Darja Dugina. Platónova jeskyně iluzí, ze které utekla za poznáním

Zapojením širokého spektra filozofických, teologických, sociologických a literárních perspektiv Dugina ukazuje, že rozhodnutí rozluštit iluze naší „reality“ a postavit se jim je pouze začátkem intelektuální, existenciální, duchovní a politické cesty, kterou se různí myslitelé, od starověku po modernu, odvážili podniknout.
Filosofická tzv. hermeneutická čočka a způsob života, „Eschatologický optimismus“ je orientace, které inspiruje člověka k tomu, aby se odvážil poznávat, žít a zemřít pro vyšší principy, které navždy prosvítají skrz a za hranicemi světa, za hranice jeskyně.

~~~~~~~~~~~~
Hudební intermezzo pro všechny oběti této války
Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič: Klavírní koncert č. 2 F dur, op. 102, druhá věta
~~~~~~~~~~~~

Pragmaticky pozměněný kompromis z roku 1956 by mohl rychle vyřešit otázku Kurilských ostrovů

Pozměněný kompromis z roku 1956 předložený v tomto dokumentu by prosadil zájmy Japonska i Ruska a pravděpodobně i zájmy Ameriky, ale vyžaduje, aby Rusko učinilo první krok neformálním předložením tohoto návrhu.

Abychom shrnuli pozměněný kompromis z roku 1956, který je navrhován, Japonsko by získalo Šikotan a Habomaiské ostrovy výměnou za vzdání se svých nároků na Kunašir a Iturup, což by bylo zmírněno vytvořením NISEC a privilegovaným přístupem ke zdrojům ruského Dálného východu. Po jeho plném provedení by tento (pravděpodobně postupný) plán preventivně zabránil ruské závislosti na Číně a zároveň snížil závislost Japonska na USA, a tím by vzájemně posílil jejich suverenitu.

USA a 4. červenec – zapomenutý význam nezávislosti

Ráno 4. července 1776 se ve Filadelfii sešlo padesát šest mužů, kteří podepsali dokument, jenž dokázal něco, co se žádnému politickému textu té doby nepodařilo dotáhnout do konce: proměnit seznam administrativních stížností ve filozofii vládnutí. Deklarace nezávislosti je dnes připomínána především díky svým úvodním řádkům – samozřejmým pravdám, nezcizitelným právům a právu na hledání štěstí. Ve své podstatě je však tento dokument něčím jednodušším a rozhořčenějším. Z jeho přibližně 1 340 slov tvoří více než polovinu obžaloba proti Jiřímu III., seznam konkrétních činů, o nichž se Thomas Jefferson a Kontinentální kongres domnívali, že již porušily smlouvu mezi korunou a koloniemi ještě předtím, než bylo sepsáno jediné slovo Deklarace.

Nejen chlebem živ je člověk

Slovo Wagner je německé příjmení (původně povolání kolář), jméno slavného hudebního skladatele, o kterém je příspěvek, nebo název novodobé ruské žoldnéřské skupiny. K nejznámějším výrokům Wagnera skladatele patří: Radost není ve věcech; je v nás. Představivost vytváří realitu a Jen silní znají lásku.

Kontroverze kolem Richarda Wagnera je celá desetiletí soustředěna na jeho intenzivní antisemitské texty, jeho pozdější přijetí jako oblíbené kulturní osobnosti nacistickou stranou a na úzkou spolupráci s židovskými hudebníky a umělci. Mezi nimi byli Hermann Levi (dirigoval premiéru opery Parsifal), pianista Joseph Rubinstein a zázračné dítě Carl Tausig. Klíčové prvky kontroverze obsahuje Wagnerova esej Das Judenthum in der Musik (Judaismus v hudbě) z roku 1850, jeho osobní útoky na tehdejší (současné) židovské hudebníky a probíhající debata o oddělení jeho monumentálních hudebních úspěchů od jeho bigotnosti.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Hudební ukázka: Předehra „Der fliegende Holländer“

Hybridní mír: Soukromé zprostředkování ve fragmentovaném světě


Mediace v ozbrojených konfliktech je téměř stejně stará jako konflikty samotné. Ústředním příběhem Homérovy „Iliady“, nejstaršího beletristického díla západního kánonu, je Odysseova mediace ve sporu mezi řeckým velitelem Agamemnónem a Achillem – nejmocnějším z řeckých válečníků a vůdcem jednoho z nejmocnějších řeckých vojsk. Mnohé epizody, které si z tohoto příběhu pamatujeme, od Heleny Trójské po trójského koně, se v „Iliadě“ objevují pouze jako retrospektiva nebo předzvěst; ústřední osou, kolem níž se příběh točí, je právě zprostředkování. Většina konfliktů od té doby zahrnovala zprostředkování toho či onoho druhu.

Nositelé hodnot, nebo státem podporované mafiánství?

Kdysi žil v obci Hrádek můj děd, muž jménem Jan Stonawski. Ten chtěl vnést světlo mezi tehdejší obyvatele chudé horské obce, kde živitelé rodin – vesměs zaměstnanci kamenolomů a železáren – brzy umírali na následky tvrdé práce a častý alkoholismus, k němuž se hojně uchylovali. Jeho stoupenci se v meziválečném období sdružili v nezávislý náboženský spolek mající sídlo přímo sousedící s pozemky jeho pracně zbudovaného domku. Mohutné zavedené náboženské organizace tehdejší doby se totiž zabývali především vlastní prosperitou a tento chudý lid nemohli nijak oslovit (viz historické prameny a Paměti Jana Stonavského).

Po komunistickém převratu byly nezávislé spolky rušeny a tak měl tento spolek roku 1951 jedinou možnost – předat svůj majetek a včlenit se do jedné se zavedených náboženských organizací spolupracujících s režimem. To tedy, s příslibem určité autonomie, spolek učinil. Příslušná náboženská organizace však, nejenže svůj příslib autonomie nedodržela, ale „neposlušné“ nezávisle se shromažďující členy roku 1953 vyloučila – tedy zatlačila do disentu. Tenkrát ještě nebyl znám pojem „tunelování“, avšak co jiného to bylo než vytunelování majetku a vlivu nynější Církví bratrskou. Vyloučením mj. i našeho rodu došlo k tomu, že jsem se narodil do disidentské rodiny (viz jmenovitě „Sborník archivu bezpečnostních složek 7/2009“, str.120, odst.2,3).

105 let KS Číny

1. července 2026 si Čína připomněla 105. výročí založení Komunistické strany Číny. Nemohl jsem osobně navštívit posvátné místo revoluční Číny Jen-an (Yan’an), které jsem plánoval navštívit v červnu. Měl záměr napsat příspěvek do připravované knihy a k tomuto výročí.

Jen-an (čínsky Yan’an) je významná městská prefektura v provincii Šen-si. Leží na středním toku Žluté řeky na severu střední Číny. Žije zde přibližně 2,3 milionu obyvatel na rozloze přes 37 000 km². Město je opředeno legendami a je považováno za kolébku čínské civilizace. Podle pověstí zde žil Žlutý císař a nachází se zde jeho mauzoleum. Moderní dějiny města jsou definovány rolí základny KS Číny v letech 1935–1948, a koncem Dlouhého pochodu v roce 1936.

Třídní boj v lidské evoluci

,,,
Liberální demokracie není ani liberální, ani demokratická.
Neomarxizmem je nazýváno cokoliv, co se nelíbí kapitalistické propagandě. Správně a původně je neomarxizmem syntéza ranného Marxe (filozofie člověka) a psychoanalýzy. Vrcholným představitelem neomarxizmu je Erich Fromm.
Společenský systém před listopadem 1989 je chybně nazýván komunizmem. Částečně to je projev nevzdělanosti, částečně to je propagandistický záměr.

Prečo vojna?

OSNOVA

– Korešpondencia Einsteina a Freuda
– Immanuel Kant: K večnému mieru
– Koncepcia Jeffreyho Sachsa o zásadách medzinárodného práva
– Otvorený list Jeffreyho Sachsa Friedrichovi Merzovi
– Vojnové konflikty: víťazstvo emócie nad rozumom
– Nástrahy Thukydidovej pasce
– Pápež Lev XIV: Encyklika Humanitas
– Odlišné spôsoby myslenia

Nová doba žádá nové dějiny

Občas v autě poslouchám Český rozhlas, většinou regionální stanici Liberec. Od čtyř do pěti odpoledne tam vysílají skvělou show – Humoriádu. Býval to navíc přibližně čas, který jsem trávil na cestě ze zaměstnání domů, tedy z Motola do Vršovic.

Nějakým omylem jsem se však tentokrát zaposlouchal do rozhovoru Libora Boučka s architektem Danielem Libeskindem na Radiožurnálu. Některé teze mě šokovaly natolik – i když jsme už zvyklí na ledacos, že? –, že jsem si rozhovor znovu vyhledal na internetu.

Nakonec to tedy byla také humoriáda. Jen zřejmě neúmyslná.

Ze sporu Ukrajiny a Polska mají jistě radost v Moskvě

Obsah:

  1. Jan Rychlík: Chceme žít jako lidé, volali dělníci v Poznani v roce 1956
  2. Jan Rychlík: Ze sporu Ukrajiny a Polska mají jistě radost v Moskvě
  3. Andrew Korybko: Polsko by mohlo rychle denacifikovat Ukrajinu bez jediného výstřelu, ale Tusk to odmítá udělat

Od racionality k rituálu – demodernizace politiky

Konec druhé světové války urychlil moderní vývoj většiny kapitalistických zemí a vedl ke vzniku sociálního státu. Ten byl nejen znakem společenského pokroku, ale sloužil také jako opora proti socioekonomické alternativě, kterou představoval SSSR a socialistické státy východní Evropy. Kapitalistická třída byla nucena zmírnit své ambice – především ze strachu z komunismu.

Sovětský politický, ekonomický a sociální systém se jevil jako životaschopná alternativa ke kapitalismu. Západní vůdci byli nuceni konkurovat tím, že svým občanům nabízeli bezprecedentní ekonomická a sociální práva. Rozpad SSSR – a s ním i zánik socioekonomické alternativy ke kapitalismu – měl na obyvatelstvo většiny západních zemí demodernizační účinek. Otevřel dveře agresivní globalizaci neoliberálních ekonomických politik, prohlubování nerovností a masivnímu přesunu bohatství z veřejné sféry do soukromého vlastnictví.

Orwell otevřeně o totalitě tři roky před napsáním knihy „1984“, z které se stala příručka

Orwell by dnes svůj román asi nazval 2024.
Nový světový řád, do kterého tlačí svět malá skupina lidí mající finační moc, nelze nazvat fašismem, ale digitální a otrockou kontrolou nad člověkem, myšlenky zlaté miliardy a redukce populace.
Neodpovídá to myšlenkám nacismu?
Málokdo ale ví, že Orwell napsal už v roce 1944 dopis jistému Noelu Willmettovi, jenž se ptal, zda totalita, uctívání vůdců etc. jsou skutečně na vzestupu.

Svet námesačne vošiel do obnovenej studenej vojny

Obsah:

  1. Ladislav Hohoš: Svet námesačne vošiel do obnovenej studenej vojny
  2. Wolfgang Bittner: Podvedená společnost – Jak je populace indoktrinována a připravována na válku

22. června: Tehdy a dnes

Moderátor: I když by se 22. června chtělo, dalo by se a mělo by se mluvit především o stránkách ruské historie, o tom, co jsme prožili a co prožíváme nyní, existují i některé další světové události, které nepochybně přitahují pozornost celého světa a na nichž se buduje, nebo se alespoň snaží budovat, jakousi stavbu budoucnosti, pravděpodobně celého lidstva.

Alexander Dugin: Myslím si, že současná západní politika se vyznačuje tím, že se v ní vše odehrává velmi rychle. Existuje dokonce i filozofický pojem akceleracionismus. Jde o to, že hlavní není udělat něco správně, ale udělat to rychle. A nejde jen o vlastnost samotného Trumpa. Trump zvítězil, protože velmi dobře rozumí struktuře krátkých cyklů. Současný západní člověk nedokáže dlouho soustředit svou pozornost na nic. Už není schopen přečíst knihu, článek nebo zprávu od začátku do konce. Potřebuje to velmi rychle, výstižně, poutavě a v odtržení od všeho předchozího, bez souvislosti s tím, co bude následovat.
… …

Arménie: Sametová zpověď

Po arménských parlamentních volbách v roce 2026 vydala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen veřejné prohlášení, v němž blahopřála premiérovi Nikolu Pašinjanovi. Prohlášení obsahovalo jedinou větu, která si zaslouží pozorné čtení.

*Duch sametové revoluce, kterou jste vedl v roce 2018, je živý a daří se mu.*¹

Hlava vlády EU, veřejně známá, blahopřeje úřadující hlavě státu k vedení operace změny režimu, která ho dosadila do úřadu.

Za žraloky do muzea

Bylo to kdysi, před dávnými lety, za války, to jsme byli s mladším bráškou rodiči přemístěni ze Vsetína, kde byl tatínek zaměstnán ve Zbrojovce, do Křenovic, dědiny u Slavkova… Vsetín se rodičům zdál nebezpečný, ve Zbrojovce se vyráběly součástky ke kulometům a flakům… flaky – to byly lehké protiletecké kanóny, které měly chránit větší města před nálety…-

Střípky ze světa po návratu

Cestování do zahraničí rozšiřuje obzory tím, že cestujícího vystavuje novým kulturám, jazykům a pohledům na svět. Úspěšná mezinárodní cesta vyžaduje přípravu – všeobecnou se zaměřením na nezbytné dokumenty, měnu a místní zvyky – aby byl zajištěn hladký a obohacující zážitek a specifickou se zaměřením na cíl cesty, který má většinově turistický, menšinově studijní a dnes, v době antropologické války a idealizace vědění, výjimečně profesionální charakter.

Válka před válkou: Krize evropské civilizace začala dlouho před Ukrajinou

Když v únoru 2022 překročily ruské tanky ukrajinskou hranici, mnoho evropských lídrů označilo tuto invazi za událost, která otřásla mírem na kontinentu. Předpoklad, z něhož tento výklad vycházel, byl jasný: Evropa byla stabilní, prosperující a bezpečná, dokud vnější agresor nenarušil poválečný řád.
Tento výklad však přehlíží nepohodlnou skutečnost. Evropa neztratila sílu teprve s vypuknutím války na Ukrajině. Do té doby již k oslabení došlo. Konflikt pouze odhalil krizi, která se vyvíjela po desetiletí pod povrchem prosperity a důvěry v instituce.

Írán a USA: Podání ruky smrti

Obsah:

  1. Larry C. Johnson: Hormuzský průliv je otevřený pro íránský obchod… Ropa proudí a Írán dostává zaplaceno
  2. The Cradle: Netanjahu varuje, že boj proti Íránu „neskončil“
  3. Karim Bettache: Podání ruky smrti: Írán a fatální chyba vyjednávání se zlem

Na výletě u Moravských Chorvatů

V rámci nedělní Muzejní noci (30. máje) otevřel své brány i Chorvatský dům v jihomoravské obci Jevišovce. Najdete ji na dohled Pálavy, v úrodné nivě řeky Dyje. V 16. století do těchto končin přišli Chorvati… a setrvali zde čtyři sta let. Až… až jsme z nich stvořili nepřítele…

Před těmi čtyřmi stoletími byla jižní Morava řídce osídlena. Bylo po husitských válkách, šířily se nemoci a epidemie… Velká část jižní Moravy, Lednicko, Drnholecko, Valticko i Mikulovsko patřila Lichtenštejnům. Tehdy se jihovýchod Uher potýkal s nájezdy Osmanů i rozbroji mezi chorvatskými šlechtici a tak lidé rádi poslechli nabídky přicházející ze severních částí říše od tamního panstva…  a odcházeli do dnešního Rakouska, Maďarska, na Slovensko i na Moravu. Podnebí zde jim připadalo vlídné, podobné tomu, které opouštěli, vinné odrůdy, které si přinesli se ujaly a začaly rodit…  a šlechta prvních pět let nevyžadovala robotu…

Nenávist je zakuklená závist, že nejsme na místě nenáviděného

Nevím, jestli to tak bylo vždy, nebo až teď. Nejenom v Rusku probíhá zrada a nepřátelství, generálové a úředníci kradou, a obyčejný lid čeká na spásu z venku. Jmenované kategorie lidí jsou rozhodně sebevrazi: země se zhroutí, přijdou o všechno. V zahraničí jim bude ještě hůř.

Postřehy účastníka protestů proti sjezdu Sudetoněmeckého Landsmannschaftu

Kromě shromáždění v Pohořelicích jsem se účastnil všech protestů, samozřejmě nemohl jsem být u všech událostí. Je zapotřebí shrnout celkový obraz. Jednotlivé akce popíši odděleně.

Organizátoři Meetingu Brno umně skloubili pojmy Festival smíření a Sjezd Sudetoněmeckého landsmannschaftu. Kontraverzní sjezd měl být součástí jakéhosi festivalu a zaniknout v jásotu písní tanečních souborů, pojídání knedlíků s vepřovým a cinkotu sklenic s vínem. Zahájení na brněnském nádraží mělo vzdát úctu obětem vypravovaným německými nacisty z tohoto místa do vyhlazovacích táborů. Kromě Posselta byl přítomen i sir Winton, vnuk diplomata, který zachránil odjezdem do Anglie židovské děti. Potom nějací čeští politici.

Začalo to lží: Pearl Harbor a 11. září

V čísle 17/2003 časopisu Zeit-Fragen se Ronda Haubenová správně ptá, zda je náhoda, že Bushova administrativa zatajuje zprávu o vyšetřování 11. září. Události z 11. září a způsob, jakým byly zvládnuty, se nápadně podobají japonskému „náhlému útoku“ na Pearl Harbor v roce 1941: Pobouření nad Pearl Harborem přivedlo americkou populaci, která do té doby více než 80 % odmítala vstup Ameriky do války, na stranu Rooseveltovy administrativy. Oprávněný zármutek a pobouření nad tragédií 11. září 2001 a jejími oběťmi způsobily, že invaze do Afghánistánu, která porušila mezinárodní právo, se velké části americké populace jevila jako nezbytná „obrana“ a umožnila Bushovi vyhlásit 30-40letou dobyvačnou kampaň maskovanou jako „válka proti teroru“. A: „11. září“ posloužilo Bushovu týmu jako záminka k vytvoření a rozšíření represivního aparátu policejního státu v USA.

Obecně řečeno, od roku 1945 se v učebnicích dějepisu v našich školách učí, že v roce 1941 militarističtí Japonci ve spolku se zlým Hitlerem a zlým Mussolinim zrádně a bez varování zaútočili na mírumilovné USA, čímž USA zatáhli do druhé světové války. Do jaké míry je toto líčení falšováním historie, a dokonce jejím úmyslným zkreslováním, ukázala již v roce 1947 kniha Pearl Harbor: Příběh tajné války od historika George Morgensterna, PhD . Mělo se to vědět!

Pořádejme sudetoněmecké srazy častěji

Sudetoněmecký krajanský sněm máme úspěšně za se­bou. Snažilo se ho narušit několik stovek odpůrců, vět­šinou příznivců KSČM a SPD Tomia Okamury. Od nich se nic jiného nedalo čekat. S vy­trvalostí hodnou lepší věci stále opakují klišé o nacistic­ké okupaci a o tom, že sudet­ští Němci rozbili republiku.

Když namítáme, že ti lidé, kteří přijeli letos do Brna, v době druhé světové války ještě nebyli na světě, odpo­ vídají stereotypně, že „jejich“ zločiny nesmějí být nikdy za­ pomenuty.

Milý Pepo!

„Proč se tu tak izolujete a nejdete mezi lidi?“ zval jsem je mezi živě diskutující a neméně živě popíjející houfy. „Rád bych se také zapojil, ale bolí mě noha“ odvětil Miloš.

„Půjdeš do toho?“ dorážel jsem nedočkavě.

“Ještě nevím, dosud nejsem zcela rozhodnut“ odvětil váhavě, „sice mne neustále přemlouvají, ale na rozdíl od předešlých voleb jsem teď pouhým neznámým důchodcem z Vysočiny!“ podotkl nebývale sebekriticky a nezvykle skromě.

Vymaníme se konečně z pasti tribalismu?

Obsah:

  1. Pavel Vondráček, Jiří Padevět: Odsun Němců nebyl lidový hněv. Byla to chladnokrevná armádní vražda
  2. Zdeněk Jemelík: Možná jsem mluvil s dvojníkem Andreje Babiše
  3. Der Heiligenhof: Sudetoněmecký den v Brně
  4. Niklas Perzi: Sudetští Němci: Staří duchové se vrací
  5. Arnošt Kult: Brněnské osobnosti jako zrcadlo naší malosti – vymaníme se konečně z pasti tribalismu?

Po přehlídce

Všichni dobře víme, že život není spravedlivý. Proto mluvit a psát o spravedlnosti je zbytečné To je dnes obzvlášť patrné i na největší umělecké výstavě světa, Benátském bienále. Stačí pohled na Giardini della Biennale. Proto jsem se rozhodl tam nejet a pokračovat přímo k dceři, bydlící v jednom z nejkrásnějších regionů Itálie.

Dnes, kdy vzniká tento krátký příspěvek, 10. května, íránské velvyslanectví v Arménii pogratulovalo tiskové mluvčí Bílého domu Caroline Leavittové k narození její dcery a zároveň připomnělo americký útok na íránskou dívčí školu. Těch 168 dětí, které váš šéf vyřadil ve škole jí v Minabě a které jste zprostili viny, byly také děti. Když líbáte své dítě, myslete na matky těchto dětí, píše se ve zprávě na sociální síti X. Slavná Agatha Christie to řekla jasněji: Matčina láska k dítěti se nepodobá ničemu jinému na světě. Nezná zákon ani slitování, pronásleduje a drtí všechno, co jí stojí v cestě.

U nás jste vždy vítáni

Obsah:

  1. Zdeněk Jemelík: Samurajská bojechtivost proti míru mezi národy
  2. Pavel Šafr: U nás jste vždy vítáni
  3. Ivo Šebestík: Sudetoněmecký sjezd s přízrakem Kounicových kolejí v Brně

Naše dekrety

Už se zdálo, že náš problém jednou provždy vyřešila Česko-německá deklarace a biologie. Ústavní soud nalezl, že Edvard Beneš byl rozhodnutím mocností skutečně prezidentem, český parlament se usnesl, že se zasloužil o stát a že jeho dekrety, právní základ poválečného Československa, jsou neprolomitelné a na Slovensku je jejich zpochybňování rovnou trestné.

A najednou se Benešovy dekrety resuscitují – a k tomu ještě sudetoněmecký sjezd v Brně! Otázky kolem něho mě vrátily k tématu, které mě intenzivně zaměstnávalo před téměř dvaceti lety. Dnes mě více zajímá jeho sociálně psychologický a kulturně politický kontext.

Znovuzrození Rakousko-Uherska v rámci EU

Nápady na oživení vlivu Rakouska-Uherska opět rozvířily evropskou politiku. Péter Magyar, který vyhrál maďarské volby, hodlá využít společné imperiální minulosti středoevropských zemí k posílení vazeb s Vídní a posílení role regionu v rámci EU. Jak realistické jsou tyto plány, proč prospívají Budapešti a Vídni? A jak by se mělo Rusko dívat na tuto potenciální „imperiální renesanci“ vzhledem ke své složité historii dialogu s kdysi mocnou evropskou velmocí?

Jozef Fejsak – Bůh své poutníky neopouští

Rozhodl jsem se, že o pozoruhodném pravoslavném knězi Jozefu Fejsakovi a jeho společenství povyprávím sám. Dostanu do textu víc informací, než by se vešlo při rozhovoru. A článek doplním o několik videí, které dávají leckdy lepší představu než slova.

Nuže, zde krátké vyprávění. Sebere vám pouhých osm minut, jak dnes redakce vemlouvavě píší na úvod článků.