Naše dekrety

Už se zdálo, že náš problém jednou provždy vyřešila Česko-německá deklarace a biologie. Ústavní soud nalezl, že Edvard Beneš byl rozhodnutím mocností skutečně prezidentem, český parlament se usnesl, že se zasloužil o stát a že jeho dekrety, právní základ poválečného Československa, jsou neprolomitelné a na Slovensku je jejich zpochybňování rovnou trestné.

A najednou se Benešovy dekrety resuscitují – a k tomu ještě sudetoněmecký sjezd v Brně! Otázky kolem něho mě vrátily k tématu, které mě intenzivně zaměstnávalo před téměř dvaceti lety. Dnes mě více zajímá jeho sociálně psychologický a kulturně politický kontext.

Eschatologické kořeny americké podoby křesťanství

Amerika vznikala jako koloniální projekt přistěhovalců z Evropy, jehož dominantní jádro tvořily anglické protestantské komunity v Nové Anglii. Ty s sebou přinesly model vysněné komunity založený na myšlence kolektivní odpovědnosti před Bohem a eschatologickém vnímání dějin, v němž byl politický řád chápán jako nástrojové pokračování posvátné smlouvy. V rámci puritánské typologie se osadníci ztotožňovali s „Novým Izraelem“ – vyvoleným národem, který uskutečňuje „Exodus“ z evropského otroctví do Země zaslíbené za účelem vybudování „Města na hoře“.

V důsledku toho vstupuje americký systém do fáze strukturálního rozporu mezi dvěma modely: dřívější globálně expanzivní logikou a novou logikou vnitřní rekonfigurace. Trumpismus v tomto kontextu nevystupuje jako autonomní ideologie, ale jako politický výraz tohoto systémového přechodu, v němž se přehodnocuje poměr mezi globální rolí USA a jejich vnitřní politickou stabilitou ve prospěch tvrdého přesunu zdrojů dovnitř systému za účelem nekompromisního obnovení národní suverenity.

Před volbami a po volbách v Maďarsku

OBSAH:

  1. Branislav Fábry: Maďarské voľby 2026 a budúcnosť Európskej únie
  2. Andrew Korybko: O co jde v „bitvě o Maďarsko“?
  3. Andrew Korybko: Příčiny a důsledky Orbánova pádu
  4. Andrew Korybko: „Postupné předání vedení“ mohlo stranu Fidesz zachránit
  5. Štefan Nižňanský: Magyarov víťazný tanec
  6. František Škvrnda st.: Ťažká porážka Viktora Orbána

~~~~~~~~~~~~

Libanon, duben 2026

Obsah:

  1. Janna Kadri: Dr. Abu-Sitta: Bejrút „jako den strávený v nemocnici Shifa“
  2. Robert Inlakesh: Pro Izrael neexistují příměří, pouze příležitosti k pozdějším útokům
  3. Al Jazeera: Itálie kvůli Libanonu pozastavila obrannou dohodu s Izraelem
  4. The Cradle: Španělský premiér vyzývá k pozastavení dohody o volném obchodu mezi EU a Izraelem
  5. Middle East Monitor: Petice za pozastavení dohody o přidružení mezi EU a Izraelem dosáhla 1 milionu podpisů
  6. Robert Inlakesh: „Normální jednání“: Libanon už nemá vládu

Trojí odmítnutí

To, co dnes v Íránu prožíváme, není krize režimu, ale rozpad ontologie státu. Tato trhlina není pouhou prasklinou způsobenou paláci, mulláhy, generály či plány zahraniční intervence. Je hlubší, starší a má hlubší kořeny. Rozpadá se samotný způsob, jakým se stát v průběhu dějin etabloval jako transcendentní subjekt, který promlouvá před společností, nad společností a jménem společnosti.

Když se tato ontologie rozpadá, není to jen otřes mocenského aparátu. Posouvají se samotné představy o historii, legitimitě a řádu. Říci „Ani mulláhovský režim, ani šáh, ani USA a Izrael“ proto není aktem neutrality, ale ontologickou rebelií. Tato věta neodmítá pouze volbu mezi státy; zaměřuje se na samotnou státocentrickou politickou představivost.

Národ, specifická etapa sociální evoluce

Existují názory, že národ byl vymyšlen a jedná se o projekt sociálního inženýrství. Ovšem kdyby sociálno nebylo na novou sociální entitu zralé, tak by byl jakýkoliv projekt sterilní a nerealizovatelný. Naopak intelektuální myšlenky, koncepce a teorie národa byly součástí zrání a směřování sociálna k sociální entitě – k národu. Tvůrci myšlenek o umělém konstruktu národa si snad nejsou vědomi, že filozofové a umělci, kteří ideu národa přinášeli byli součástí sociálna a idea národa byla dalším stupínkem ve vývoji sociálna. Nebo se snad tito kritici domnívají, že tento „konstrukt“ vznikl mimo sociální evoluci a přinesli ho mimozemšťané?

Mezinárodní den žen

Obsah:
  1. Tulipány z Amsterdamu / Tulpen uit Amsterdam
  2. Pozvání k tanci / Invitation to the Dance / Aufforderung zum Tanz / Invitation à la Valse
  3. Můj koncert pro tebe / Il mio concerto per te
  4. Mapa lásky / Carte du tendre
  5. Fenomén Françoise Hardy
  6. Lásky sen po plese / Love’s Dream After the Ball / Liebestraum nach dem Ball

~~~~~~~~~~~~

Posvátné a morální dědictví ajatolláha Alího Chameneího

Zpráva o mučednické smrti ajatolláha Alího Chameneího dne 28. února 2026 vyvolala vlnu smutku v islámském světě i mimo něj. Téměř čtyři desetiletí působil jako strážce práva (Vali-ye Faqih) Íránské islámské republiky a vedl národ bouřlivými časy s neochvějnou vírou, hlubokými znalostmi a pevným odhodláním dodržovat zásady šíitského islámu. Jeho smrt ve věku 86 let, způsobená izraelským leteckým útokem, znamená konec jedné éry – ale jeho morální a duchovní odkaz bude i nadále osvětlovat cestu generacím muslimů hledajících spravedlnost, nezávislost a boží blízkost.
Západní média příliš dlouho pomlouvala a hanobila tohoto velkého muže. Tento esej se proto snaží uctít život a dílo tohoto svatého muže tím, že zkoumá rozměry jeho charakteru, které z něj učinily nejen politického vůdce, ale také skutečného představitele islámské etiky, oddaného služebníka Ahl al-Bayt a neúnavného pracovníka pro blaho utlačovaných, jak v Íránu, tak po celém světě.

Jak Rusko a Čína prodaly Gazu

Obsah:

  1. T. X. Foy: Jak Rusko a Čína prodaly Gazu
  2. Kelly Garino, Alyssa Guzman: Izraelské biblické právo na zemi?
  3. Middle East Monitor: Více než 1000 britských zastupitelů se před květnovými komunálními volbami zavázalo podpořit Palestinu

Baalova civilizace

Obsah:

  1. Alexandr Gelejevič Dugin: Baalova civilizace
  2. Irena Ferčíková Konečná: Technofašismus v praxi: ICE, Palantir a americká laboratoř digitální represe
  3. Robert Semonsen: Kongres USA: EU provedla v prosinci v Rumunsku převrat

Andreas Popp: Demokracie, diktatura nebo tyranie?

Ještě před několika lety věřilo velmi mnoho inteligentních lidí na Zemi v protiklad komunismu a kapitalismu. Dnes víme, že sice střednědobá ekonomická efektivita (z materialistického hlediska) funguje u komunistického plánovaného hospodářství hůře než při tzv. volném trhu, avšak oba systémy vedou nakonec k chudobě většiny národa, k masivnímu drancování přírody a k vykořenění etnické příslušnosti.
Spočívají tyto zdrcující výsledky při jejich srovnání skutečně jen v rozdílných povahách těchto systémů, nebo by mohla být příčina v samotné podstatě (v demokracii), se kterou se skoro všichni političtí vůdci permanentně ohánějí?

Magický systém sionismu

Je to vlastně úžasně působivé. Tak účinná byla politická ideologie podpory tohoto malého apartheidního státu ve vysvětlování světu, jaké myšlenky by o něm měl mít, že jeho snaha ovlivňuje životy nás všech. Je tak účinná, že i když jste na společenské akci na druhé straně oceánu ve Spojených státech a pokud lidi kolem sebe neznáte velmi dobře, jakmile se objeví téma Izrael, okamžitě pochopíte, že vás čeká velmi nepříjemný večer.

Je ohromující, jak velký vliv měla tato ideologie na kulturu a instituce naší společnosti. Je to téměř magické.

O nutnosti vyhlazení globální třídy

Za posledních 35 let se v naší zemi – stejně jako prakticky ve zbytku světa – vytvořila zvláštní skupina obyvatelstva, kterou lze nazvat „globální třídou“. Jsou to lidé, kteří buď za dané období dokázali nashromáždit obrovské jmění, nebo se zapojili do globálních procesů na úrovni kultury, vědy a technologií. Samozřejmě, často je obojí propojeno.

Proč právě „globální třída“? Protože po všechny tyto roky (možná s výjimkou posledních několika let po začátku SVO) dominovaly globalistické postoje: pravidla, algoritmy vztahů, kulturní orientace, symboly prestiže a ukazatele blahobytu. To, co Jean Baudrillard nazýval „sémiurgií“ – produkce určitých znaků spotřeby, které úspěšné lidi převáděly do „vyšší třídy“ a certifikovaly jejich status.

Stane se nemyslitelné?

Moderní historie je plná událostí tak mimořádných, neobvyklých, pobuřujících a překvapivých, že má člověk chuť zvolat: jak je to možné!? Obvykle se tento výkřik jako obecný jev neobjevuje v okamžiku, kdy se takové události odehrávají, ale až o roky nebo století později: jak je to možné!?

– Proč se děje nemyslitelné
– Proč nevíme všechno
– Proč je dnes irelevantní myslet na nemyslitelné

Na počátku je radost a naděje

Na začátku tohoto roku je jasnější než kdy jindy, že radost a naděje se od sebe vzdalují. Radost existuje, ale bez naděje trvá jen tak dlouho, jako hořící zápalka. Když nastane noc, radost musí vzít prášky na spaní, aby mohla usnout. Pokud se dobře podíváme, můžeme najít i naději, ale bez radosti vypadá naděje jako bezdomovec zabalený do smutných, starých hadrů.
Kdo způsobil rozvod mezi radostí a nadějí? Nevím, ale jsem si jistý dvěma věcmi. Za prvé, progresivní transformace světa musí být výsledkem vzájemného doplňování radosti a naděje. Za druhé, progresivní transformace světa nikdy nebude výsledkem nenávisti nebo zoufalství.

Proč nejsme demokratický ani právní stát

Po listopadu 1989 byl nastupující politický systém prezentován jako krásná čistá panna vstupující do manželství, zatímco předlistopadový reálný socializmus charakterizovala špinavá ošklivá prostitutka s venerickými chorobami. Tedy ideály byly konfrontovány s realitou. Dnes je však situace jiná. Protože nový systém již nejsou pouhé ideje, ale jde již o realitu, která ne pro každého je oslnivá, nová politická moc se rozhodla politické soupeření zlikvidovat totalitním zákazem.

Človek

Aká bytosť je človek? Kto vlastne my, ľudia, sme? Čoho všetkého sme schopní?

Na tieto a podobné otázky sa už dlho – celé známe dejiny – pokúšajú odpovedať mudrci, vedci i umelci. A nepochybne si ich kladú aj „obyčajní ľudia“, zvlášť v časoch otrasov, neistôt a hrozieb, aké žijeme aj dnes. Sú to najpodstatnejšie, najdôležitejšie otázky. Od ich zodpovedania závisí to najdôležitejšie a najvzácnejšie, čo sme každý z nás dostali len na krátky čas ako dar od svojich rodičov – náš život.
~~~

Družstva jako řešení krize bydlení i ekonomiky?

Diskuze Ilony Švihlákové a Peetra Robejška, moderace Petr Kubelík

Co je družstevní ekonomika? – Česká tradice družstevnictví – Družstva jsou nadideologicou formou hospodaření – Dobrovolnost a podíl na rozhodování – Vzdělávání a regionálnost – Jeden člen – jeden hlas – Pro družstvo není imanentní růst – Emancipace od finančního průmyslu – Cílem ekonomiky je „Uspokojování potřeb“ – Virtuální svět nereálný – Vlastní vklad a vlastní zájem – Sedlácká identita práce, bydlení a vlastnictví – Statisticky jsou družstva odolnější – „Svoboda individua“ je obsažená i v družstevnictví – Družstva se vymykají diktatuře

Som z porazenej krajiny

V pátose osláv pádu režimu, ktorý sám seba označoval ako reálny socializmus (víťazi ho označili za komunistický), sa úplne stráca pointa: sme porazená krajina. Tí, ktorí pád režimu dodnes oslavujú ako svoje víťazstvo na to buď zámerne, alebo prospechársky zabúdajú. Príbeh, ktorým sa to spustilo v Československu, má svoje krásne finále, i keď na začiatku bola lož o mŕtvom študentovi. Boli sme v padajúcom domine predposlední – po nás už len Rumunsko.

Stále premýšľam, čo je liberálna demokracia. Áno, slobodné voľby, z nich vygenerované inštitúty, od parlamentu, vlády, prezidenta počnúc, po súdnu moc. Všetko má a musí byť vyvážené, pod vzájomnou kontrolou. Lenže do toho sa ako tretia moc vplietli nikým nevolené ale niekým platené mimovládky a médiá, ktoré už dávno nie sú „strážnym psom demokracie“, ale znásilnením toho, čo si ľudia slobodne volia.

Hanuka na pláži Bondi, Sidney, Austrálie

Obsah:

  1. Caitlin Johnstone: Izraelští obhájci spěchají využít střelbu v Bondi k útoku na aktivisty bojující proti genocidě
  2. blueapple: Za oživením islámského terorismu stojí izraelský tlak na imigraci muslimů na Západ
  3. SilencedSirs: Útočník ze Sydney: Naveed Akram, drúzský Syřan, který sloužil v izraelské armádě

Socialismus: tady, tam a kdekoli

Je těžké si nevšimnout, že slovo „socialismus“ se objevuje stále častěji na stále více místech. Některé výskyty tohoto slova mají za cíl vyjádřit odmítnutí nebo nenávist. Mnoho výskytů však má za cíl vyjádřit povznesení a touhu. Socialismus v průzkumech veřejného mínění. Socialismus jako přívlastek. Socialismus v Gracie Mansion[1]. Socialismus pohřbený. Socialismus vzkříšený. Socialismus minulý. Socialismus budoucí.

To, že dnes tolik lidí tak často používá slovo „socialismus“ nebo dokonce říká, že podporuje „socialismus“, je velmi slibné. Vytváří to dynamiku. Ale co je to vlastně ten „socialismus“, který lidé údajně podporují?

Svatopluk – Změna režimu

Představení knihy Změna režimu: Instituce a zlínské větve spolku Svatopluk v Otrokovicích

Přímá demokracie – Reformy – Občanská společnost – Prezidentská demokracie – Odvolatelnost prezidenta – Jednokomorový parlament – Referendum – Soudcokracie – Islandská revoluce – Nová ústava – Připravenost na mimořádné situace – Zelené technologie – Babiš – Vystoupení z NATO a EU – Soběstačnost

„Zlatá“ horalka verzus zlatý gulag

Nárast agresivity a násilia trápi celú Európu
… V niektorých štátoch majú hranicu trestného činu krádeže vyjadrenú v eurách, resp. sa suma aktualizuje podľa inflácie, v iných hranicu nepoznajú, trestnosť sa odvíja od charakteru skutku a okolností (napr. vlámanie, násilie, recidíva). Zopár príkladov na hranicu trestného činu krádeže vyjadrenú v eurách: Česko (400), Maďarsko (130), Poľsko (185), Rakúsko (100) Španielsko (400), v Nemecku, vo Francúzsku, v Taliansku, Holandsku, Belgicku a Portugalsku si hranicu nestanovili. Každý takýto skutok posudzujú individuálne. Napriek tomu, ako ukazujú štatistiky, aj tam čoraz častejšie dochádza k výraznému nárastu krádeží a páchaniu násilia na pracovníkoch obchodov, k rozkladu všeobecnej morálky. Vezmime si napríklad také Česko: podľa tamojších údajov osciluje každoročne počet drobných krádeží na približne rovnakej úrovni, ale rapídne rastie hodnota odcudzeného tovaru, zvyšuje sa už spomínaná fyzická agresivita najmä voči pokladníčkam a ochrankárom – a čo je horšie, na tejto činnosti v nemalej miere participujú profesionálne organizované skupiny, ktoré cielene kradnú väčšie množstvá tovaru, prípadne koordinujú krádeže medzi viacerými lokalitami.

Ceny SOSP za svobodu projevu

Dne 19.11.2025 oznámila Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) další laureáty cen SOSP za svobodu projevu. V kategorii jednotlivců porota ocenila kardinála Dominika Duku a amerického aktivistu Charlieho Kirka (cenu převzala Eliška Hašková Coolidge), právníky Radka Suchého a Tomáše Nielsena a publicisty Ivana Hoffmana a Pavla Šika. V kategorii projektů a organizací pak Nadační fond Svědomí národa, web Sýr zdarma a mezinárodní právní společnost ADF International, která je v Evropě hlavním hlasem odporu proti unijnímu cenzurnímu nařízení DSA.

Semiotické síly buržoazního násilí

Toto teatrální násilí krajní pravice se neopírá pouze o fyzický nátlak, který uplatňuje pomocí represivních aparátů, ani pouze o ekonomické manévry, které zotročují materiální život, ale především o komplexní systém sémiotických a mediálních sil, které pronikají až do nejintimnějších zákoutí každodenního života. Tam, v mikroskopickém divadle znaků, se utváří poslušnost, disciplínuje citlivost a vytváří společný horizont vnímání, který naturalizuje nelidské. Buržoazie se ve svém historickém vývoji naučila, že žádný řád nadvlády není stabilní bez sémiotické architektury schopné proměnit ponižující v osud, nespravedlivé v normálnost a svévolné ve zdravý rozum. To je možná nejhlubší projev jejího násilí: nezanechávat žádné soudně postižitelné nebo viditelné důkazy, estetizovat své údery a ponížení, vštěpovat gramatiku bezmocnosti. A oni se vyhýbají daním.

Politický TRIALOG: Robejšek, Rajchl, Drulák

Tříhodinová debata Dr.habil. Petra Robejška, prof. Petra Druláka a JUDr. Jindřicha Rajchla za moderace Petr Zusky, rozdělená do tří dílů:

  1. Covidová pandemie, Green Deal, Válka na Ukrajině
  2. Genderová agenda, Nová totalita, Identifikace struktur, Technofeudální společnost
  3. Ukrajina a Trump; Česká zahraniční politika; Trump, Evropa, NATO; Český národ

Zamyslenie nad dehonestáciou všetkého, čo bolo

Socializmus – fámy a realita. Aký vlastne bol?
Najskôr treba v stručnosti povedať, že ide o spoločenský systém fungujúci na princípe solidarity, vzájomnosti, humanizmu a rovnosti. Je založený na silnom sociálnom štáte, na štátnom vlastníctve výrobných prostriedkov (rozumej podnikov i služieb), plánovaní výroby a prerozdeľovaní materiálnych a finančných hodnôt.
V 80. rokoch išlo o systém s moderným priemyslom a sebestačnosťou v poľnohospodárskej výrobe a vo výrobe potravín, a na tú dobu s vyspelým, medzinárodne uznávaným a skutočne bezplatným školstvom, zdravotníctvom a sociálnou starostlivosťou. Životná úroveň sa približovala k tej v Rakúsku.
Na strane druhej je pre toto obdobie príznačné značné obmedzenie občanov najmä v oblasti náboženských slobôd, cestovania do západných krajín či súkromného podnikania. Demokracia bola okliešťovaná vedúcou úlohou Komunistickej strany Československa, ktorá bola zakotvené aj vo vtedajšej ústave ČSSR.

Miroslav Dolejší: Analýza 17. listopadu 1989

Přetisk obsáhlého eseje Miroslava Dolejšího z října 1999 vyšel na webu Čítárny pod titulkem „Miroslav Dolejší. Po 19 letech v komunistickém vězení popsal skutečné události 17.listopadu 1989“ dne 1. 8. 2025.

Nepřinášíme ho zde kvůli informativnosti obsahu, odporuje našim publikačním zásadám, ale jako výmluvný dokument doby před čtvrt stoletím – včetně aktuálního úvodu Čítáren.

Ovládání člověka destrukcí pojmů

Jedním ze zásadních vztahů mezi lidmi jsou pracovní vztahy, které dělí lidi do dvou skupin. Hegel tuto situaci charakterizuje jako Pán a rab, v níž rab pracuje ve prospěch pána. Karel Marx v návaznosti na Saint Simona a další mluví o třídní společnosti a třídním boji. V současné pokleslé vzdělanosti je třídní boj primitivně chápán pouze jako násilný střet na barikádách. Po vítězství v třídním boji se boj mění v ovládání.

Dle modelu „pána a raba“ či třídního boje jazyk umožňuje přenést tyto procesy do mysli člověka a naprogramovat raba či ovládanou třídu k myšlení, postojům, názorům a chování v zájmu pána a vládnoucí třídy.
Ovládání prostřednictvím mysli prochází dějinami a je tak staré jako vykořisťování a ovládání lidí, vždy však je předpokladem vzdělanostní a intelektuální deficit ovládaných.

Caitlin Johnstone, listopad 2025

Obsah:
  1. To je vše, co nám naši vládci nabízejí (11. 11. 2025)
  2. Americké impérium je čím dál tím děsivější (9. 11. 2025)
  3. Umělá inteligence dělá všechno hloupěji (8. 11. 2025)
  4. Věci jsou na hovno, protože nám vládnou lidé, kteří chtějí, aby věci byly na hovno. (8. 11. 2025)

~~~~~~~~~~~~

Demokracie a náboženství ve věku interpretace

Rovnost lidí a nedotknutelnost práv občanů jsou kulturní předpoklady demokracie, které ale demokratický stát neumí sám vytvořit: nestačí na to učitelé, je k tomu třeba spasitelů, demokratický stát si ale zakázal vyhlásit učení nějakého spasitele za „své“. Vsadil na neutralitu vůči spasitelům, Sázka na nejistotu – nazval Jiří Přibáň svou knihu úvah o demokracii.

Všechny cesty vedou zpět k Böckenfördově diktu: nezbytné předpoklady pro fungování demokracie vyrůstají z kultury, kterou demokratický stát vytvořit neumí, a kdyby se o to pokusil, stal by se státem totalitním. Claude Lefort pak považuje za definiens demokracie to, že moc v ní nemá žádné pevné místo, je pravidelně „sázkou ve (volební) hře“: vyhrát ji může kdokoli.

Kam kráčíš, Německo?

Otázka „Německo – kam směřuješ?“ je převzata z románu, který byl vydán před 130 lety, v roce 1895. Jeho autorem je polský spisovatel Henryk Sienkiewicz a nese název „Quo Vadis“. Příběh se odehrává v roce 64 n. l. a pojednává o pronásledování křesťanů v Římě za vlády císaře Nera. Henryk Sienkiewicz popisuje, jak byli křesťané mučeni a zaživa upalováni jako pochodně. Řím byl v té době říší v úpadku. Je charakteristické, že si současníci jeho úpadku nebyli vědomi. Vnitřní a vnější násilí je však zjevně charakteristickým rysem upadajících říší.

Odklon od válečného kurzu německých vládnoucích elit lze vynutit pouze zásadní opozicí. Zde musíme počkat, zda nadcházející masivní sociální škrty přesvědčí lidi, aby vyšli do ulic protestovat. Potřebujeme širokou alianci za mír a sociální stát, která vyvede protest do ulic. Němci však v současné době dřímou a čekají na svou zkázu.

Hitlerismus, trumpismus, netanjahuismus, lepenismus, macronismus

Odkazy na 30. léta 20. století se množí. Úpadek americké demokracie nás zdá se vrací k úpadku německé Výmarské republiky. Trump svým potěšením z násilí a lží, svým využíváním zla nás neodolatelně vrací k Hitlerovi. V Evropě vzestup hnutí klasifikovaných jako krajně pravicová nás nutí k pohledu zpět na naši historii.

Západní společnosti se však již příliš nepodobají tomu, čím byly ve 30. letech. Jsou zestárlé, konzumní, terciární, ženy jsou emancipované, osobní rozvoj nahradil stranickou příslušnost. Jaký je vztah k společnostem 30. let: mladým, skromným, průmyslovým, dělnickým, mužským, stranicky organizovaným? Právě tento socio-historický odstup mě vedl k tomu, že jsem dosud považoval za a priori neplatnou paralelu mezi „extrémní pravicí“ současnosti a minulosti.