Československo nevzniklo jako přirozený národní stát. Bylo odvážným geopolitickým projektem, který měl zvrátit několik století německé dominance ve střední Evropě. Masaryk věřil, že demokracie dokáže překonat nacionalismus. Beneš po roce 1938 dospěl k opačnému závěru.
~~~~~~~~~~~~
Obsah:
Obsah:
Už se zdálo, že náš problém jednou provždy vyřešila Česko-německá deklarace a biologie. Ústavní soud nalezl, že Edvard Beneš byl rozhodnutím mocností skutečně prezidentem, český parlament se usnesl, že se zasloužil o stát a že jeho dekrety, právní základ poválečného Československa, jsou neprolomitelné a na Slovensku je jejich zpochybňování rovnou trestné.
A najednou se Benešovy dekrety resuscitují – a k tomu ještě sudetoněmecký sjezd v Brně! Otázky kolem něho mě vrátily k tématu, které mě intenzivně zaměstnávalo před téměř dvaceti lety. Dnes mě více zajímá jeho sociálně psychologický a kulturně politický kontext.
Obsah:
Existují názory, že národ byl vymyšlen a jedná se o projekt sociálního inženýrství. Ovšem kdyby sociálno nebylo na novou sociální entitu zralé, tak by byl jakýkoliv projekt sterilní a nerealizovatelný. Naopak intelektuální myšlenky, koncepce a teorie národa byly součástí zrání a směřování sociálna k sociální entitě – k národu. Tvůrci myšlenek o umělém konstruktu národa si snad nejsou vědomi, že filozofové a umělci, kteří ideu národa přinášeli byli součástí sociálna a idea národa byla dalším stupínkem ve vývoji sociálna. Nebo se snad tito kritici domnívají, že tento „konstrukt“ vznikl mimo sociální evoluci a přinesli ho mimozemšťané?
…
Obsah:
Obsah:
Mnohé procesy z 50. rokov zapadli do zabudnutia a spomínajú sa len málo. Jedným z nich je podľa vtedajšieho propagandistického jazyka Proces proti titovským špiónom a rozvratníkom v Československu Kevič a spol. na prelome augusta a septembra 1950.
…
Takmer vzápätí po vynesení rozsudku, ešte v septembri 1950, vyšla v češtine i v slovenčine vo vysokom náklade propagandistická brožúrka Proces proti titovským špiónom a rozvratníkom v Československu. Šefik Kevič a spoločníci.
Dnes je 15. března. Před 86 lety okupovala vojska Hitlerova Německa území Háchova pomnichovského zbytkového Československa. Tato okupace a rozbíhající se německá válka vedla k násilné smrti celkem asi 545.000 občanů První Československé republiky (počítaje v to i 180 tisíc sudetských Němců, kteří ve válce padli za Hitlera – což je desetkrát víc, než počet všech sudetoněmeckých obětí poválečného divokého odsunu). Přesto se o této „předminulé okupaci“ dnes v českých médiích mlčí.
Zato běda, jak 21. srpna nastane 57. výročí okupace ČSSR vojsky pěti armád Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem (dnes se skoro vždy píše „ruská okupace“ – ačkoli obě hlavy tehdejšího SSSR, faktická i papírová, Brežněv i Pidhornyj, ba i velitel okupace Hrečko, byli Ukrajinci). Ano, oběti na životech tato okupace taky přinesla, ačkoli jich bylo tisíckrát míň, než té první – stála celkem asi 300 životů (do čehož kromě 137 přímých obětí okupace počítám i 30 protestních sebevražd a oběti toho, že v následku okupace byly v říjnu 1969 opět zavřeny hranice, na nichž během emigrace násilně zahynulo přes 100 lidí).
„Hodiny jdou pozpátku, je tu mrtvý vzduch, je tu něco v nepořádku, lítá tady zlý duch: Tohle přece není žádné bydlení, tohle je k zbláznění, ale k bydlení to není…“ To je písnička Voskovce a Wericha, kterou zpívám dost často. Ne doslova, ale přeneseně. Bylo kolem jedenácté, a do sedmé večer, kdy nás čekala návštěva Rudolfina, jsme měli čas. Volný pražský čas pro dva venkovany, Martina (vedoucího exportu velké mimopražské firmy, který Prahou většinou profrčí v taxíku cestou na letiště) a mě (kdysi sice částečného Pražáka, ale dnes Hradečana, který se v Praze vyskytne cca jednou za měsíc, povětšinou za účelem pracovní schůzky) jsme se při příležitosti werichovského jubilea rozhodli investovat do prohlídky vily na Kampě, kde kdysi bydleli V i W a v níž jsme od jejího zpřístupněné před osmi lety ještě ani jeden nebyli.
Málokdo, krom odborné veřejnosti, ví něco o Moravských Charvátech, jakž byli dříve jmenováni, dnes se název této menšiny ustálil na Chorvatech… A přece po čtyři století utvářeli podobu Moravy v okolí Břeclavi a Mikulova a úrodné krajiny po obou březích Dyje…
O moravských Chorvatech existuje poměrně rozsáhlá odborná literatura, ale veřejnost o nich skoro nic neví. A žádná z politických reprezentací posledních let na tom nejen že téměř nic nezměnila, ale hlavně, nenapravila křivdy, kterých se Moravským Chorvatům dostalo po skončení druhé světové války.
Rozhovor o tom, jak tajné služby manipulovaly dějinami, jejich dramatické snahy o změnu historie a má v sobě i československou stopu. Abwehr pod vedením Hanse Ostera se snažil odstranit Hitlera a nastolit právní německý stát. Před Mnichovskou dohodou v roce 1938 vyslal delegaci do Prahy s cílem setkat se s prezidentem Edvardem Benešem a požádat ho, aby odmítl dohodu, která by výrazně posílila Hitlerovu pozici v Německu. Beneš však tuto schůzku odmítl, což nakonec vedlo k oslabení možností německého odporu proti Hitlerovi a zpečetilo jeho vzestup. Plány na atentát tak zhatila nejen Mnichovská dohoda, ale i neúspěch v roce 1944. Naopak Churchillova tajná operace Special Operations Executive v roce 1941 dokázala Hitlera přesvědčit, že Británie uzavře mír, pokud Německo zaútočí na Sovětský svaz. Tímto krokem však Sovětský svaz získal sílu, která po válce vedla ke vzniku studené války – nového konfliktu mezi Východem a Západem. Československo se po válce stalo jedním z klíčových bojišť tohoto konfliktu, když v roce 1948 komunisté za podpory Sovětského svazu převzali moc, čímž se země definitivně stala součástí východního bloku a symbolem důsledků tajných her mezi mocnostmi.
Publicistka Jana Marková v článku „Přirovnání k padesátým letům není přehnané“ se zabývá výroky intelektově zaostalých a psychicky narušených Otakara Foltýna a Karla Řehky a v reakci na jiné autory odmítá názory, že současnost nelze srovnávat s padesátými lety. Ač si autorky a jejích článků vážím, s jejím tvrzením nemohu souhlasit
….
Úspěšnost lživé propagandy a manipulace je vidět při srovnání dvou okupací. Při německé okupaci zahynulo 350 tisíc Čechů a cílem této okupace bylo vyvraždění třetiny populace, přesunutí další třetiny na Sibiř a z třetiny udělat otroky na území, které zaberou Němci.
Při sovětské okupaci zahynulo 240 lidí a cílem byla politická kontrola Československa a vojenské obsazení území hraničícího s NATO.
A jaký dopad na současnou politiku a společenské vědomí má tato propaganda reformulující historii. Obdivuje Německo, jehož jsme kolonií a Rusko a Rusové jsou nejodpornější tvorové na zemi, s nimiž chceme vést válku.
…
Čím jsou především společnosti padesátých a současných let rozdílné je trend. V padesátých letech jsme byli krátce po válce, a proto situace byla na počátku padesátých let obtížná, včetně potravinových lístků, ale ve všech oblastech se situace postupně zlepšovala. Současná kapitalistická společnost navazuje na stav socialistické společnosti v roce 1989. Výchozí pozice byla samozřejmě nesrovnatelně lepší než na počátku poválečných padesátých let.
Jiří Jírovec: Z dopisu poslanci
Vidím svět, který je řízen lidskými zrůdami, nebo válečnými zločinci, chcete-li. Chtějí vládnout světu. Neexistuje pro ně ani žalobce ani soudce a tak jdou bezohledně za svým cílem. Mohou bombardovat a zabíjet kohokoli a kdekoli, když si umanou. K tomu stačí použít správnou nálepku k označení nepřítele. Takovou v Hitlerově Německu dostali Židé: žlutou hvězdu, aby se jim mohli ostatní včas vyhnout a neušpinili se od nich. Poslouží i nálepka terorismu, šikovná jsou obvinění z porušování lidských práv i kecy o demokracii.
…
Jiří Jírovec: Návrat do historie
Potřebujeme „pravdivou historii“, říkají „moderní badatelé“ a tak rozvíjejí ad absurdum slova „hnus“ a „devastace“, jimiž jakýsi Farský charakterizoval naši minulost. Hloupost spojená s propagandou a zákonem o protiprávnosti minulého režimu posunula naši minulost nejen mimo zákon, ale také mimo kontext dějin minulého století.
O dlouhých stínech Masaryka, Beneše a první republiky v zrcadle Mnichova diskutují Petr Pithart a Milan Uhde. Moderuje Mojmír Jeřábek.
– Milan Uhde: Geneze ČSR, TGM; – Petr Pithart: Edward Beneš a Milan Štefánik; – Milan Uhde: ČSR – stát Československého národa; – Petr Pithart: Benešova zahraniční politika; – Milan Uhde: Volba prezidenta Beneše; – Petr Pithart: KSČ, Češi – Němci, volby 1935; – Milan Uhde: Francie a velvyslanec Stefan Osuský; – Petr Pithart: Jaromír Nečas a Mnichovská dohoda, Mobilizace září 1938; – Milan Uhde: Mnichovská zrada; – Mojmír Jeřábek: Francouzská perspektiva; – Milan Uhde: Kulturní důsledky; – Petr Pithart: Potvrzení Beneše, znárodnění, atentát na Heydricha; – Milan Uhde: Únor 1948; – Petr Pithart: Politická závěť; – Diskuze
Dnes opravdu není čas na fráze. Nad fašismem jsme nezvítězili. Rozmáhá se v nových dosud nepoznaných formách. Všichni říkají, že jsou pro mír, ale téměř nikdo pro to nic nedělá. A svět je k nové globální válce blíže než kdykoli předtím. Součástí této eskalace napětí je také boj o výklad dějin. Prezidentka Čaputová raději dorazila k nedůstojnému hrobu neznámého vojína u rušné hlavní cesty, jen aby nemusela jít na Slavín, a vzpomínala všechny možné národy, jen aby nemusela vyzvednout lví podíl Rudé armády při osvobozování naší vlasti. Lidé jako Ivan Korčok a Ivan Mikloš se raději zúčastnili propagandistické akce ke sbírce munice pro Ukrajinu.
Předpokládal jsem, že Ústavní soud má onačejší borce. Ve svém "Předběžném opatření" plácají něco o "... ochraně dosavadní, ustálené a…
J.J.Rousseau též pravil. "Tak jako mrak přináší déšť tak kapitalismus přináší válku".
Co je to Evropa? Je to jen výběžek Asie. Rusko je nepochybně součást Evropy. EU nemá vojska. Má členské země,…
V tom s oběma pány nesouhlasím a považuji eskalované provokace Západu za připravenou past. Scénář podle Karaganova - a Mearsheimer…
Jen bych doplnil, že jedna skupina Chorvatů byla od konce 16. století i v Hovoranech. Ti ovšem splynuli se slováckým…