1. Zdeněk Jemelík: Beztrestnost zločinců zajištěna kotěcí tlapkou
2. Zdeněk Jemelík: Za hloupost a za slitovnost do vězení

---

Článek Zdeněk Jemelík, Beztrestnost zločinců zajištěna kotěcí tlapkou vyšel na stránkách Chamurappi 10. ledna 2026

Beztrestnost zločinců zajištěna kotěcí tlapkou

O potrestání neustanovených a nepotrestaných pachatelů brutálního vydírání zlínských podnikatelů Ladislava a Jana Lebánků, jež museli strpět v jesenickém penzionu U Kohouta dne 28.ledna 2013 (blíže v seriálu článků Zločinci pod záštitou státu 1-6, soustředěných na mém blogu www.jemelikzdenek.cz) jsem začal usilovat v r.2019. V obavách o život a vystaveni omezení osobní svobody a brachiálnímu  násilí Lebánkové podepsali před notářem Václavem Vodou a doprovázejícím advokátem Martinem Rezkem listiny jim neznámého obsahu, jež použil ke svému obohacení zadavatel vydírání ods. Roman Šulyok. Vznikla jim přímá škoda cca 120 mil. Kč. Než dojeli z Jesenice do Zlína, jejich krásný Lesní hotel jim již nepatřil.

Zločin vyšetřovala středočeská kriminální služba. Ods. Roman Šulyok nevypovídal a policistům se bez jeho pomoci nepodařilo odhalit totožnost členů organizované zločinecké skupiny, která vyhověla jeho zájmům. Jinak neúprosný žalobce, exprokurátor Tomáš Milec, postavil před soud jen zadavatele Romana Šulyoka a jeho pomocníka Lukáše Loučku. Notáře Václava Vodu a advokáta Martina Rezka pouze použil jako svědky. Krajský soud Praha odsoudil dne 27. září 2016 Romana Šulyoka k trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku. Lukáš Loučka vyvázl s podmíněným trestem.

V tomto stavu se případ nachází dodnes, ač jsem vynaložil velké úsilí, aby se před soud dostalo nejméně osm dalších zločinců. Zúčastněné orgány trestního řízení takto vystavily hanebné vysvědčení úrovni České republiky jako právního státu.

Můj zájem o kauzu vyvolal sám ods. Roman Šulyok, který dne 20.června 2019 nechal rozeslat do světa dopis, v němž sice uznal spravedlivost rozsudku, ale přesto naříkal na svůj osud. Během návštěvy ve věznici jsme se pak dohodli, že ods. Roman Šulyok nadále bude spolupracovat z příslušnými úřady a vydá své kumpány do rukou spravedlnosti. Za odměnu mu spolek Chamurappi pomohl s vyvoláním řízení o povolení obnovy procesu. Současně jsem mu slíbil, že v případě neúspěchu pokusu o obnovu procesu podpořím jeho případnou pozdější žádost o podmíněné propuštění. Okresní soud v Liberci pak rozhodl o jeho podmíněném propuštění dne 27.února 2025.

Oba jsme sliby splnili. Roman Šulyok vystoupil 29. června 2020 před soudem jako „svědek pod přísahou“. Popsal podrobně, co předcházelo násilí v Jesenici, průběh zločinného nakládání s poškozenými v penzionu a odhalil podrobnosti hanebné výkonu pachatelů zločinu. Neznal totožnost zakuklenců, kteří zle nakládali s poškozenými, ale prozradil, že mu je obstaral blízký kamarád Franta, policista, jehož příjmení tehdy neznal. Na návrh státního zástupce Martina Susky senát  Ivy Říhové Krajského soudu Praha žádosti o povolení obnovy procesu nevyhověl. Následně jsem podal 8. prosince 2020 trestní oznámení proti neustanoveným pachatelům vydírání. Bratři Lebánkové se připojili a ustanovili mě svým zmocněncem. V dalším vyprávění se odkazuji na svědeckou výpověď ods. Romana Šulyoka před soudem, kterou jsem bohatě ocitoval podle soudního protokolu v článku Zločinci pod záštitou státu č.6. Samozřejmě ji pro sebe srovnávám s protokoly z vyšetřování.

Vyšetřování se ujala středočeská pobočka Generální inspekce bezpečnostních sborů (dále jen GIBS) pod dozorem státního zástupce Martina Susky – téhož, který se postavil proti povolení obnovy procesu. Hned na začátku se vyšetřovateli podařilo zjistit příjmení „kamaráda Franty“: je to JUDr. Heřman (uvedl jsem již dříve). Později mi vyprávěli poškození, že ho podezírala již středočeská kriminálka, ale nedokázala ho usvědčit. Vyšetřovatel měl z úspěchu radost. Protože jsem „dobrák od kosti“, navrhl jsem mu, aby policistu předvolal k podání vysvětlení, poučil ho o výhodách spolupracujícího obviněného a případně uvalil koluzní vazbu, pokud by nechtěl vydat údaje o totožnosti „zakuklenců“. Jak jsem již psal i jinde, vyšetřovatelova odpověď zněla, že podezřelý „dlouho slouží a dobře slouží, takže s ním nelze drsně zacházet“. Jeho nedotknutelnost pak zachovala GIBS až do konce. K podání vysvětlení se dostavil jako úplně poslední až 7.června 2024. GIBS pak případ odložila a dozorový státní zástupce její rozhodnutí „posvětil“ 24.října 2024.

Od té doby jsem uskutečnil řadu bezvýsledných úkonů, které až dosud nikam nevedly. Mými protihráči jsou státní zástupci všech stupňů, kteří přišli s věcí do styku. Zneužívají všech procesních možností k odrážení mých pokusů o dovedení vyšetřování až do postavení zločinců před soud. Oblíbeným trikem je překroucení podání na něco, čím není, např. trestního oznámení na podnět k vykonání dohledu, protahování vyřízení podání do maximálně možné dvouměsíční lhůty, ignorování věcného obsahu popisu skutku nebo prostě nevyřízení podání. Ba i lež o tom, že zcela jistě bylo podání vyřízeno, když ve skutečnosti o něm oslovený státní zástupce nerozhodl. Specialitou je zneužití rozdílu mezi oprávněním poškozených a jejich zmocněncem a téže osoby, píšící s použitím formuláře spolku Chamurappi a užívajícího datovou schránku spolku a tím zbaveného pravomocí. Musel jsem změnit kvůli tomu organizaci digitálního archivu a psát na soukromém dopisním papíru přes soukromou datovou schránku.

Bezvýsledná formálněprávní hra se státními zástupci dosud nevedla k výsledku. Vzhledem k hrůzám, jež v Jesenici prožili Lebánkové, jsem nakonec dospěl k závěru, že sabotující příslušníci orgánů činných v trestním řízení zasluhují, aby se museli zodpovídat. Nejdříve jsem podal podnět k prověření podezření ze spáchání trestného činu na dvojici příslušníků GIBS a nad nimi nadřazených dozorových a dohledových státních zástupců. V konečné fázi podání „zneutralizovala“ státní zástupkyně s půvabným jménem Michaela Koťátková (to není výsměch jménu, které je skutečně krásné).

Ale „ránu z milosti“ jsem si zasadil po vyhodnocení protokolu z podání vysvětlení podezř. JUDr. Františka Heřmana. Po porovnání obsahu jeho výpovědi se všemi údaji, které o něm poskytl ods. Roman Šulyok a spoluodsouzený Lukáš Loučka (blízký přítel, který s ním chodil do školy, zúčastnil se jeho svatby a údajně ho seznámil s ods. Romanem Šulyokem) jsem dospěl k vážným pochybnostem o pravdivosti jeho sdělení vyslýchajícímu. Mám ostatně dojem, že mu nevěřil ani vyslýchající. Podal jsem proto proti policistovi  podnět k prověření podezření ze spáchání trestného činu. Upozorňuji, že jde o pouhé podezření, nikoli o důkaz viny. Protože jde o policistu, jehož případnou trestnou činnost by měla posuzovat GIBS a byl jsem v rozpacích, které středisko by jeho případ mělo šetřit, obrátil jsem se na státní zastupitelství.

Státní zástupce, který dostane takové podání, musí především posoudit, zda podezření má nějaký rozumný podklad. Myslím, že v tomto případě, vzhledem k hrůzám, jež prožili poškození a k závažnosti věcného obsahu svědectví ods.Romana Šulyoka, na podezření může něco být. V takovém případě by pak státní zástupce měl zvolit příslušnou součást GIBS a zadat jí  prověření podání. To se ale nestalo. Mé podání opět dostala k „zneškodnění“ milá státní zástupkyně Michaela Koťátková a s něžností kotěcí tlapky mě poslala na nedefinovatelná místa. Podání  vyhodnotila jako opakovaný podnět k dohledu. Protože překročila procesní lhůtu, kterou jí vyměřil nadřízený, dne 6. ledna 2026 jsem přijal  proti ní jisté právní opatření. A ejhle: dne 7. ledna 2026 do mé osobní datové schránky (užívané příležitostně jako datová schránka zmocněnce poškozených) dorazilo její „vyrozumění o vyřízení věci“ z 23. prosince 2025 (!!!). Mimo spousty právnických formalistických řečí obsahovalo podstatné sdělení: „Tato věc byla vyřízena konečným způsobem v celé soustavě státního zastupitelství, tedy nejen u Vrchního státního zastupitelství v Praze, ale i u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „NSZ“). Na výsledku tohoto trestního řízení tak již nemůže změnit nic činění dalších podání, byť označovaných jako trestní oznámení, která směřují proti postupu orgánů činných v trestním řízení, podílejících se na vyřízení této kauzy, a to ani příslušníků policejního orgánu Generální inspekce bezpečnostních sborů či státních zástupců, kteří následně tento postup přezkoumávali a s jejichž postupem rovněž opakovaně vyslovujete nesouhlas.“

Do její argumentace se vloudila drobná věcná chybička. Zmíněný policista není orgánem, který by se „podílel na vyřízení této kauzy“, ale podezřelý ze zneužití pravomoci, křivé výpovědi a maření spravedlnosti. Totéž se týká dvou příslušníků GIBS a dvou státních zástupců z dřívějšího podnětu. Nicméně jsem realista: vyšetřování skončilo, zapomeňme. Vždyť v závěru „vyrozumění“ z 23.prosindce 2025 se mi dostalo zřetelného ponaučení: „ případná další obsahově shodná podání v této věci budou státním zastupitelstvím odkládána bez přezkoumání a jejich příjem nebude potvrzován“.

Připouštím, že rozhodnutí státní zástupkyně Michaely Koťátkové je vůči mně přímo milosrdné: na dosah věku 91 mě snad již přestane marný boj s větrnými mlýny pokoušet.

Budu ovšem sledovat, zda změna vlády přinese změnu vývoje „kauzy Jesenice“. Až do pádu bývalé vlády mohl mírně zasáhnout předseda vlády Petr Fiala, který je nadřízeným ředitele GIBS. Ale informaci k sobě vůbec nepustil. Na úroveň rozhodování státních zástupců se případ dostal až v době covidového skandálu. Ministryně Eva Decroix měla v tomto ohledu pravomoc zcela nepatrnou. Přijala informaci, ale její mandát vypršel rychleji, než jsem očekával. Zda se k malérům malých lidí sníží vláda Andreje Babiše, si netroufám odhadnout. Spíše očekávám, že případ zůstane pochovaný jako pod sarkofágem.

---

Zpět na obsah

---

Článek Zdeněk Jemelík, Za hloupost a za slitovnost do vězení vyšel na serveru Chamurappi 12. ledna 2026

Za hloupost a za slitovnost do vězení

Shodou náhod se do náplně činnosti ve větší míře prosadila podpora žadatelů o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Zasáhli jsme do šestnácti případů. Ve čtrnácti případech soudy vyhověly námi podporovaným žadatelům. Řízení svou povahou umožňuje bližší nahlédnutí do osudů chráněnců a také jejich sledování po propuštění z vězení. Mezi propuštěnými jsou čtyři ženy. Tři z nich se brzy staly matkami miminek a stále plní můj archiv fotografiemi krásných mrňat.

Mezi všemi případy jen v jednom doprovázela odsouzeného po dobu devíti let žena, která trvale hledala cesty k jeho návratu na svobodu. Po dvou neúspěšných pokusech o obnovu procesu se dostal na svobodu na základě našeho návrhu (tehdy nám zákon umožňoval podávat návrhy na propuštění). Tito partneři jako jediní spolu žijí dosud.

Ošklivý je případ matky samoživitelky s třemi dětmi ve věku 3, 11 a 14 let. Dostala se dvakrát do vězení za nevýznamnou majetkovou trestnou činnost, vždy zásluhou partnera, který se do výkonu trestu dostal také. Během druhého uvěznění s ním již neudržovala spojení a když se v řízení o podmíněné propuštění dostala na svobodu, vyhlásila zásadu „již nikdy více“. Ujala se pak péče o děti a v březnu r.2022 porodila zdařilou holčičku. Děti jsou dobře vychované, milé a hezké. Zčásti díky Šatníku Nory Fridrichové se hezky oblékají. Starší děti se skvěle chovají k malé sestřičce. Jsem spokojen, že jsem pomohl dětem k dřívějšímu návratu do mateřské péče.

Před koncem roku 2021 se bývalý partner dostal na svobodu. Vypátral adresu bydliště a číslo mobilního telefonu bývalé partnerky . Náhodou jsem ho 9. ledna 2022 cestou k soudu potkal na ulici. Oslovil mě. Sdělil mi, že partnerka je s ním těhotná. Nezaujalo mě to, šel jsem dál. Pak se pokusil o návštěvu u ní, ale od rozkopávaných dveří ho odvedla policie v poutech. Policie ale jeho počin vyhodnotila pouze jako přestupek. V přestupkovém řízení se postavení poškozené dostalo majitelce bytu, která se zahájením přestupkového řízení nesouhlasila, takže výtržník unikl trestu. Jenže za pár dní se stejně dostal znova za mříže. A dříve, než si odpykal nový trest, čelí nové obžalobě.

Partner se znova ozval v jarních měsících r. 2024. Začal bývalé partnerce telefonovat a přemlouval ji, aby mu obstarala polský tabák, který je levnější než český. Žena si vzpomněla, že kdysi mu poslala polský tabák v balíku jeho matky. Proto se slitovala. Tabák jí obstaral partner její mladší sestry. Balíček poslala na udanou adresu ženy, o které se domnívala, že jej nejspíš vloží do balíku pro „svého“ vězně. Nepovažovala za nutné ověřit obsah zásilky. Když sestřin partner přišel s dalším balíčkem, který nebyl zalepený, zjistila, že neobsahuje tabák, ale nějaké tablety. Jeho odeslání odmítla.

Oba zúčastnění muži samozřejmě věděli, že do svého „kšeftu“ vtahují ženu ve zkušební lhůtě podmíněného propuštění a doručitel zásilek dokonce všechny tři děti dosti často vídal.

Když jsem jí později vytýkal, že se k zaslání „tabáku“ neměla nechat navést, protože jde o porušení vězeňského řádu, a to bez ohledu na povahu obsahu, odvětila, že tak se to přece ve vězení běžně dělá. Delším pobytem ve vězeňské komunitě si odsouzená zřejmě vytvořila přiměřené zvyklostní normy jednání.

Brzy se přesvědčila, že hrubě pochybila. Policisté připravili jí i jejím dětem drsné probuzení domovní prohlídkou v časných ranních hodinách. Žádné drogy u ní nenašli. Aniž by po příznivé domovní prohlídce dostala příležitost k vysvětlení svého jednání, hned následující den jí policie doručila sdělení obvinění. V následné obžalobě žalobce požaduje pro recidivistu, jenž akci vyvolal, šest let odnětí svobody, pro ni pět, zato pro doručitele zásilek pouze 3,5 roku. Výměra trestu obžalované zřejmě odpovídá domněnce, že se v době zkušební lhůty z podmíněného propuštění dopustila trestného činu, a z předpokladu, že soud zruší rozsudek, z jehož výkonu byla propuštěna a uloží jí souhrnný trest, pokrývající i dříve nevykonanou část původního trestu. Od té doby ale zkušební lhůta již skončila. Zejména mám jako laik pochybnost: platí přece pravidlo „in dubio pro reo“. Není známo, co si o něm myslí žalobce. Je sporné, zda obžalovaná skutečně spáchala trestný čin, když nevěděla, co do věznice poslala a odmítnutím další zásilky dala najevo, že s počínáním bývalého partnera nesouhlasí. V každém případě udělala něco, co udělat neměla. Je ale sporné, zda zaslání zásilky neznámého obsahu dosahuje intenzity trestného činu. Ještě více mě ale překvapuje poměrně nízký trest pro doručitele zásilek. Zřejmě horlivou spoluprací s orgány činnými v trestním řízení dosáhl toho, že žalobce byl vůči němu o tolik mírnější, o kolik byl přísnější k matce malých dětí. Nepohoršilo ho, že obviněný vědomě ohrozil děti a jejich matku.

S výše uvedenými pochybnostmi se nakonec soudy nějak vypořádají a nezbyde, než jejich rozhodnutí vzít na vědomí a naučit se s ním žít. Děs mě ale jímá při představě, co bude s dětmi, jež přijdou dočasně o starostlivou mámu. Ty starší zřejmě půjdou do dětského domova, což není to nejhorší, co by je mohlo postihnout. Ale pro holčičku, která je s maminkou od narození celé dny, je na ní závislá a v březnu má teprve začít chodit do školky, bude změna poměrů krutá. Tyto okolnosti trestní právo bere do úvahy jen velmi okrajově. Škody na dětské dušičce jsou neměřitelné. A dítě postihnou ani ne tolik kvůli hlouposti a slitovnosti matky, ale především kvůli neodpovědnosti dvou mužů, kteří si založili „kšeft“ na drogové závislosti vězňů a ohrožení dětí a jejich matky jim nepřekáželo.

Zpět na obsah

---

Zpět na obsah