Na výletě u Moravských Chorvatů

Z tvorby Karla Dvořáka

Před těmi čtyřmi stoletími byla jižní Morava řídce osídlena. Bylo po husitských válkách, šířily se nemoci a epidemie… Velká část jižní Moravy, Lednicko, Drnholecko, Valticko i Mikulovsko patřila Lichtenštejnům. Tehdy se jihovýchod Uher potýkal s nájezdy Osmanů i rozbroji mezi chorvatskými šlechtici a tak lidé rádi poslechli nabídky přicházející ze severních částí říše od tamního panstva…  a odcházeli do dnešního Rakouska, Maďarska, na Slovensko i na Moravu. Podnebí zde jim připadalo vlídné, podobné tomu, které opouštěli, vinné odrůdy, které si přinesli se ujaly a začaly rodit…  a šlechta prvních pět let nevyžadovala robotu…

Chorvati žili na jižní Moravě po čtyři století. V místech obklopených moravským živlem s ním nakonec splynuli, kde bylo německé obyvatelstvo, udrželi si svou řeč, zvyky i písně… Přežili tak ve Frélichově, nyní Jevišovce, Novém Přerově, Dobrém Poli…

Až do roku 1945…  Pak začala jejich cílená likvidace jako národnostní menšiny a osob nespolehlivých a nepřátelských…  Pro mnoho lidí to byli fašisté… Chorvatské obce totiž v roce 1938 spadly do Sudet. Chorvatští mládenci i muži dostali povolávací rozkazy do wehrmachtu – přes dvě stovky jich padlo u Stalingradu… Po válce se na Chorvaty nahlíželo jako na Němce…  nebo aspoň nespolehlivé, a to zejména po volbách v květnu 1946. Zatímco v českých zemích komunisty volilo přes 40% obyvatelstva, v chorvatských obcích zvítězili lidovci. Ve Frélichově získali 70%…

A tak bylo rozhodnuto. Jako nespolehliví nemohou sídlit tak blízko hranic, nutno je vystěhovat do vnitrozemí… Mezi lety 1947 – 1950 bylo vysídleno několik set rodin do více než třiceti okresů, najmě těch, odkud odešlo německé obyvatelstvo…, kde ovšem obyvatelná obydlí byla dávno obsazena podnikavci z vnitrozemí…

V šedesátých letech se hovořilo o tom, že by se Chorvatům mohly vrátit majetky nebo by měli získat odškodné… ale rok šedesátý osmý všechno ukončil a to definitivně. Ani po roce 1989 nedostali zabavený majetek nebo odškodné a žádná z dosavadních vlád se jim neomluvila… Ve dnech nynějšího někdy okázalého smiřování mi to připadá trochu zvláštní…

První setkání vystěhovalců a jejich dětí a vnuků po roce 1989 se konalo ve Frélichově, dnes Jevišovce, o dva roky později. V roce 2008 zakoupila chorvatská vláda v Jevišovce starou faru a z té během let vzniklo  chorvatské muzeum. Těší se zájmů potomků vystěhovalců i návštěvníků z domova i ciziny. Každý rok na podzim konají se zde chorvatské hody – kiritof… a taky společenské a kulturní akce. Jedna z nich proběhla o nedávné Muzejní noci…

Otevřena zde byla výstava barevných amatérských fotografií Karla Dvořáka (1859 – 1946). Fotografie jsou součástí rozsáhlejší Dvořákovy kolekce, zachycující krásu moravských krojů v barvě. Několik desítek snímků krojové kultury nejen na Moravě pořídil v letech 1924–1935. Ty z Jevišovky (pořízeny r. 1932) jsou nyní deponovány v Etnografickém ústavu Moravského zemského muzea v Brně. Karel Dvořák byl v mládí ve Vídni studujícím bouřlivákem, později československým státním úředníkem a zakladatelem a propagátorem amatérské fotografie, včetně barevné. Nebyl příznivcem moderních výstřelků, měl rád klasické motivy (Prahu), ale i mizející svébytnost a půvab lidové kultury, zejména krojů… Podstatnou část jeho pozůstalosti opatruje olomoucké muzeum, jsou tam negativy, kolorované diapozitivy i fotografie pořízené tehdy novou metodou uvachrom… Fotografie pro výstavu objevil a upravil MgA. Jan Benedík, pravnuk malíře Joži Uprky, který Karla Dvořáka k dokumentování lidové kultury Moravy inspiroval.

Z tvorby Karla Dvořáka

Kdykoliv představuji Dvořákovy barevné snímky, vždycky se mne lidé ptají, zda to není výtvor umělé inteligence, tak jsou dokonalé a ostré…,“ říká Jan Benedík – a vysvětluje, co to je uvachrom, jedna z prvních technik barevné fotografie: „Snímaný objekt se třikrát vyfotí na černobílý skleněný negativ přes tři barevné filtry, červený, modrý a zelený, a potom se opět přes tyto filtry promítne. Jednotlivá políčka se složí a vznikne barevné foto… Nevýhodou je, že se fotografovaný objekt nesmí pohnout, což je u neživých předmětů obvykle dosažitelné, horší je to u živých, krojovaných… A proto jsou Dvořákovy fotografie statické, nejsou to momentky, zato přesně dokumentují každý detail, což je zejména pro etnografy důležité,“  říká Jan Benedík. A dodává: „Jeho barevné pokusy také tvoří novou, zatím neznámou kapitolu barevné fotografie v Českých zemích.

V téže době jako Dvořák jezdil do krajiny moravských Chorvatů i rakouský malíř českých kořenů, absolvent vídeňské Akademie, Othmar Ruzicka (1877 – 1962). Ten si zde dokonce koupil dům. I on maloval Chorvaty. Ptám se, jaký je mezi nimi rozdíl… Odpovídá Dagmar Hermi Benešová, malérečka z Charvátské Nové Vsi. Její obrazy, většinou zvětšeniny krojových výšivek a ornamentů, zdobí stěny muzea. Předlohou jí jsou díla Othmara Ruzičky i Dvořákova. Říká, že pro etnografy jsou důležití oba. Jen Ruzickovy obrazy zaznamenávají lidi v každodenním žití, na poli, ve sklípku… hovoří o jejich pocitech, náladách, radosti i smutku.

Možná pojede kolem švarný husar… a husy ji zachrání…

I Ruzicka své objekty nejprve fotografoval. Činilo tak tehdy hodně malířů, například i Alfons Mucha při tvorbě své epopeje… Ruzicka používal samozřejmě černobílý film, obrazy vytvářel doma, v ateliéru, barvy si pamatoval…

Je nejspíš horký den, obilí dozrává a ona ví, že i příští rok tím polem půjde, jen možná už sama… nebo možná ne sama, ale s dítkem… a tak to bude po mnoho let… až do skonání světa…

Muzejní noc v chorvatském domě v Jevišovce navštívila i chorvatská velvyslankyně J. E. Ljiljana Pancirov v doprovodu konzula p. Michala Chládka. Hudebně akci provázeli Dudáci Tryhuci. kteří se věnují obnově dudácké tradice na jihozápadním Brněnsku. V minulosti rekonstruovali staré dudy, gajde, o nichž se odborníci domnívají, že si je v 17. století přinesli na Moravu ze své pravlasti Chorvati. Dudácká muzika byla kdysi na Moravě oblíbená.

Hospodář čeká na ostatní… nejspíš je neděle a jdou do kostela…

Pro ty, kteří by se chtěli o Chorvatech na jihu Moravy a jejich osudech dovědět víc, tak základní literaturou jim budiž knížka  Lenky Kopřivové, vedoucí Chorvatského muzea a Elišky Leisserové Barvy chorvatské Moravy a dva dokumentární filmy, oba dostupné v archivu ČT 2, Moravští Chorvaté – zrazený národ ostravského studia ČT (ostravští natáčeli i tuto Muzejní noc) a dokument Cesta na jih…

Výstava fotografií Karla Dvořáka bude přístupna celou tuto sezónu, v červenci a v srpnu vždy o víkendu od 14 do 17 h., jinak na základě domluvy…

A možná ještě pár slov o brněnském výsadku, který má na svědomí toto povídání. Kromě mne tvořili jej Karel Slach, nestor českých kameramanů a jeho žák, Jakub Fišer. Nedávno mu vyšla knížka Mám to před očima jako by to bylo dnes, vzpomínky obyvatel jednoho z brněnských domovů důchodců. A pro ČT připravil dokument o životě a touhách mladých brněnských Ukrajinců, nazvaný Dumaj, jak tam budeš žít…

A v Jevišovce jsme byli na výletě…

Reprofoto Jan Benedik a Ladislav Vencálek

Ladislav Vencálek je původním povoláním geolog, už mnoho desítek let ale známý především jako novinář a spisovatel. Tím ovšem výčet jeho aktivit nekončí. Je například také autorem textů k řadě písní Jiřího Bulise. V roce 2022 vydal spolu se Zdeněkem Bláhou a Přemyslem Dížkem knihu Brno včera, dnes…a zítra.