7. listopadu 2026 o „solární“ kriminalitě

Nevím, co dnes mým čtenářům říká datum 7.listopadu. Nezaznamenal jsem na internetu žádný související rozruch. Kdysi pro mne bývalo symbolem schizofrennosti režimu, v němž skoro všecko bylo jinak, než se psalo v novinách. Jen jsem si na to vzpomněl, když jsem si z internetových stránek právě 7.listopadu stahoval rozsudek Krajského soudu Brno, senátu Jaroslavy Bartošové, č.j. 40 T 10/2023, o němž jsem kdysi jen četl[1], ale mohu jej nastudovat až dnes, v kdysi výroční den, po němž již ani pes neštěkne.

Rozsudek patří k honu na „solární podvodníky“, který vypukl po roce 2010.

Kacířsky o dvou rozsudcích a vezír Babiš

První zářijový týden byl bohatý na zajímavá soudní rozhodnutí. Čtenář Neviditelného psa stočil v diskusi mou pozornost k jásání Tomia Okamury nad rozsudkem ve prospěch SPD. Ale protože vše souvisí se vším, odtud byl jen krůček k problematice působení bývalých komunistů v orgánech demokratického státu.

Páně prezidentův pohled na sebe sama

Od 21.srpna již uběhlo pár dní, takže intenzita pochybností o vhodnosti vystoupení bývalého komunisty Petra Pavla před budovou Českého rozhlasu poněkud ochabla a nesmazala příznivé dojmy z jeho rozhovoru s Terezií Tománkovou v Partii dne 30. srpna 2026. Pan prezident opět prokázal vysokou intelektuální úroveň a rozumnost pohledu na většinu problémů, na něž přišla řeč. Nevolil jsem ho, ale uznávám, že upírat mu nárok na druhý mandát je přímo scestné, zvlášť s ohledem na skutečnost, že by byl prvním prezidentem, jenž by musel skončit po prvním zvolení. Jeho hodnota jako případného uchazeče o znovuzvolení je zvlášť vysoká také proto, že je důsledným obhájcem politiky podpory napadené Ukrajiny Českou republikou jako loajální součástí NATO.

Circus maximus ve sněmovně

Občas se stane v U.S.A., že vládní úředníci nedostanou plat, protože Kongres zarazil prezidentovi bezuzdné utrácení a nepustil mu nějaké peníze. Pak následuje vždy totéž: chvíli parlamentní tahanice, ale nakonec někdo z prezidentových odpůrců hlasuje společně s podporovateli a úředníci dostanou své peníze a vrátí se na místa. Všichni jsou spokojeni: kongresmany těší, že potýrali prezidena, prezident je rád, že prokázal převahu nad nimi a úředníci se radují z výplat. Ovšem nejdříve se zmarní spousta času a příjemci platů se dostávají do nepříjemných životních situace.

Naše vláda si objednala zákon, rozvolňující rozpočtová pravidla, aby mohla pružně reagovat na mimořádnou potřebu výdajů nad rozpočtový rámec, aniž by se musela prosit o souhlas rozpočtového výboru Sněmovny, nebo dokonce – ó hrůzo – vyjednávat na plenární schůzi Sněmovny. Opozice kvůli tomu mohutně hučela, poukazujíc na nebezpečí bezuzdného zadlužování státu, tedy vyrábění dluhů, které budou muset „zaplatit naše děti“. Než se vypovídali všichni sněmovní klauni, kteří se rádi poslouchají, padl na pouhé schválení programu celý den. Pak přišla diskuse, v které z řadových poslanců vystoupil jen jeden, zatímco na dalších 33 se nedostalo, a nakonec vládní většina pohodlně přehlasovala prezidentovo veto. Jen zlomek jednacího času přinesl reálný výsledek. Vše, co mu předcházelo, bylo zbytečné, provozní náklady jsou neúčelně utracené peníze. Přitom bylo předem známo, jak to dopadne.

Dva mocní kohouti

Je známo, že „kohabitace“ dvou kohoutů na jednom smetišti se nedoporučuje: vždy ji provázejí rvačky. Řešením ve zvířecí říši bývá vyloučení jednoho ze soupeřů podříznutím krku. V lidském světě to je složitější: v civilizované společnosti absolutní vyloučení jednoho ze soupeřů je nepřípustné, takže jejich souboje se mohou táhnout do nekonečna.

Cena svědomí a práva nepočatých dětí

Trestný čin má nejen svou stránku věcnou a právní, ale také mravní, v které hraje roli svědomí. Týká se to i zablokovaného trestního řízení proti nepotrestaným spolupachatelům brutálního vydírání bratrů Lebánkových v jesenickém penzionu U Kohouta, k němuž se opakovaně vracím pod pracovním názvem „kauza Jesenice“.