písně pro osobní život, veřejnost a varování našim žvanilům, kteří ignorují historická fakta a tím umožňují vést nás se smíchem na porážku podobně, jako jdou ovce k řezníkovi se svým mééé, mééé.
Pravda nie je čierno-biela
Komentář Milana Benkovského k událostem v roce 1968 a po nich …
Test vazalství
V internetovém deník.cz byl uveřejněn článek Daniela Anýže polemizující s článkem o českém antropologovi Aleši Hrdličkovi ve Washington Post označujícím ho za rasistu.
Máme tedy dalšího rasistického vědce, někdejšího významného antropologa, který svými výzkumy rasistické teorie vyvracel. K tomu, aby je vyvrátil, musel udělat tisíce srovnávacích studií mozků různých ras. Co tedy vadí novinářům současného levicového směru WOKE? Vadí jim samotná metoda. Lidé se srovnávat nesmějí, je to zakázáno. Další ideologický zákaz, další krok k totalitě a středověkému temnu.
Braňme českou vědu!
V posledních dnech vyšlo najevo, že politické strany vládní koalice se chystají drasticky omezit samosprávu českých veřejných výzkumných institucí (v. v. i.), tedy ústavů Akademie věd České republiky a řady dalších veřejných výzkumných institucí. Akutně hrozí, že veřejné výzkumné instituce utrpí nekompetentními zásahy svých zřizovatelů, mohly by být snadno zpolitizovány a některé z nich zlikvidovány. Veřejné výzkumné instituce, které jsou společně s vysokými školami základem pro mezinárodně konkurenceschopné hospodářství České republiky i pro vzdělávání a společenskou stabilitu, mají být nyní fatálně oslabeny a ohroženy likvidací!
Deklarují svoji neutralitu
O postoji zemí Blízkého východu k napjatým vztahům mezi Západem a Východem pro ParlamentníListy.cz zasvěceně hovoří Miroslav Belica, arabista, který působil v různých diplomatických funkcích na ambasádách Česka i bývalého Československa.
Oppenheimerův paradox
Vzpomínám si na své první setkání s americkou vinou za dvě atomové bomby svržené na Japonsko. V roce 1985 jsem se účastnil konference o distribuovaném řízení počítačů v kalifornském Monterey a našimi hostiteli byly Lawrence Livermore Laboratories. To byla zbrojní laboratoř, která vyvinula vodíkovou bombu. Během večeře se manželka jednoho z jaderných vědců zeptala japonského profesora u stolu, zda Japonci chápou, proč Američané museli svrhnout bombu na Japonsko. Že to zachránilo milion životů amerických vojáků? A mnoho dalších Japonců? Hledala snad rozhřešení viny, kterou nesli všichni Američané? Nebo hledala potvrzení, že to, co jí bylo řečeno a čemu věřila, je pravda? Že tuto víru sdílely i oběti bomby?
V roce 1968 k nám tanky nepřijely kvůli liberalizaci. Stál za tím náš požadavek, který je nebezpečný ještě dnes.
Hlavním důvodem vpádu byl nejdrzejší požadavek Pražského jara 1968: požadavek vyhlášení neutrality (který se v červenci 1968 ještě znásobil po pražské státní návštěvě jugoslávského prezidenta Tita, který dokud žil, si neutralitu hájil a uhájil, což jak se ukázalo z vývoje po jeho smrti – bylo velmi prozřetelné…), nedodržování vojenských dohod a riziko snížení odběru zbraní, což je i pro rozpočet velmocí kšeft, který se nedá ohrožovat beztrestně. Zejména jedná-li se o zbraně nejdůležitější: zbraně jaderné.
Střední Asie je hlavním bojištěm nové velké hry
Samarkand, Uzbekistán – Historický Heartland – neboli Střední Eurasie – již je a bude hlavním bojištěm nové velké hry mezi Spojenými státy a strategickým partnerstvím Číny a Ruska.
Socialismus po Babylonu
Přinejmenším v evropském kontextu musí text s tímto názvem začít výhradou: když mluvím o socialismu, nemám na mysli socialistické strany, protože ty už socialismus dávno opustily, a totéž bych mohl říci o komunistických stranách ve vztahu ke komunismu. Mimo evropský kontext musím vznést ještě jednu výhradu: nemám na mysli pouze ty verze socialismu, o nichž se v Evropě diskutovalo a které se praktikovaly na počátku 20. století a které pokračovaly v praxi téměř do jeho konce v zemích tehdejšího sovětského bloku a v Jugoslávii. Dokonce ani socialismus, který dnes reálně existuje v Číně, na Kubě, ve Vietnamu nebo v Severní Koreji.
Odešel Jiří Černý, velký hudební kritik a přítel
Jak médiím oznámil publicista Jan Rejžek, ve čtvrtek 17. srpna zemřel v nemocnici v Praze Jiří Černý, muž pracovitý, mimořádně talentovaný, vážený, ale oficiálními kruhy jaksi trvale přehlížený. S jednou výjimkou – po Listopadu dostal nabídku stát se ministrem kultury ve vládě Petra Pitharta. Jiří tu nabídku nepřijal.
18. 8. 2023
Sterší příspěvky níže …Stručná neokoloniální historie pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN
Jednou ze základních zásad Charty OSN je ochrana svrchovaných práv států. Od roku 1945 však pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN (Sovětský svaz/Rusko, Francie, Spojené království, USA a Čína) důsledně používá vojenskou sílu, aby toto pojetí narušilo. A přestože akty záboru území jsou stále vzácnější, pokračující vojenská nadvláda umožňuje imperialismu dále se projevovat prostřednictvím ekonomické, politické a kulturní kontroly.
Nikdy nejde o prezidenta USA, jde o impérium USA
Neustále mluvíme o amerických prezidentech – Obama udělal tohle, Trump tamto, bla bla bla. Ale ve skutečnosti to nikdy nedělá prezident, ale impérium. Prezident je jen tváří operace, jméno, které dali na dveře, a které každých pár let změní, aby vytvořili iluzi, že vláda USA reaguje na vůli voličů.
České dějiny 13: Klausův evropeismus
Na celých dvou stranách Kavárny v sobotní MF Dnes (8.4.2006) artikuluje Václav Klaus své chápání fenoménu, který nazývá evropeismus. Text působí jako úpěnlivý pokus objasnit a zdůvodnit myšlenky, pro které člověk nad míru zdvořilého poklepávání na rameno širší pochopení nenalézá. Nicméně mne zaujal Klausův ne právě triviální nástin evropského hodnotového systému. Dále jeho způsob argumentace – když ne obsahem, pak jistě formou i řadou postojů opakuje mnohá schémata v českých diskusích obvyklá. A konečně, mimo jakoukoli pochybnost nepatřím mezi intelektuální fellow travellers, kteří v tomto světě získávají tak velkou moc ho formovat, jakou by nikdy na domácí scéně získat nemohli. Zastávám-li tedy názory od něho odlišné, je to vysvětlitelné jedině mým smutným intelektuálním defektem a charakterovou vadou.