Obsah:
  1. Zdeněk Jemelík: Poslanci a svoloč
  2. Zdeněk Jemelík: „Čapí hnízdo“ ve víru rozčilování

Článek Zdeněk Jemelík, Poslanci a svoloč vyšel na serveru Chamurappi 3. května 2026

Zeus. Studie antické mytologie. Arthur Bernard Cook, 1868-1952
(Wikimedia Commons)

Slunné dny na počátku máje mi připomínají prožitky z osvobození od nacistické okupace v r.1945, které jsem na Valašsku zažil dříve než obyvatelé Prahy. Tehdy se svět tvářil radostně jako přívětivé prostředí k životu. Záhy se ale ukázalo, že vše bude nakonec jinak, ne tak příznivě, jak jsme čekali. Po pár letech snahy o demokracii a vytvoření mostu mezi Východem a Západem nastoupila diktatura, od 21. srpna 1968 „vylepšená“ o sovětskou okupaci.

Novou naději přinesl 17. listopad 1989. Vývoj k demokracii a začlenění do západoevropské civilizace od té doby pokračuje, i když s určitými výkyvy a chybami na kráse. Jedním z mnoha problémů, jež bychom si mnozí rádi odpustili, je rozbujení dříve neznámých odrůd zločinu, před nimiž stát dosud nedokáže občany účinně ochránit. Souběžně s nimi selhávání, ba přímé zneužívání úřadů, jež mají občany chránit. Nezákonné jednání pokleslých policistů a státních zástupců patří k nežádoucím paradoxům doby, které sice není časté, ale přesto hyzdí obraz naší vlasti jako právního státu.

Když jsem se stal v dávné minulosti opakovaně obětí trestné činnosti a policie mě nechala na holičkách, rozhodl jsem se požádat o pomoc poslance. Vytipoval jsem jako vhodnou osobu slušného člověka Petra Nečase, poslance ODS (pozdějšího předsedu vlády, nakonec svrženého pučem, o němž hovořit jako o puči se stále jaksi nesluší). Tipoval jsem správně. Ač jsem neměl žádnou protekci, pan poslanec mě bez potíží přijal. Vyslechl mě a dvakrát v mé věci interpeloval ministry vnitra. Výsledek se sice nedostavil, ale snahu projevil.

Toto by se dnes nemohlo stát. Postoj poslanců a politiků, odvozujících svou moc od Poslanecké sněmovny, vtipně vyjádřila opoziční poslankyně pí. Eva Decroix označením účastníků manifestace, svolané Milionem chvilek, za „svoloč“ a současným projevem údivu nad prohrou ODS ve volbách. Opoziční poslanci se od té doby stále nemohou vzpamatovat z prohry a věří v zázrak, který je znova vynese k moci po nelítostné porážce Hnutí ANO 2011. Neuvědomují si, že k dosažení cíle jim chybí maličkost: příchod silné osobnosti, která by vyvážila charisma workoholika Andreje Babiše.

A i když to neříkají nahlas, s občanskou masou nakládají jako se svoločí, neuvědomujíce si, že bez živé výměny názorů a věcné kritiky politiky Hnutí ANO 2011 voliče na svou stranu nepřetáhnou. Nejsem sám, kdo si stěžuje a řadí se mezi svoloč, že poslanci odmítají připustit jednání s příslušníky svoloči, kteří se dožadují rozhovoru: jednou zvoleni již svoloč nepotřebují, k jednání se nesníží a spoléhají se, že v komunálních, senátních a nejbližších parlamentních volbách se přece jen najde dostatek držitelů hlasovacího práva, kteří jim nakonec umožní dále vést elitářský způsob života. Pojistku ve změně chování k svoloči ale nehledají.

Mám-li být spravedlivý, musím připustit, že pí. ministryně Eva Decroix se ke mně jako justičnímu potížistovi (pardon, občanskému aktivistovi) chovala stejně profesionálně jako její předchůdci počínaje Pavlem Němcem včetně Pavla Blažka v době výkonu jeho prvního mandátu a pak až do 23. srpna 2022. Soudím, že se mohla stát v nejhorším případě průměrnou ministryní, kdyby měla možnost působit ve funkci nejméně po jeden celý mandát. Nástupem na ministerstvo po odchodu Pavla Blažka přinesla oběť ODS a zpočátku podlehla zpolitizování bitcoinového skandálu, ale brzy od politických opatření odešla. Dnes ovšem patří k poslancům, kteří se svoločí nemluví. Prý se připravuje k návratu na ministerstvo, čili stále věří na zázraky.

Odpovědnost za ochranu občanů před zločinem přešla na vládní koalici. Ve vztahu ke svoloči se vládní poslanci nechovají jinak než opozice. V rukou vládní koalice je ovšem výkon spravedlnosti. Čas vynesl na její úroveň završení trestního postihu nepotrestaných pachatelů brutálního vydírání zlínských podnikatelů bratrů Lebánkových (kauza Jesenice). Dosud trvá stav nečinnosti příslušných orgánů, které případ odložily již v druhé polovině roku 2024 a zatím usilují o jeho dopravení k promlčení, ke kterému dojde v lednu r.2027. Trestní oznámení nese datum 8. prosince 2020. Vskutku skvělý výkon příslušných orgánů! Bezprostředně po činu nebylo možné usvědčit všechny pachatele, protože zadavatel vydírání, recidivista Roman Šulyok, nevypovídal. A teď, když změnil chování a své kumpány „napráskal“ výpovědí před soudem po poučení předsedkyní senátu o důsledcích křivé výpovědi, orgány činné v trestním řízení předstírají bezpomocnost, protože popírají jeho věrohodnost.

Opozice v tomto ohledu nepřímo škodí, protože odvádí pozornost vlády a zejména osobně předsedy vlády Andreje Babiše, k druhořadým záležitostem. Jistě by měl v „kauze Jesenice“ co říci, neboť je přímým nadřízeným ředitele GIBS a nepřímým nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové a ostatně obecně odpovídá i za ministra spravedlnosti. Měl by se o věc zajímat i proto, že sám je dle mého laického názoru obětí pochybení orgánů činných v trestním řízení, takže z nápravy poměrů může mít v budoucnu prospěch.

Ovšem o čas a energii ho okrádají také představitelé koaličních pidistran, kteří si neváží náhody, jež jim přinesla postavení, na které by jinak nemohli ani pomyslet. Dopouštějí se výstřelků, které vybočují z linie koaliční politiky. Andrej Babiš jim musí draze platit za propůjčování hlasů ve Sněmovně, neboť si nemůže dovolit zlobivé jedince vyloučit ze hry. Raději připustí pomstu Petra Macínky na prezidentovi republiky za nejmenování Filipa Turka ministrem čehokoli a bude možná čelit kompetenční žalobě, než by ministrovi zahraničí vysvětlil, že nakonec je jen podřízený úředník, který si drzosti vůči hlavě státu nesmí dovolit.

Za daných okolností stále nemám jistotu, že se osmi „jesenickým“ zločincům dostane spravedlnosti od nestranného a nezávislého soudu, o „odměně“ jejich ochránců nemluvě.

Zpět na obsah


Komentář „Čapí hnízdo“ ve víru rozčilování vyšel na serveru Chamurappi 5. května 2026

„Čapí hnízdo“ ve víru rozčilování

Dřevěná socha „Čapí hnízdo“, Ústí, okres Přerov, Olomoucký kraj, Česká republika
Wikimedia Commons

V r.2005 mě pan John Bok poprvé vzal s sebou do soudní síně. Časem jsem se stal členem Spolku Šalamoun. Od té doby jsem sledoval a časem i veřejně komentoval dlouhou řadu trestních procesů.

Došlo i na „kauzu Čapí hnízdo“, která zdaleka nepatří mezi nejzajímavější. Po prvním kole jednání u senátu předsedy Jana Šotta jsem od dalšího soustavného sledování upustil. „Čapí hnízdo“ je totiž prvním případem, v němž jsem neměl přístup k základním procesním podkladům. Při zahájení hlavního líčení jsem neměl v ruce ani kopii obžaloby. Obž. Andrej Babiš uvalil přísné embargo na poskytování informací externím zájemcům a obhájci se mu podřídili. Nedostal jsem příležitost probrat s obžalovanými případ, ač se všemi v předcházejících kauzách jsem samozřejmě mluvil. Je to v rozporu s vesměs příznivou zkušeností z jednání s obž.Andrejem Babišem v jiných věcech.

Od té doby se na případ dívám jen občas, z dálky. O hlavním líčení s obž. Janou Nagyovou v pondělí 4. května 2026 jsem nevěděl. Paní obžalovaná o mou přítomnost zřejmě nestála (ostatně, proč by o ni měla stát?) a obhájci mě neupozornili, ač na mne mají spojení a kdysi jsme docela dobře vycházeli. Ostatně starší bratr jejího obhájce Michael je jediný advokát, s kterým si tykáme, a to od pradávna.

Ve zmíněném prvním kole jsem si díky důkladnému dokazování před soudem, vedenému předsedou senátu Janem Šottem, vytvořil obraz skutkové podstaty procesu. Dospěl jsem k poznání, že proces je ostudou české justice. Divil jsem se, když jsem se z veřejných sdělovacích prostředků dověděl, že předsedkyně odvolacího senátu Eva Brázdilová zhoršila postavení obž. Andreje Babiše a zavázala nalézací soud, aby obžalované uznal vinnými. Netuším, jak k tomuto závěru dospěla, protože kopii jejího usnesení mi obhájci opět neposkytli. Předpokládal jsem, že předseda senátu Jan Šott se jí nepodřídí. Soudcovská nezávislost je přece velká síla. Možná by pak došlo na „soudní ping pong“, protože Vrchní soud by mu po třetím zprošťujícím rozsudku kauzu odebral (má na to právo a občas se to děje).

Předesílám, že kauza je zvláštní již tím, že v ní žaluje žalobce Jaroslav Šaroch, který jako dozorový státní zástupce dovedl dokazování v přípravném řízení k závěru, že nedošlo k trestnému činu. Ale když nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman využil či zneužil svou pravomoc a vytáhl obž. Andreje Babiše a Janu Nagyovou z hloučku nevinných, žalobce usiluje o jejich odsouzení, jako by na minulost zapomněl. Státní zástupci nejsou vybaveni soudcovskou nezávislostí. Podřizují se polopolicejní kázni, takže přikázání věci žalobci, který v přípravném řízení rozhodl o nevině, není nic protiprávního. Ale vše má své meze. Také státní zástupci mají svědomí a měli by žít v souladu s ním.

V pondělí jsem s překvapením zjistil, že jsem se v odhadu vývoje mýlil: předseda senátu Jan Šott vynesl odsuzující rozsudek a vypuklo peklo. Pan soudce ale současně prohlásil, že paní odsouzenou nadále považuje za nevinnou, takže neměla být odsouzena. Podrobil se Evě Brázdilové proti svému názoru a svědomí. Tak ostrý rozpor mezi prvostupňovým a odvolacím soudcem je velmi vzácný. Sám jsem jej zažil pouze jednou, a to v r. 2007, kdy prvostupňový soudce Petr Braun odsoudil naši chráněnku „Adélku vražednici“ k podmíněnému trestu, a když ji pak odvolací soudkyně Jaroslava Maternová „napařila“ 7 a půl roku, třikrát ji veřejně zkritizoval. Dodávám, že „Adélka“ měla tehdy smůlu, protože v souběžném řízení poslední Havlova soudkyně Eva Burianová zprostila jejího pobodaného odmítnutého nápadníka obžaloby, čímž ovlivnila úvahy Jaroslavy Maternové. Rozsudek ale neobstál před Ústavním soudem. „Adélka“ nakonec strávila ve vězení „jen“ dva a půl roku a v části výkonu trestu měla „fešácký kriminál“ : ve věznici jen přespávala, jinak pracovala na úklidu města. Před uvězněním se podívala do Kanceláře prezidenta republiky (za „vlády“ pana prezidenta Václava Klause) a ve věznici si podala ruku s ministrem Cyrilem Svobodou.

Je mi líto ods. Jany Nagyové. Mimo recidivistů, kteří jsou na rozsudky zvyklí, odsouzení vždy trpí, ač někteří to na sobě nedají znát. Když pozoruji neodpovědné soudce, kteří sekají rozsudky „jak Baťa cvičky“ přemýšlím, jak se srovnávají sami se sebou. Soudě podle televizních záběrů paní Jana zachovala klid. Samozřejmě prohlásila, že se cítí nevinná. To je běžná reakce na rozsudek. Věřím, že v nějakém dalším řízení soud její nevinu potvrdí.

Její obhájce Josef Bartončík v odvolání tvrdě zkritizoval rozhodnutí senátu předsedkyně Evy Brázdilové. Jeho podání jistě nemá vadu, až na jednu: zázraky se nedějí, takže odvolací soud samozřejmě nevyhoví odvolání, které směřuje proti jeho původnímu rozhodnutí, a to bez ohledu na úroveň podání. Dojde tedy na mimořádné opravné prostředky, v prvé řadě na dovolání. A Bartončíkové jsou jako předkladatelé dovolání mimořádně úspěšní. V tom spočívá naděje ods. Jany Nagyové.

Odsouzením ods. Jany Nagyové vyslal soudce Jan Šott vzkaz obž. Andreji Babišovi co ho čeká, až ho přestane chránit poslanecká imunita. Pan obžalovaný zareagoval velmi citlivě. V rozčilení vychrlil řetěz výroků, jež známe již z jiných příležitostí, takže je nebudu opakovat. A našli se mravokárci, kteří ho začali tepat za to, že jako předseda vlády zpochybňuje důvěryhodnost české justice, což by si vzhledem ke svému postavení neměl dovolovat. I když tvrdím, že „kauza Čapí hnízdo“ je ostudou české justice a vztahování Babišových výroků na justici jako celek odmítám, musím jeho kritikům připomenout, že zdánlivě nezničitelný šéf Hnutí ANO 2011 je přece jen člověk a v souvislosti s touto kauzou zažil spoustu nepříjemností, včetně zneužití nemocného syna jako svědka obžaloby. Čeho je moc, toho je příliš.

Je otázka, zda podezření pana obžalovaného, že prochází zpolitizovaným procesem, má opodstatnění. V přesvědčení ho podporuje např. doc. Zdeněk Koudelka, náměstek ministra spravedlnosti, který v článku upozornil, že soudkyně Eva Brázdilová si vynucuje jeho odsouzení[1]. Vlastní zkušenost mě vede k uvažování, zda kauza „Čapí hnízdo“ skutečně mohla vzniknout s cílem dostat obž. Andreje Babiše z politiky[2]. Trestní řízení vyvolal veřejnosti neznámý udavač. Protože sám nebyl poškozený, mohl narazit na neochotu policie, ale nenarazil. To ale ještě neznamená, že nemohl mít úplně jiný důvod k útoku než politiku. Co když mu Andrej Babiš chodil za ženou a tím ho naštval ? (trocha legrace nikoho nezabije)

Běsnění pana obž. Andreje Babiše proto vnímám spíše jako „folklór“, takže mě nepopouzí. Ale mrzí mě, že ovládán svými roztodivnými animozitami mi neumožnil uplatnit možný objev díry v dokazování, jejíž využití by zásadním způsobem posunulo dokazování v jeho prospěch. Abych měl jistotu, že můj „objev“ není omyl, potřebuji od něho odpověď na dvě otázky, ale nedovolí mi, abych mu je položil.

Dále si myslím, že vrcholový politik, který na vlastní kůži zakouší, jak šeredně si orgány činné v trestním řízením občas zahrávají s občany, by měl věnovat velkou pozornost všemu, co poškozuje obraz naší vlasti jako právního státu. Přihřeji si „svou polívčičku“: právě v těchto dnech bych uvítal jeho vstřícnost k mému usilování v „kauze Jesenice“ o potrestání pachatelů brutálního vydírání zlínských podnikatelů bratrů Lebánkových a s nimi i ochránců zločinců, kteří se snaží zajistit jim beztrestnost promlčením jejich viny.

Obhájci by měli pana obžalovaného uklidnit vyhlídkou na lepší příští. Než skončí volební období, proběhne „kolečko“ mimořádných opravných prostředků v případu ods. Jany Nagyové. Předpokládám, že kouzla senátu Evy Brázdilové v něm neobstojí stejně jako neobstál výše zmíněný rozsudek Jaroslavy Maternové v kauze „Adélky vražednice“. Obž. Andrej Babiš pak předstoupí před soud v nové situaci , v které o nevině obou obžalovaných již nebudou spory. Ano, obžalovaný Andreji Babiši, ano, bude líp.


Prameny:

[1]

Tejcův náměstek Koudelka: Soud si v kauze Čapí hnízdo vynucuje odsouzení Babiše (Česká justice 13.4.2026) https://www.ceska-justice.cz/2026/04/tejcuv-namestek-koudelka-soud-babis/

[2]

První týden v kauze Nagyová Babiš (můj blog 18.9.2022) https://www.jemelikzdenek.cz/2022/09/prvni-tyden-v-kauze-nagyova-babis.html

Zpět na obsah


Ing. Zdeněk Jemelík (*1935) promoval v roce 1958 na Agronomické fakultě a 35 let působil v resortu zemědělství a výživy. Od roku 1989 byl ředitelem sekretariátu Federálního ministra zemědělství a výživy ve Vládě národního porozumění a od roku 1990 vedoucím sekretariátu náměstka, řídícího petrochemickou výrobu a zemědělství na Federálním ministerstvu hospodářství. V roce 1990 odjel do Španělska studovat zahraniční obchod, odkud prostřednictvím své společnosti Hisparga dovážel potravinářské výrobky. Již téměř 20 let se věnuje sledování trestních procesů, u nichž je podezření, že nejsou férové. Sledoval medializované kauzy, např. od r. 2013 provází její trestní kalvárií bývalou předsedkyni Energetického regulačního úřadu Alenu Vitáskovou, ale většinou se zabývá lidmi, které nikdo nezná a nepodporuje. Nemá právnické vzdělání, na což upozorňuje. Působil řadu let ve spolku Šalamoun, v listopadu 2017 založil spolek Chamurappi z. s. V roce 2020 vydal knihu Škůdci v taláru a v roce 2023 její druhý díl.