Ivo Šebestík

Existovala po „listopadu 1989“ pro nás jiná cesta?

Když jsme v posledních letech svědky vývoje, který doslova „zachvátil“ Západ jako auto neopatrného chodce, klademe si někteří z nás tu a tam otázku, asi jen akademickou, zda bylo po rozpadu bipolárního světa skutečně nevyhnutelné nechat se po „osvobození“ od jedné mocnosti ihned sevřít do náručí jinou mocnou strukturou, jejíž zájmy, cíle, potřeby a choutky jsme ve skutečnosti nikdy nesdíleli. A dnes vidíme, že jejich v podstatě už vynucené sdílení se stává pro naše národy rizikovým i krajně nebezpečným.

Polsko si konečně uvědomuje geostrategickou výzvu, kterou představuje Ukrajina

Obsah:

U nás jste vždy vítáni

Obsah:

Ukrajinci jako gladiátoři v aréně Západu

…
Krev gladiátorů vsakuje do písku arény, zatímco miliardy dolarů a eur vsakují do kont militaristů. A celé to „koloseum“ v tógách stojí a tleská a Boris Johnson ukazuje prstem… Asi směrem dolů, i když o tom se vedou spory, kterým směrem prst rozhodčího o životě a smrti za časů římských skutečně směřoval. Dnes bychom asi souhlasili s tím, že dolů. Neboť přesně tam směřuje celá západní civilizace. Stačilo, aby si občané eurounijních států dvě tři desetiletí nedali pozor na to, koho posílají do parlamentů, vlád a na prezidentské stolce. A neštěstí je hotovo …
…

Kam dospěla epická zuřivost

OBSAH

~~~~~~~~~~~~

Agresi schvalujeme jedině, pokud je svévolná

O tom, že se Spojené státy a Izrael dopustily další agrese proti zemi, která ani jednoho z agresorů neohrožovala, a tudíž proběhla v úplném rozporu s mezinárodním právem i samotnými principy humanity, snad není nejmenších pochyb. Tento útok na Írán, který se vlastně kromě všeho hrůzného (vražda více než 160 dívek, žákyň dívčí školy) stal pro celý svět varující součástí „mírových jednání“ v americkém stylu, jež probíhala s Teheránem, přinesl další názornou ilustraci toho, jak vlastně funguje úplně běžná americká strategie namířená proti vybraným obětem. A na jakém základě se potom odvíjí i náš „západní“ neuvěřitelný souhlas s něčím takovým.
…

Rozštěp u hegemona neznamená „polidštění“ americké politiky

Podstatné a pro evropské národy rozhodující je pochopení, že ačkoliv se politika hegemona mění v prioritách, její základní imperiální fundament zůstává absolutně beze změny. Nelze v žádném případě očekávat, že by došlo k něčemu, co bychom mohli snad nazvat „polidštěním“ americké politiky a jejích metod směrem k ostatním zemím planety. Zde, v tomto ohledu je nutné přijmout jako fakt, že „elity“ vládnoucí Spojeným státům žádné pozitivní změny v tomto ohledu jednoduše nejsou schopny. Ani kdyby chtěly, tak to bude nad jejich síly a možnosti.
…

Macinka a prezident

Obsah:

Volby 2025

Obsah:

Volby a Ivo Šebestík

Obsah:

~~~~~~~~~~~~

Zvláštní načasování zveřejnění obsahu Masarykova dopisu

Evropská komise se snaží trestat Slovensko a Maďarsko za nedostatek poslušnosti vůči liberální oligarchii, jejímž je ona houževnatým nástrojem. V téže době, vlastně už od nástupu Roberta Fica do úřadu slovenského premiéra, zasahují členové Fialovy vlády do vnitřních záležitostí Slovenska naprosto nevhodnou nekorektní kritikou, což vyvrcholilo nedávnou osobní účastí českého ministra vnitra, Víta Rakušana (STAN), na protivládní demonstraci v Bratislavě. Něco takového je v mezinárodních vztazích neomalenost a precedentní faux-pas.

Členství v NATO znamená ztrátu bezpečí, peněz i čistého štítu

Severoatlantická aliance (NATO) ztratila deklarovaný důvod vzniku a existence ihned po zániku bipolárního světa, k čemuž došlo rozpuštěním Sovětského svazu (SSSR) a stejně tak rozpuštěním Varšavské smlouvy, která vznikla v roce 1955 jako reakce SSSR a jeho satelitů na ustavení NATO, ke kterému došlo o šest let předtím, v roce 1949.

Severoatlantická aliance, jak je ostatně vidět zejména od roku 1999, od agrese NATO proti zbytkové Jugoslávii, po rozpuštění SSSR a zániku Varšavské smlouvy nezanikla. Pokud by si někdo počátkem devadesátých let minulého století snad položil otázku (západní média hlavního proudu něco takového ani nenapadlo), z jakého důvodu setrvala již nepotřebná NATO při své existenci, nedostalo by se mu pochopitelně pravdivé odpovědi, ale tvrzení, že se NATO osvědčilo jako ochránce bezpečí, což nemůže vadit ani v situaci, kdy nebezpečí pominulo. Co kdyby se zrodilo nové nebezpečí? Nezrušíme přece převoznictví přes řeku jen proto, že řeka nenávratně vyschla. Nepřestaneme chodit do kavárny jenom kvůli takové bezvýznamné maličkosti, že kavárnu zrušili a demoliční četa je již na cestě. To dá západní rozum, že? Tak nějak angažovaně by možná zněla argumentace ve prospěch zachování NATO, třebaže by k ní byla připojena i povinná doložka o demokracii, svobodě a dalších vznešených hodnotách, které byly už v těch časech tiše na ústupu. Pokud se vůbec stačily u NATO kdy ohřát.

Obdiv k technologiím bez vztahu k morálce a právu

Den poté, kdy se Izrael dopustil nevyprovokované agrese proti Iránu, během níž zabil na území cizího státu vysoké důstojníky a jaderné vědce Iránu, v jedné zahradní restauraci vedli spolu debatu dva čeští vysokoškolsky vzdělaní třicátníci, které na celé akci, jež se uskutečnila v rozporu s mezinárodním právem, zaujala pouze technologická vyspělost izraelských raket, které dokázaly své oběti zasáhnout s vysokou přesností v jejich domácím prostředí. Zaujalo je toto, oči se jim rozzářily obdivem, a nic víc. Všechny okolnosti nevyprovokovaného útoku jednoho státu na jiný stát zůstaly úplně mimo okruh jejich pozornosti.

Německé nacistické plány s Velkou Ukrajinou

Současná exploze rusofobie v západní polovině Evropy, jíž jsme od počátku devadesátých let 20. století součástí, připomíná meziválečnou atmosféru evropského Západu, v níž se formovaly síly, které se chtěly opět pustit do koaliční války proti Rusku (Sovětskému svazu). Nakonec se této úlohy chopil německý nacismus pod vedením Adolfa Hitlera.
…
… dokud Hitler anektoval země, hlavně slovanské, na východě a jihovýchodě Evropy nebo se k těmto výbojům chystal, zůstávaly západní demokracie téměř v klidu. Ono „téměř“ spočívalo pouze ve dvou věcech. Tou první byly obavy, aby se náhodou „vůdce“ nerozhodl zaútočit i na Západě. Druhým zdrojem jistého mírného nesouhlasu byl fakt, že poměrně brzy se jich Hitler přestal ptát na názor. To se Londýna a Paříže dotýkalo. Jinak v podstatě vůbec nic.

Západ se stal obětí ohromné schizofrenie

Západ se po dlouhá desetiletí snaží bagatelizovat roli Rudé armády ve vítězství nad nacismem. Tento trend v posledních letech zesílil. Co je účelem této snahy?

Je to součást cílené západní rusofobie. Důvody, pro které je právě dnes bagatelizována role Rudé armády v boji proti Hitlerovi spočívají mimo jiné v tom, že zatímco Stalin se před válkou snažil přesvědčit západní demokracie ke koalici proti nacismu, řada vlád evropských států spíše s Hitlerem nějakým způsobem kalkulovala, a bojovat s ním nechtěla. Někdy dokonce dospěly tyto vlády nebo mnozí jednotlivci, sympatizanti, i k jakési formě spolupráce či podpory militarizovaného Německa. Dějiny mnoha států Evropy jsou v předválečné i válečné epoše tedy zatíženy spoustou kostlivců, kteří nyní hlasitě chřestí ve skříních. Tito kostlivci narušují dojem, že před válkou a za války stála „celá Evropa“ v jednom šiku proti nacismu. A současná evropská rusofobie v celé řadě ohledů začíná předválečnou evropskou atmosféru proti Rusku až nebezpečně připomínat. Některým lidem v současné Evropě je asi obtížné uvěřit, že by si skutečně letos chtěli připomenout porážku nacismu.

Pevnost Evropa

Obsah:

Nejspolehlivější bezpečnostní politika Evropy

Sledujeme-li současnou konfliktní „obrannou“ politiku nešťastným omylem zvolených osob nacházejících se ve vládních funkcích několika evropských států a u Evropské komise, vidíme zřetelně, že jejich programem je doslova pravý opak toho, co západní polovina evropského kontinentu potřebuje a čeho by se jí dostalo několika málo velmi jednoduchými a logickými kroky.
…
Pouze evropské státy NATO zbrojí už dlouhodobě vysoko nad rámec logických potřeb obrany. Jejich „obranný“ rozpočet je třikrát tak vysoký jako týž rozpočet Ruské federace, a přitom si tyto státy nemohou dovolit vstoupit do otevřené války s Ruskem. Jejich horování pro válku je jen hloupá hra fungující jako reklama na neexistující „ruskou hrozbu“, ze které plynou ohromné peníze včetně provizí. Tak vysoký „obranný“ rozpočet přitom vůbec neznamená připravenost na válku. Jak ukázala právě proxy válka USA proti Ruské federaci vedená prostřednictvím kyjevského režimu a s nasazením (cynickým zneužitím) obyvatel Ukrajiny, vojenské rozpočty skutečně nehrají v obrané nebo útočné politice států nejdůležitější roli. Zvláště, když se z válek stal byznys, na kterém mohou vydělávat korporace, firmy i soukromé osoby v celé řadě odvětví nacházejících se jakoby daleko od vojenského průmyslu.
…
Nicméně, je zde ještě Oděsa …

Amerika nepomáhá, Amerika investuje!

Kdyby to nebylo tak tragické, bylo by to možná i k pousmání. Americký 47. prezident, Donald Trump, dal srozumitelně najevo to, co každý soudný a objektivně informovaný člověk věděl od samého začátku americké „pomoci Ukrajině“. Tedy, že za tuto „pomoc“, jaká pomohla mnohým v USA a ve Velké Británii jen ne Ukrajincům, Ukrajina a její obyvatelstvo krutě zaplatí.
…
Každý člověk, který není oslepen září Ameriky a dívá se spíše na fakta o Americe, ví, že když Spojené státy někomu poskytnou dolar, že očekávají nejméně sto dolarů zpět. Byznys je jediným skutečným božstvem Ameriky. Washington nesoucítí, nedává, nepůjčuje, Washington zásadně pouze chladně investuje s očekáváním zisků. Stamilióny dolarů prší po celém světě, aby se průběžně zhmotňovaly v rozkladné procesy iniciované uvnitř států, jejichž politické přeformátování si Deep State vždy přál a dosud ještě přeje. A bude si je přát i nadále, třebaže Donald Trump některé penězovody začíná přestřihávat.
…

Postsovětský prostor má zůstat trvale protiruský

Soudě podle předběžného seznamu hostů pozvaných na prezidentskou inauguraci, přichystal Trump politikům z Evropské komise a řady států EU docela hezký kanadský žertík. (Asi již začal využívat budoucího 51. státu USA.) Vsadily ty osoby totiž nemoudře, neopatrné a nepředvídavé úplně všechno na jedinou kartu, na podporu Trumpova předchůdce, Joe Bidena. A to dokonce natolik, že aktivně vystupovali proti Trumpovi. No a ten nezapomněl. Na inauguraci je nepozval. Při americké ruletě totiž vložili všechny své žetony na jedno políčko. A ono to nevyšlo. Litovat je jistě nebudeme. Ursula von der Leyenová tedy hold novému „bílému otci ve Washingtonu“ nesloží. Naproti tomu její národ bude v Bílém domě reprezentovat předsedkyně Alternativy pro Německo (AfD), Alice Weidelová. Také český prezident, Petr Pavel, a s ním na jedné politické lodi se nacházející (a již kymácející) premiér, Petr Fiala, se do Washingtonu těšili marně. Ani oni pozvánku nedostanou. Nebyli už v katedrále Notre-Dame. Tedy, možná byli, ale ne ve správný čas.

Pozmění se s nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu nějak zásadně a rychle situace ve východní Evropě? V tom nejpodstatnějším, tedy v naději na trvalý mír, asi sotva. Území současné Ukrajiny není totiž pro vládnoucí „elity“ ve Spojených státech a ve Velké Británii ani zdaleka tak málo významné, jak soudí někteří komentátoři a analytici, kteří uvažují o možnosti, že Donald Trump stáhne Washington z „ruské hry“ a ruskou ruletu ponechá na evropských satelitech, které budou mít ale strach bubínek revolveru roztočit. Při přiložení ke spánku by totiž mohl z hlavně vyjít výstřel, a ne jen neškodné cvaknutí, po jakém se carský důstojník samou úlevou opil do němoty.

Vazalství je nedůstojný a ponižující vztah

Italská spisovatelka Elsa Morantová (1912 – 1985), manželka spisovatele Alberta Moravii, ve svém velkém románě nazvaném La storia (české vydání „Příběh v historii, Odeon 1990“ ) píše o lidech, do jejichž osudu zasáhla válka. Na základě vlastní zkušenosti líčí autorka situaci v Itálii s nástupem fašismu a diktátora Benita Mussoliniho. Popisuje zrod a genezi fašismu nejprve v podobě jakési „komediální slavnosti“, jaká byla fraškovitou karikaturou starobylého římanství, které ale během několika let sklouzlo na úroveň totality a vazbou na Hitlerův německý nacismus se proměnilo v ubohé vazalství, které rychle přijalo i rasovou teorii.
…
Současný západní „narativ“ vlastně už nic jiného než eufemismy neužívá. A občané zasypávaní lavinami eufemismů mnohdy netuší, že jejich země už dávno ztratila nezávislost. A že za to mohou právě ti politici, které oni vytrvale volí do funkcí. Velmi mnoho občanů odhrne clonu růžových eufemismů a podívá se černé pravdě do očí teprve ve chvíli, kdy jim vládnoucí vazalský režim ve službě suverénovi skutečně tvrdě zaútočí na jejich peněženky.

Kdybychom přenesli vazalství států, jejich reprezentací, do roviny individuálních vztahů mezi lidmi, pak člověk, který přijme vazalský poměr k jinému člověku, stává se jeho sluhou, pážetem, klientem (ve smyslu propuštěnce ve starém Římě, jenž zůstává i po propuštění z otroctví v těsné vazbě s domem svého dřívějšího pána, což mu ale vůbec nebrání v kariéře a bohatnutí). Přijetím cizí vůle se člověk stává podřízeným, v minulosti poddaným, případně i otrokem. Někdy se stane členem mafie. To tehdy, když v kleče složí přísahu a políbí patřičný prsten. Podstatné ale je, že ve všech případech, nabývá cizí vůle významnější roli než vůle vlastní a člověk ztrácí velký díl svobody.

Existovala po „listopadu 1989“ pro nás jiná cesta?

Polsko si konečně uvědomuje geostrategickou výzvu, kterou představuje Ukrajina

U nás jste vždy vítáni

Ukrajinci jako gladiátoři v aréně Západu

Kam dospěla epická zuřivost

Agresi schvalujeme jedině, pokud je svévolná

Rozštěp u hegemona neznamená „polidštění“ americké politiky

Macinka a prezident

Volby 2025

Volby a Ivo Šebestík

Zvláštní načasování zveřejnění obsahu Masarykova dopisu

Členství v NATO znamená ztrátu bezpečí, peněz i čistého štítu

Obdiv k technologiím bez vztahu k morálce a právu

Německé nacistické plány s Velkou Ukrajinou

Západ se stal obětí ohromné schizofrenie

Pevnost Evropa

Nejspolehlivější bezpečnostní politika Evropy

Amerika nepomáhá, Amerika investuje!

Postsovětský prostor má zůstat trvale protiruský

Vazalství je nedůstojný a ponižující vztah

/ Zpravodaj

/ Štítky

/ Nejčtenější

Poslední 3 měsíce

Poslední rok

/ Archiv

/ Poslední komentáře