Čtvrtý svět. O hoaxingu a pravdách v říši interpretací
Obsah:
Obsah:
Václav Moravec končí v České televizi. Podívejme se jak. A proč…
„Děje z poslední doby mne utvrdily v tom, že za současných podmínek už nemohu dál garantovat nezávislost redakční práce a kritickou reflexi událostí, jak se o nich zmiňuje nejen preambule Kodexu České televize. Důvěru statisíců Vás, televizních divaček a diváků, kteří 21 let činili z Otázek nejsledovanější televizní diskusi v zemi, nechci zklamávat posunem ke slepé vyváženosti, která ničí veřejnou službu…“ říkal Václav Moravec v závěru nedělní televizní debaty.
Moderní historie je plná událostí tak mimořádných, neobvyklých, pobuřujících a překvapivých, že má člověk chuť zvolat: jak je to možné!? Obvykle se tento výkřik jako obecný jev neobjevuje v okamžiku, kdy se takové události odehrávají, ale až o roky nebo století později: jak je to možné!?
…
– Proč se děje nemyslitelné
– Proč nevíme všechno
– Proč je dnes irelevantní myslet na nemyslitelné
…
Obsah:
~~~~~~~~~~~~
„Odpor k Rusům, Rusku a všemu ruskému se stal jedním z hlavních společenských stereotypů, s nimiž žila polistopadová česká společnost,“ říká historik a slavista Michal Téra. Popisuje, v čem je česká rusofobie odlišná od té polské nebo pobaltské, a vysvětluje, jak v českém akademickém prostředí funguje tzv. daň za společenskou přijatelnost.
…
Jedná se o vyvrcholení procesu, který tu probíhal už víc než pětatřicet let. Odpor k Rusům, Rusku a všemu ruskému se stal jedním z hlavních společenských stereotypů, s nimiž žila polistopadová česká společnost. Nepřinášela si jej pouze z dob normalizace, ale speciálně si ho pěstovala jako jeden ze zdrojů svého potvrzení, že patříme na Západ – a proto jsme proti Rusku. Významná část naší politické scény, médií i veřejných elit tento stereotyp podporovala, pracovala s ním a podněcovala ho, takže být protiruským se stalo součástí „dobrého vychování“ a společenským trendem.
Zeitgeschehen im Fokus: Když dnes lidé mluví o míru, mají pocit, že se ocitli mimo čas. Je zarážející, že vytvoření nebo udržení míru není v Evropě téměř žádným tématem. Zdá se, jako bychom zapomněli na všechny zkušenosti z historie. Máte stejný pocit?
Profesor Alfred de Zayas: V okruhu mých přátel a známých to tak naštěstí není. Chceme mír a děláme, co můžeme, abychom usnadnili příměří. Moji kolegové profesoři jsou stejně znepokojeni provokacemi NATO jako já neustálou eskalací ze strany Izraele. Moji přátelé diplomaté v Ženevě také usilují o mír.
…
Co můžeme dělat?
Z tohoto dilematu se nedostaneme, dokud politici nebudou ochotni přiznat vlastní chyby. Dokud budou naši politici samolibí a neústupní, dokud se budou soustřeďovat na násilí a odmítat vyjednávání, dokud budou věřit fantaziím Francise Fukuyamy, nebude mír. Kromě toho je tu ještě jedna válka – informační válka. Pokud se bude obyvatelstvu i nadále lhát a klamat, nelze dosáhnout žádného trvalého řešení. Jak víme od Římanů, mundus vult decipi – svět chce být obelháván.
Obsah:
Pane Běhunčíku: Poslední odstavec tesat do kamene.
Pan Rychlík u mne ztratil punc historika, když v televizním vystoupení o ukrajinských dějinách vynechal vyvraždění 70-ti tisíc Poláků ukrajinskými…
Cituji druhý odstavec projevu paní Lenky Procházkové : "Mnichovské trauma ale nelze vyléčit tím, že dnes budeme potomky Henleinovců objímat…
...připadne mi nemístné řešit tuto problematiku v kontextu nějakých 80 let soužití německých rodů s českou populací. Asi musíme počkat…
Jsem také pravoslavný a otce Fejsaka dobře znám. Je to jak píšete. Ale protože znám též zákulisí, mohu to doplnit.…