„Proč se tu tak izolujete a nejdete mezi lidi?“ zval jsem je mezi živě diskutující a neméně živě popíjející houfy. „Rád bych se také zapojil, ale bolí mě noha“ odvětil Miloš.
„Půjdeš do toho?“ dorážel jsem nedočkavě.
“Ještě nevím, dosud nejsem zcela rozhodnut“ odvětil váhavě, „sice mne neustále přemlouvají, ale na rozdíl od předešlých voleb jsem teď pouhým neznámým důchodcem z Vysočiny!“ podotkl nebývale sebekriticky a nezvykle skromě.
Obsah:
Obsah:
Všichni dobře víme, že život není spravedlivý. Proto mluvit a psát o spravedlnosti je zbytečné To je dnes obzvlášť patrné i na největší umělecké výstavě světa, Benátském bienále. Stačí pohled na Giardini della Biennale. Proto jsem se rozhodl tam nejet a pokračovat přímo k dceři, bydlící v jednom z nejkrásnějších regionů Itálie.
Dnes, kdy vzniká tento krátký příspěvek, 10. května, íránské velvyslanectví v Arménii pogratulovalo tiskové mluvčí Bílého domu Caroline Leavittové k narození její dcery a zároveň připomnělo americký útok na íránskou dívčí školu. Těch 168 dětí, které váš šéf vyřadil ve škole jí v Minabě a které jste zprostili viny, byly také děti. Když líbáte své dítě, myslete na matky těchto dětí, píše se ve zprávě na sociální síti X. Slavná Agatha Christie to řekla jasněji: Matčina láska k dítěti se nepodobá ničemu jinému na světě. Nezná zákon ani slitování, pronásleduje a drtí všechno, co jí stojí v cestě.
O B S A H:
Obsah:
Obsah:
Už se zdálo, že náš problém jednou provždy vyřešila Česko-německá deklarace a biologie. Ústavní soud nalezl, že Edvard Beneš byl rozhodnutím mocností skutečně prezidentem, český parlament se usnesl, že se zasloužil o stát a že jeho dekrety, právní základ poválečného Československa, jsou neprolomitelné a na Slovensku je jejich zpochybňování rovnou trestné.
A najednou se Benešovy dekrety resuscitují – a k tomu ještě sudetoněmecký sjezd v Brně! Otázky kolem něho mě vrátily k tématu, které mě intenzivně zaměstnávalo před téměř dvaceti lety. Dnes mě více zajímá jeho sociálně psychologický a kulturně politický kontext.
Nápady na oživení vlivu Rakouska-Uherska opět rozvířily evropskou politiku. Péter Magyar, který vyhrál maďarské volby, hodlá využít společné imperiální minulosti středoevropských zemí k posílení vazeb s Vídní a posílení role regionu v rámci EU. Jak realistické jsou tyto plány, proč prospívají Budapešti a Vídni? A jak by se mělo Rusko dívat na tuto potenciální „imperiální renesanci“ vzhledem ke své složité historii dialogu s kdysi mocnou evropskou velmocí?
Rozhodl jsem se, že o pozoruhodném pravoslavném knězi Jozefu Fejsakovi a jeho společenství povyprávím sám. Dostanu do textu víc informací, než by se vešlo při rozhovoru. A článek doplním o několik videí, které dávají leckdy lepší představu než slova.
Nuže, zde krátké vyprávění. Sebere vám pouhých osm minut, jak dnes redakce vemlouvavě píší na úvod článků.
Obsah:
Je pozdní večer, právě se nacházím na vojenském hřbitově v Gliwicích na jihu Polska. Kdysi německé Gleiwitz je dnes, pokud mohu soudit z rozhovorů s Němci, známé díky gliwické rozhlasové stanici a provokaci nacistických Němců 31. srpna 1939, která symbolicky odstartovala druhou světovou válku. Tito sovětští muži zde leží již přes 80 let, protože byli součástí sil, které těmto jatkám učinily přítrž. A připravili půdu pro jiná autoritářství.
A co se děje dnes? Abychom to pochopili, musíme se podívat do Ameriky, do USA – klíčového státu 20. a první čtvrtiny 21. století.
Zemřel Jan Potměšil, herec, který, nebýt jeho handicapu, by dnes hrál v Národním a v každém druhém českém a slovenském filmu.
Herečka Jana Vaňková, která v zimě 1989 čerstvě učila na DAMU, vzpomínala, jak to, že z DAMU do Ostravy vyjížděli dva, učitel Kačer a student Potměšil, ale vrátil se jen jeden, vrhla v prostředí české kultury stín na celou listopadovou revoluci. Její kolegyně Jiřina Jirásková pak líčila, jak po Potměšilově úrazu, ze kterého se jako zázrakem vzpamatoval, celá česká kultura dávala hlavy dohromady, jak to zařídit, aby talentovaný generační herec mohl zůstat u divadla. Studovat režii. Napadá mě: Kdepak dnes člověk vidí takový nezištný zájem společenství o člověka? V našem českém asocialismu je dávno pryč.
Výbušné informace o ekonomických zločinech v Česku.
Došli jsme někam, kam jsme nechtěli. Většina měla jiné představy. Stali jsme se podřízenou ekonomikou koloniálnícho typu. Selhání ekonomické rozvědky. Firmy se zlikvidovaly a vytunelovaly, mezinárodní kapitál si vyvádí zisky. Amnestie Václava Klause, tuneláři dosud v politice. Washingtonský konsensus: „Stát je nejhorší hospodář“, sofistikovaná hra západního kapitálu, počátek naší neokoloniání pozice. České podniky proti systému bezbranné, stát by mohl zakročit, ale namá prostor. Není vůle jít proti kapitálu. Demonstrace, mediálně-politicko-neziskovskářský kartel lze rozbít, ale musíte vydržet. Změna klimatu: Trump jen o peníze, transparentnost umožňuje lidem prohlédnout. Klíčové jsou informace alternativou je internet.
Obsah:
V pátek oslavila 80. narozeniny herečka Jaroslava Obermaierová. Koho považuje za největší české herce, co si myslí o nekonečných seriálech a za co kritizuje dnešní režim?
Všechno nejlepší k vašemu jubileu, paní Obermaierová. Jsme rádi, že vás máme. Stejně jako jsme měli rádi další čestné umělce, kteří se bez cenzury vyjadřovali ke svinstvům dnešního režimu.
Útočníci přišli za úsvitu a město rychle obsadili. Muži byli odděleni od žen a zastřeleni. Jeden z útočníků otevřel dveře jednoho z domů a našel tam stojícího starého muže. Zastřelil ho. ‚Udělalo mu to radost,‘ řekl později očitý svědek útoku.
Brzy bylo město prázdné – všech 5 000 obyvatel bylo buď zabito, nebo vyhnáno; ti, kteří přežili, byli naloženi na nákladní vozy a odvezeni do Gazy. Prázdné domy byly vypleněny. ‚Byli jsme velmi šťastní,‘ řekl poté jeden z účastníků. ‚Když si to nevezmeš ty, vezme si to někdo jiný. Nemáš pocit, že bys to musel vracet. Oni se už nevrátí.‘
Zní to jako příběh vytržený z titulních stránek dnešních novin, jeden z mnoha takových příběhů – příliš mnoho na to, aby se daly spočítat – popisujících zvěrstva páchaná na civilním obyvatelstvu izraelských měst a kibuců sousedících s pásmem Gazy ovládaným hnutím Hamás. Ale není tomu tak. Jedná se naopak o vzpomínky Yaakova Sharetta, syna Mosheho Sharetta, jednoho z otců Izraele, signatáře izraelské Deklarace nezávislosti a prvního izraelského ministra zahraničí a druhého premiéra. Yaakov Sharett vyprávěl o dobytí arabského města Bersheeba v roce 1948 izraelskými vojáky během izraelské války za nezávislost.
Obsah:
Projev spisovatelky Lenky Procházkové z 15. března 2026 je emocionálně silným, avšak historicky nebezpečně selektivním konstruktem. Autorka v něm buduje obraz Československa jako nevinného ostrova demokracie, který byl bez varování napaden cizím „virem“. Pokud se však na období let 1918–1938 podíváme optikou reálpolitiky, zjistíme, že katastrofa Mnichova nebyla bleskem z čistého nebe, ale logickým vyústěním řady strategických a vnitřních selhání české politické elity.
Válka, která vypukla v západní Asii v poslední den zimy, se okamžitě rozšířila i mimo tento region. Útok Spojených států a Izraele na Írán představuje zlomový bod ve světové politice, a to i na pozadí stále se rozšiřujících bouřlivých konfliktů 21. století. Poslední zbývající normy – a dokonce i formální rituály, jako je vymýšlení záminky k útoku – byly demonstrativně odhozeny stranou. Svět vstoupil do skutečně dravé éry, v níž ambice omezují pouze hranice vlastní síly. Přisuzovat tento historický posun charakteristikám určitých vůdců by znamenalo jej podceňovat. Jednotlivci neurčují ducha doby; epocha vynáší do popředí určité osobnosti.
Milí přátelé, naše dnešní shromáždění není tak početné, jako bylo to sobotní kratochvilné na Letné, které podporovalo zbrojení. My podporujeme mír. Přicházíme sem každý rok, abychom si společně připomněli, že poplašné sirény, které se 24. března 1999 rozezněly nad nočním Bělehradem ohlásily nové přetváření světa. To, co moralista Havel legalizoval jako etický zásah, se stalo precedentem pro všechny další mocenské svévole. Z nich pouze intervence v Libyi (2011) měla mandát Rady bezpečnosti k použití síly pro ochranu civilistů. Plukovníka Kaddáfiho to ovšem neochránilo. Ostatní intervence šířily demokracii a svobodu bez mandátu.
Zdeněk Svěrák má 90, což dnes už u nás doma ví i ten pověstný Nerudův v chodníku kvádr žulový. Se Zdeňkem Svěrákem a Divadlem Járy Cimrmana to mám zhruba stejně jako každý Čech mé generace (Husákových dětí) – tedy až na ten rodový dar, který má naše poměrně nenápadná a neumělecký rodina: dar forrestgumpovství. Protože můj táta byl kdysi na ZŠ spolužákem kulisáka posléze provozního ředitele DJC Václava Kotka (otce dnešní hvězdy DJC a české kultury Vojty Kotka), měl jsem možnost dostat se protekčně do DJC, kdykoli jsem chtěl. Což ale mělo svou hranici, na kterou jsem narazil, když jsem se tam po maturitě chtěl dostat jako kulisák, ale v DJC měli plno. (Na druhou stranu jsem touž dobou zcela náhodou, jako běžný cestující metra, byl svědkem natáčení posléze slavné scény z oscarového filmu Kolja.)
Obsah:
Obsah:
Dějiny píší vítězové. V první světové válce bojovaly Československé legie na straně budoucích vítězů. Po vzniku Československé republiky vytvořily legie páteř její armády. Téměř v každé obci však už během války začaly vznikat pomníky se jmény vojáků, co padli za mocnářství. Byly udržovány ze sbírek, neboť nově vniklý stát těchto 220 tisíc padlých pokládal za oběti dějinného omylu.
Dějinný omyl byl ve válce poražen a za její rozpoutání potrestán. Zanedlouho se ale ukázalo, že nějaké viry trest přežily a našly si nové hostitelské buňky. Varovné hlasy, které detekovaly přípravnou fázi k vytváření dalšího dějinného omylu, však byly zakřiknuty. A šíření viru byl poskytnut prostor i čas, aby vyvolal další světovou válku.
Dnes uplynulo 87 let od vjezdu německého tančíku s chlapem v černé kombinéze ve věži na náměstí mého tehdejšího bydliště. Za ním dupala pěchota, jejíž večerní čepobití se pak neslo nad městem z kasáren snad až do konce války. Mám sice v paměti zvukový vjem čepobití, ale žádný zvukový doprovod z davu na chodníku. Přihlížející asi na rozdíl od henleinovské chátry mlčeli. Později jsem se dověděl, že o den dříve se od Československa odtrhlo Slovensko. A včera jsem zaznamenal v České televizi připomínku odporu posádky ve Frýdku-Místku. To bylo vše. Dříve pravidelně připomínané výročí potupné okupace vymizelo z priorit mediálního zájmu.
Existují názory, že národ byl vymyšlen a jedná se o projekt sociálního inženýrství. Ovšem kdyby sociálno nebylo na novou sociální entitu zralé, tak by byl jakýkoliv projekt sterilní a nerealizovatelný. Naopak intelektuální myšlenky, koncepce a teorie národa byly součástí zrání a směřování sociálna k sociální entitě – k národu. Tvůrci myšlenek o umělém konstruktu národa si snad nejsou vědomi, že filozofové a umělci, kteří ideu národa přinášeli byli součástí sociálna a idea národa byla dalším stupínkem ve vývoji sociálna. Nebo se snad tito kritici domnívají, že tento „konstrukt“ vznikl mimo sociální evoluci a přinesli ho mimozemšťané?
…
Když začne válečná hydra požírat živé lidi a z médií se začíná ozývat návodné zpravodajství, komu u toho „fandit“, je dobré se podívat na to lidské, u čeho si můžeme podat ruku. Nepřítel není nepochopitelné monstrum, je to jen člověk. Teď je tu Írán.
Obsah:
Zpráva o mučednické smrti ajatolláha Alího Chameneího dne 28. února 2026 vyvolala vlnu smutku v islámském světě i mimo něj. Téměř čtyři desetiletí působil jako strážce práva (Vali-ye Faqih) Íránské islámské republiky a vedl národ bouřlivými časy s neochvějnou vírou, hlubokými znalostmi a pevným odhodláním dodržovat zásady šíitského islámu. Jeho smrt ve věku 86 let, způsobená izraelským leteckým útokem, znamená konec jedné éry – ale jeho morální a duchovní odkaz bude i nadále osvětlovat cestu generacím muslimů hledajících spravedlnost, nezávislost a boží blízkost.
Západní média příliš dlouho pomlouvala a hanobila tohoto velkého muže. Tento esej se proto snaží uctít život a dílo tohoto svatého muže tím, že zkoumá rozměry jeho charakteru, které z něj učinily nejen politického vůdce, ale také skutečného představitele islámské etiky, oddaného služebníka Ahl al-Bayt a neúnavného pracovníka pro blaho utlačovaných, jak v Íránu, tak po celém světě.
Obsah:
~~~~~~~~~~~~
USA rozpoutaly válku na Ukrajině.
Bez ní by se Washington nemohl pokusit zničit ruskou ekonomiku, zorganizovat celosvětové odsouzení a vést zástupnou válku s cílem vykrvácet Rusko, to vše jako součást snahy o svržení jeho vlády.
Joe Biden nyní nenechal nikoho na pochybách, že je to pravda.
Prezident Spojených států potvrdil to, co Consortium News a další informují od začátku kauzy Russsiagate v roce 2016, že konečným cílem USA je svrhnout vládu Vladimira Putina.
„Proboha, ten chlap nemůže zůstat u moci,“ řekl Biden v sobotu [26. března 2022] na Královském zámku ve Varšavě.
Obsah:
Dne 29. května roku 2026 vystoupí v Praze 9 v O2 Aréně Johann Strauss Orchestra pod vedením André Rieua… Víte to? Nuže, nyní již ano…
Čeká nás nezapomenutelný večer plný hudební krásy, radosti a emocí… Tedy, pokud si zakoupíme lístek v cenové relaci od 1943 do 2590 Kč. No, proč ne, André Rieu – charismatický hnědovlasý blondýn vlnitých vlasů s okouzlujícím šarmem uvádějící a dirigující, ale což, i úspěšně živící více než stočlenný konglomerát hudebnic a hudebníků, komparsistů a technického personálu včetně šéfkuchařů, lékaře a osobního trenéra, jež na své poutí světem potěší měsíčně 2,1 milionu návštěvníků, jak se praví v propagačním materiálu, který naleznete na sítích… A naleznete-li, stanete se jedním z 22 milionů sledujících, kteří se těší z operních árií, filmové hudby, muzikálů, šlágrů, evergreenů i valčíků – a to především valčíků a operetních árií rodiny Straussů. Jsou nejžádanější náplní repertoáru. O jejich oblibě svědčí ostatně i název Rieuova hudebního tělesa: Johann Strauss Orchestra.
Ač jsem laik, v r. 2010 se mi dostalo cti, že Ústavní soud použil na podporu závěrů ústavního nálezu I.ÚS 517/10 z 15.listopadu 2010 vedle myšlenek filozofa Karla Jasperse také můj článek „Soudci už na Listopad zapomněli“, vydaný dne 19.února 2010 na Neviditelném psu (kde by paradoxně dnes již vyjít nesměl 😊). Přitakali mi tehdy, že členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 může „vydávat v jisté nebezpečí image soudcovy nestrannosti a nezávislosti“, a dlouhodobé působení předlistopadové ideologické indoktrinace může nevhodně ovlivňovat jejich myšlení dávno po změně politických poměrů.
Ještě před několika lety věřilo velmi mnoho inteligentních lidí na Zemi v protiklad komunismu a kapitalismu. Dnes víme, že sice střednědobá ekonomická efektivita (z materialistického hlediska) funguje u komunistického plánovaného hospodářství hůře než při tzv. volném trhu, avšak oba systémy vedou nakonec k chudobě většiny národa, k masivnímu drancování přírody a k vykořenění etnické příslušnosti.
Spočívají tyto zdrcující výsledky při jejich srovnání skutečně jen v rozdílných povahách těchto systémů, nebo by mohla být příčina v samotné podstatě (v demokracii), se kterou se skoro všichni političtí vůdci permanentně ohánějí?
…
Donald Trump, Vladimir Putin a představitelé dalších sedmi jaderných mocností disponují jednostrannou schopností zničit svět, což je moc, kterou by žádná země neměla mít. Ještě stále však existuje čas, jak katastrofu odvrátit. Abychom však mohli nastínit rozumný postup do budoucna, je nutné ohlédnout se osmdesát let zpět a zeptat se, proč svět nezakázal jaderné zbraně v době, kdy již bylo jasně předvídatelné, jak nebezpečná budoucnost nás čeká.
~~~~~~~~~~~~
10. února 2007, přesně před 19 lety, promluvil na 43. mnichovské bezpečnostní konferenci Vladimir Putin – poprvé v historii. Mluvil bez diplomatických dvojznačností. Projev byl zařazen do memorand CIA jako strategický signál. Obsahoval kritiku unipolárního modelu světa a rozšiřování vojenské infrastruktury NATO. Západní státy však tento signál ignorovaly. Projev ohlašoval významnou změnu v ruské zahraniční politice a signalizoval asertivnější a nezávislejší postoj na mezinárodní scéně. Západní státy však tento signál ignorovaly.
V roce 2014 Putin v diskusním klubu Valdaj rozvedl mnichovské teze a prohlásil, že svět čelí historické křižovatce: diktát jednoho, nebo skutečná multipolarita.
Obsah:
Části:
– Konflikt kolem Ukrajiny z historického pohledu
– Teheránský moment
– Čekání na druhou fázi
– Příprava na válku?
Obsah:
Moderní historie je plná událostí tak mimořádných, neobvyklých, pobuřujících a překvapivých, že má člověk chuť zvolat: jak je to možné!? Obvykle se tento výkřik jako obecný jev neobjevuje v okamžiku, kdy se takové události odehrávají, ale až o roky nebo století později: jak je to možné!?
…
– Proč se děje nemyslitelné
– Proč nevíme všechno
– Proč je dnes irelevantní myslet na nemyslitelné
…
Obsah:
Obsah:
Před týdnem zemřel v Dublinu rodilý Slovák ze židovské rodiny Joe Veselský, rozený Jozef Weiss (1918 – 2026), který jako 107 letý byl nejstarší rodilý Slovák i občan Irska, kam emigroval roku 1949.
A takhle to máte pořád, podívejte se do statistik věkových rekordů: narozen(a u nás, odsunut/a do Vídně, Neumarktu, Norimberka, Karlsruhe, Bernu, nebo narozen/a u nás, emigroval/a před nacisty nebo stalinisty do Buenos Aires, Londýna, státu Washington nebo Minnesota. Moje rodná země opakovaně rodí nejstarší občany států západu.
Recept na dlouhý život? Naroďte se u nás – ale včas zahněte kramle za kopečky!
Obsah:
Na začátku tohoto roku je jasnější než kdy jindy, že radost a naděje se od sebe vzdalují. Radost existuje, ale bez naděje trvá jen tak dlouho, jako hořící zápalka. Když nastane noc, radost musí vzít prášky na spaní, aby mohla usnout. Pokud se dobře podíváme, můžeme najít i naději, ale bez radosti vypadá naděje jako bezdomovec zabalený do smutných, starých hadrů.
Kdo způsobil rozvod mezi radostí a nadějí? Nevím, ale jsem si jistý dvěma věcmi. Za prvé, progresivní transformace světa musí být výsledkem vzájemného doplňování radosti a naděje. Za druhé, progresivní transformace světa nikdy nebude výsledkem nenávisti nebo zoufalství.
Tento text je filozofickou reflexí útoku na Venezuelu a operace změny režimu v Íránu. Jsem si jistý, že nyní, když se podíváme na to, co se děje v globální politice, si všichni konečně uvědomili, že mezinárodní právo již neexistuje. Už neexistuje.
Mezinárodní právo je smlouva mezi velmocemi, které jsou schopny v praxi bránit svou suverenitu. Tyto mocnosti definují pravidla – pro sebe i pro všechny ostatní – co je a co není přípustné. A dodržují je. Takové právo funguje taktně, pokud je mezi velmocemi zachována rovnováha.
Obsah:
Obsah:
~~~~~~~~~~~~
Pan Jemelík píše v posledním odstavci svého článku: ... "mezi odpůrci sjezdu se nápadně často vyskytují nepřátelé bojující Ukrajiny" ...…
Vondráček a Padevět: Autoři pouze reprodukují německou obhajovací agendu (nakydat co nejvíce hnoje na Čechy, aby německé zločiny byly zapomenuty).…
Sudetoněmecké krajanské sdružení / Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband / SL je nepochybně cizí moc. /* Podle návrhu usnesení poslanecké sněmovny (18.…
Společné prohlášení Ruské federace a Čínské lidové republiky o vytvoření multipolárního světa a nového typu mezinárodních vztahů - český překlad:…
Malé doplnění zpráv a jedna obrazová příloha. Izraelské síly v pondělí (18. 5. 2026) zadržely v mezinárodních vodách u Kypru…