Ne válce! Ne naším jménem!
O B S A H:
O B S A H:
Žižekova kniha Liberal fascisms je o vzájomnom načúvaní a porozumení, ale predovšetkým o problémoch sveta, ktoré dnes žijeme. Autor nás núti premýšľať nad nepríjemnou otázkou: čo ak sloboda, ktorou sa moderná spoločnosť tak rada chváli, nie je vždy taká slobodná, ako sa zdá? Čo ak najväčším nepriateľom slobody nie je diktátor, ktorý nám slobodu vezme, ale spoločnosť, ktorá nás neustále presviedča, že sme slobodní? Slavoj Žižek rád vstupuje práve tam, kde sa ostatní boja položiť otázku. Do sveta našich samozrejmostí. Liberalizmus nám hovorí: vyber si, kým chceš byť. Hovor, čo si myslíš. Ži, ako chceš. Konzumuj, cestuj, protestuj, miluj. Buď slobodný! Lenže práve tento posledný príkaz je zvláštny. Ak mi niekto prikazuje, aby som bol slobodný, som ešte slobodný?
První zářijový týden byl bohatý na zajímavá soudní rozhodnutí. Čtenář Neviditelného psa stočil v diskusi mou pozornost k jásání Tomia Okamury nad rozsudkem ve prospěch SPD. Ale protože vše souvisí se vším, odtud byl jen krůček k problematice působení bývalých komunistů v orgánech demokratického státu.
Od 21.srpna již uběhlo pár dní, takže intenzita pochybností o vhodnosti vystoupení bývalého komunisty Petra Pavla před budovou Českého rozhlasu poněkud ochabla a nesmazala příznivé dojmy z jeho rozhovoru s Terezií Tománkovou v Partii dne 30. srpna 2026. Pan prezident opět prokázal vysokou intelektuální úroveň a rozumnost pohledu na většinu problémů, na něž přišla řeč. Nevolil jsem ho, ale uznávám, že upírat mu nárok na druhý mandát je přímo scestné, zvlášť s ohledem na skutečnost, že by byl prvním prezidentem, jenž by musel skončit po prvním zvolení. Jeho hodnota jako případného uchazeče o znovuzvolení je zvlášť vysoká také proto, že je důsledným obhájcem politiky podpory napadené Ukrajiny Českou republikou jako loajální součástí NATO.
O B S A H:
~~~~~~~~~~~~
Obsah:
Vláda premiéra Ilie Bolojana, která se přikláněla k Bruselu, byla 5. května svržena. Rozsah porážky odhalil nedostatek legitimity vlády a ukázal, jak rychle se bariéra kolem rumunské nacionalistické opozice začala rozpadat.
Rumunská probíhající politická krize vstupuje do kritickější fáze s kolapsem vlády, nevyřešeným bojem o prezidentský úřad a rostoucí konzervativně-nacionalistickou výzvou politickému řádu, který zemi po léta dominuje.
Občas se stane v U.S.A., že vládní úředníci nedostanou plat, protože Kongres zarazil prezidentovi bezuzdné utrácení a nepustil mu nějaké peníze. Pak následuje vždy totéž: chvíli parlamentní tahanice, ale nakonec někdo z prezidentových odpůrců hlasuje společně s podporovateli a úředníci dostanou své peníze a vrátí se na místa. Všichni jsou spokojeni: kongresmany těší, že potýrali prezidena, prezident je rád, že prokázal převahu nad nimi a úředníci se radují z výplat. Ovšem nejdříve se zmarní spousta času a příjemci platů se dostávají do nepříjemných životních situace.
Naše vláda si objednala zákon, rozvolňující rozpočtová pravidla, aby mohla pružně reagovat na mimořádnou potřebu výdajů nad rozpočtový rámec, aniž by se musela prosit o souhlas rozpočtového výboru Sněmovny, nebo dokonce – ó hrůzo – vyjednávat na plenární schůzi Sněmovny. Opozice kvůli tomu mohutně hučela, poukazujíc na nebezpečí bezuzdného zadlužování státu, tedy vyrábění dluhů, které budou muset „zaplatit naše děti“. Než se vypovídali všichni sněmovní klauni, kteří se rádi poslouchají, padl na pouhé schválení programu celý den. Pak přišla diskuse, v které z řadových poslanců vystoupil jen jeden, zatímco na dalších 33 se nedostalo, a nakonec vládní většina pohodlně přehlasovala prezidentovo veto. Jen zlomek jednacího času přinesl reálný výsledek. Vše, co mu předcházelo, bylo zbytečné, provozní náklady jsou neúčelně utracené peníze. Přitom bylo předem známo, jak to dopadne.
Obsah:
Ráno 4. července 1776 se ve Filadelfii sešlo padesát šest mužů, kteří podepsali dokument, jenž dokázal něco, co se žádnému politickému textu té doby nepodařilo dotáhnout do konce: proměnit seznam administrativních stížností ve filozofii vládnutí. Deklarace nezávislosti je dnes připomínána především díky svým úvodním řádkům – samozřejmým pravdám, nezcizitelným právům a právu na hledání štěstí. Ve své podstatě je však tento dokument něčím jednodušším a rozhořčenějším. Z jeho přibližně 1 340 slov tvoří více než polovinu obžaloba proti Jiřímu III., seznam konkrétních činů, o nichž se Thomas Jefferson a Kontinentální kongres domnívali, že již porušily smlouvu mezi korunou a koloniemi ještě předtím, než bylo sepsáno jediné slovo Deklarace.
…
Česko má od srpna 2023 zákon, který má chránit lidi upozorňující na korupci, podvody, manipulaci veřejných zakázek nebo jiné protiprávní jednání ve firmě či na úřadě. Podle analýzy Kverulanta ale přes 70 procent oznámení podaných za poslední tři roky na jeho ochranu vůbec nedosáhne, a ani ta úspěšná nechrání lidi před rychlou odvetou. Stát navíc za opožděné přijetí zákona zaplatil Evropské unii pokutu 2,3 milionu eur, kterou z vlastní kapsy uhradili daňoví poplatníci. Kverulant proto apeluje na zákonodárce aby zákon novelizovali.
Tucker Carlson nedávno položil filozofickou otázku, proč Rusko dokáže dělat určité věci, které Spojené státy nedokážou. Nemyslím si, že by v tomto konkrétním případě šlo o otázku rétorickou, a proto si zaslouží odpověď. Konkrétní úryvek z rozhovoru pro RT, který je k dispozici jak v ruštině, tak v angličtině, se na internetu šíří jako lavina, protože tato otázka je velmi aktuální a zdá se, že na ni neexistuje odpověď. Než se pokusíme tento problém analyzovat – neboť jistě musí existovat řešení –, podívejme se na přesná slova tohoto slavného novináře.
…
Z textu vyplývá, že evropské elity chtějí tři věci najednou: omezit Rusko, obnovit evropskou geopolitickou moc a přenést náklady krize na pracovní sílu a sociální zabezpečení. Problém spočívá v tom, že tyto tři cíle jsou ve vzájemném rozporu: militarizace vyžaduje veřejné výdaje; konkurenceschopnost si žádá nižší mzdy a úsporná opatření a politická soudržnost slábne, když obyvatelstvo vnímá, že platí cenu za strategii navrženou shora.
,,,
Liberální demokracie není ani liberální, ani demokratická.
Neomarxizmem je nazýváno cokoliv, co se nelíbí kapitalistické propagandě. Správně a původně je neomarxizmem syntéza ranného Marxe (filozofie člověka) a psychoanalýzy. Vrcholným představitelem neomarxizmu je Erich Fromm.
Společenský systém před listopadem 1989 je chybně nazýván komunizmem. Částečně to je projev nevzdělanosti, částečně to je propagandistický záměr.
…
OSNOVA
– Korešpondencia Einsteina a Freuda
– Immanuel Kant: K večnému mieru
– Koncepcia Jeffreyho Sachsa o zásadách medzinárodného práva
– Otvorený list Jeffreyho Sachsa Friedrichovi Merzovi
– Vojnové konflikty: víťazstvo emócie nad rozumom
– Nástrahy Thukydidovej pasce
– Pápež Lev XIV: Encyklika Humanitas
– Odlišné spôsoby myslenia
O B S A H:
Mír byl v převládajících proudech západního politického myšlení často chápán jako stav vnějšího řádu – stabilní rovnováha dosažená prostřednictvím jemného mechanismu smluv, rovnováhy sil nebo zastavení nepřátelských akcí.
Jedná se o negativní mír, definovaný tím, čím není: absencí války. Perská filozofická tradice, bohatá a nepřetržitá intelektuální mozaika sahající od Zarathuštry po safávidskou éru, nabízí radikální a hlubokou alternativu.
Mír zde není pouhým politickým artefaktem, ale metafyzickou realitou a existenciálním uměním. Je to mnohovrstevnatá symfonie harmonie, která rezonuje současně v duši jednotlivce, ve společenské struktuře i v kosmickém řádu.
Călin Georgescu – který zvítězil v prvním kole posledních rumunských prezidentských voleb, než byl bez okolků vyloučen protirumunským globalistickým establishmentem – požaduje, aby rumunský parlament zahájil řízení o odvolání volebně nelegitimního globalistického prezidenta Nicușora Dana, a obviňuje tohoto faktického vůdce z ohrožování rumunské suverenity, bezpečnosti a národního přežití.
Bývalý prezidentský kandidát k tomu vyzval během nedělního večerního vystoupení v rumunské televizní stanici Realitatea PLUS #ro#, kde před studiem čekaly stovky jeho příznivců. Ti mu několik minut tleskali a skandovali „Zpátky do druhého kola“ a „Călin Georgescu je prezident“.
Obsah:
Orwell by dnes svůj román asi nazval 2024.
Nový světový řád, do kterého tlačí svět malá skupina lidí mající finační moc, nelze nazvat fašismem, ale digitální a otrockou kontrolou nad člověkem, myšlenky zlaté miliardy a redukce populace.
Neodpovídá to myšlenkám nacismu?
Málokdo ale ví, že Orwell napsal už v roce 1944 dopis jistému Noelu Willmettovi, jenž se ptal, zda totalita, uctívání vůdců etc. jsou skutečně na vzestupu.
…
Petr Pavel chce na summit NATO. Nelze se tomu divit. Je to jeho svět. Uniforma, aliance, generálové, vlajky, strategická komunikace, nepřítel na východě a zbrojní průmysl v pozadí. V tomto světě se pan prezident cítí doma. Pro někoho je summit NATO diplomatická událost. Pro jiného rodinný sraz. Pro jiného příležitost k byznysu. Nic osobního. Co to má znamenat pro Pávka nechme na každém voliči. Včetně těch, kteří se domnívají, že tam Pávek pojede zastupovat zájmy mírového soužití mezi národy a toho českého zvlášť.
Každopádně, vláda ho tam nechtěla. Také se jí nelze divit. Vláda tvrdí, že zahraniční politika je její odpovědnost a že ona má na summitu vysvětlovat český postoj. Prezident tvrdí, že reprezentuje stát navenek a že jeho vynechání je zásah do jeho ústavních pravomocí. Po pravdě řečeno to po rozhodnutí „Ústavního“ soudu jako přechod k prezidentskému systému podobnému s USA apod. Takhle vypadá konec parlamentní demokracie jak jí známe z dob Československa po roce 1918.
Vzhledem k celosvětové situaci by člověk mohl ztratit naději v lidstvo. Zdá se, že není schopno žít společně v míru, konstruktivně řešit konflikty, udržovat mír a předcházet válkám.
Jednoduché vysvětlení zní, že násilí je součástí lidské povahy. Ale je to pravda? Je tomu skutečně tak?
Pandemie COVID-19 je už dávno za námi. Titulky novin se nyní točí kolem nekončícího koloběhu krvavých invazí a politických skandálů. Je velmi lákavé zařadit roky lockdownů, vakcínové tyranie a útoků na svobodu do složky „nešťastné historie“ a už ji nikdy neotevřít. Většina lidí tak učinila. Oběti a několik výzkumníků však nadále kladou otázky a požadují odpovědi.
Když v únoru 2022 překročily ruské tanky ukrajinskou hranici, mnoho evropských lídrů označilo tuto invazi za událost, která otřásla mírem na kontinentu. Předpoklad, z něhož tento výklad vycházel, byl jasný: Evropa byla stabilní, prosperující a bezpečná, dokud vnější agresor nenarušil poválečný řád.
Tento výklad však přehlíží nepohodlnou skutečnost. Evropa neztratila sílu teprve s vypuknutím války na Ukrajině. Do té doby již k oslabení došlo. Konflikt pouze odhalil krizi, která se vyvíjela po desetiletí pod povrchem prosperity a důvěry v instituce.
Pro naše čtenáře jsem připravil průřez diskusemi pod články zveřejněnými v Ruské federaci. Nikoliv na opozičních kanálech financovaných ze zahraničí, ale v ruském mainstreamu — na platformě DZEN (dříve Yandex Zen).
Smyslem tohoto výběru je ukázat posun veřejného mínění v Rusku i míru svobody, kterou běžní občané Ruské federace v internetových diskusích stále mají. Diskutující jsou často ironičtí, sarkastičtí, někdy vtipní a zároveň zjevně unavení stavem světa. V mnohém jejich reakce připomínají nálady, které známe i od nás.
Československo nevzniklo jako přirozený národní stát. Bylo odvážným geopolitickým projektem, který měl zvrátit několik století německé dominance ve střední Evropě. Masaryk věřil, že demokracie dokáže překonat nacionalismus. Beneš po roce 1938 dospěl k opačnému závěru.
~~~~~~~~~~~~
Kromě shromáždění v Pohořelicích jsem se účastnil všech protestů, samozřejmě nemohl jsem být u všech událostí. Je zapotřebí shrnout celkový obraz. Jednotlivé akce popíši odděleně.
Organizátoři Meetingu Brno umně skloubili pojmy Festival smíření a Sjezd Sudetoněmeckého landsmannschaftu. Kontraverzní sjezd měl být součástí jakéhosi festivalu a zaniknout v jásotu písní tanečních souborů, pojídání knedlíků s vepřovým a cinkotu sklenic s vínem. Zahájení na brněnském nádraží mělo vzdát úctu obětem vypravovaným německými nacisty z tohoto místa do vyhlazovacích táborů. Kromě Posselta byl přítomen i sir Winton, vnuk diplomata, který zachránil odjezdem do Anglie židovské děti. Potom nějací čeští politici.
Toto hudební zastavení reflektuje aktuálně obnovené a vyhrocené téma vztahů mezi (sudetskými) Germány a obyvateli ČSR / ČSSR / ČSFR / ČR – zjednodušeně mezi Němci a Česky. Připravil jsem výběr děl skladatelů z Rakouska-Uherska, Německa, Čech a Moravy.
~~~~~~~~~~~~
Obsah:
Sudetoněmecký krajanský sněm máme úspěšně za sebou. Snažilo se ho narušit několik stovek odpůrců, většinou příznivců KSČM a SPD Tomia Okamury. Od nich se nic jiného nedalo čekat. S vytrvalostí hodnou lepší věci stále opakují klišé o nacistické okupaci a o tom, že sudetští Němci rozbili republiku.
Když namítáme, že ti lidé, kteří přijeli letos do Brna, v době druhé světové války ještě nebyli na světě, odpo vídají stereotypně, že „jejich“ zločiny nesmějí být nikdy za pomenuty.
O B S A H:
Čestný odchod opozičních poslanců ze Sněmovny a přijetí ostudné rezoluce poslanců vládní koalice ze dne 14. května 2026 (formalisticky vydávané za rezoluci Poslanecké sněmovny) proti uspořádání sjezdu Sudetoněmeckého Landsmannschaftu v Brně je část vysoké ceny, kterou opozice platí za antibabišismus.
Účinky vydání rezoluce na poklidné vztahy mezi Čechy a Němci si netroufám odhadnout. Není vyloučeno, že budou pro nás nepříznivé. Vždyť Němci jsou v našich vztazích silnějším partnerem a v Německu mají své zájmy drobní lidé, kteří tam chodí pracovat, a také podnikatelé (mezi nimi Andrej Babiš), kteří tam podnikají a mají tam majetek. Původci rezoluce jsou vesměs lidé, kteří nezažili zábor Sudet, okupaci, po ní odsun sudetských Němců, a zejména se nepodíleli na budování nových vztahů mezi oběma národy. Po bolševickém vzoru chtějí trestat děti a vnuky za hříchy předků. Šovinisté zatím nesdělili národu, jaký prospěch pro nás vyplyne z jejich výstřelku, popř. proč jim vadí, že se v současnosti Češi s Němci snášejí.
Ne propagandistické show Eurovision Song Contest!
Den Nakby: pátek 15. května 2026 | Maria-Theresien-Platz | 1010 Vídeň
Proti propagandistické show Eurovize stavíme alternativní hudební protestní akci.
V den Nakby budou mezinárodní kapely, hudebníci a aktivisté zpívat a hrát za svobodu a právo Palestinců na sebeurčení.
Obsah:
O B S A H
~~~~~~~~~~~~
Obsah:
Obsah:
Obsah:
OBSAH:
~~~~~~~~~~~~
Dnes, 9. května 2026 – více než 80 let po skončení druhé světové války v Evropě, která si vyžádala 60 milionů lidských životů, z toho 27 milionů sovětských občanů, my, občané Evropy, opět pozvedáme své hlasy!
Obsah:
Už se zdálo, že náš problém jednou provždy vyřešila Česko-německá deklarace a biologie. Ústavní soud nalezl, že Edvard Beneš byl rozhodnutím mocností skutečně prezidentem, český parlament se usnesl, že se zasloužil o stát a že jeho dekrety, právní základ poválečného Československa, jsou neprolomitelné a na Slovensku je jejich zpochybňování rovnou trestné.
A najednou se Benešovy dekrety resuscitují – a k tomu ještě sudetoněmecký sjezd v Brně! Otázky kolem něho mě vrátily k tématu, které mě intenzivně zaměstnávalo před téměř dvaceti lety. Dnes mě více zajímá jeho sociálně psychologický a kulturně politický kontext.
Obsah:
Amerika vznikala jako koloniální projekt přistěhovalců z Evropy, jehož dominantní jádro tvořily anglické protestantské komunity v Nové Anglii. Ty s sebou přinesly model vysněné komunity založený na myšlence kolektivní odpovědnosti před Bohem a eschatologickém vnímání dějin, v němž byl politický řád chápán jako nástrojové pokračování posvátné smlouvy. V rámci puritánské typologie se osadníci ztotožňovali s „Novým Izraelem“ – vyvoleným národem, který uskutečňuje „Exodus“ z evropského otroctví do Země zaslíbené za účelem vybudování „Města na hoře“.
…
V důsledku toho vstupuje americký systém do fáze strukturálního rozporu mezi dvěma modely: dřívější globálně expanzivní logikou a novou logikou vnitřní rekonfigurace. Trumpismus v tomto kontextu nevystupuje jako autonomní ideologie, ale jako politický výraz tohoto systémového přechodu, v němž se přehodnocuje poměr mezi globální rolí USA a jejich vnitřní politickou stabilitou ve prospěch tvrdého přesunu zdrojů dovnitř systému za účelem nekompromisního obnovení národní suverenity.
OBSAH:
~~~~~~~~~~~~
Obsah:
Obsah:
To, co dnes v Íránu prožíváme, není krize režimu, ale rozpad ontologie státu. Tato trhlina není pouhou prasklinou způsobenou paláci, mulláhy, generály či plány zahraniční intervence. Je hlubší, starší a má hlubší kořeny. Rozpadá se samotný způsob, jakým se stát v průběhu dějin etabloval jako transcendentní subjekt, který promlouvá před společností, nad společností a jménem společnosti.
Když se tato ontologie rozpadá, není to jen otřes mocenského aparátu. Posouvají se samotné představy o historii, legitimitě a řádu. Říci „Ani mulláhovský režim, ani šáh, ani USA a Izrael“ proto není aktem neutrality, ale ontologickou rebelií. Tato věta neodmítá pouze volbu mezi státy; zaměřuje se na samotnou státocentrickou politickou představivost.
Existují názory, že národ byl vymyšlen a jedná se o projekt sociálního inženýrství. Ovšem kdyby sociálno nebylo na novou sociální entitu zralé, tak by byl jakýkoliv projekt sterilní a nerealizovatelný. Naopak intelektuální myšlenky, koncepce a teorie národa byly součástí zrání a směřování sociálna k sociální entitě – k národu. Tvůrci myšlenek o umělém konstruktu národa si snad nejsou vědomi, že filozofové a umělci, kteří ideu národa přinášeli byli součástí sociálna a idea národa byla dalším stupínkem ve vývoji sociálna. Nebo se snad tito kritici domnívají, že tento „konstrukt“ vznikl mimo sociální evoluci a přinesli ho mimozemšťané?
…
~~~~~~~~~~~~
P. C. Roberts je Severoameričan a o historii Evropy má jen mlhavou představu. Normané rozhodně nebyli Němci. Byli to bojovní…
Myslím, že Rusko nemá zájem vyprovokovat přímý konflikt s Evropou. Nemá proč, nic mu to nepřinese. Putin to stále říká.…
Irituje mě, že právě Larry C. Johnson zkoumá, která z islámských národně osvobozeneckých hnutí jsou "terorističtější". Vyjdeme-li z definice "násilí…
Samosprávná družstva nemiluje ani dnešní východ, ani západ. Českoslovenko má dlouholetou tradici družstevnictví - v příštím roce (2027) uplyne 180…
vynikajícím článkům Petra Saka uvedu komentář, který některé části reflektuje: - Třídní boj nemá spirituální náplň a je to jen…