Jakým směrem se bude ubírat konfrontace mezi Ruskem a Evropou?
Obsah:
Obsah:
Jenom několik titulků z patrně nejčtenějšího zpravodajského portálu co najdete v počítači. Všechny jsou z jednoho dne, ze Seznamu, a já smutním nad pestrostí češtiny…
Ale což, to je ještě poměrně úsměvné… Seznam chce říci, že je v obraze, a že pravé a skutečně objektivní zpravodajství se neobejde bez zadečku Lucie Šlégrové a jak si Decroix namazala Turka na chleba. Seznam samozřejmě neulpívá na povrchu, ale noří se i do hlubin naší politiky a loví tam.
Konec druhé světové války urychlil moderní vývoj většiny kapitalistických zemí a vedl ke vzniku sociálního státu. Ten byl nejen znakem společenského pokroku, ale sloužil také jako opora proti socioekonomické alternativě, kterou představoval SSSR a socialistické státy východní Evropy. Kapitalistická třída byla nucena zmírnit své ambice – především ze strachu z komunismu.
Sovětský politický, ekonomický a sociální systém se jevil jako životaschopná alternativa ke kapitalismu. Západní vůdci byli nuceni konkurovat tím, že svým občanům nabízeli bezprecedentní ekonomická a sociální práva. Rozpad SSSR – a s ním i zánik socioekonomické alternativy ke kapitalismu – měl na obyvatelstvo většiny západních zemí demodernizační účinek. Otevřel dveře agresivní globalizaci neoliberálních ekonomických politik, prohlubování nerovností a masivnímu přesunu bohatství z veřejné sféry do soukromého vlastnictví.
(ZIF): Neobjevuje se v Německu stále častěji válečná rétorika?
(AH): Fantazie o velmoci, spojené s válečnou rétorikou, které se stále znovu objevují, nelze přehlédnout. Patří k nim i prohlášení, že německá vláda chce vybudovat nejsilnější konvenční armádu v Evropě. To výsledek zcela jistě ovlivnilo, protože v mnoha zemích tato megalomanie vyvolává neklid.
Pro naše čtenáře jsem připravil průřez diskusemi pod články zveřejněnými v Ruské federaci. Nikoliv na opozičních kanálech financovaných ze zahraničí, ale v ruském mainstreamu — na platformě DZEN (dříve Yandex Zen).
Smyslem tohoto výběru je ukázat posun veřejného mínění v Rusku i míru svobody, kterou běžní občané Ruské federace v internetových diskusích stále mají. Diskutující jsou často ironičtí, sarkastičtí, někdy vtipní a zároveň zjevně unavení stavem světa. V mnohém jejich reakce připomínají nálady, které známe i od nás.
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Václav Moravec končí v České televizi. Podívejme se jak. A proč…
„Děje z poslední doby mne utvrdily v tom, že za současných podmínek už nemohu dál garantovat nezávislost redakční práce a kritickou reflexi událostí, jak se o nich zmiňuje nejen preambule Kodexu České televize. Důvěru statisíců Vás, televizních divaček a diváků, kteří 21 let činili z Otázek nejsledovanější televizní diskusi v zemi, nechci zklamávat posunem ke slepé vyváženosti, která ničí veřejnou službu…“ říkal Václav Moravec v závěru nedělní televizní debaty.
Moderní historie je plná událostí tak mimořádných, neobvyklých, pobuřujících a překvapivých, že má člověk chuť zvolat: jak je to možné!? Obvykle se tento výkřik jako obecný jev neobjevuje v okamžiku, kdy se takové události odehrávají, ale až o roky nebo století později: jak je to možné!?
…
– Proč se děje nemyslitelné
– Proč nevíme všechno
– Proč je dnes irelevantní myslet na nemyslitelné
…
Obsah:
~~~~~~~~~~~~
„Odpor k Rusům, Rusku a všemu ruskému se stal jedním z hlavních společenských stereotypů, s nimiž žila polistopadová česká společnost,“ říká historik a slavista Michal Téra. Popisuje, v čem je česká rusofobie odlišná od té polské nebo pobaltské, a vysvětluje, jak v českém akademickém prostředí funguje tzv. daň za společenskou přijatelnost.
…
Jedná se o vyvrcholení procesu, který tu probíhal už víc než pětatřicet let. Odpor k Rusům, Rusku a všemu ruskému se stal jedním z hlavních společenských stereotypů, s nimiž žila polistopadová česká společnost. Nepřinášela si jej pouze z dob normalizace, ale speciálně si ho pěstovala jako jeden ze zdrojů svého potvrzení, že patříme na Západ – a proto jsme proti Rusku. Významná část naší politické scény, médií i veřejných elit tento stereotyp podporovala, pracovala s ním a podněcovala ho, takže být protiruským se stalo součástí „dobrého vychování“ a společenským trendem.
Zeitgeschehen im Fokus: Když dnes lidé mluví o míru, mají pocit, že se ocitli mimo čas. Je zarážející, že vytvoření nebo udržení míru není v Evropě téměř žádným tématem. Zdá se, jako bychom zapomněli na všechny zkušenosti z historie. Máte stejný pocit?
Profesor Alfred de Zayas: V okruhu mých přátel a známých to tak naštěstí není. Chceme mír a děláme, co můžeme, abychom usnadnili příměří. Moji kolegové profesoři jsou stejně znepokojeni provokacemi NATO jako já neustálou eskalací ze strany Izraele. Moji přátelé diplomaté v Ženevě také usilují o mír.
…
Co můžeme dělat?
Z tohoto dilematu se nedostaneme, dokud politici nebudou ochotni přiznat vlastní chyby. Dokud budou naši politici samolibí a neústupní, dokud se budou soustřeďovat na násilí a odmítat vyjednávání, dokud budou věřit fantaziím Francise Fukuyamy, nebude mír. Kromě toho je tu ještě jedna válka – informační válka. Pokud se bude obyvatelstvu i nadále lhát a klamat, nelze dosáhnout žádného trvalého řešení. Jak víme od Římanů, mundus vult decipi – svět chce být obelháván.
Obsah:
Samosprávná družstva nemiluje ani dnešní východ, ani západ. Českoslovenko má dlouholetou tradici družstevnictví - v příštím roce (2027) uplyne 180…
vynikajícím článkům Petra Saka uvedu komentář, který některé části reflektuje: - Třídní boj nemá spirituální náplň a je to jen…
Rádo se stalo. Sdílená radost je dvojnásobná radost.
Vážený pane Běhunčíku, děkuji za pestrou nabídku skladeb a jejich různých provedení, navíc obohacené mnohými obrazy. Prožila jsem s příspěvky…
Jakkoliv pana Campbella obdivuji a rád čtu jeho články, dovolím si upozornit, že výraz "česká kotlina" označuje jen a výlučně…