Proč pařížské nepokoje vyvolávají takovou hrůzu

, , | 9. 10. 2026 | Převzato | 5 přečtení | Žádné komentáře | , , , ,

Obsah:
  1. Paolo Desogus: Proč pařížské nepokoje vyvolávají takovou hrůzu
  2. Tyler Durden: Evropská utopie hoří: Nepokoje krajní levice se šíří jako rakovina z Francie do Belgie
  3. John Daniel Davidson: Nepokoje ve Francii jsou varováním pro Ameriku

Komentář Paola Desoguse Perché la rivolta di Parigi terrorizza così tanto vyšel na serveru l’Antidiplomatico 6. října 2026

Proč pařížské nepokoje vyvolávají takovou hrůzu

Jsem zvyklý, že protesty a nesouhlas jsou redukovány na jev narušující veřejný pořádek. Tento argumentační obrat je ostatně typický pro ten plíživý fašismus, který nás nikdy neopustil a který spojuje ty nejodpornější, nejmalichernější a nejreakčnější maloburžoazní city s požadavky velkého kapitálu, který prostřednictvím svých agentur přeměňuje tyto city na ideologický materiál a propagandu.

Došlo však ke kvalitativnímu skoku. Nesrovnalé reakce na velké protestní hnutí, které vzniklo ve Francii a které, jak doufám, se rozšíří i do Itálie a zbytku Evropy, se již neomezují pouze na to, že z demonstrantů dělají výtržníky a z nesouhlasu chuligánství. To, co z reakcí namířených proti francouzským studentům vyplývá, přidává ke starému policejnímu a represivnímu arzenálu ještě něco dalšího, a to rasismus.

Komentáře k mému včerejšímu příspěvku jsou jen malým náznakem. K nim se přidávají zástupy trollů, kteří zaplavili stránky sociálních sítí a tisku, podporovaní informačními policisty, kteří řádí v televizi. Mezi nejčastějšími komentáři jsou ty, v nichž si lidé stěžují na přítomnost palestinských vlajek na francouzských demonstracích, nebo ty, v nichž se počítají osoby s tmavou pletí na záběrech ze střetů: podle nich je to nezpochybnitelný důkaz, že „nejsou Francouzi“.

Pak jsou tu ti, kteří vyvolávají diskusi o kulturním střetu. „Islamistická“ levice chce zničit současnou civilizaci.

Mnohé z těchto komentářů pocházejí z falešných profilů. Jiné však ne, ty jsou autentické. Vannaccismus a melanismus, spojené s procesem izraelizace společnosti, a tedy i s rasově motivovanou kriminalizací nesouhlasu, se již pevně zakořenily. Mají svou základnu podpory. Jejich nejextrémnější a xenofobní projevy jsou sice v menšině. Je však významné, že jejich příznivci vylezli z kanálů a projevují se otevřeně.

Každopádně je pravda, přiznávám, že tuto civilizaci nemiluji. Nemohu milovat Evropu a Itálii, které jsou ve všech ohledech podřízené neoliberalismu. Nemohu podporovat ty, jejichž politickým horizontem je pouze válka a zbrojení. Nemohu podporovat pokryteckou politiku, která mlčí tváří v tvář genocidě v Gaze, anexi Palestiny, Libanonu a Sýrie a apartheidu na Západním břehu. Nemiluji a nepodporuji tuto civilizaci, protože to není civilizace. Protože z evropské historie si vzala jen to nejhorší, a to rasismus, třídní rozdíly, potlačování sociálních konfliktů a redukci práv na formality, kterým se mohou vyhnout bohatí a mocní. Zkrátka ji nemiluji, protože je to ve skutečnosti barbarství.

Mladí lidé dělají dobře, že protestují. Dělají dobře, že se bouří proti realitě, která je jim nepřátelská, proti odcizující realitě, která slibuje falešné svobody, falešné radosti, falešné existenciální uspokojení. Evropská historie, v níž hrála hlavní roli Francie, není jen fašismus, kolonialismus a neoliberální individualismus. Není to Giorgia Meloni ani Marine Le Pen. Je to také právo, demokracie, solidarita, společenství a třídní boj.

Paolo Desogus (*1980) je vědeckým pracovníkem týmu pro italskou literaturu a kulturu na Univerzitě Paříž-SorbonnaČesky, kde v roce 2015 získal doktorát pod společným vedením s Univerzitou v Sieně, a je členem Italské filosofické společnostiČesky. Jeho disertační práce se týkala volného nepřímého stylu v díle Piera Paola Pasoliniho a obdržel za ni Pasoliniho cenu a v roce 2023 Sormaniho cenu Fondazione Istituto Gramsci Piemontese. Jeho výzkum se zaměřuje především na vztah mezi kulturou a politikou a kromě Pasoliniho myšlení a díla čerpá inspiraci také z intelektuálního díla Antonia Gramsciho a antropologických výzkumů Ernesta de Martina. Mimo odborných pracíČesky je autorem několika knihČesky, poslední In difesa dell’umano. Pasolini tra passione e ideologiaČesky (Na obranu člověka. Pasolini mezi vášní a ideologií, 2025). Publikuje v l’Antidiplomatico, Volere La LunaČesky a má účet na Facebooku.

Zpět na obsah

Článek European Utopia Burns: Far-left Riots Spread Like Cancer From France To Belgium publikoval Tyler Durden na svém Zero Hedge 6. října 2026

Evropská utopie hoří: Nepokoje krajní levice se šíří jako rakovina z Francie do Belgie

Alternativní média uvádějí, že se sociální nepokoje ve Francii rozšířily do Belgie.

Tyto zprávy typu X uvádějí, že krajně levicové skupiny mobilizují mladé lidi a migranty, zatímco korporátní média zdůrazňují narativ, že za chaos mohou přeplněné učebny, nedostatek učitelů, dlouhé školní dny a chátrající vybavení.

Zda nepokoje odrážejí koordinované zneužívání mladých lidí, nebo jednoduše paralelní místní stížnosti, v tuto chvíli není jasné.

Evropský web s politickými zprávami Remix News zveřejnil v pondělí záběry, ve kterých uvedl: „Studentské protesty se nyní rozšířily do belgického Lutychu.“

Lutych se nachází ve východní Belgii, asi 90 km východně od Bruselu, poblíž hranic s Nizozemskem a Německem.

Francouzské zpravodajské služby na krizovém zasedání vlády na konci minulého týdne uvedly, že za nepokoji, které si vyžádaly stovky zraněných a více než 100 středních škol vážně poškozených, stojí radikální politici z krajně levicové strany Francie nezdolná, známé jako LFIČesky.

Srážka nepokojů krajně levice a cyklus evropských voleb posílily pravicovou prezidentskou kandidátku Marine Le Penovou, jejíž šance na vítězství v příštích volbách v Polymarketu v posledním týdnu prudce vzrostlyČesky.

Pravicová strana AfD v Německu získává politickou půdu, zatímco se globalisté a jejich socialistický sen o Evropě hroutí, a analytici Nomury předpovídají, že se kontinent v příštích zhruba 18 měsících voleb „pohne dopravaČesky“. Lidé jsou zuřiví kvůli deindustrializaci a neomezené masové migraci, které proměnily části Evropy v země třetího světa.

Posun Evropy doprava by se mohl ubírat velmi podobnou cestou jako v Jižní Americe, kde v posledním prvním kole voleb v Brazílii pravicový senátor Flávio Bolsonaro jasně zvítězilČesky nad socialistickým prezidentem Luizem Ináciem Lulou da Silvou. Oba dva nyní směřují do druhého kola voleb, které se bude konat koncem tohoto měsíce.

Hlavním problémem Evropy je krajně levicová radikalizace mladých lidí. Evropané to konečně uznali v zákulisních diskusích s vysoce postavenými představiteli Trumpovy administrativy letos v létě. Brusel nyní čelí otázce, jak se s touto krizí vypořádat, jelikož krajně levicová radikalizace cílí na stále mladší lidi.

Tyler Durden je pseudonym používaný serverem Zero HedgeČesky pro anonymní příspěvky. Jméno je převzato z postavy Vypravěče (The NaratorČesky) z  románu Chucka Palahniuka Klub rváčůČesky z roku 1996, jeho stejnojmenné filmové adaptaceČesky z roku 1999 a komiksů Klub rváčů 2 a Klub rváčů 3. Postava je nespavec s rozpolcenou osobností a je zobrazována jako bezejmenný „každý“ (ve filmu označovaný jako „Vypravěč“) během dne, který se v noci během nespavosti stává chaotickým a charismatickým Tylerem Durdenem.

Zpět na obsah

Komentář Johna Daniela Davidsona The Riots In France Are A Warning For America publikoval server The Federalist 5. října 2026

Nepokoje ve Francii jsou varováním pro Ameriku

Rudo-zelená aliance levičáků a muslimů předvádí demonstraci síly a bouří v ulicích Francie. Pozor, jsme další na řadě.

Nepokoje ve Francii minulý týden slouží jako varování pro Spojené státy a všechny západní země: masová imigrace rozdělí vaši zemi na dvě části a obě strany nakonec vstoupí do války.

Nepokoje, které se rychle rozšířily z pařížských předměstí do velké části země, byly v příkrém kontrastu se scénou jen o několik dní dříve, kdy papež Lev XIV. přilákal na každé zastávce během své čtyřdenní papežské návštěvy obrovské davy. Asi 800 000 lidí v Paříži lemovalo Avenue des Champs-Élysées při mši pod širým nebem, což překvapilo média i civilní orgány. Francie má být koneckonců sekulární zemí.

Papežova popularita na jedné straně a nepokoje, které vypukly po celé Francii několik dní po jeho odchodu, na straně druhé ilustrují, do jaké míry Francie dnes není jednotnou zemí ani národem. Není to jeden lid. Existuje starověká Francie, ta pravá Francie, která je navzdory Francouzské revoluci a státem vynucovanému sekularismu stále hluboce katolická, „nejstarší dcera církve“. To je Francie, která se vynořila pro papeže Lva.

Druhá Francie je ta, kterou jsme minulý týden viděli bouřit v ulicích. Zprávy uváděly, že nepokoje začaly v Créteilu, předměstí Paříže, kvůli špatnému stavu veřejných škol. Nespokojení středoškoláci, znechuceni přeplněnými třídami a zchátralými budovami, spontánně vyšli do ulic, jak se říká. Odtud se nepokoje údajně během několika dní organicky rozšířily po celé zemi.

S tímto narativem je několik problémů, počínaje obrázky a záběry z nepokojů zveřejněnými na sociálních sítích. Nevidíme protesty proti podmínkám ve třídách, ale svévolné ničení škol, násilné útoky na hasiče, policii a dokonce i učitele a všechny náznaky centrální organizace a plánování.

Mezi „protestujícími“ nevidíme široký průřez francouzskou společností, ale drtivou většinu mužů nebílé pleti, imigrantů a dětí imigrantů. Barikády staví převážně muslimská mládež severoafrického a blízkovýchodního původu. Před mnoha školami studenti nevykřikovali o škrtech ve financování nebo o podmínkách ve třídách, ale skandovali „jsme antifašisté“Česky a další podobná hesla. V Marseille výtržníci vyvěsili vlajku Alžírska a HamásuČesky, nikoli trikolóru. Stejné to bylo i na řadě středních škol, kde došlo k výtržnostem.

Je celkem zřejmé, co se děje a kdo stojí za nepokoji. Jde o rudo-zelenou alianci socialistické/Antifa levice a muslimských imigrantů, která je zprovozněna tak, aby srazila zemi na kolena prostřednictvím rozsáhlých nepokojů před národními volbami v příštím roce. Kancelář francouzského premiéra Sébastiena Lecornua v pátek dokonce zveřejnilaČesky, že francouzské tajné služby vyhodnocují nepokoje jako zorganizované zástupci krajně levicové strany Jeana-Luca Mélenchona La France Insoumise („Nezlomená Francie“), neboli LFI. Mélenchon, který zapojení LFI popřel, kandiduje na prezidenta.

Stručně řečeno, ve Francii se děje to, že komunisté a muslimští migranti spojují síly a testují svou sílu v předvečer národních voleb. Ve Francii je možná nelegální tohle říkat, ale jedná se o etnické nepokoje, demonstraci síly neasimilovaných muslimských migrantů a jejich krajně levicových revolučních spojenců, kteří věří, že společně jsou dostatečně silní na to, aby přemohli domorodou většinu.

Francie byla vždy spletí rozporů a centrem duchovního konfliktu. Byla srdcem katolické Evropy, ale také kolébkou revolučního teroru. Byla jak obráncem křesťanstva, tak největším nepřítelem katolické církve, domovem jakobínů i Vendée. Dnes je to stejné: národ, jehož většina je stále definována katolickou vírou a dědictvím, jak bylo jasně vidět během návštěvy papeže Lva, ale také země, jejíž vůdci vítají civilizační nepřátele z muslimského světa, kteří se snaží zničit pravou Francii.

Události, které se odehrávají za Atlantikem, by nás měly znepokojit i zde v Americe, protože stejné síly, které působí tam, působí i zde. Aliance levicových a muslimských imigrantů se ve Spojených státech stává silnou politickou silou. Je zodpovědná za to, že se lidé jako Zohran Mamdani dostali na post starosty New Yorku a že v Michiganu prosadili kandidaturu Abdula El-Sayeda do Senátu USA.

Muslimští imigranti na Západě samozřejmě nemají s radikální levicí všechno společné. Zejména v otázkách, jako jsou práva žen, transgenderismus, manželství homosexuálů a sexuální revoluce obecně, se neshodují. Ale o tom si povíme jindy. Prozatím se shodují především v touze zbourat západní instituce a křesťanskou víru, na které byly postaveny.

Jak to bude vypadat v Americe, jsme si ještě plně neuvědomili. Ale pokud si chcete udělat hrubou představu, podívejte se na nepokoje ve Francii. Pokud muslimskou imigraci nezastavíme, přesně tohle nám budoucnost přinese.

John Daniel Davidson je šéfredaktorem deníku The FederalistČesky, kde se věnuje tématům politiky, imigrace, kultury a náboženství. Je absolventem Hillsdale College, bývalým držitelem stipendia Lincoln Fellow v Claremont Institute a vedoucím výzkumným pracovníkem v Texas Public Policy Foundation. Pochází z Texasu, ale žije na Aljašce. Je autorem knihy Pagan America: the Decline of Christianity and the Dark Age to ComeČesky (Pohanská Amerika: Úpadek křesťanství a nadcházející temný věk, 2024). Jeho články lze nalézt v mnoha médiích jako The GuardianČesky, National ReviewČesky, New York PostČesky, Real Clear Politics, Texas MonthlyČesky a dalších a je také pravidelným hostem v mnoha podcastech a rozhlasových i televizních pořadech, včetně pořadu Tucker Carlson TonightČesky. Má účet na X (Twitteru)Česky.

Zpět na obsah

[JV][PJ]

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

© 2023-2026 disput.blog

CC-icon

Creative Commons BY-NC-ND

Autorské články z tohoto webu je dovoleno dále šířit za současného dodržení tří následujících podmínek:
1) materiály nebudou měněny,
2) bude uveden odkaz na původní zdroj (včetně autora),
3) převzaté materiály nebudou komerčně použity.
Log in