Evropa čelí století ponížení
Obsah:
Obsah:
Je pozdní večer, právě se nacházím na vojenském hřbitově v Gliwicích na jihu Polska. Kdysi německé Gleiwitz je dnes, pokud mohu soudit z rozhovorů s Němci, známé díky gliwické rozhlasové stanici a provokaci nacistických Němců 31. srpna 1939, která symbolicky odstartovala druhou světovou válku. Tito sovětští muži zde leží již přes 80 let, protože byli součástí sil, které těmto jatkám učinily přítrž. A připravili půdu pro jiná autoritářství.
A co se děje dnes? Abychom to pochopili, musíme se podívat do Ameriky, do USA – klíčového státu 20. a první čtvrtiny 21. století.
Obsah:
Když se na to dívám zpětně, domluvit si rozhovor s Francescou Albanese v kavárně nebyl nejlepší plán. Než jsme mohli začít, servírka si přála fotku s italskou právničkou pro lidská práva. Udělala ji pokladní. Pak z kuchyně vyšel kuchař v bílém na skupinovou fotku. Někteří zákazníci si chtěli udělat svou vlastní fotku. Albanese byla ke všem laskavá a povídala si ve třech jazycích, takže celý proces nějakou dobu trval.
Milí přátelé, naše dnešní shromáždění není tak početné, jako bylo to sobotní kratochvilné na Letné, které podporovalo zbrojení. My podporujeme mír. Přicházíme sem každý rok, abychom si společně připomněli, že poplašné sirény, které se 24. března 1999 rozezněly nad nočním Bělehradem ohlásily nové přetváření světa. To, co moralista Havel legalizoval jako etický zásah, se stalo precedentem pro všechny další mocenské svévole. Z nich pouze intervence v Libyi (2011) měla mandát Rady bezpečnosti k použití síly pro ochranu civilistů. Plukovníka Kaddáfiho to ovšem neochránilo. Ostatní intervence šířily demokracii a svobodu bez mandátu.
Dějiny píší vítězové. V první světové válce bojovaly Československé legie na straně budoucích vítězů. Po vzniku Československé republiky vytvořily legie páteř její armády. Téměř v každé obci však už během války začaly vznikat pomníky se jmény vojáků, co padli za mocnářství. Byly udržovány ze sbírek, neboť nově vniklý stát těchto 220 tisíc padlých pokládal za oběti dějinného omylu.
Dějinný omyl byl ve válce poražen a za její rozpoutání potrestán. Zanedlouho se ale ukázalo, že nějaké viry trest přežily a našly si nové hostitelské buňky. Varovné hlasy, které detekovaly přípravnou fázi k vytváření dalšího dějinného omylu, však byly zakřiknuty. A šíření viru byl poskytnut prostor i čas, aby vyvolal další světovou válku.
Obsah:
To, co dnes v Íránu prožíváme, není krize režimu, ale rozpad ontologie státu. Tato trhlina není pouhou prasklinou způsobenou paláci, mulláhy, generály či plány zahraniční intervence. Je hlubší, starší a má hlubší kořeny. Rozpadá se samotný způsob, jakým se stát v průběhu dějin etabloval jako transcendentní subjekt, který promlouvá před společností, nad společností a jménem společnosti.
Když se tato ontologie rozpadá, není to jen otřes mocenského aparátu. Posouvají se samotné představy o historii, legitimitě a řádu. Říci „Ani mulláhovský režim, ani šáh, ani USA a Izrael“ proto není aktem neutrality, ale ontologickou rebelií. Tato věta neodmítá pouze volbu mezi státy; zaměřuje se na samotnou státocentrickou politickou představivost.
Existuje tolik extrémně nebezpečných aspektů „války dle vlastního výběru“ proti Íránu, kterou Izrael a Amerika vedou na Blízkém východě – a stále častěji i jinde –, že Američané z velké části přehlížejí jeden obzvláště závažný aspekt, pokud jde o jejich armádu. Je to výsledek toho, co historici pravděpodobně v budoucnu označí za další „Velké probuzení“.
V závislosti na historikovi existuje v našich dějinách několik takových všudypřítomných náboženských momentů, z nichž pro moderní mysl je možná nejpozoruhodnější ten, který v roce 1919 vedl k 18. dodatku k naší ústavě a vytvořil „prohibici“. Američané, kteří si uvědomili, co jim v tomto konkrétním Velkém probuzení udělaly různé náboženské skupiny a další, ti, kteří utvářeli veřejné mínění za 18. dodatkem, jej v roce 1933 zrušili 21. dodatkem. Ale ne dříve, v mezidobí a v mnoha ohledech masivní vlna kriminality vytvořená prohibicí vyvolala fenomén, který dnes dobře známe, organizovaný zločin. Stručně řečeno, toto Velké probuzení způsobilo národní, ba dokonce globální katastrofu, která je nyní zodpovědná za sedm až osm bilionů dolarů globální „černé“ ekonomiky v obchodování s lidmi (zejména ženami a dětmi), nelegálním prodeji drog, obchodování s orgány, krádežích aut a dalších organizovaných zločineckých aktivitách.
Trumpova administrativa jednostranně – bez jakékoliv debaty v Kongresu nebo hlasování o kurzu – donutila Američany do zase další války. Tentokrát je tou válkou rozsáhlá vojenská kampaň proti Íránu. Má snad masovou podporu veřejnosti? Odhlasoval snad Kongres výdaje dalších dolarů z amerických daní na další válku? Zjevně ne. Podle průzkumu od Reuters z 1. března jen 27 procent dotazovaných Američanů řeklo, že novou válku USA s Íránem podporují. Netřeba zdůrazňovat, že jen málo Američanů vyzývalo své zastupitele v Kongresu žádostmi o zase další válku na Středním východě.
Existují názory, že národ byl vymyšlen a jedná se o projekt sociálního inženýrství. Ovšem kdyby sociálno nebylo na novou sociální entitu zralé, tak by byl jakýkoliv projekt sterilní a nerealizovatelný. Naopak intelektuální myšlenky, koncepce a teorie národa byly součástí zrání a směřování sociálna k sociální entitě – k národu. Tvůrci myšlenek o umělém konstruktu národa si snad nejsou vědomi, že filozofové a umělci, kteří ideu národa přinášeli byli součástí sociálna a idea národa byla dalším stupínkem ve vývoji sociálna. Nebo se snad tito kritici domnívají, že tento „konstrukt“ vznikl mimo sociální evoluci a přinesli ho mimozemšťané?
…
Obsah:
Sociolog Petr Sak vysvětlil, proč téměř pětina Evropanů se podle průzkumu přiklání k diktatuře před demokracií. Lidé podle něj reagovali na politickou realitu. „Evropa se rozkládá před očima, aniž by kdokoliv nesl odpovědnost,“ řekl pro neČT24. Připomněl i souvislosti kolem vzniku teorie totality.
Obsah:
Časový souběh dějů, probíhajících daleko od sebe, může ovlivnit jejich zobrazení v lidských hlavách. Příkladem může být příprava na rozhodování o žádosti soudů o vydání obžalovaných Andreje Babiše a Tomia Okamury k soudnímu stíhání a zpráva o zatčení bratra anglického krále dne 19. února 2026. Po vyslechnutí králova „moudra“ v podání zpravodajství České televize se mi vnucuje příležitostná otázka, co by se dělo, kdyby místo mnou vážené poslankyně prof. Heleny Válkové řídil jednání mandátového a imunitního výboru politik s úrovní myšlení Karla III. Domnívám se, že by možnost nevydání vůbec nepřipustil a parlamentní žvanilové by nedostali příležitost k maření času řečnickými orgiemi na dané téma.
Od té doby, kdy se Trump loni vrátil k moci, jeho administrativa neustále pracuje na oslabení soudu se sídlem v Haagu. K dnešnímu dni bylo 11 úředníků soudu – včetně hlavního žalobce a osmi soudců – podrobeno sankcím, které zahrnují zákaz cestování do USA a pokuty a tresty odnětí svobody pro americké firmy, které jim poskytují služby.
„Jedná se o donucovací opatření, která mají za cíl narušit naši schopnost vykonávat naši práci objektivně a nezávisle,“ řekla soudkyně Kimberly Prost. „Chceme, aby si lidé uvědomili, jak je to špatné.“
Rumunské prezidentské volby byly již v roce 2024 jednou z nejkontroverznějších politických epizod v Evropské unii v posledních letech. Kandidátovi, který vyhrál první kolo, bylo zabráněno kandidovat ve druhém kole. Hlasování bylo anulováno. Tvrzení o ruském vměšování byla vznesena bez zveřejněných důkazů.
V té době aféra vyvolala naléhavé otázky ohledně demokratických standardů v EU. Vyšetřování Kongresu, které RT prostudovala, vyvolává ještě více otázek. Naznačuje, že anulování rumunských voleb bylo doprovázeno trvalým úsilím o vyvíjení tlaku na platformy sociálních médií, aby potlačovaly politické projevy – úsilí koordinované prostřednictvím mechanismů zavedených v rámci zákona EU o digitálních službách.
Co se jevilo jako národní politická krize, se nyní stále více jeví jako testovací případ toho, jak daleko jsou instituce EU ochotny zajít v zasahování do politických procesů členských států.
Obsah:
Obsah:
Ač jsem laik, v r. 2010 se mi dostalo cti, že Ústavní soud použil na podporu závěrů ústavního nálezu I.ÚS 517/10 z 15.listopadu 2010 vedle myšlenek filozofa Karla Jasperse také můj článek „Soudci už na Listopad zapomněli“, vydaný dne 19.února 2010 na Neviditelném psu (kde by paradoxně dnes již vyjít nesměl 😊). Přitakali mi tehdy, že členství soudce v KSČ ke dni 17. listopadu 1989 může „vydávat v jisté nebezpečí image soudcovy nestrannosti a nezávislosti“, a dlouhodobé působení předlistopadové ideologické indoktrinace může nevhodně ovlivňovat jejich myšlení dávno po změně politických poměrů.
Ještě před několika lety věřilo velmi mnoho inteligentních lidí na Zemi v protiklad komunismu a kapitalismu. Dnes víme, že sice střednědobá ekonomická efektivita (z materialistického hlediska) funguje u komunistického plánovaného hospodářství hůře než při tzv. volném trhu, avšak oba systémy vedou nakonec k chudobě většiny národa, k masivnímu drancování přírody a k vykořenění etnické příslušnosti.
Spočívají tyto zdrcující výsledky při jejich srovnání skutečně jen v rozdílných povahách těchto systémů, nebo by mohla být příčina v samotné podstatě (v demokracii), se kterou se skoro všichni političtí vůdci permanentně ohánějí?
…
10. února 2007, přesně před 19 lety, promluvil na 43. mnichovské bezpečnostní konferenci Vladimir Putin – poprvé v historii. Mluvil bez diplomatických dvojznačností. Projev byl zařazen do memorand CIA jako strategický signál. Obsahoval kritiku unipolárního modelu světa a rozšiřování vojenské infrastruktury NATO. Západní státy však tento signál ignorovaly. Projev ohlašoval významnou změnu v ruské zahraniční politice a signalizoval asertivnější a nezávislejší postoj na mezinárodní scéně. Západní státy však tento signál ignorovaly.
V roce 2014 Putin v diskusním klubu Valdaj rozvedl mnichovské teze a prohlásil, že svět čelí historické křižovatce: diktát jednoho, nebo skutečná multipolarita.
V posledních letech došlo k výraznému posunu: Umělá inteligence již není primárně oblastí výzkumu ani pouhým příslibem průmyslových inovací, ale politickým imperativem. Téměř žádný vládní dokument ani projev o hospodářské politice se neobejde bez zmínky o umělé inteligenci. Je považována za klíčovou technologii, motor růstu, bezpečnostní faktor a stále častěji za měřítko geopolitické relevance. Toto vyprávění je pozoruhodné, protože je méně poháněno jasně formulovaným společenským cílem než pocitem: strachem ze zaostávání.
Implicitní narativ je, že ti, kteří dnes masivně neinvestují do umělé inteligence, riskují zítra ztrátu prosperity, bezpečnosti a vlivu.
Pandemie COVID-19 nebyla pouze zdravotní krizí. Stala se největším společenským experimentem moderní doby, který zásadně proměnil vztah lidí ke státu, vědě, médiím i vlastní svobodě. Tento dokument se s odstupem let 2019–2026 pokouší o kritickou reflexi období, které ovlivnilo životy milionů lidí a jehož důsledky pociťujeme dodnes. Video se věnuje klíčovým událostem pandemie v České republice i ve světě, porovnává oficiální narativ s dostupnými daty a analyzuje rozdíl mezi medicínou založenou na důkazech a medicínou ovlivněnou ideologií, byznysem a politickým tlakem. Zvláštní pozornost je věnována vakcinačním kampaním, jejich nákladům, rizikům, roli státních institucí a otázce odpovědnosti farmaceutických firem i regulátorů.
Soňa Peková, Jaroslav Turánek, Tomáš Fürst, Libor Hlavsa, Ondřej Dostál, Aleš Novotný
Obsah:
Obsah:
Vlajka prezidente republiky nese hrdé heslo „Pravda vítězí“ a školáčky učí o Janu Husovi jako o vzoru, jenž se za pravdu nechal upálit. Bohužel věci nestojí tak, že by „pravda“ vítězila vždy a všude zcela samozřejmě. Ve skutečnosti většinou bývá nutné za pravdu tvrdě bojovat a leckdy se ji nepodaří prosadit. Sám proces hledání pravdy ve sporných případech bývá složitý, zdlouhavý a často v něm dochází k faulování.
Po třech dnech přebujelého žvanění Sněmovna uznala výsledek voleb přiznáním důvěry vládě. Národ prý má takovou vládu, jakou si zaslouží. Tedy nereptejme, neb nám do dalších voleb stejně nic jiného nezbývá. Neklame-li mě paměť, jde o první neúplnou vládu, která kdy žádala o důvěru. Vláda bude od začátku chromá až do té doby, než se Andrej Babiš postará o doplnění. Nemohu si odpustit poznámku, že předseda vlády si nezaslouží ty dva rozporuplné přílepky, s nimiž se musí dělit o moc. Jejich představitelům by slušelo více skromnosti v bezvýznamnosti. Tomio Okamura by neměl vykřikovat zásady zahraniční politiky mé vlasti a nemají-li Motoristé nezpochybnitelného kandidáta na funkci ministra životního prostředí, měli ponechat Andreje Babiše, aby obsazení křesla vyřešil bez nich. Okázalé přezírání prezidenta by si představitelé přílepků neměli dovolovat, protože s jeho voličskou podporou mu nemohou konkurovat. Prezident republiky nemusí automaticky plnit přání Filipa Turka.
Obsah:
Včera mi přišel vzkaz od Dr. Reinera Füllmicha, velkého bojovníka za pravdu v C19 kauze, z vězení v německém Bremervörde. Měl radost, že dostal vánoční pozdrav, který jsem mu koncem prosince poslala, a mě velmi potěšilo, a že se mi ozval navzdory komplikovaným podmínkám, ve kterých se ocitl.
Určitě mnoho z vás sledovalo informační fórum Corona Ausschuss, které Dr. Füllmich vedl a kam si v době C19 zval mnoho odborníků, ale i laiků a obyčejných lidí ze zemí celého světa, aby se na jednom místě sesbírala C19 data a odkryla se pravda.
Donald Trump je vůči Evropě snad až příliš shovívavý. Ve skutečnosti je to s ní mnohem horší. Poté, co se otevřela doširoka možnost pro rozvoj liberální demokracie a tržní ekonomiky, kolabuje systém snad ve všech ohledech. Vzpomeňme si ještě, co vadilo na socialismu. Bylo mu vytýkáno, že nerespektuje soukromé vlastnictví, že je ekonomicky neschopný, že dokáže fungovat pouze na dluh a že v něm vládne neschopná byrokracie, která nepřipustí politickou soutěž.
Ve všech těchto ohledech se dnes snaží Evropská unie poražený socialismus dohnat a předehnat.
Rada EU pro zahraniční věci uvalila 15. prosince sankce na desítky osob. Jsou obviněny z účasti na „destabilizujících aktivitách Ruska“. Konkrétně se jedná o „omezující opatření“ proti celkem 59 osobám z různých zemí. Všechny jejich finanční prostředky a ekonomické zdroje jsou blokovány. Občanům a podnikům EU je zakázáno poskytovat jim přímo či nepřímo finanční prostředky nebo ekonomické zdroje. Sankcionovaným osobám je zakázán vstup do EU a tranzit přes členské státy EU.
Aká bytosť je človek? Kto vlastne my, ľudia, sme? Čoho všetkého sme schopní?
Na tieto a podobné otázky sa už dlho – celé známe dejiny – pokúšajú odpovedať mudrci, vedci i umelci. A nepochybne si ich kladú aj „obyčajní ľudia“, zvlášť v časoch otrasov, neistôt a hrozieb, aké žijeme aj dnes. Sú to najpodstatnejšie, najdôležitejšie otázky. Od ich zodpovedania závisí to najdôležitejšie a najvzácnejšie, čo sme každý z nás dostali len na krátky čas ako dar od svojich rodičov – náš život.
~~~
Obsah:
Diskuze Ilony Švihlákové a Peetra Robejška, moderace Petr Kubelík
Co je družstevní ekonomika? – Česká tradice družstevnictví – Družstva jsou nadideologicou formou hospodaření – Dobrovolnost a podíl na rozhodování – Vzdělávání a regionálnost – Jeden člen – jeden hlas – Pro družstvo není imanentní růst – Emancipace od finančního průmyslu – Cílem ekonomiky je „Uspokojování potřeb“ – Virtuální svět nereálný – Vlastní vklad a vlastní zájem – Sedlácká identita práce, bydlení a vlastnictví – Statisticky jsou družstva odolnější – „Svoboda individua“ je obsažená i v družstevnictví – Družstva se vymykají diktatuře
Obsah:
Představení knihy Změna režimu: Instituce a zlínské větve spolku Svatopluk v Otrokovicích
Přímá demokracie – Reformy – Občanská společnost – Prezidentská demokracie – Odvolatelnost prezidenta – Jednokomorový parlament – Referendum – Soudcokracie – Islandská revoluce – Nová ústava – Připravenost na mimořádné situace – Zelené technologie – Babiš – Vystoupení z NATO a EU – Soběstačnost
Elon Musk nehodlá klidně snášet nehoráznou pokutu od bruselských byrokratů a kritizuje úředníky EU, že si osvojili nacistické rysy a potlačují zájmy vlastních občanů…
Mnoho lidí z komunity zastánců svobody projevu již léta varuje před hrozbou pro svobodu projevu ze strany Evropské unie, zejména v souvislosti s přijetím nechvalně známého zákona o digitálních službách (DSA).
Obsah:
Obsah:
Systém „zaplať-a-hraj“. Vydírání. Korupce. Vlastní obohacování. Úplatkářství. Podvody. Brutalita. Potulné bandy násilníků rozbíjejících okna aut a terorizujících komunity. Imunita za trestnou činnost spojená s trestním stíháním oznamovatelů.
Takhle funguje zločinecký syndikát – ne ústavní republika.
Dnes jsme svědky neustálé transformace federální vlády – zejména výkonné moci – v kriminalizovaný systém moci, v němž je spravedlnost zneužívána jako zbraň, zákon je vymáhán selektivně a zločin se stává formou politické měny.
Tříhodinová debata Dr.habil. Petra Robejška, prof. Petra Druláka a JUDr. Jindřicha Rajchla za moderace Petr Zusky, rozdělená do tří dílů:
Socializmus – fámy a realita. Aký vlastne bol?
Najskôr treba v stručnosti povedať, že ide o spoločenský systém fungujúci na princípe solidarity, vzájomnosti, humanizmu a rovnosti. Je založený na silnom sociálnom štáte, na štátnom vlastníctve výrobných prostriedkov (rozumej podnikov i služieb), plánovaní výroby a prerozdeľovaní materiálnych a finančných hodnôt.
V 80. rokoch išlo o systém s moderným priemyslom a sebestačnosťou v poľnohospodárskej výrobe a vo výrobe potravín, a na tú dobu s vyspelým, medzinárodne uznávaným a skutočne bezplatným školstvom, zdravotníctvom a sociálnou starostlivosťou. Životná úroveň sa približovala k tej v Rakúsku.
Na strane druhej je pre toto obdobie príznačné značné obmedzenie občanov najmä v oblasti náboženských slobôd, cestovania do západných krajín či súkromného podnikania. Demokracia bola okliešťovaná vedúcou úlohou Komunistickej strany Československa, ktorá bola zakotvené aj vo vtedajšej ústave ČSSR.
~~~~~~~~~~~~
Rovnost lidí a nedotknutelnost práv občanů jsou kulturní předpoklady demokracie, které ale demokratický stát neumí sám vytvořit: nestačí na to učitelé, je k tomu třeba spasitelů, demokratický stát si ale zakázal vyhlásit učení nějakého spasitele za „své“. Vsadil na neutralitu vůči spasitelům, Sázka na nejistotu – nazval Jiří Přibáň svou knihu úvah o demokracii.
Všechny cesty vedou zpět k Böckenfördově diktu: nezbytné předpoklady pro fungování demokracie vyrůstají z kultury, kterou demokratický stát vytvořit neumí, a kdyby se o to pokusil, stal by se státem totalitním. Claude Lefort pak považuje za definiens demokracie to, že moc v ní nemá žádné pevné místo, je pravidelně „sázkou ve (volební) hře“: vyhrát ji může kdokoli.
Rafinovaný systém cenzury. To, co bylo dříve považováno za pouhou teorii, se náhle ukázalo jako realita. Publicista Tomáš Zítko se vrací ke kauze Twitter Files a k její stopě v boji o svobodu slova v západním světě.
Odkazy na 30. léta 20. století se množí. Úpadek americké demokracie nás zdá se vrací k úpadku německé Výmarské republiky. Trump svým potěšením z násilí a lží, svým využíváním zla nás neodolatelně vrací k Hitlerovi. V Evropě vzestup hnutí klasifikovaných jako krajně pravicová nás nutí k pohledu zpět na naši historii.
Západní společnosti se však již příliš nepodobají tomu, čím byly ve 30. letech. Jsou zestárlé, konzumní, terciární, ženy jsou emancipované, osobní rozvoj nahradil stranickou příslušnost. Jaký je vztah k společnostem 30. let: mladým, skromným, průmyslovým, dělnickým, mužským, stranicky organizovaným? Právě tento socio-historický odstup mě vedl k tomu, že jsem dosud považoval za a priori neplatnou paralelu mezi „extrémní pravicí“ současnosti a minulosti.
Obsah:
Obsah:
Drulák: Krach liberalismu jako bezpečnostní strategie. Hrozby pro ČR: Brusel, Ukrajina, Migrace
Schneider: Efektivita tajných služeb, realistická zahraniční politika, barevné revoluce, liberalismus a instituce, NATO, Spolupráce namísto konfrontace: BRICS
Medula: Lze ještě mluvit o demokratických režimech?
Drulák: Oligarchie – od arogance k zoufalství
Schneider: výpalné mafiánům a Babiš, migrace, schopnost EU přežít, Ukrajinci v ČR
Drulák: Stát a národ komplementární. Levice chybí. Stačilo! integrovalo rozumnou levici včetně komunistů
Wikipedie zde říká: Poválečné vysídlení osob německé národnosti z Československa bylo realizováno na základě rozhodnutí tří velmocí na Postupimské konferenci…
Pane Habře, trochu si své vědomosti osvěžte. Benešovy dekrety nebyly "důsledky rozhodnutí vítězných velmocí", ale předcházely mu. Naopak, Stalin jednání…
Někdo z Čechů či Moravanů snad brání části potomků odsunutých, s nacismem kolaborujících Němců, konečně se smířit s rozhodnutím vítězných…
Byl jsem účastníkem většiny akcí na festivalu Meeting Brno. Žádné smiřování jsem neviděl. Protestující přesahovali několikanásobně několik (možná zaplacených) aktivistů…
... klišé o nacistické okupaci a o tom, že sudetští Němci rozbili republiku. Nacistická okupace není klišé, ale nesporný fakt.…