Izraelské dnešní uplatňování kolektivního trestu proti Palestincům vděčí za svůj původ britské nadvládě v Palestině.
Stejně tak letecké bombardování, vojenské nálety, využívání palestinských civilistů jako lidských štítů a infrastruktura stanného práva uplatňovaná proti okupovanému, převážně civilnímu obyvatelstvu.
Keď prepukol terajší konflikt medzi Ruskom a Ukrajinou, objavili sa vo svete početné návrhy na riešenie sporu. Väčšinu tvorili radikálne riešenia zvýhodňujúce buď jednu alebo druhú stranu. Veľmi málo sa vlády, svetové inštitúcie i jednotlivci zaoberali myšlienkou, ktorú kedysi vyslovil najdlhšie slúžiaci indický premiér Džaváharlál Néhrú: „Každá voja sa raz skončí vyjednávaním. Prečo nevyjednávať hneď?“
Ako v iných konfliktoch, aj v tomto sa teda naplnili slávne slová prvého nemeckého kancelára Otta von Bismarcka: „Nikdy sa neklame toľko, ako pred voľbami, počas vojny a po poľovačke.“ Bežní občania majú už bohaté skúsenosti s pravdivosťou kancelárovho bonmotu v prvých dvoch prípadoch.
Tak, ako v mnohých iných konfliktoch, aj v tomto sa prvou obeťou stala pravda. Dovtedy sme mali zachované aspoň zdanie objektivity informácií, ktoré šírili naše médiá. Ak sa človek nemohol dopátrať po niektorých faktoch v našich novinách, mal možnosť voľby vyhľadal si na internete alebo v televízii názory inej strany. Naša múdra vláda okamžite po vypuknutí vojny zablokovala médiá s neželanými názormi a ak niekto mal odvahu šíriť ich, bola ochotná ho za to dokonca aj trestať. Tento stav trvá dodnes napriek tomu, že už máme inú vládu.
„Kamkoli pojdete, všude jsou hroby, rozkládající se těla nebo potenciálně lidé pohřbení pod sutinami,“ řekl obyvatel severní Gazy webu Press TV a popsal masové hroby ve dvou z největších nemocničních komplexů na obleženém pobřežním území.
Nález stovek masových hrobů v nemocničních komplexech Násir a al-Shifa, ke kterým představitelé Organizace spojených národů (OSN) oznámili, že těla byla „pohřbena hluboko v zemi a zaházena sutí“, vedlo její představitele k výzvě k mezinárodnímu vyšetření odhalovaných hrůz.
SKVĚLÝ ROZHOVOR – Historik a antropolog ve své nejnovější knize diagnostikuje Porážku Západu. V knize La Chute finale (Konečný pád), vydané v roce 1976, autor správně předpověděl rozpad Sovětského svazu. Musíme doufat, že se tentokrát „prorok“ Todd mýlí.
Dnes opravdu není čas na fráze. Nad fašismem jsme nezvítězili. Rozmáhá se v nových dosud nepoznaných formách. Všichni říkají, že jsou pro mír, ale téměř nikdo pro to nic nedělá. A svět je k nové globální válce blíže než kdykoli předtím. Součástí této eskalace napětí je také boj o výklad dějin. Prezidentka Čaputová raději dorazila k nedůstojnému hrobu neznámého vojína u rušné hlavní cesty, jen aby nemusela jít na Slavín, a vzpomínala všechny možné národy, jen aby nemusela vyzvednout lví podíl Rudé armády při osvobozování naší vlasti. Lidé jako Ivan Korčok a Ivan Mikloš se raději zúčastnili propagandistické akce ke sbírce munice pro Ukrajinu.
Obsah:
„Co jsme udělali, když jsme byli napadeni v Pearl Harbor?“ ptá se senátor Lindsey Graham. „Shodili jsme jaderné bomby na dvě japonská města.“
Před necelým měsícem jsme se obrátili na zástupce deseti politických stran a hnutí, které měly podle průzkumů největší šanci uspět v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu, s pěti otázkami. Všem jsme nechali více než tři týdny na to, aby nám zaslali svoje odpovědi s tím, že je v plném znění zveřejníme.
Otázka č.1: Jaké jsou podle vás nejvážnější hrozby pro svobodu projevu a pluralitní demokracii v EU?
Dne 2. května 2014 zahynuly na Kulikově poli desítky příznivců antimajdanu – 42 lidí se stalo obětí požáru v Domě odborů. Dalších šest lidí zemřelo předtím při pouličních střetech mezi příznivci a odpůrci Majdanu v centru Oděsy.
Na jaře 2014 si v Oděse aktivisté proti Majdanu postavili na náměstí u Domu odborů stanový tábor.
Dne 2. května přijelo do Oděsy mnoho fanoušků z Charkova na fotbalový zápas mezi místním Čornomorecem a charkovským Metalistem. Společně s místními příznivci Majdanu se rozhodli uspořádat v centru města „Pochod jednoty Ukrajiny“. Mezi příznivci anti-Majdanu se proslýchalo, že jejich stanové městečko bude rozebráno, a někteří z nich také přišli do centra města. Brzy mezi oběma znepřátelenými skupinami vypukly střety (obě strany se navzájem obviňovaly z provokací), při nichž byli zabiti dva příznivci Majdanu a čtyři příznivci antimajdanu.
Poté stoupenci Euromajdanu zaútočili na stanový tábor na Kulikově poli a rozbili ho. Příznivci antimajdanu, kteří se tam nacházeli, se uchýlili do Domu odborů.
Budovu, kde se zdržovaly desítky lidí, zapálili zasypáním zápalnými lahvemi. Podle oficiálních údajů zemřelo 34 lidí na popáleniny a udušení, osm dalších se zřítilo při pokusu vyskočit z oken. OSN později poznamenala, že hasiči „přijeli pozdě“, ačkoli byli opakovaně voláni.
Navzdory velkému mezinárodnímu rozhořčení se vyšetřování tragédie deset let nikam neposunulo.