1. Zdeněk Jemelík: Andrej Babiš ztratil důvěru v nezávislost soudů
2. Zdeněk Jemelík: Co není zločin

---

Článek Zdeněk Jemelík, Andrej Babiš ztratil důvěru v nezávislost soudů vyšel na stránkách Chamurappi 28. listopadu 2025

Andrej Babiš ztratil důvěru v nezávislost soudů

Podle mého názoru mimořádná schůze, samo její svolání a průběh, je jednou z názorných ilustrací kocourkovské povahy současné politické scény. Opozice si měla svolání schůze odpustit, neb pouze mařila čas a energii poslanců. Zákon ukládá politikovi, jenž se dostal do střetu zájmů, aby vadu odstranil do 30 dnů od jmenování. Všechny požadavky, ať již páně prezidentovy nebo opozičních politiků, aby AB okamžitě uveřejnil způsob, jímž se zbaví střetu zájmů, jsou pouhé projevy politického chtění, kterému napadaný může, ale nemusí vyhovět. V tuto chvíli je Andrej Babiš řadový poslanec, takže ve střetu zájmů se nenachází. Panu prezidentovi slíbil, že mu své záměry odtajní těsně před jmenováním. Nikoho z těch, kdo se dožadují okamžitého zveřejnění nenapadne, že předčasné odtajnění by mohlo otevřít cestu k zmaření připravených opatření. Kdyby k tomu došlo, Andrej Babiš by se nezbavil střetu zájmů a prezident by měl důvod odmítnout jeho jmenování. A o to přece kráčí opozici, která se nedokáže smířit s volební porážkou. Pro úplnost dodávám, že nejsem voličem  ANO ani obou koaličních stran, takže patřím k poraženým. Přesto některé postupy opozice neschvaluji.

Neodpustím si poznámku, že námitku střetu zájmů považuji za ryze formalistickou. Andrej Babiš není primitiv a nebude vědomě zneužívat postavení předsedy vlády ve prospěch Agrofertu. A zvýhodnění Agrofertu pod nepřímým vlivem vysokého postavení jeho majitele by bylo možné preventivně vyloučit přijetím vhodných opatření. Ostatně pokud by ke zvýhodnění bez jeho osobního zavinění přece jen došlo, lze to napravit. Dokazuje to aktuální zásah Nejvyššího správního soudu v neprospěch Kosteleckých uzenin.

Kromě toho vedle střetu zájmů musíme vzít na vědomí i souběh zájmů státu a Agrofertu. Prosperita státu a spořádanost poměrů v něm jsou podmínkou prosperity Agrofertu. A prosperující Agrofert je významný zaměstnavatel a plátce daní. Státu musí záležet na tom, aby se mu dařilo.

Nedivil bych se Andreji Babišovi, kdyby se sice schůze zúčastnil, ale nevystoupil by, tiše si vyslechl úvahy protivníků a odešel s přáním dobré noci všem. Chaotickým vystoupením si nijak neprospěl. Požadavku opozice nevyhověl. Místo toho  mimo jiné dštil oheň a síru na novináře (nevztáhl jsem to na sebe, protože nejsem novinář), jimž pouze dodal střelivo k útokům na sebe.

Jako justičního potížistu mě zaujalo vyjádření, že ztratil důvěru v nezávislost soudů. Domnívám se, že v případě kauzy Čapí hnízdo není objektivní. Pochopil bych spíše projev nevole vůči státnímu zastupitelství. Vždyť nebýt zlomyslného zásahu bývalého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana by k soudnímu projednání nedošlo. A skutečnost, že dozorový státní zástupce Jaroslav Šaroch nejdříve trestní stíhání všech obviněných zastavil, ale proti svému původnímu právnímu názoru se poctivě snaží „dostat do tepláků“  zbylé Zemanovy oběti Janu Nagyovou a jejího pomocníka Andreje Babiše, je docela zábavná. Kdyby se neodvolával proti zprošťujícím rozsudkům, strašidlo „Čapák“ by zmizelo ze scény a jemu by se nic nestalo.

Jako všichni ostatní jsem samozřejmě zaznamenal rozechvění Andreje Babiše kvůli zneužití nemocného syna v trestním řízení. Byl jsem svědkem jeho obdobné reakce při hlavním líčení u soudu. Ovšem opakované zneužití syna bylo zčásti výsledkem slušného chování předsedy senátu Jana Šotta. Popsal jsem to v článku „Čapí hnízdo před rozsudkem“ z 6. ledna 2023:

Záludnost procesu spočívá i v korektním vedení hlavního líčení předsedou senátu Janem Šotem. Je vlídný, usměvavý, obhajoba si nemůže stěžovat na podjatost či na krácení jejích práv. Vynese-li nespravedlivé rozsudky, možná se při tom bude tvářit laskavě. Jeho vstřícnost vůči obhajobě má svůj rub: bez odporu umožnil opakované projednávání svědectví Andreje Babiše ml. a úvah o jeho zdravotního stavu a vztahům mezi otcem a synem. Důkazní situace se tím ve prospěch obhajoby příliš neposunula, ale jednání zjevně značně trápilo obž. Andreje Babiše.

 

Používání Andreje Babiše ml. k ponižování obž. Andreje Babiše je neobyčejná hanebnost, Za tuto nehoráznost nelze ale odsuzovat předsedu senátu, který musí nechat provést svědectví dle návrhů žalobce a právě z důvodu korektnosti připouští různá svědectví dle požadavků obhajoby.

Senát soudce Jana Šotta zprostil již dvakrát Janu Nagyovou a spoluobžalovaného Andreje Babiše obžaloby. Důvod k jejich stížnostem nevidím. K zrušení rozsudků Vrchním soudem v Praze se nemohu vyjádřit, protože jejich usnesení neznám. Podporoval jsem obhajobu  obžalovaných v desítkách procesů, ale vždy jsem měl přístup do spisu a směl jsem „vyzpovídat“ obžalované. Až v kauze Čapí hnízdo bylo všecko jinak. Poprvé jsem při zahájení hlavního líčení neměl v ruce ani obžalobu a s obž. Janou  Nagyovou jsem nikdy nemluvil, ostatně ve věci trestního stíhání s Andrejem Babišem také ne. Takže při druhém kole jsem již nepřišel do soudní síně. Spíše bych výhradu Andreje Babiše pochopil ve vztahu k rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci dotace pro Kostelecké uzeniny. Ale není všem dnům konec. Právníci Agrofertu  se jistě ohradí u Ústavního soudu, možná až u Evropského soudu pro lidská práva. Nezávislost soudů a soudců s sebou nese nevýhodu ničím neohraničených projevů osobitosti myšlení soudců, která může vést k chybným rozhodnutím. Na to ale máme soustavu opravných prostředků, jimiž lze aspoň někdy jejich výstřelky napravit.

Protože od zahájení prvního kola jednání nalézacího soudu nedošlo k významné změně důkazní situace, domnívám se, že proces skončí pro obžalované šťastně, i když nelze vyloučit ještě několik koleček „ping-pongu“  mezi nalézacím a odvolacím soudem. Lituji pouze, že nezdvořilostí k panu prezidentovi obžalovaní zmařili vyhovění návrhu Chamurappi na udělení abolice (ignorovali žádost o vyjádření k návrhu). Nemám sice  jistotu, že by pan prezident vyhověl a pan předseda vlády by kontrasignoval, ale je jisté, že nemohl podstoupit riziko, že obžalovaní milost odmítnou.

Průběh povolebních jednání vyvolává otázku obecné vhodnosti vstupu oligarchy do politického života. Je to samozřejmě jeho občanské právo. Ale je otázka, zda má smysl domáhat se uplatnění práva, které přináší tolik zmatků a nepříjemností. V době, kdy se Andrej Babiš stal ministrem financí, jsem byl na přátelské návštěvě u rodiny Fuertesů, majitelů holdingu Fuertes S.A. „El Pozo“. Je to rozsáhlý zemědělsko-potravinářský komplex, jehož srdcem je obrovská továrna na zpracování masa.  Fuertesové kroutili hlavami nad mou zprávou, že šéf holdingu Agrofert se stal ministrem financí, a nakonec mě poučili, že následování jeho příkladu by jim španělská politická kultura nedovolila: mezi podnikáním a výkonem státní moci je neprostupná zeď.

Z pozice devadesátníka bych Andreji Babišovi přál, aby dokázal zbavit se chuti brodit se bahnem nenávistných projevů odpůrců a aby se stáhl do postavení Jaroslawa Kaczynského. Dosud má všechny předpoklady pro užívání krás života do sytosti. Je škoda toho nevyužít. Neví přece, kolik času mu zbývá. Hnutí ANO je dnes v takové formě, že zůstane nepřehlédnutelnou politickou silou, i kdyby jeho předseda řídil vládu nepřímo. Přiznávám ale, že nevím, jak by zvládl chronickou potřebu vybíjet energii. Moc je droga.

Samozřejmě nadále přeji obž. Janě Nagyové a spoluobžalovanému Andreji Babišovi, aby kauza „Čapí hnízdo“ jednou dospěla k pravomocnému zprošťujícímu rozsudku. A s ohledem na hlavní obžalovanou bych dal přednost vydání AB k trestnímu stíhání před nevydáním. Pan obžalovaný zvládl úřad ministra financí a předsedy vlády, aniž by ho trestní řízení odvádělo od jeho povinností a není důvod se domnívat, že teď to bude jinak. Připomínám, že obžalovaná Alena Vitásková zvládla bezchybně celý mandát předsedkyně Energetického regulačního úřadu, ač s ní justice zacházela krutě.

Mohl bych si také přát, aby se před soud dostali státní úředníci, kteří rozhodli o přiznání dotace začínající firmičce Farma Čapí hnízdo, pokud je ovšem pravda, že rozhodli nesprávně. Přání jsem ale potlačil, protože skutek je promlčený.

---

Zpět na obsah

---

Článek Zdeněk Jemelík, Co není zločin vyšel na stránkách Chamurappi 3. prosince 2025

Co není zločin

Nemohu si ale pomoci: s takovým stanoviskem zachránců zločinců se nemohu smířit. O kauze „Jesenice“ jsem napsal řadu článků (např. seriál Zločinci pod záštitou státu 1-6), takže čtenáři mohou mít představu o hrůzostrašném zážitku bratrů Lebánkových v jesenickém penzionu U Kohouta a obrovské finanční újmě, kterou jim vydírání způsobilo. Tvrzení státního zachránce zločinců, že se orgánům nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání, je pouze důkazem o jejich nezpůsobilosti a zpochybňuje zákonnost jejich jednání.

Hlavní zádrhel spočívá v neochotě příslušných orgánů vzít vážně svědectví zadavatele vydírání recidivisty Romana Šulyoka, že komando zakuklenců, již se dopouštěli násilí na poškozených, obstaral jeho tehdejší přítel, policista JUDr. František H. Ignorují skutečnost, že ods.Roman Šulyok vypovídal před soudem jako „svědek pod přísahou“, což má jinou právní účinnost než jeho výpovědi při rozhovorech se mnou ve věznici nebo při podání vysvětlení u příslušného orgánu. Státní zachránce zločinců si pomohl tvrzením, že neprokázal jeho přítomnost při akci proti Lebánkům. Jenže důležitá není jeho případná přítomnost v penzionu při akci, ale jeho vztah k zakuklencům. Ods. Roman Šulyok je sice recidivista, ale je nadprůměrně inteligentní, takže by neriskoval trestní stíhání za křivé obvinění. Ostatně policista se usvědčuje sám víceletým nereagováním na svědectví, které ho existenčně ohrožuje. Kdyby byl nevinný, jistě by se ohradil.

Od počátku vyšetřování bylo jasné, že vyšetřovatel bude policistu chránit. Když se mi pochlubil, že již zná jeho totožnost, poradil jsem mu, aby podezřelého předvolal k podání vysvětlení, poučil ho o výhodách spolupracujícího obviněného, aby mu případně pohrozil koluzní vazbou a vyzval ho k poskytnutí úplných a pravdivých informací. Vyšetřovatel mi odpověděl, že takový postup není možný, protože se jedná o policistu, který „dlouho slouží a dobře slouží a nezaslouží si drsné zacházení“. Tuto taktiku pak zachoval až do konce. Policistu předvolal k podání vysvětlení až po čtyřech letech jako úplně posledního. Hrdina při této příležitosti vše zapřel a vypovídal tak, že vyslýchající mu patrně nevěřil. A mé stížnosti a požadavku na prověření pravdivost výpovědi nebylo vyhověno, aby nemohla vyjít pravda najevo.

Ale budiž. Mohu připustit, že v tomto případě díky svéráznému postupu vyšetřovatele není dosud doložena pravdivost podezření proti policistovi. Ve hře jsou ale tři další pachatelé, kteří jsou dobře viditelní a ochrana policisty je svými účinky pro ně milosrdenstvím. Jde o tři právníky, kteří umožnili zadavateli vydírání domoci se požadovaného hmotného prospěchu. Zorganizoval je teplický advokát Jan S., který prostřednictvím kamaráda, pražského advokáta M.R. vtáhl do hry V.V. jako „specificky vhodného notáře“ Všichni tři se zúčastnili přípravných schůzek se zadavatelem vydírání, všichni tři věděli, co se Lebánkům bude dít po vstupu do penzionu a všichni tři údajně dostali tučnou odměnu. Podpisu listin neznámého obsahu se zúčastnil jen notář a doprovázející advokát M.R. Oba viděli, že Lebánky přivádějí ozbrojenci každého zvlášť a mohli si všimnout, že mají svázané nohy. Ač věděli, že jednají pod nátlakem nechali je podepsat listiny a způsobit si tak škodu přesahující 100 mil. Kč. Chce snad někdo ze státních zachránců zločinců tvrdit, že jednali lege artis, takže nemají být odsouzeni za zneužití pravomoci a spolupachatelství při vydírání? A mají uniknout trestu díky tomu, že státní zachránci zločinců nehodlají stíhat podezřelého policistu?

Je tedy zřejmé, že odložení případu bylo nesprávné a svědčí pouze o snaze zajistit zločincům beztrestnost dovedením věci k promlčení. Nezbývá mi, než se dožadovat, aby příslušné orgány začaly neprodleně konat svou povinnost tak, jak jim ukládá zákon. Volám po podpoře veřejností.

Do popředí ale nově vystupuje také otázka odpovědnosti příslušných činitelů za svérázný způsob vedení řízení, jenž zavání korupcí (protiprávní zvýhodnění kamaráda lze hodnotit jako korupční jednání). Skutečnost, že po čtyřech letech vyšetřování si zločinci nevyslechli ani sdělení obvinění, je skandální a viníci by si zasloužili patřičnou „odměnu“. Když probíhalo vyšetřování v letech 2013-16, orgány se vymlouvaly na mlčení zadavatele vydírání. Bez jeho spolupráce nedokázaly případ řádně objasnit. Ale navzdory tomu, že recidivista Roman Šulyok promluvil před soudem a podal úplnou informaci o zločinu, spáchaném na bratrech Lebánkových, výsledek řízení zůstává stejný a nikdo se za to nestydí.

---

Zpět na obsah

---