1. Karim Bettache: Nejděsivější věc, jakou jsem kdy zažil: Vědí, co uděláš, ještě než to uděláš
2. Onur Özersin: Konec anonymity na státem ověřeném internetu

Eseja Karim Bettache The Scariest Thing I’ve Ever Witnessed: They Know What You Will Do Before You Do It vyšel ve věstníku BettBeat’s Newsletter 1. července 2026. Český překlad publikoval server Zvědavec 2. července 2026.

Nejděsivější věc, jakou jsem kdy zažil: Vědí, co uděláš, ještě než to uděláš

Seminární místnost

Na semináři o umělé inteligenci na mé univerzitě jsem předložil tři své fotografie: jednu zepředu, jednu z profilu a jednu, na které se usmívám. Během asi jedné minuty systém vygenerovala video, na kterém jsem byl já. To, co jsem viděl, nebyla jen hrubá aproximace. Mikropohyby mého obličeje, mírná asymetrie mého úsměvu, způsob, jakým se mi v koutcích očí tvoří vrásky – to vše bylo reprodukováno s takovou přesností, že mi z toho naskočila husí kůže. Vložil jsem do systému tři statické snímky a on mi vrátil mě samotného.

Jsem psycholog. Vím, co znamená předpovídání chování. Chápu, jaký dopad mají rozsáhlé datové soubory na pojetí jedinečnosti jednotlivce. Ale když jsem seděl v té seminární místnosti a sledoval, jak se na obrazovce hýbe můj vlastní obličej, který jsem sám neanimoval, něco se změnilo v mém chápání toho, kde se nacházíme a kam směřujeme. Necítil jsem vzrušení. Cítil jsem ten specifický strach člověka, který právě pochopil podstatu klece, kterou kolem něj staví.

Buďme upřímní ohledně toho, co se děje. Otázkou není, zda umělá inteligence dokáže lidské chování předpovídat. To už dokáže, a to s přesností, která by měla děsit každého, kdo stále věří v pojem soukromého já. Otázkou je, komu tato schopnost patří, čím zájmům slouží a jaký svět s ní její majitelé budují.

Jsme předvídatelnější, než si uvědomujeme

Lidé jsou, jak ví každý seriózní badatel v oblasti behaviorálních věd, mnohem předvídatelnější, než si rádi myslíme. Jsme bytosti založené na vzorcích, opakování a čitelných zvycích. Já, které vnímáme jako svrchované a spontánní, je v souhrnu překvapivě konzistentní. Naše chování běžně spouštějí jemné podněty v našem prostředí, aniž bychom si toho byli vědomi, zatímco my výslednou akci vnímáme jako svobodnou a suverénní volbu. Velká data to o nás odhalila dlouho předtím, než přišla současná generace systémů umělé inteligence, aby jich využila.

Co se změnilo, je rozsah a detailnost tohoto využívání. Výzkumníci již prokázali, že systémy umělé inteligence dokážou předpovědět zvuk lidského hlasu pouze na základě fotografie, což odvozují z akustických vlastností hrdla, tvaru ústní dutiny, struktury obličeje, a z těchto fyzických skutečností rekonstruují něco, co by žádný statický obraz nikdy neměl obsahovat. S tímto odvozením jsme nesouhlasili. Nevěděli jsme, že je to možné. Technologie se nás na to neptala.

Toto narušení soukromí probíhá v obou směrech. Již v roce 2022, ještě než měla většina lidí důvod věnovat tomu pozornost, dokázala umělá inteligence pouze na základě zvuku vašeho hlasu rekonstruovat vaši tvář. Vaše nitro bylo již zvenčí čitelné.

Stroj na předcházení zločinům

Zvažte nyní, co se stane možným, když do systému umělé inteligence vložíte ne tisíce, ale miliony hodin záznamů z terapie, vězeňských nahrávek, kamerových záznamů z vazebních zařízení, klinických rozhovorů s lidmi, kteří spáchali krádeže, násilné činy nebo sexuální zneužívání. Umělá inteligence nemyslí. Nesoudí. Nachází vzorce v mikrovýrazech obličeje, v geometrii pohybu očí, v načasování určitých svalových skupin, v behaviorálních znacích tak jemných, že je žádný lidský pozorovatel nedokáže vědomě zachytit. A pak to zobecňuje. Vytváří model toho, jak vypadá budoucí zloděj ještě před krádeží. Jak vypadá budoucí pachatel zneužívání ještě před spácháním činu. Přiřazuje tvářím pravděpodobnosti.

Propojte to s chytrými kamerami, které jsou již zabudovány v našich ulicích, v našich dopravních systémech, v našich nákupních centrech, na našich pracovištích. Kamery, které nejen zaznamenávají, ale v reálném čase analyzují tváře a těla všech osob v jejich zorném poli. Upozornění, které se v policejní dispečinku spustí, neříká, že tato osoba trestný čin spáchala. Říká, že tato osoba se chová se sedmdesátiprocentní podobností s behaviorálním profilem někoho, kdo trestný čin spáchá. Philip K. Dick si to představoval v roce 1956 a nazval to sci-fi. My jsme to vybudovali a nazýváme to veřejnou bezpečností.

Maska nic nemění

Rozpoznávání obličeje je však v tuto chvíli téměř tím nejmenším problémem. Důležitější technologií je rozpoznávání chůze, biometrický systém, který identifikuje jednotlivce nikoli podle obličeje, ale podle specifického, anatomicky daného způsobu chůze. Křivost páteře, rotace boků, specifický rytmus kroku – to vše je stejně jedinečné jako otisk prstu a mnohem těžší zamaskovat. Systémy rozpoznávání chůze, které jsou v současnosti nasazeny, dokážou identifikovat osobu na bezpečnostních záznamech, i když má odvrácený obličej, zakrytý kapucí nebo skrytý za maskou. Demonstranti, kteří si při protestních akcích zakrývali obličeje, věřili, že se tím chrání. Nechránili. Systém je už dávno rozpoznal od kotníků nahoru.

Rozpoznávání chůze systému prozradí, kdo jste, i když si myslíte, že jste skryti. To, co přijde dál, jde ještě hlouběji. K tomu přidejte nově se rozvíjející obor rozpoznávání emocí v reálném čase – systémy umělé inteligence zabudované do téže infrastruktury kamerových systémů, které klasifikují emocionální stavy podle výrazu obličeje a přiřazují štítky jako rozrušení, nepřátelství, strach nebo skrývání lidem, kteří neudělali nic jiného, než že se nacházeli na veřejném prostranství.

Přesnost je to, co přinášejí investice v řádu miliard dolarů, a tyto investice jsou neúnavné. Blíží se den – blíž, než si většina lidí uvědomuje –, kdy systém přečte tisíce znaků zakódovaných ve vaší tváři, vaší chůzi, vašich mikrovýrazech a s devadesátipěti procentní jistotou prohlásí, že spácháte vraždu. Že spácháte znásilnění.

Ne že byste to udělali. Ne že byste se o to pokusili. Že to uděláte. A až bude tato prahová hodnota jistoty dosažena, tlak jednat na jejím základě bude zdrcující. Společnost to přijme jako důvod k zásahu, k zadržení, k preventivnímu odstranění, a „pre-crime“ přestane být dystopickou metaforou a stane se oficiální státní politikou. Systém, který označí vaši tvář za nepřátelskou, nemusí dnes mít pravdu. Stačí, aby měl pravdu v budoucnu. A je to.

Nástroj predátora

To, co jsem popsal jako událost na tom semináři, představuje pouze jeden malý aspekt toho, co je dnes technicky možné. Zvažte jinou aplikaci, takovou, která by měla přimět každého, kdo byl kdy zranitelný, aby se zastavil a zamyslel se nad jejími důsledky.

Žijeme ve světě plném predátorů. Predátorských zaměstnavatelů. Predátorských mužů. Predátorských finančních institucí. Predátorských sítí, jaké po desetiletí bez následků provozoval Jeffrey Epstein a které sloužily nejmocnějším mužům světa.

Co se stane, když predátor této třídy získá přístup k systému umělé inteligence, který byl vycvičen na tisících hodin terapeutických rozhovorů s oběťmi zneužívání, s lidmi, kteří se stali oběťmi obchodu s lidmi, s jedinci, jejichž psychická minulost z nich udělala terče?

Systém se učí, jak zranitelnost vypadá zvenčí. Učí se, jakým specifickým způsobem se ve veřejném prostoru pohybuje člověk, který byl vychován k poslušnosti. Učí se rozpoznávat výraz tváře, který prozrazuje osamělost, nízké sebevědomí, někoho, kdo se nebude bránit, nebo komu nikdo neuvěří, kdyby se bránil.

Nyní si představte, že tento systém je zabudován do brýlí. Vejděte do místnosti. Překryvný obraz dravci ukáže, kdo je slabý.

Palantir a architektura kontroly

Palantir není hypotetický příklad. Je to společnost s aktuální tržní hodnotou v řádu stovek miliard dolarů, s hlubokými smluvními vztahy s americkou armádou, CIA, FBI, Mossadem, MI6 a Imigračním a celním úřadem (ICE) a s produktovou řadou speciálně navrženou k tomu, co jsem právě popsal.

Její platforma Gotham shromažďuje data z daňových záznamů, registrů motorových vozidel, pracovních historií, vzdělávacích záznamů, imigračního statusu, objednaných účtů na sociálních médiích včetně soukromých zpráv a historie polohy a syntetizuje je do individuálních spisů, které lze prohledávat podle tetování, čtvrti, spojení nebo pohybových vzorců. Její aplikace pro prosazování imigračních předpisů, nazvaná ELITE, vyplňuje mapu tím, co označuje jako cíle k deportaci, a každému z nich přiřazuje skóre spolehlivosti odhadnuté pravděpodobnost, že daná adresa je místem, kde daná osoba v současné době přespává. Slovo cíl je jejich, ne moje.

Nejedná se o systém vybudovaný pro národní bezpečnost v jakémkoli smysluplném významu tohoto pojmu. Národní bezpečnost byla pouze záminkou pro jeho vybudování. Ve skutečnosti však tento systém činí obyvatelstvo přehledným, tříditelným a zpracovatelným pro kohokoli, kdo s nám má smlouvu. V současné době mezi držitele těchto smluv patří i administrativa, která již prokázala svou ochotu použít tyto nástroje proti studentům, kteří se zúčastnili nesprávné demonstrace, akademikům, kteří podepsali nesprávný dopis, a imigrantům, jejichž jediným zločinem bylo, že žili bez dokladů v zemi, která po desetiletí spoléhala na jejich práci.

Retweet může vést k založení spisu

Program, který Ministerstvo zahraničí nazývá „Catch and Revoke“ („Chyť a zruš„), využívá nástroje umělé inteligence, včetně platformy zvané Babel X, k provádění automatizované analýzy sentimentu chování cizinců s vízy na sociálních médiích, včetně postgraduálních studentů a výzkumných pracovníků. Systém čte příspěvky, přiřazuje skóre záměru, označuje účty, jejichž vyjádřené názory algoritmus klasifikoval jako ohrožující, a zahajuje řízení o zrušení víza – to vše bez smysluplného lidského přezkumu. Retweet nyní může vést k založení spisu. Komentář zanechaný pod příspěvkem před třemi lety může spustit proces vyhoštění. Osoba, proti níž je řízení vedeno, nemá právo nahlédnout do algoritmu, který ji odsoudil. Algoritmus je chráněn autorským právem. Jeho vnitřní logika je obchodním tajemstvím.

Žalobce, kterému se nemůžete postavit

Tento poslední bod má takovou váhu, s níž se právní systém dosud ani nezačal vyrovnávat. Systémy umělé inteligence používané k předpovídání chování, přiřazování rizika a řízení donucovacích opatření jsou černé skříňky, a to nikoli v hovorovém smyslu, ale v technickém a právním. Společnosti, které je vyvíjejí, nemají žádnou povinnost své metody zveřejňovat. Obžalovaný, jehož zatčení bylo vyvoláno algoritmickým upozorněním, nemůže nařídit předložení trénovacích dat. Jeho právník nemůže model podrobit křížovému výslechu. Presumpce neviny, právo čelit svému žalobci, základní architektura spravedlivého procesu, jejíž zavedení si vyžádalo staletí bojů, se hroutí v okamžiku, kdy je žalobcem proprietární softwarový systém vlastněný korporací s vládní zakázkou.

Evropa se toto rozhodla zakázat, nebo tak alespoň tvrdila legislativa. Článek 5 zákona EU o umělé inteligenci, který vstoupil v platnost počátkem roku 2025, formálně zakazuje systémy umělé inteligence určené k předpovídání pravděpodobnosti, že se jednotlivec dopustí trestného činu. Mezi výjimky uvedené v textu patří terorismus, vražda, znásilnění a ozbrojená loupež. Jinými slovy, zákaz se vztahuje na méně závažné přestupky. U všeho, co stát klasifikuje jako závažné, je předpovídání povoleno.

A už víme, jak pružný se stal pojem terorismus. Ve Spojeném království byly starší ženy účastnící se demonstrací na podporu Palestiny označeny za sympatizantky teroristů, sledovány a předány do programů boje proti extremismu. Definice se rozšiřuje tak, aby zahrnovala kohokoli, koho stát považuje za nepohodlného. Jakmile to pochopíte, výjimky zákona o umělé inteligenci přestávají vypadat jako právní záruky a začínají připomínat bianco šek vystavený na jméno toho, kdo právě drží moc.

Zpětná vazba

Ve Spojených státech se ani nesnaží předstírat zákaz. A problém se zhoršuje stejným způsobem, jakým se zhoršují všechny strukturální nespravedlnosti, když jsou instituce určené k jejich omezování pod kontrolou těch, proti nimž mají působit. Systémy prediktivní policejní práce nasměrují více policistů do určitých čtvrtí. Více policistů v těchto čtvrtích vede k většímu počtu zatčení. Větší počet zatčení v těchto čtvrtích potvrzuje původní předpověď algoritmu. Data nepopisují nebezpečnou čtvrť. Data ji vytvářejí. Lidé, kteří v ní žijí, sledují, jak jsou jejich děti přesouvány z kategorie občanů do kategorie potenciálních zločinců, ještě než vůbec něco provedly.

Datové centrum Azure AI.

Epsteinova třída, která to buduje

Musíme otevřeně mluvit o tom, kdo to buduje a proč. Elon Musk. Peter Thiel, jehož jméno je synonymem pro Palantir. Donald Trump, jehož administrativa tyto nástroje nasadila s takovou rychlostí a agresivitou, že to naznačuje, že právě na tuto politickou konstelaci čekali. Benjamin Netanjahu, za jehož vlády byly systémy rozpoznávání obličeje používány ke sledování palestinských civilistů na Západním břehu, čímž vznikly databáze, které byly od té doby rozšířeny a integrovány do mezinárodních zpravodajských sítí.

OpenAI, jehož generální ředitel Sam Altman strávil roky tím, že prezentoval sebe i svou organizaci jako odpovědné a na bezpečnosti dbající správce transformativní technologie – neziskovou organizaci založenou ve prospěch lidstva –, než ji restrukturalizoval na ziskový subjekt, který nyní usiluje o tržní hodnotu, díky níž se stane jednou z nejmocnějších soukromých institucí v dějinách lidstva. Ten samý Sam Altman, jehož sestra Annie Altman ho veřejně a opakovaně obvinila ze systematického znásilňování, které začalo, když jí byly tři roky. Obvinění dosud nebyla projednána před soudem. Rovněž s nimi vážně nepočítá ani průmysl, ani tisk, ani vlády, které nyní s jeho společností spolupracují na utváření infrastruktury umělé inteligence budoucnosti.

Muž, který vytváří nástroje pro predikci a klasifikaci chování v celosvětovém měřítku, je muž, kterého se podle vlastních slov jeho sestra již od raného dětství bojí. Říká se nám, abychom tvůrcům důvěřovali. Neříká se nám, abychom se příliš podrobně zajímali, kým vlastně jsou.

Toto je „Epsteinova třída“. Není to metafora. Jeffrey Epstein byl predátor a pedofil, který po celá desetiletí provozoval v podstatě soukromou zpravodajskou operaci založenou na systematickém sexuálním zneužívání dětí superbohatými.

Základem této infrastruktury bylo vydírání. Měnou byl přístup – k tělu nezletilých a k zdokumentovaným tajemstvím nejmocnějších mužů z oblasti vědy, financí, politiky a technologie, kteří se v jeho světě pohybovali. Několik mužů, kteří dnes budují architekturu sledování 21. století, se účastnilo jeho večeří, létalo v jeho letadlech, navštěvovalo jeho ostrovy, zneužívalo jeho oběti. Někteří na okraji. Někteří podstatně blíže k jeho středu.

Epstein pochopil – a jeho hosté to pochopili po svém –, že úplná znalost člověka – jeho touhy, jeho stud, jeho tajemství, jeho zranitelnost – znamená mít nad ním naprostou moc. Tento systém vybudoval vlastníma rukama, pomocí kamer, mlčení a těl dětí. Muži, kteří s ním seděli u stolu, jej od té doby vybudovali v celosvětovém měřítku, tentokrát s datovými centry, legislativou a za spolupráce vlád. Logika vykořisťování je identická. Změnil se pouze mechanismus.

Nejedná se o samostatné aktéry sledující vlastní zájmy. Tvoří jednu třídu. Vytvořili aliance, společné investice, překrývající se členství v představenstvech a společný politický projekt, jaký třídy vytvářejí, když rozpoznají společnou příležitost. Tou příležitostí je v tomto případě naprostá informační nadvláda nad zbytkem lidstva. Datová centra, která se staví po celém jihozápadě Spojených států, ve státech Perského zálivu i v jihovýchodní Asii – obrovské, energii pohlcující stavby, jejichž výstavba je v tisku prezentována jako příběh o ekonomickém růstu a technologických ambicích – představují fyzickou infrastrukturu této nadvlády.

Datová centra se nestaví proto, aby zrychlila výsledky vašeho vyhledávání. Staví se proto, aby ukládala a zpracovávala behaviorální profily každého člověka na Zemi, aby ti, kdo tyto systémy vlastní, znali lidské bytosti tak důkladně, že se předpovídání stane k nerozeznání od kontroly.

Horší, než si Orwell kdy dokázal představit

Aldous Huxley pochopil něco, co my vytrvale podceňujeme: že nejtrvalejší formy autoritářské kontroly nejsou těmi, kdo v nich žijí, vnímány jako útlak. Jsou vnímány jako pohodlí, jako bezpečnost, jako rozumné řízení složitého světa. Kamera na rohu nepůsobí jako Stasi. Aplikace, která ví, kde se nacházíte, nepůsobí jako Lubjanka. Algoritmus, který vám přiřadil rizikové skóre, které nikdy neuvidíte, nepůsobí jako nic, protože nevíte, že existuje. V tom spočívá zvláštní genialita architektury, která se kolem nás buduje. Její násilí je z velké části neviditelné, statistické, „vyprané“ prostřednictvím neutrálního jazyka datové vědy a veřejné bezpečnosti.

Televizní obrazovka George Orwella vás sledovala a vy jste věděli, že vás sleduje. Pochopil, že právě toto vědomí bylo samo o sobě formou kontroly.

To, čemu čelíme, je ještě horší, protože sledování není doprovázeno vědomím, že jsme sledováni. Profily chování, které se sestavují o každém, kdo nosí smartphone, kdo prochází kolem kamery, kdo zveřejňuje příspěvky na internetu, kdo používá kreditní kartu, kdo chodí do školy, navštěvuje lékaře nebo překračuje hranici, existují na serverech, ke kterým nemáme přístup, které vlastní společnosti, u nichž nemůžeme provádět audit, a které je používají k účelům, k jejichž zveřejnění je nemůžeme právně donutit. Spis je sestaven. Prostě nám není dovoleno si ho přečíst.

To, co se buduje kousek po kousku, smlouva po smlouvě, kamera po kameře, není sledovací stát v tom smyslu, jak se tento pojem chápal ve dvacátém století. Je to něco komplexnějšího a intimnějšího. Starý sledovací stát sledoval. Ten nový předpovídá. Ten starý shromažďoval spisy. Ten nový přiděluje skóre. Ten starý zaměstnával informátory a vyšetřovatele. Ten nový běží nepřetržitě, automaticky, na základě tváří lidí, kteří nedělají nic jiného, než že žijí své životy ve světě, který se tiše proměnil v aparát klasifikace a kontroly.

Dokončení projektu

Stál jsem v té seminární místnosti a sledoval, jak se na obrazovce pohybuje můj vlastní obličej, který jsem sám neanimoval, a pochopil jsem, že něco skončilo. Skončila poslední technická bariéra mezi tím, kým jsme, a tím, co o nás mohou ti, kdo disponují dostatečným výpočetním výkonem, vědět bez našeho souhlasu či vědomí. Bariéra je pryč. To, co ji nahradí – ať už zákon, odpor nebo ten druh trvalého veřejného rozhořčení, které v historii občas donutilo moc ustoupit –, závisí zcela na tom, zda dostatek lidí pochopí, co již bylo vybudováno a pro koho to bylo vybudováno.

Oligarchové, kteří tyto systémy vlastní, nevnímají svět, který umělá inteligence vytváří, jako hrozbu. Pro ně je to dokončení projektu. Sen třídy, která vždy chtěla vědět vše o těch pod sebou, předvídat jejich pohyby, předjímat jejich nesouhlas, identifikovat jejich slabosti a zranitelná místa, řídit obyvatelstvo tak, jak sedlák řídí stádo, ve kterém je každé zvíře označeno, sledováno a tříděno podle své užitečnosti. Pro nás ostatní, ty, kteří jsou označováni, sledováni a tříděni, zbývá jediná naléhavá otázka.

V jakém okamžiku se pokusíme tomu zabránit?

Karim Bettache je profesorem na Čínské univerzitě v HongkonguČesky a přednáší také na Monash University v Austrálii. Titul PhD získal na Chinese University of Hong Kong a bakalářský a magisterský titul v psychologii na University of Groningen v Holandsku. Zabývá se výzkumem, studiem a výukou psychologických a právních aspektů rasismu a kolonialismu. Je dopisovatelem Psychological ReviewČesky Americké psychologické asociace, dopisovatelem Asian Journal of Social Psychology a členem redakce British Journal of Social Psychology. Mimo odborných publikacíČesky lze jeho články nalézt například v Psychology TodayČesky, Magma MagazinČesky, BNNVARAČesky,  Spolu s kolegou Peterem Beattie vedou Substack Bett Beat MediaČesky.

---

Související:

Nejdůležitější experiment s umělou inteligencí, o kterém jste nikdy neslyšeli

Umělá inteligence: filozofická a civilizační výzva

Technofašismus: Manifest Palantíru

Anthropic: Blíží se katastrofa umělé inteligence

Baalova civilizace

Zpět na obsah

Analýz Onura Ozersina The end of anonymity in a state-verified internet publikoval server The Cradle 8. července 2026

Konec anonymity na státem ověřeném internetu

Photo Credit: The Cradle

V několika jurisdikcích probíhá tichý proces. Úřady zavádějí přístup vázaný na požadavky ověření totožnosti. Opatření jsou prezentována jako ochranná pro nezletilé a řada z nich již byla zakotvena v zákoně.

Od Canberry po Washington, od Londýna po Ankaru a Abú Zabí se vlády snaží zrušit éru anonymního přístupu k internetu a do legislativy a designu platforem začleňují věková omezení a ověřovací protokoly, což představuje jeden z nejvýznamnějších posunů, které digitální svět od svého vzniku zažil.

Koordinovaný obrat

Nově vznikající model propojuje uživatelské profily s ověřenými identitami, čímž jde nad rámec běžné regulace a mění fungování online vyjadřování.

Vzhledem k tomu, že se každý digitální příspěvek stává nesmazatelně spojeným s identitou v reálném světě a přidává se do trvalé databáze, koncept online soukromí se zásadně převrací. Anonymita již není vnímána jako občanské právo, ale spíše jako nezákonná činnost.

Dynamika se ve Spojeném království zrychlila v roce 2025, kdy zadržení a pokutám v souvislosti s online aktivitou čelilo více než 12 000 osob.

Podobný trend se projevuje i v USA, kde státy jako Florida, Utah a Kalifornie prosazují lokální mandáty k identifikaci. Pokrok v otázce federálního ekvivalentu, zákona o bezpečnosti dětí na internetu (KOSAČesky), je v Kongresu stále předmětem projednávání.

EU se prostřednictvím zákona o digitálních službách (DSA)Česky vydala paralelní cestou. Prezentován jako regulační rámec, v praxi převzal funkci vynucování. Jako první testovací oblasti byly pro ověřovací systémyČesky vybrány Dánsko, Řecko, Itálie a Španělsko.

Do roku 2026 se pozornost začala rozšiřovat. Debata se přesunula od ochrany dětí k regulaci politického projevu. V Německu kancléř Friedrich Merz  začátkem května prohlásilČesky: „Chci vidět skutečná jména všech, kteří online vyjadřují názor proti nám. Neměli by se schovávat za anonymní účty.“

Turecko zavedlo srovnatelná opatření koncem dubna. Parlament schválil kontroly totožnosti a zákaz sociálních médií pro děti mladší 15 let. Po zveřejnění 1. května dostaly platformy devět měsíců na to, aby požadavky splnily.

Ministr spravedlnosti Akin Gurlek popsalČesky internet jako „digitální chaos“ a uvedl, že zákon se bude vztahovat na platformy s více než milionem uživatelů. Mezi sankce za nedodržování patří agresivní vynucovací opatření, jako jsou finanční sankce, omezení šířky pásma a úplné blokování sítě.

Spojené arabské emiráty přijalyČesky svůj vlastní rámec v červnu 2026 rozhodnutím kabinetu č. 106. Stanovil oficiální věkovou hranici pro používání sociálních médií v arabském světě. Platformy jsou povinny se integrovat s UAE Pass nebo nasadit biometrické ověřovací systémy. Bylo uděleno 12měsíční přechodné období s donucovacími opatřeními, včetně pokut a možného pozastavení služeb, od července 2027.

Ačkoli sousední státy Perského zálivu konkrétní věková omezení ani požadavky na ověřování totožnosti dosud nekodifikovaly, paralelní legislativní rámce se s velkým nasazením očekávají. To platí zejména pro země s pokročilou digitalizační infrastrukturou, jako je Saúdská Arábie a Katar.

Regulační orgány také tvrdě zasahují proti primárnímu nástroji používanému k obcházení těchto digitálních hranic: službám VPN. Místopředsedkyně Evropské komise Henna Virkkunen  varovalaČesky, že opatření k ověřování identity nesmí být obcházena prostřednictvím VPN, v souladu se stávajícími plány FrancieČesky a Velké  BritánieČesky na omezení směrování v soukromých sítích.

Tento zásah představuje dramatický ideologický obrat. Zatímco evropští lídři dříve pod hlavičkou svobody projevu kritizovali přísná čínská internetová omezení, nyní zavádějí stejné mechanismy vymáhání práva v rámci svých vlastních hranic.

Ověření jako podmínka přístupu

Několik návrhů by vyžadovalo, aby uživatelé potvrdili svou totožnost v pevně stanovených lhůtách, v některých případech až 72 hodin. Nedodržení by mohlo vést k pozastavení účtu a smazání souvisejících údajů.

Výběr se redukuje na dvě možnosti. Uživatelé buď propojí svou digitální historii se svou právní identitou, nebo ztratí přístup k sítím a obsahu.

Tento požadavek efektivně zneužívá celou vaši digitální minulost jako zbraň. Politický spor, který jste před lety vedli, obskurní otázka položená na starém fóru nebo bezohledný komentář pronesený v zápalu mládí vás nyní bude provázet navždy, nesmazatelně vrytý do vaší oficiální právní identity.

Tato prohledávatelná databáze, která byla zpočátku omezena na vládní agentury, by se nakonec mohla stát přístupnou i pojišťovnám a budoucím zaměstnavatelům. Sdílení dat přes hranice se při podávání žádostí o mezinárodní cesty pravděpodobně stane standardní praxí.

Možný scénář ilustruje tuto trajektorii. Žádost o vízum by mohla obsahovat žádost o digitální profil ze země původu.  Před jakýmkoli lidským přezkoumáním by tyto údaje vyhodnotily automatizované systémy.

EU již uvalila sankceČesky na novináře, kteří se zabývají určitými geopolitickými tématy, včetně těch, kteří vyjadřují propalestinské názory nebo postoje v souladu s ruskou politikou.

Rozsah regulace se neomezuje pouze na veřejný obsah. EU nadále prosazuje svou iniciativu „Kontrola chatu“Česky, jejímž cílem je umožnit skenování soukromé komunikace. Poté, co v dubnu 2026 vypršela dočasná výjimka, Rada 2. července rozhodla o  obnovení ustanovení o monitorování do roku 2028.

Tento problém vyvolal intenzivní odpor ze strany zastánců soukromí a koalice více než 500 kryptografů, kteří varujíČesky, že požadavek na platformy, aby obsah zpráv předběžně skenovaly, inherentně ohrožuje šifrování typu end-to-end a efektivně transformuje prostory pro soukromé zprávy na trvale monitorované státní domény.

Řeč pod dohledem

Úředníci tvrdí, že se tato opatření vztahují na sociální média. Budovaná infrastruktura má širší potenciální využití.

Je jen otázkou času, kdy se skenování otisků prstů, sítnice a obličeje stane povinným pro každou jednotlivou akci, kterou online provedete.

Jakmile bude tato hranice překročena, prověřování minulosti se rozšíří daleko za hranice tradičních trestních rejstříků; místo toho se digitální profil jednotlivce stane primárním určujícím faktorem jeho profesní kariéry. Tento posun umožňuje algoritmům umělé inteligence bezproblémově skenovat každou digitální stopu zanechanou online a preventivně označovat uživatele jako „rizikové“ nebo „náchylné ke kriminalitě“.

Tento rámec nevyhnutelně zmrazí veřejnou diskusi; kritika státní politiky, odhalování korupce nebo pouhé kladení otázek bude trvale připojeno k digitálnímu spisu občana. Státní orgány tak již nebudou muset aktivně potlačovat svobodu projevu.

Pokud trest za disent riskuje zničení celoživotních profesních úspěchů jednotlivce, autocenzura se projevuje organicky.

Srovnatelný vzorec je patrný i offline. Více než 300 zahraničních studentů zapojených do propalestinských protestů na amerických univerzitách čelilo  loni odebrání víz a deportacimČesky. Pokud viditelné protesty povedou k takovým výsledkům, důsledky trvalé digitální sledovatelnosti budou pravděpodobně dalekosáhlejší.

V rozhovoru pro The Cradle novinářka a expertka na technologickou politiku Fusun Nebil chápe problém v širších souvislostech:

Asi nejdůležitějším bodem v této debatě je, že internet již není jen komunikačním prostředkem; stal se také digitální pamětí a identitou lidí. Nestačí, aby vlády citovaly zdánlivě legitimní ospravedlnění, jako je bezpečnost dětí, boj proti dezinformacím a boj proti kyberkriminalitě. Musíme vážně diskutovat o tom, jak bude digitální řád, který zcela eliminuje anonymitu, v dlouhodobém horizontu vyvíjet tlak na svobodu projevu, politický pluralismus a kulturu sociální kritiky.

Od otevřeného fóra k spravovanému prostoru

Internet již dlouho funguje jako prostor, kde se občané učí a formují myšlenky prostřednictvím otevřené diskuse, a to od raných fór až po moderní sociální sítě. V systému, kde se každé slovo stává oficiálním záznamem, je však přežití satiry, humoru a intelektuální výměny zpochybněno.

V systému, kde vtip pronesený ve 22 letech může být použit jako důkaz proti jednotlivci ve 40 letech, přestane internet být prostředím pro bádání a místo toho se promění v obrovskou soudní síň, kde lze jakékoli mluvené slovo použít jako obžalobu.

Tradiční média, jako jsou noviny a televizní kanály, jsou dnes v mnoha zemích často kontrolována nebo ovlivňována mocnými zájmovými skupinami. V důsledku toho se platformy sociálních médií staly hlavním prostorem, kde si občané mohou svobodně vyměňovat myšlenky.

Zavedení povinného ověřování totožnosti však téměř jistě omezí rozmanitost názorů v těchto zbývajících otevřených prostředích.

V červnu 2026 zahájila britská vláda konzultaceČesky o regulaci distribuce obsahu na platformách, jako jsou YouTube a TikTok. Návrhy zahrnují požadavky na algoritmy pro upřednostňování materiálu od určených veřejnoprávních vysílacích společností a schválených platform.

To zavádí v rámci platforem stupňovitou strukturu. Některé zdroje jsou záměrně viditelné.

Únikové cesty a nezamýšlené výsledky

Povinné ověřování online identity by mohlo nejen změnit povahu platforem sociálních médií, ale také vyvolat masový exodus na dark web. Je ironií, že hlavními oběťmi tohoto posunu budou právě ony děti, které mají tyto zákony chránit.

Když vlády donutí technologické giganty jako Meta, X a TikTok zavést kontroly identity, běžní občané, kteří si cení soukromí, a zejména mladí lidé, se mohou obrátit na dark web. Přestože mainstreamové platformy čelí časté kritice, jejich moderátorské týmy a systémy umělé inteligence aktivně odstraňují drtivou většinu škodlivého obsahu.

Naproti tomu sítě dark webu postrádají jakýkoli dohled nebo komunitní pravidla. Když teenager použije síť Tor k obcházení omezení, nejenže si povídá s přáteli, ale vstupuje do nemonitorovaného prostředí, kde jsou rizika zneužití exponenciálně vyšší než na monitorovaných platformách.

Koncentrace a expozice dat

Hromadění údajů o identitě představuje další vrstvu rizika. Rozsáhlé databáze biometrických a osobních údajů představují atraktivní cíle pro kybernetické útoky.

V dubnu 2026 se krátce po zveřejnění kódu aplikace EU Age Verification objevily obavy ohledně jejího kódu. Bezpečnostní výzkumníci identifikovali v její struktuře slabinyČesky.

Nezávislí specialisté, včetně konzultanta pro kybernetickou bezpečnost Paula Moora a francouzského kryptografa Oliviera Blazyho, okamžitě identifikovali kritické architektonické a designové zranitelnosti v rámci frameworku.

Moore se přímo na serveru X obrátil na předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyen a vydal ostřé varování: „Vážně, @vonderleyen – tento produkt bude v určitém okamžiku katalyzátorem obrovského narušení bezpečnosti. Je to jen otázka času.“

Do debaty se zapojilČesky i zakladatel Telegramu Pavel Durov, který tvrdí, že tyto bezpečnostní zranitelnosti jsou přímým důsledkem základního designu systému, nikoli prostou chybou: „Aplikace pro ověřování věku v EU byla záměrně hacknutelná – důvěřovala zařízení (a to byl okamžitý konec hry).“

Sledovaný horizont

Ačkoli se ověřování identity na internetu může jevit jako krok k ochraně dětí, to, zda povede k bezpečnému přístavu, nebo k nebezpečnému útesu, závisí na tom, jak bude implementováno. Pokud bude řešení založené pouze na zákazech a shromažďování identifikačních čísel, bude volná komunikace nevyhnutelně přesunuta do sítí dark webu, kde je dohled téměř nemožný.

Cesta k ochraně dětí nevede k zamykání digitálních dveří a předávání klíčů vládě. Spíše spočívá v zajištění toho, aby otevřený internet i nadále poskytoval prostor, kde občané mohou svobodně vyjadřovat své myšlenky bez tlaku autocenzury, a zároveň aby ​​byl bezpečný prostřednictvím moderování, vzdělávání a transparentnosti.

Jinak se do 30. let 21. století můžeme ocitnout ne s generací chráněnou před škodlivými účinky internetu, ale s generací, která vyrostla v bezpráví dark webu.

Onur Özersin je výzkumník specializující se na tureckou zahraniční politiku, dynamiku západní Asie a evropskou politiku. Publikuje v The CradleČesky a The Cradle Turkiye a má účet na Instagramu.

Zpět na obsah