1. Sean Mathews, Ragip Soylu: Sýrie, Irák a USA plánují představit dohodu o středomořském plynovodu, který obejde Hormuzský průliv
2. Ceydy Karan, Cem Gurdeniz: Turecký námořní stratég varuje, že blokáda ze strany USA hrozí globálním hospodářským kolapsem
3. Iran Press: Turecko vydalo zatykač na Netanjahua kvůli genocidě v Gaze

Sýrie, Irák a USA plánují představit dohodu o středomořském plynovodu, který obejde Hormuzský průliv

Ropná zařízení v rafinérii v přístavu Baniyas u Středozemního moře v Sýrii, 15. dubna 2026 (Bakr Alkasem/AFP)

Irák, Sýrie a USA plánují obnovit historický ropovod dlouhý 500 mil (926 km) vedoucí k syrskému pobřeží Středozemního moře v rámci snah o oslabení íránské kontroly nad Hormuzským průlivem, sdělili serveru Middle East Eye vysoce postavení iráčtí a regionální představitelé.

Dohoda o obnovení ropovodu, který původně vedl ze severoiráckého města Kirkúk do syrského pobřežního města Baniyas, by měla být představena příští týden, kdy se irácký premiér Ali al-Zaidi setkáČesky s americkým prezidentem Donaldem Trumpem v Bílém domě, sdělily zdroje serveru MEE.

Tom Barrack, Trumpův velvyslanec v Turecku a zvláštní vyslanec pro Sýrii a Irák, pracoval na detailech dohody ještě před Zaidiho návštěvou, jejíž součástí by měla být také zastávka v Texasu, státě, který je energetickým centrem USA.

Vysoký irácký úředník sdělil MEE, že Barrack navázal s Zaidim dobré pracovní vztahy a chce tento ropovod využít jako vzor pro obchodní projekty v Levantě, které podle něj přinesou prospěch jak USA, tak místním vládám.

Ropovod byl dokončen v roce 1952 iráckou ropnou společností s kapacitou přibližně 300 000 barelů denně (BPD, 47 696 krychlových metrů denně). Bagdád ropovod uzavřel v 80. letech poté, když se Sýrie během íránsko-irácké války postavila na stranu Íránu. Potrubí bylo po invazi USA do Iráku v roce 2003 těžce poškozeno a je prakticky nefunkční.

Ropovod vyžaduje rozsáhlé opravy, včetně nových zásobních nádrží, čerpadel a elektrických systémů. Jeden z vysokých regionálních úředníků sdělil MEE, že ropovod bude pravděpodobně nutné kompletně vyměnit, což by trvalo dva až tři roky. Dodal, že pro takovou rekonstrukci již bylo najato konsorcium amerických firem, což naznačuje angažovanost USA v této záležitosti.

Sýrie a Irák zvažovaly oživení ropovodu koncem roku 2024, poté když islamistické milice loajální prezidentovi Ahmadu Šaraovi svrhly dlouholetého vládce Bašára al-Asada[1]. Předběžné rozhovory však nedospěly k žádnému výsledku.

Ropovod z Baniyasu nabyl nové naléhavosti v důsledku toho, že Írán v reakci na americko-izraelskou válku prosadil svou kontrolu nad Hormuzským průlivem. Irák během války začal vyvážet ropu pomocí cisternových kamionů přes Sýrii, ale objemy byly malé.

„Irák začal vnímat Sýrii v jiném světle,“ řekl MEE nezávislý analytik pro Blízký východ Sarhang Hamasaeed. „Před válkou panovala skepse. Realita války jasně ukázala, že Irák Sýrii potřebuje.“

Syrský ministr zahraničí Asaad al-Shaibani by měl podle regionálních zdrojů, které informovaly MEE, navštívit USA, aby se zúčastnil slavnostního podpisu dohody o ropovodu.

V bagdádské vládě dominují šíitské politické strany a milice blízké Íránu. Ty se dosud zdráhaly spolupracovat se Šaraem, sunnitským muslimem, který před více než deseti lety založil Frontu an-Nusra, syrskou pobočku al-Káidy.

Šara se však po svržení Asada dostal do sféry vlivu USA. Těší se úzké podpoře Turecka a států Perského zálivu, včetně Kataru a Saúdské Arábie. Trumpova administrativa zrušila několik vrstev sankcí vůči Sýrii, včetně sankcí namířených proti Šaraově bývalé povstalecké skupině Hay’at Tahrir al-Sham (HTS).

Trump na summitu NATO v Ankaře minulý týden Šaraovi věnoval vzácnou pozornost a označil ho za „fantastického“ a „vysoce respektovaného“. USA minulý týden oznámily, že vyřadí Sýrii ze seznamuČesky států podporujících terorismus (SST) – označení, které měla od roku 1979.

Tento krok by mohl americkým firmám pomoci zapojit se do projektu ropovodu. Na začátku tohoto měsíce irácká vláda schválila předběžnou dohodu, na jejímž základě americké společnosti Capital TI a Chevron spolu s katarskou firmou prozkoumají možnosti výstavby ropovodů vedoucích do Baniyasu z Kirkúku a Hadithy, ropného uzlu v irácké provincii Anbar.

Irák je jednou ze zemí nejvíce ohrožených íránským sevřením Hormuzského průlivu. Pro vývoz 95 procent své ropy je závislý na této úžině. Navzdory blízkým vztahům některých iráckých milicí s Íránem nebyl Irák schopen svou ropu vyvážet.

Analytická společnost Vortexa specializující se na energetiku minulý měsíc uvedlaČesky, že irácký vývoz ropy po moři v květnu činil pouhých 8 procent loňského průměru. Prodej ropy tvoří 90 procent státního rozpočtu.

[1]

„Islamistické milice loajální prezidentovi Ahmadu Šaraovi svrhly dlouholetého vládce Bašára al-Asada“ je úžasná formulace. „Islamistická milice“ se jmenuje Hajját Tahrír al-Šám (HTS), označovaná za teroristickou milici, je následovnice Fronty an-Nusrá, odnože Al-Kájdy. Její vůdce Ahmad Šara, předchozím jménem Abú Muhammad Džulání, byl zástupcem Abú Musaba az-Zarkávího, vůdce Al-Káidy, a jedním z nejhledanějších teroristů, na jehož dopadení vláda USA vypsala odměnu 10 000 dolarů. Není zvoleným prezidentem, ale byl jím v lednu 2025 jmenován Syrskou vítěznou konferencí sestávající z vojenských vůdců. Na rozdíl od „vládce“ Bašára al-Asada, který zvoleným prezidentem byl, než byl v zakázce USA a Izraele „svržen„. (Poznámka PJ)

Sean Mathews je zpravodaj Middle East EyeČesky, který se věnuje tématům obchodu, bezpečnosti a politiky. Jeho reportáže pokrývají Blízký východ, severní Afriku a Balkán. Jeho první kniha je The New Byzantines: The Rise of Greece and Return of the Near EastČesky (Noví Byzantinci: Vzestup Řecka a návrat Blízkého východu, 2025). Má vlastní webovou stránku a píše pro řadu dalších médií jako Al JazeeraČesky, Al-Monitor, Global Research a další.

Ragip Soylu je šéf turecké redakce Middle East EyeČesky se sídlem v Ankaře. Dříve působil jako korespondent tureckých médií Daily Sabah a ATV ve Washingtonu, D.C., i v Londýně. Přispíval také do různých dalších médií, včetně CNN. Foreign Policy, Global Research, Daily Sabah či turecký Kriter. Má svůj SubstackČesky a účty na X (Twitteru)Česky, Lightbrd, Instagramu či tureckém Nsosyal.

Zpět na obsah

Turecký námořní stratég varuje, že blokáda ze strany USA hrozí globálním hospodářským kolapsem

Foto – kredit: The Cradle

The Cradle: Po 40 dnech války přešla Trumpova administrativa od hrozeb „zničením civilizace“ k křehkému příměří a nyní ke strategii blokády. Čeho se Washington snaží dosáhnout?

Gurdeniz: Trump mluví v protikladech. V jednu chvíli říká: „Pokud to nepřijmou, zničíme je,“ a v další: „Uzavřeme skvělou dohodu.“ Je to proud rozporuplných prohlášení.

Mezitím mají USA v regionu tři letadlové lodě: USS Gerald R. Ford se vrátila do Rudého moře, USS George H. W. Bush se přesouvá od mysu Dobré naděje směrem k Arabskému moři a USS Abraham Lincoln je rozmístěna v Arabském moři mimo dosah íránských raket. Kromě toho bombardéry B-52 a B-1B zintenzivnily své lety nad koridorem východního Středomoří–Perského zálivu s mohutnou podporou tankerů.

Na tomto pozadí je Trumpův krok směrem k „neomezenému příměří“ pozoruhodný.

Rozhodnutí o blokádě je ovlivněno nejen tím, že Írán si udržuje iniciativu a odmítá vyjednávání, ale také vojenskými, ekonomickými a politickými omezeními.

Írán je na válku již připraven. Tím, že si nechává v záloze kartu Hormuzského průlivu, usiluje o vytlačení americké přítomnosti v Perském zálivu, donucení Izraele k příměří na okolních frontách – zejména v Libanonu – a o nastolení dlouhodobé rovnováhy, která zabrání budoucím hrozbám. Írán si uvědomuje, že každý ústupek vůči USA nebo Izraeli se později vrátí v podobě většího vojenského tlaku.

Zároveň čelí Washington vážným omezením. Navzdory tvrzením Donalda Trumpa, že zásoby byly doplněny, otevřené zdroje naznačují, že přesná munice, jako jsou střely JASSM, Tomahawk a SM-3, je značně vyčerpána a schopnost rychle obnovit kapacitu je omezená. Dokonce i nedávné operační neúspěchy, včetně nákladné letecké záchranné mise zahrnující několik letadel pro jednoho pilota, vyvolaly domácí kritiku.

Trump potřebuje příběh o úspěchu – ale žádný neexistuje. Tvrzení o „20 000 zasažených cílech“ kontrastují s mnohem méně rozhodnou realitou. Místo toho se zdůrazňují symbolické akce, jako například zadržení kontejnerové lodi lodí USS Spruance po dlouhém pronásledování, které je prezentováno spíše jako podívaná než jako strategie.

Těmto opatřením však chybí strategický účinek. Blokáda tak rozsáhlého námořního prostoru nemůže být účinná a její uvalení během příměří je ze své podstaty protichůdné a podkopává deeskalaci.

Dokud bude blokáda pokračovat a Hormuzský průliv zůstane narušen, krize se rozšíří za hranice regionu a narušení dodávek energie se promění v systémový globální tlak.

The Cradle: Jak je třeba chápat kroky Íránu v Hormuzském průlivu?

Gurdeniz: Ve válečném období žádná země nedovolí, aby její strategické průlivy volně využívali její protivníci. Írán fakticky uplatňuje kontrolovaný průjezd – některým lodím průjezd umožňuje, jiné blokuje. To se podobá blokádě, ale v zásadě jde o válečnou regulaci průlivu.

Za blokádou ze strany USA stojí hlubší obava: íránský obchod s Čínou v jüanech a místních měnách. To podkopává námořní převahu USA – a to nejen ekonomicky, ale i psychologicky.

Po celá desetiletí se USA považovaly za vládce moří. Nyní je tato převaha zpochybňována.

Historicky k podobným situacím docházelo. Během první světové války Británie ovládala Gibraltar a odepírala přístup nepřátelským lodím. Napoleon se pokusil zablokovat britský obchod, ale neuspěl, částečně proto, že Rusko vybočilo z řady.

Dnes Trump v podstatě říká: pokud z toho bude mít prospěch Čína, zastavíme to – i kdyby to znamenalo vzájemné škody.

The Cradle: Je to především vzkaz pro Peking?

Gurdeniz: Rozhodně. Od roku 2018 považují USA Čínu za svého hlavního rivala. Síla Číny spočívá ve výrobě, nikoli ve financích, a v mnoha odvětvích rychle předstihuje USA.

Operace ve Venezuele a Íránu měly signalizovat, že USA stále ovládají globální energetické toky. Od roku 1973 si udržovaly nadvládu prostřednictvím námořní moci a systému petrodolaru.

Čína tento systém narušila.

Dokonce i středně velké mocnosti mají nyní přístup k pokročilým vojenským technologiím, což oslabuje převahu USA.

Tento krok nespočívá pouze v přerušení dodávek energie do Číny – to je nereálné –, ale v opětovném prosazení dominance. Rychlé vítězství v Íránu by posílilo kontrolu nad globální energií a odradilo by země od obchodování mimo dolarový systém.

Tento plán však selhal. Írán neustoupil. V zájmu stabilizace trhů byl íránský vývoz ropy i nadále povolen, přičemž velká část této ropy nakonec směřovala do Číny, což dále oslabilo účinnost vyvíjeného tlaku.

Mezitím se zintenzivnily výhrůžky vůči Číně, doprovázené tvrzeními o íránsko-čínské vojenské spolupráci, což zvyšuje riziko eskalace do širší strategické konfrontace.

The Cradle: Jaké jsou širší důsledky této blokády?

Gurdeniz: Írán využil Hormuzský průliv účinněji než jadernou zbraň. Jeho uzavření má daleko větší globální dopad.

Pokud tato krize bude pokračovat, ekonomické důsledky se budou rychle zhoršovat. Červen je kritickým mezníkem. Pokud se nenajde řešení, mohla by globální ekonomika upadnout do závažné recese. V extrémnějším scénáři by se mohl začít hroutit samotný systém petrodolaru.

Důvěra v bezpečnostní záruky USA mezi státy Perského zálivu stále klesá, protože krize odhaluje meze schopnosti Washingtonu zaručit stabilitu v klíčových námořních a energetických koridorech. To pravděpodobně urychlí snahy o diverzifikaci a hledání nových regionálních a globálních spojenectví, která nebudou založena výhradně na Spojených státech.

Jsme svědky širšího geopolitického rozkolu. Írán si i přes utrpěné těžké škody zachovává strategickou iniciativu díky svému vlivu na klíčové energetické trasy, jako je Hormuzský průliv, a proměňuje tak geografické úzká místa ve strategické nástroje. USA reagují posilováním vojenské přítomnosti a vyvíjením tlaku, avšak jejich schopnost udržet eskalaci na neurčito je strukturálně omezena ekonomickými, logistickými a politickými limity.

Pokud se konflikt dále rozšíří, mohl by se do cyklu eskalace zapojit i průliv Bab al-Mandab, čímž by se narušení globálního obchodu a energetických toků ještě prohloubilo. V takovém scénáři by se prohloubilo vnímání USA a Izraele jako hlavních hybatelů systémové nestability, což by přispělo k dlouhodobějšímu zrychlení eroze globální hegemonie vedené USA.

The Cradle: Co tato krize odhaluje o vojenské síle USA?

Gurdeniz: Odhaluje její limity.

I americký admirál James Stavridis připustil, že prosazení takové blokády by bylo nesmírně obtížné a vyčerpávající.

Americké námořnictvo čelí vážným strukturálním problémům. Počet lodí ve flotile výrazně poklesl. Kapacita lodního stavitelství výrazně zaostává za Čínou. Mnohé systémy jsou zastaralé.

V simulacích utrpí americké námořnictvo již v prvních dnech velkého konfliktu těžké ztráty.

Írán mezitím udržuje kontrolu nad Hormuzským průlivem – a je nepravděpodobné, že by se tato skutečnost změnila.

The Cradle: Co může Washington realisticky touto strategií získat?

Gurdeniz: Velmi málo. Naruší to globální dodavatelské řetězce – ropu, hnojiva, helium a další. Dojde také k přerušení dovozu a vývozu nezbytných léků a prostředků k udržení života do Íránu a zemí Perského zálivu, což způsobí mnohem větší utrpení obyvatelstva. Nejvíce samozřejmě utrpí íránský lid, ale nakonec bude mít poslední slovo opět íránský lid – jeho odolnost a vytrvalost rozhodnou o výsledku.

The Cradle: Může Írán za těchto podmínek důvěřovat jednáním?

Gurdeniz: Trump sám v roce 2018 během vlády [bývalého amerického prezidenta Baracka] Obamy odstoupil od jaderné dohody z roku 2015, čímž tuto mnohostrannou dohodu fakticky zrušil. Zároveň se dokonce objevují zprávy – například ty zveřejněné deníkem Washington Post –, že zatímco v Islámábádu probíhala jednání, Izrael by mohl spáchat atentát na íránskou delegaci. To podkopává samotné základy diplomacie a vyjednávání, které jsou staré jako lidská historie sama. V takovém kontextu ztrácí smysl i samotný pojem bílé vlajky.

The Cradle: Jak bychom měli chápat faktor Izraele v této válce a v politice USA?

Gurdeniz: Od samého začátku zastávám názor, že tato válka slouží zájmům Izraele. Netanjahu fakticky utváří politiku USA, zatímco v Trumpově nejbližším okolí působí neokonzervativní a sionistické vlivy. Americký velvyslanec Mike Huckabee posiluje náboženský narativ o zemi „vyvolené“ Bohem, zaměřený na evangelikální publikum v USA.

Zároveň američtí představitelé ospravedlňují eskalaci jako „stabilizaci prostřednictvím napětí“, a to i při diskusích o akcích, které by zničily civilní infrastrukturu v Íránu. To odhaluje rozpor mezi rétorikou a realitou, včetně bagatelizace obav z válečných zločinů. Celkově rozhodnutí USA přispívají ke globální nestabilitě a dokonce i historické odkazy, jako je Vietnam, se používají k podpoře představ o „rychlém vítězství“, navzdory jejich odtrženosti od reality.

The Cradle: Jak hodnotíte postoj Íránu?

Gurdeniz: V podstatě je íránský odpor naším společným odporem. Je to odpor všech čestných národů. Podle mého názoru jde o velký národ, který se postavil skupinám finančního kapitálu – ozbrojeným holemi a s kapsami nacpanými penězi –, které nemají žádnou úctu k lidskosti a uctívají pouze peníze. Íránský lid bojuje zuby nehty proti této nestydaté a bezohledné mafii.

The Cradle: Trumpova administrativa je obviňována z politizace náboženství, přičemž Írán označuje za „teokracii“ a čelí střetům s papežem Lvem XIV. Jak je třeba toto využívání náboženství chápat?

Gurdeniz: Využívání náboženství Trumpovou administrativou je velmi zřejmé a má politický charakter. Zatímco Írán je označován za „teokracii“, vysocí američtí úředníci otevřeně používají náboženský jazyk a symbolické, modlitby připomínající úkony, což odráží neobvyklou míru náboženské rétoriky ve státních záležitostech.

Spor s papežem začal poté, co označil válku za nespravedlivou. Tento konflikt však není čistě náboženský, neboť Vatikán je úzce propojen s globálními finančními a politickými strukturami a historicky se přiklání k dominantním mocenským centrům.

Celkově tato záležitost odráží spíše překrývající se politické a finanční zájmy než teologické rozdíly, přičemž širší západní finanční centra i nadále v zákulisí utvářejí globální spojenectví.

The Cradle: Nejdůležitějším spojencem USA je Velká Británie. Jak interpretujete to, že se Starmerova vláda do konfliktu nezapojuje?

Gurdeniz: Na začátku tohoto roku americké námořnictvo provedlo kontrolu ruského tankeru v mezinárodních vodách poblíž Velké Británie, aniž by to vyvolalo významnou reakci ze strany Ruska. Později byly vypracovány plány na eskortování a kontrolu civilních tankerů, které byly popsány jako součást „stínové flotily“, a Velká Británie oznámila, že bude provádět prohlídky ruských plavidel proplouvajících Lamanšským průlivem – a to navzdory tomu, že se jedná o mezinárodní vody.

V reakci na to Rusko eskortovalo dva z těchto tankerů přes Lamanšský průliv pomocí fregaty svého námořnictva, zatímco Velká Británie nebyla schopna zasáhnout. To odráží současné limity britských námořních kapacit.

Souběžně s tím byla loď HMS Dragon vyslána na Kypr k plnění ochranných úkolů, ale krátce nato se musela kvůli technické poruše stáhnout. Ve srovnání s námořní silou z období po druhé světové válce, která čítala přes tisíc lodí, provozuje Británie dnes mnohem menší flotilu s omezenou bojovou kapacitou. V praxi je schopnost Británie jednat nezávisle i pod tlakem USA výrazně omezena.

The Cradle: Jak bychom měli interpretovat prohlášení předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové, která v rámci tématu „kompletizace Evropy“ označila Turecko spolu s Ruskem a Čínou za protivníky?

Gurdeniz: Von der Leyenová je jmenovaná, nikoli volená úřednice. V Evropě jsou jmenované osobnosti často posuzovány z hlediska jejich vazeb na finanční kapitál a širší ideologické sítě. Její výroky také odrážejí spíše politické rámcování protivníků než strategickou realitu.

Evropa v současné době čelí hlubokým strukturálním omezením, zejména v oblasti energetické bezpečnosti. Její dodavatelské řetězce jsou již nyní křehké a další narušení – například v klíčových námořních úžinách – by situaci ještě zhoršila. Závislost na dovozu zkapalněného zemního plynu (LNG) a narušení ruských energetických tras již tuto zranitelnost odhalily.

Navzdory tomu rétorika trvalé konfrontace s Ruskem pokračuje bez jasného věcného důvodu. Evropské státy čelí demografickému úbytku, stárnoucí populaci a omezeným vojenským kapacitám, což v praxi ztěžuje dosažení strategické autonomie ve velkém měřítku.

V této souvislosti jsou taková prohlášení vnímána spíše jako politicky motivovaná než jako založená na reálných schopnostech. Jsou také v rozporu s realitou evropské závislosti na vnější energii a logistice, což vyvolává otázky ohledně soudržnosti mezi jejími strategickými ambicemi a skutečnými kapacitami.

The Cradle: Co by měla Turecko v tomto prostředí dělat?

Gurdeniz: Ozývají se hlasy, které říkají: „Turecko by se mělo sblížit s EU.“ Turecká republika však díky své geografické poloze a pracovitému obyvatelstvu má potenciál dosáhnout mnohem větších úspěchů. Záleží na tom, zda se objeví dirigent tohoto orchestru. Patřím k těm, kteří věří, že takový dirigent a takový řád se nevyhnutelně objeví. Turecká republika si neuvědomuje svou vlastní sílu. Neuvědomuje si sílu odkazu Mustafy Kemala Atatürka. Naštěstí existuje také velmi velká část společnosti, která si toho je vědoma.

The Cradle: Směřujeme k rozsáhlejší globální válce?

Gurdeniz: Třetí světová válka ve skutečnosti již probíhá v nízké intenzitě a hybridní formě. Důvod, proč ji nazýváme „světovou válkou“, spočívá v tom, že světové války mění globální řád. A právě teď se tento řád mění. Válka na Ukrajině je jednou z front. Írán je další frontou. Nemusí to nutně připomínat období 1939–1945, protože svět je dnes jiný.

Proč je jiný? Poté, co USA v roce 1970 opustily Bretton Woods a přešly na systém, v němž se dolar stal rezervní měnou vázanou na ropu, neoliberální model učinil svět extrémně vzájemně závislým. Nyní, když se soukolí tohoto systému otáčí, takové krize otřásají celým světem. Přirozeně to ovlivňuje i hegemonní mocnost. Proto jsou USA ve stavu velké paniky.

Dluh činí 40 bilionů dolarů. Jsou závislé na systému finančního kapitálu ovlivňovaném sionistickými sítěmi. Na jedné straně stojí požadavky Izraele, na druhé globalisté a finanční kapitál a na třetí straně hnutí MAGA reprezentované Trumpem.

Nestačí jen říci: „Vymysleli jsme plán – s Venezuelou si poradíme, s Íránem si poradíme, Čínu udržíme na uzdě, v regionech Pásu a cesty vyvoláme války.“ Plán neprobíhá tak, jak zamýšleli.

The Cradle: Kam tato krize směřuje?

Gurdeniz: Válka zřejmě bude pokračovat, i když její prodlužování je pro USA stále nákladnější. Podle tohoto odhadu se neočekává, že by se Írán pod tlakem vzdal nebo zahájil jednání.

Postoj Íránu je formován dlouhou historickou zkušeností s vnějšími zásahy, zejména s převratem proti Mossadeghovi v roce 1953 a obdobím silné západní kontroly nad šáhem až do roku 1979. Toto dědictví posiluje hluboký společenský odpor vůči vnuceným politickým výsledkům, a to i navzdory vnitřním politickým rozporům.

Navzdory vnitřním rozporům panuje sdílené přesvědčení, že Írán čelí vnějšímu tlaku zaměřenému na přetvoření jeho systému, což posiluje jeho vnitřní odolnost. Na rozdíl od typických válečných vzorců hromadného vysídlování je pozorovaný návrat některých občanů interpretován jako známka silné státní kontinuity a společenské sounáležitosti s národní strukturou a historickou identitou.

The Cradle: Co lze očekávat, pokud se tato situace bude protahovat?

Gurdeniz: Pokud to bude pokračovat až do konce června, svět by mohl čelit krizi podobné té z roku 1929. Systém petrodolaru, který zavedly USA, by se mohl zhroutit. USA již nevzbuzují souhlas ani nezajišťují bezpečnost, ale šíří strach a nátlak, což vyvolává rostoucí globální nevoli. Kvůli Izraeli také USA ztrácejí vliv.

Írán je pod tlakem a jeho obyvatelé trpí, ale kladou si otázku, zda zůstanou pod trvalou hrozbou, nebo ji ukončí, aby si zajistili stabilnější budoucnost.

Zároveň uprostřed války v Palestině zaujaly aktivní postoj pouze Írán, libanonský Hizballáh a jemenská Ansarallá, zatímco sunnitské státy a další se většinou omezily na prohlášení a humanitární pomoc.

V této souvislosti ztrácejí na významu sektářské rozdíly, jako jsou šíité a sunnité. Klíčové rozdělení spočívá v tom, zda podporovat utlačované, či mocné, a zda upřednostnit národní zájmy, či se přiklonit k USA, EU a NATO.

Jako alternativní rámec se připomíná „Šest šípů“ Mustafy Kemala, zatímco současný západní neoliberalismus je kritizován za upřednostňování individualismu před společností a za vytváření hluboké nerovnosti, na rozdíl od modelů, jako je čínský kolektivní přístup.

The Cradle: Co to znamená pro NATO?

Gurdeniz: Vnitřní roztříštěnost NATO již není výjimkou, ale strukturální realitou. Aliance se vyvinula z jednotného vojenského bloku do volného bezpečnostního rámce 32 států s rozcházejícími se prioritami. Od války mezi Ruskem a Ukrajinou se prohloubily jasné rozdíly napříč Evropou i mezi Evropou a USA, jelikož členské státy v kontextu vnímaného ústupu USA stále více prosazují své vlastní národní zájmy.

To prohloubilo politické a strategické rozdíly mezi klíčovými aktéry a oslabilo soudržnost NATO. Současně se ve srovnání s obdobím studené války snížila schopnost USA rychle a trvale posílit Evropu, což nutí Evropu postupně rozvíjet vlastní obranné kapacity, zatímco vojensko-průmyslová kapacita Ruska vyvíjí další tlak.

V této souvislosti je budoucnost NATO formována strukturálním dilematem: větší evropská autonomie nebo pokračující závislost na USA, které se méně angažují na globální úrovni.

Článek 5 přitom nezaručuje automatický vojenský zásah. Vyžaduje plný konsenzus a o jakékoli reakci rozhoduje každý členský stát individuálně „podle toho, jak to považuje za nutné“. Nejedná se tedy o automatický spouštěč války, ale o flexibilní rámec pro politické konzultace a reakce.

Poznámka redakce The Cradle: Tento článek je výňatkem z delšího rozhovoru, který byl v plném znění zveřejněn na webových stránkách The Cradle TürkiyeČesky.

Ceyda KaranČesky (*1970) vystudovala žurnalistiku na Istanbulské univerzitě. Během své kariéry působila v renomovaných tureckých denících a televizních stanicích. Patří k předním tureckým novinářům specializujícím se na zahraniční politiku, zajímá se o Balkán, o Blízký východ, o Bosnu a Hercegovinu, Spojené státy a Rusko. Působila jako šéfredaktorka zahraniční rubriky a komentátorka v denících jako Radikal, Harici a CumhuriyetČesky (Republika), který je nejstarším a nejvlivnějším deníkem v Turecku, píše také pro Sputnik TürkiyeČesky, Sputnik International a The CradleČesky. Pracovala také pro televizní stanice jako Kanal D, Haberturk TV, Halk TV a Tele1. Již 20 let píše týdenní sloupky o globálních událostech. V současné době působí jako komentátorka v nezávislém tureckém deníku Birgün DailyČesky a pracuje jako moderátorka a komentátorka na RSFM (Sputnik Turkish Radio), kde vede zpravodajský pořad s názvem „Eksen“ (Osa). Má účet na X (Twitteru)Česky.

Ramazan Cem GürdenizČesky (*1958) je penzionovaný admirál, spisovatel, geopolitický expert, teoretik a tvůrce turecké doktríny Bluehomeland (Mavi Vatan). Působil jako náčelník oddělení strategie a poté jako vedoucí oddělení plánů a politiky na velitelství tureckých námořních sil. V rámci svých bojových povinností působil v letech 2007-2009 jako velitel Skupiny obojživelných lodí a Minového loďstva. Do důchodu odešel v roce 2012. V roce 2021 založil nadaci Hamit Naci Blue Homeland FoundationČesky. Publikoval řadu knih o geopolitice, námořní strategii, námořní historii a námořní kultuře. Je rovněž čestným členem organizace ATASAM. Pravidelně přispívá do časopisu Global Research, The Cradle a dalších.

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Turecko a svět

Zpět na obsah

Zprávu Turkey Issues Arrest Warrant for Netanyahu, Over Gaza Genocide vydala agentura Iran Press 8. července 2026

Turecko vydalo zatykač na Netanjahua kvůli genocidě v Gaze

Proč na tom záleží:

Tento krok představuje jednu z dosud nejvýznamnějších mezinárodněprávních výzev proti izraelským představitelům v souvislosti s válečnými zločiny v Gaze a posiluje rostoucí globální požadavky na odpovědnost uprostřed obvinění ze systematických útoků na civilisty.

Celkový obraz:

Napětí mezi Ankarou a Tel Avivem prudce eskalovalo od začátku izraelské vojenské agrese v Gaze v říjnu 2023. Turecko opakovaně odsoudilo izraelské činy jako „státní terorismus“ a připojilo se k žalobě Jihoafrické republiky proti Izraeli na genocidu u Mezinárodního soudního dvora (ICJ).

Podle čísel:

V zatykačích rozkazech je uvedeno 37 izraelských představitelů, ačkoli většina jmen dosud nebyla veřejně zveřejněna.

Podle ministerstva zdravotnictví v Gaze bylo od října 2023 zabito 68 875 Palestinců a 170 679 zraněno.

Izraelská válka v Gaze vyhnala z obléhané enklávy téměř dva miliony lidí.

Co říkají:

Istanbulská prokuratura uvedla, že mezi podezřelými jsou ministr války Israel Katz, ministr národní bezpečnosti Itamar Ben-Gvir a velitel armády generálporučík Eyal Zamir.

Prohlášení obvinilo Izrael ze „systematické genocidy a zločinů proti lidskosti“.

Jako příklad uvedl útok na baptistickou nemocnici al-Ahli ze 17. října 2023, při kterém zahynulo 500 lidí, a bombardování Nemocnice turecko-palestinského přátelství v březnu.

Současný stav:

Zatykače přicházejí téměř rok poté, kdy Mezinárodní trestní soud (ICC) vydal zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a bývalého ministra války Joava Gallanta kvůli údajným válečným zločinům v Gaze.

Turecký krok je v souladu s rostoucí mezinárodní dynamikou usilující o stíhání izraelských představitelů podle mezinárodního práva.

Jděte hlouběji:

Turecký soudní krok dále prohlubuje izolaci Izraele a signalizuje, že tlak na odpovědnost se rozšiřuje nad rámec diplomatických odsouzení a stává se formálními mezinárodními právními mechanismy.

Mezinárodní trestní soud (ICC) zamítl izraelské odvolání proti zatykačům na Netanjahua a Gallanta

Iran PressČesky je íránská tisková agentura poskytující vizuální zpravodajský obsah v reálném čase. Je první a jediná íránská video tisková agentura specializující se na video na vyžádání a poskytuje svým zákazníkům vizuální zprávy z Íránu, Blízkého východu a širšího světa v reálném čase, vysílané na Eutelsatu, 24 hodin denně. Její webové stránky poskytují nejnovější zprávy a analýzy v angličtiněČesky, arabštiněČesky, perštiněČesky a francouzštiněČesky. Je aktivní také na X (Twitteru) a na Facebooku.

Zpět na obsah