1. Tomáš Koloc: Richard Falbr a válka
2. Tomáš Koloc: SEZNAMCÉZET „INFORMUJE“
3. Tomáš Koloc: NEJSME JAKO ONI? VE SVINSTVECH PRÁVĚ NAOPAK …

Nekrolog Richard Falbr a válka. Svět Tomáše Koloce publikoval deník Krajské listy 28. května 2026

Richard Falbr a válka

Foto: Se svolením České televize
Popisek: Richard Falbr

Zemřel Richard Falbr. Většina naší (Husákovy) a starších generací si ho bude nejspíš pamatovat jako odborářského vůdce z 90. let, jednoho z prvních senátorů a europoslanců. Později jsem se o něm dozvěděl charakterizující drobnost, že jako studentský činovník z doby Pražského jara byl po činu Jana Palacha jedním z nemnoha, kteří se kvůli dalšímu nesení jeho poselství snažili dostat do kontaktu s tímto umírajícím svědomím národa. Já ale dneska chci Richarda Falbra jmenovat v rámci jiné skupiny – skupiny dětí, které se narodily kvůli světové válce.

Ve svém článku, napsaném k prvnímu výročí otevřené války na Ukrajině, jsem vypočetl:

… Zpěvák Josef Laufer a odborář Richard Falbr se narodili jako děti vojáků československé zahraniční armády a španělských matek-emigrantek před Francovým fašistickým režimem. Zpěvák Miroslav Žbirka, politici John Bok a Jan Kavan, zpěvačka Jana Lewitová a fyzioterapeutka Helena Lewitová se narodili jako děti vojáků československé zahraniční armády ve Velké Británii a britských matek. Religionista Ivan Štampach a zpěvák Vladimír Mišík přišli na svět jako synové amerických vojáků, osvobozujících ČSR, a Češek. Kytarista Štěpán Rak je synem člena a členky Rudé armády, kteří hned po osvobození Prahy dostali rozkaz vrátit se okamžitě do SSSR. Novorozence, který nebyl schopný převozu, se ujala česká rodina Rakova. Richarda Tesaříka, rodiče, příslušníci Svobodova 1. československého armádního sboru (podle vlastních slov pozdějšího zakladatele skupiny Yo Yo Band) zplodili po frontové svatbě v tanku.

Režisér a scenárista Jindřich Mann se narodil jako syn polskožidovského spisovatele Ludvíka Aškenazyho, který vstoupil do československé zahraniční armády v Haliči a došel s ní až do Prahy, a Leonie Mannové, jejíž otec, německý spisovatel Heinrich Mann, který do první čs. republiky utekl před Hitlerem, pak odešel do USA a rodinu nechal v Praze. Podobný osud měl scenárista a zakladatel televize Nova Vladimír Železný, který se zrodil jako dítě polskožidovského vojáka československé zahraniční armády v SSSR a ruské zdravotní sestry, která ho ošetřovala, když se léčil ze svých zranění. Stejným způsobem (z nebezpečí smrti v gulagu, kam byli před válkou zavíráni všichni ilegální imigranti do SSSR, se dostal vstupem do Svobodovy armády) do naší země doputovali i otec a strýc divadelníka Arnošta Goldflama, židovští uprchlíci do SSSR původem z Rakouska.

Herečka Uršula Kluková se narodila ze vztahu Rusky a Rumuna, kteří spolu byli umístěni na otrocké práce do továrny nedaleko hranic Protektorátu Čechy a Morava, herečka Dana Syslová zase skrze lásku v jiné takové továrně totálně nasazených Češky a Francouze. Jejich herečtí kolegové Tomáš Töpfer a Táňa Fischerová se zrodili ze svazků lidí, kteří se seznámili během společného věznění v terezínském ghettu a koncentračním táboře Osvětim…“

(Zde najdete odkaz na historickovědnou publikaci potvrzující uvedený válečný původ jmenovaných.)

A tak dál a dál a dál. Stačí se jen rozhlédnout a zjistíme, že máme každý kolem sebe dětí války přehršli. Válka proti fašismu a její následky seznámily konkrétně rodiče či prarodiče těchto mých přátel: dramatička Viktoria Hradská, tlumočnice Erna Dománová, technici Jiří Rais a Petr Pick, učitelka Ester Bližňáková, moji učitelé, izraelští psychoterapeuti Jehuda Tagar a Efrat Hanegbi, historik Šlomo Sand, ba i můj kolega z Krajských listů Štěpán Cháb … Můj přítel Jan Donát je na světě pro změnu proto, že jeho dědeček (kterému jeho spolubojovník během květnového povstání 1945 omylem prostřelil plíci) utekl na noc z nemocnice za svou manželkou, a aby si dokázal, že ještě žije, zplodil doma Janovu maminku …

Jakou že to má všechno souvislost s tématem odchodu známého odboráře a politika ČSSD?

V roce 2019 zemřela Táňa Fischerová, v roce 2021 Miroslav Žbirka, 2024 Josef Laufer, letos v lednu Ivan Štampach – a před zmíněnými dvěma týdny Richard Falbr. Od konce poslední světové války uplynul celý lidský život – 81 let a ta rok od roku narůstající číslice má neúprosný důsledek: Těch, kdo si světovou válku pamatují, je tedy už málo. A z toho mála je zase jen málo ochotno říct nahlas, že válka byla a je největší existující svinstvo na Zemi. I pro tuto plachost traumatizovaných očitých svědků i našich živých následků války už tu bohužel zas máme nové genocidní konflikty a nové otrocké robotárny, v nichž se – pokud mají to štěstí a přežijí – rodí nové děti nových válek.

Rád bych proto vyzval pamětníky i děti poslední světové války, které ještě žijí, aby o ní podávaly svědectví – anebo aby nové války aspoň nepodporovaly. Což se sice týká naprosté menšiny uvedených jmen, ale sem tam mezi nimi najdeme i takové. Richard Falbr mezi tyto výjimky samozřejmě nepatřil. I proto vzdávám čest jeho památce celoživotního vymahače morální imperativu, že lidé obdaření mocí se k těm méně obdařeným mají chovat jako lidé. Vyprošuji mu lehkou cestu do Nebe …

Zdroje: Seznam.cz, Wikipedia, Ustr.cz, Adam Hradilek: Židé v Gulagu, autorovy rozhovory s Jindřichem Mannem, Miroslavem Žbirkou, Táňou Fischerovou, Viktorií Hradskou, Ernou Dománovou, Jiřím Raisem, Petrem Pickem, Ester Bližňákovou, Jehudou Tagarem a Efrat Hanegbi, Štěpánem Chábem, Janem Donátem

Zpět na obsah

Příspěvek SEZNAMCÉZET „INFORMUJE“ zveřejnil Tomáš Koloc na svém Facebooku 21. května 2026

SEZNAMCÉZET „INFORMUJE“

Ukázka práce „seriózního“ kamenného mainstreamového tisku. Podle Seznamucézet Írán zaútočil na „Nachičevan v Arménii“. Každý, kdo si alespoň trochu pamatuje středoškolský zeměpis, ví, že Nachičevan a celá jeho oblast neleží v Arménii, ale v Ázerbájdžánu – je to jeho exkláva na jih od Arménie. Kromě toho – Írán by na Arménii, svého nejtěsnějšího spojence, nikdy neútočil, naopak na jednoho ze svých úhlavních přátel, Ázerbájdžán, si zaútočí s gustem. Tož takovouhle kvalitku mainstreamový Seznamcézet těm z Vás, kdo ho s bezelstně čtou (a někteří mu za to dokonce i platí) předkládá k důvěryplné konzumaci. Dobrou chuť:-(

Zpět na obsah

Příspěvek NEJSME JAKO ONI? VE SVINSTVECH PRÁVĚ NAOPAK … zveřejnil Tomáš Koloc na svém Facebooku 26. května 2026

NEJSME JAKO ONI? VE SVINSTVECH PRÁVĚ NAOPAK …

Ráno jsem se v mainstreamtisku dočetl, že zemřel první rektor Technické univerzity v Ostravě. K večeru se dočítám upřesnění: byl to první POLISTOPADOVÝ rektor univerzity (založené 1849). V té souvislosti jsem si vzpomněl, jak někdy zkraje roku 1990 (tedy v době, kdy se nebožtík ujímal svého úřadu v čele tehdy už slavné školy), dostala moje sestra, žákyně 3. třídy ZŠ, ve vlastivědě otázku, jak se jmenoval první prezident naší republiky. Samozřejmě odpověděla tak, jak české žáčky efektivně zmasírovala doktrína předchozích 41 let vlády jedné strany: naším prvním „dělnickým“ prezidentem byl Klement Gottwald (a před Vítězným únorem přece nebylo nic, tak nějak nás to učili…)

Ach, jak moc se náš dnešní režim, jehož původním heslem bylo „Nejsme jako oni“ (nicméně Karel Kryl ho už tehdy nazval DEMOKRATURA) svému předchůdci v jeho doktrinářských svinstvech podobá. Posledních pár měsíců se mi dokonce zdá, že ho už předstihl…

Zpět na obsah

Tomáš Koloc (*1977) je novinář z periferie. Muž, který se vedle psaní dlouhodobě věnuje sociální práci, a zná tvrdý život lidí na okraji z první ruky. Pracoval jako učitel, knihovník, festivalový, deníkový, časopisecký, rozhlasový i knižní redaktor, překladatel a sociální terapeut. Osobně zakusil i exekuci a tématu se poté začal důkladně věnovat. Nejen k exekucím v Česku nabízí pozoruhodné postřehy. Vyšly mu tři sbírky básní a krátkých poetických próz: Osek (2001), Někdy je to blízko (2003),  a Nárožní výbor (2021). Pravidelně publikuje v denících Krajské listy a Nové slovo, v týdeníku Disput a na svém účtu na Facebooku.