Nositelé hodnot, nebo státem podporované mafiánství?

Kdysi žil v obci Hrádek můj děd, muž jménem Jan Stonawski. Ten chtěl vnést světlo mezi tehdejší obyvatele chudé horské obce, kde živitelé rodin – vesměs zaměstnanci kamenolomů a železáren – brzy umírali na následky tvrdé práce a častý alkoholismus, k němuž se hojně uchylovali. Jeho stoupenci se v meziválečném období sdružili v nezávislý náboženský spolek mající sídlo přímo sousedící s pozemky jeho pracně zbudovaného domku. Mohutné zavedené náboženské organizace tehdejší doby se totiž zabývali především vlastní prosperitou a tento chudý lid nemohli nijak oslovit (viz historické prameny a Paměti Jana Stonavského).

Po komunistickém převratu byly nezávislé spolky rušeny a tak měl tento spolek roku 1951 jedinou možnost – předat svůj majetek a včlenit se do jedné se zavedených náboženských organizací spolupracujících s režimem. To tedy, s příslibem určité autonomie, spolek učinil. Příslušná náboženská organizace však, nejenže svůj příslib autonomie nedodržela, ale „neposlušné“ nezávisle se shromažďující členy roku 1953 vyloučila – tedy zatlačila do disentu. Tenkrát ještě nebyl znám pojem „tunelování“, avšak co jiného to bylo než vytunelování majetku a vlivu nynější Církví bratrskou. Vyloučením mj. i našeho rodu došlo k tomu, že jsem se narodil do disidentské rodiny (viz jmenovitě „Sborník archivu bezpečnostních složek 7/2009“, str.120, odst.2,3).

Pro úplnost uvádím co jsem slyšel z vyprávění mých předků; během několika následujících let členové organizace přicházeli za vyloučenými s omluvou za svůj čin. Příčinou byla však údajně okolnost, že v mnoha jejich rodinách následně docházelo k úmrtí malých dětí a oni to považovali za trest Boží. Tak jsem slyšel.

Nutno poznamenat, že tato obec nebyla jedinou obětí. Skutečností je, že bez komunistů by ona náboženská organizace na celém Těšínsku prakticky neexistovala, tedy že její rozmach je dílem komunistů – o tom jednoznačně svědčí fakt, že měla roku 1950 v celém Ostravském regionu pouhých 104 členů(!), a jen díky komunistickým opatřením se během několika let mnohonásobně člensky i majetkově naboptnala – a tam, kde této organizaci nechtěli tzv. letniční vydat svůj majetek, tam se ho prostřednictvím komunistických orgánů tato organizace domáhala (např. „spory o modlitebnu v Žukově, kterou chtěla získat navzdory vlastnickým právům letničních“ – viz Krystyna Orgotská, Masarykova univerzita 2010).

Vraťme se však do obce mého děda, Jana Stonawského, tedy do Hrádku. Vyloučení nepohodlní členové, tzv. letniční se dále v disentu ilegálně shromažďovali i přes komunistické persekuce, a jejich vliv zasáhl celou republiku. Sám si vzpomínám na příběh, který nám osobně vyprávěl jeden z aktivních členů, můj strýc Jan Stonawski mladší, když k nám do Prahy přijel krátce po svém zadržení komunistickou policií: Po desetihodinovém vyčerpávajícím výslechu, při kterém se na něm střídali vyšetřovatelé, již byl na pokraji svých sil a tak se myšlenkou obrátil o pomoc k Vyšší moci. Náhle se odněkud od stropu, z míst kde byla lampa, zablesklo a ozvala se rána. Vyšetřovatelé očividně zbledli a jeden z nich se otázal zda jim tady nechce provádět nějaké zázraky. Strýc jen odpověděl že on zázraky nedělá. Krátce nato ho raději propustili. Tak jsem slyšel.

Vylučování a perzekuce probíhaly nejen v Hrádku, ale i po celém Těšínsku. Hrádek však byl jeden z prvních. Bylo by omylem si myslet že persekuce byly pouze dílem komunistických aparátčíků. Výrazně se na ní podílela ona církevní organizace – kazatel, teolog a předseda její církevní Rady, ThDr. Jana Urban ve funkci komunistického církevního tajemníka „vyhlásil soukromou válku proti všem letničním“ (viz Natálie Bialoňová, Univerzita Karlova 2007) a svým působením rozjel vlnu zatýkání, výslechů či věznění mnoha upřímných věřících, jejichž jediným proviněním bylo, že neohnuli hřbet. Nezměrné lidské utrpení mnoha odvážných věřících rodin zapříčiněné hlavou oné organizace pak vyústilo v onu známou aféru hromadné emigrace části pronásledovaných – pětiset osob – do ciziny (především do polských Bieszczad).

Důvodem proč tento příběh po létech vytahuji na světlo je ten, že ona náboženská organizace se v současnosti chová stejně, jak ve svých začátcích. Ve své touze po moci a majetku se v terorizování okolních spoluobyvatel nezastavila ani po roce 1989 – pokračuje dodnes! Slýchávám otřesné příběhy týkající se povětšinou starších spoluobčanů. Lidé se však bojí veřejně promluvit – jednak se bojí „trestu z nebes“ když půjdou proti církvi (jsou to vesměs hluboce náboženští lidé) a další si myslí, že by stejně nepořídili (tato organizace je velice vlivná – ve své historii spolupracovala a spolupracuje se všemi vládami i režimy (s výjimkou fašistického). Prokazatelné je, že jí procházejí neskutečné přečiny (např. po svém podvodu s fiktivní výstavbou tzv. „Domu s pečovatelskou službou“ dostala od státu 20 mil. korun na svou další stavbu, anebo ji celé roky prochází nepovolená skládka gigantických rozměrů – ale nepředbíhejme).

Budu tedy mluvit za sebe v naději že si ostatní dodají odvahy promluvit – věc totiž přerůstá v celospolečenské ohrožení a jenom konkrétní, důkazně doložené případy podvodů, krádeží a vydírání mohou situaci zvrátit. Tyto důkazy mám odvahu předložit prozatím jenom já.

Co lze doložit:

Začátkem tohoto století organizace pod záminkou údajné výstavby charitativního projektu tzv. „Domu s pečovatelskou službou“ podvedla své spoluobčany a obec vycházející projektu všemožně vstříc, ale i své členy, kteří na výstavbě nezištně odpracovali pro své nemohoucí blízké desítky tisíc hodin. Vedení organizace po dosažení svého cíle – vybudování kontraverzní věžovité stavby pyšně se tyčící nad celým okolím, tento údajný charitativní projekt zastavilo. Oficiální zdůvodnění že došly finance a nebyl zájem popírá fakt, že vedení obce mělo možnost získat 8 milionů Kč. stát.dotací na dokončení projektu – což organizace odmítla (nyní je stavba inzerována mj. jako turistická ubytovna).

Podveden byl i náš rod Stonawských, který prostřednictvím strýce Pavla poskytl tomuto údajnému charitativnímu projektu rozsáhlé rodové pozemky ovocné zahrady. Tyto podvodně získané pozemky pak organizace zneužila k vybudování odporné nepovolené skládky v bezprostřední blízkosti našeho domu (skládka je dodnes průběžně navršována do gigantických proporcí).

Protože tyto podvodně získané pozemky pro rozšiřující se skládku již nepostačovaly, organizace si další pozemky (tentokrát v mém osobním vlastnictví) prostě ukradla (nechala si je zaregistrovat na katastru, přestože prokazatelně věděla, že mi byly strýcem odprodány). Abych se nemohl bránit, byl jsem vydírán tím, že mým rodičům nebude umožněn přístup do matčina rodného domu, který sezónně obývali.

Vydírání je běžná strategie této náboženské organizace. Opět nemohu bez důkazů mluvit za další spoluobčany, ale sám jsem byl jimi vydírán často – např. prokazatelně dvakrát zastavením dodávek pitné vody do našeho domu: Poprvé písemně tehdejším vedoucím kazatelem organizace – poté byl sesazen řadovými členy i za další skandály ve vedení organizace, a podruhé před třemi léty – tentokrát jsem již podal trestní oznámení – díky vlivu organizace byl čin vydírání řešen řešen pouze coby přestupek (poznamenávám, že na jejich dodávkách pitné vody jsme závislí od doby, kdy nám v rámci stavební činnosti svévolně zdevastovali náš vlastní vodovodní přívod a poté co si organizace svým vlivem vymohla předání vodovodního zdroje od místních vodáren). Z osobních rozhovorů vím, že nátlak omezením dodávek pitné vody byl činěn i na další tehdejší odběratele.

Smutným faktem je, že s touto organizací není možná dohoda, i písemné sliby jejich představitelů jsou pro ni jen cárem papíru a strategií, jak získat co potřebují (drobný příklad: ve smlouvách o průjezdu našimi pozemky se tenkrát dvakrát písemně zavázali že nechají zrekonstruovat jimi svévolně strženou rodovou památku na Jana Stonawského ml., tedy jím vlastnoručně vytvořený kamenný portál vjezdové brány – samozřejmě opět účelová lež). A to nemluvím o ústních slibech. Co s takovými lidmi kteří se navenek tváří, že jsou nositeli pravdy. Jak může vůbec mít organizace která lže, krade, vydírá a podvádí, statut církve? Opakovaně každému novému kazateli připomínám že neplněním smluv uvádí svůj Sbor sbor do hříchu lži. Jim je to jedno a klidně dál ve svých internetem šířených kázáních mluví o tom jak se hříšníci dostanou do pekla… (současného kazatele nevyjímaje). Obyčejné přízemní pokrytectví pro které je v širokém okolí tato organizace známa pod svou přiléhavou přezdívkou. Co s takovými lidmi?

Vrcholným projevem pokrytectví je okolnost, že organizace ve svých současných písemných materiálech uvádí za svého předchůdce mého děda Jana Stonawského – toho kterého za života připravila o jeho působiště a uvrhla do disentu, a ještě po jeho smrti připravuje potomky o jeho rodové pozemky. Sám Jan Stonawski se ve svých pamětech zmiňuje o velkých náboženských organizacích s profesionálními kazateli zakládajícími si na vlivu a majetku: „…ale víme že je to svět…“ (str.2), jak se tedy k němu mohou hlásit. Je to sprostý kalkul a urážka jeho odkazu – oproti víře v dogmata stavěl především na osvobozujícím poznání pravdy.

Avšak poslední kapkou, která mne dohnala k tomu sepsat a šířit tento „PŘÍBĚH“ je až existenční ohrožení mé rodiny. Až tato okolnost mne přiměla zamyslet se nad neštěstím lidí, kteří se neumí anebo nemohou bránit. Zamyslet se nad lidmi, kteří umírají v bídě a bez vlastní střechy nad hlavou, na milost cizím lidem, neboť nějaká organizace, zneužívající statut náboženského sboru je ve stáří připravila o veškerý majetek včetně obydlí a poté jim milostivě umožnila pobyt ve svém zařízení, pobyt který si musí samozřejmě hradit ze svého skrovného důchodu. Ano, i takovéto otřesné příběhy se dovídám ze svého okolí. Samozřejmě nemohu být konkrétní, neboť nemám důkazy – ti kteří vědí se zdráhají veřejně promluvit a oběti už většinou nežijí.

Já mohu popsat jen vlastní, důkazně doložitelný příběh mého rodu, který je tak typický pro události v okolí (logicky nejsme zdaleka jedinými).

Tak tedy ta poslední kapka, která mne dohnala vážněji zauvažovat a jednat:

Jednoho letního dne jsme se vraceli do našeho domu, do domu který vystavěl můj děd Jan Stonawski, a jakýsi cizí člověk na našich pozemcích sekal trávu – na pozemcích 100 let patřících našemu rodu. Dozvěděli jsme se, že většinu z pozemků rodu nedávno v tichosti pod cenou „odkoupila?“ organizace od mého pětaosmdesátiletého strýce, čímž získala všechny pozemky, které měl dlouhodobě majetkově svěřeny do správy. Strýc se tehdy, krátce před svou smrtí, nacházel se v situaci, kdy mu umírala manželka. Navíc již od určitého období velice často prohlašoval (existuje záznam že i před vedením organizace), že po prodělaném úrazu hlavy se obtížně orientuje v majetkoprávních záležitostech. Později, před rodinnou sešlostí, se skelným pohledem vysvětloval: „…přišli za mnou se svým právníkem, o nic jsem se nemusel starat, vše zařídili…“

Organizace jedním podpisem získala většinu pozemků mého rodu – pozemků Jana Stonawského na nichž se má matka v dětství tolik nadřela pří jejich zúrodňování. Situaci jsem považoval za ztracenou, ale protože organizace v rámci svých nynějších masivních pozemkových zisků nás navíc připravila i o několik existenčně nepostradatelných pozemků: příjezdovou a přístupovou cestu do našeho domu včetně dílčích výseků pozemků, nabourávajících celistvost mé oplocené zahrady a obsahujících opěrné stěny základů domu, inženýrské sítě HUP, aj., domníval jsem se, že se alespoň dohodneme na zpětném odprodeji alespoň těchto několika malých ploch, nepředstavujících pro organizaci žádnou užitnou hodnotu.

Chtěl jsem jen klidně žít a tak na dohodnutém setkání jsem výměnou za zpětný odprodej těch několika málo dílčích pozemků nabídl velkorysý krok – učinit tlustou čáru za minulostí (tedy zapomenout na mé ukradené pozemky, neřešit odpornou nepovolenou skládku v blízkosti mého domu, atd.). Zároveň jsem je upozornil že tím vyřeší svůj velký morální problém, protože ke skupování cizích příjezdových cest se uchyluje jen nejhlubší spodina realitních makléřů. Oni se tvářili že ani vlastně neví co od strýce odkoupili, dali si čas na rozmyšlenou a celé měsíce mne natahovali. Patrně mou smírnou nabídku považovali za slabost, zpětný odprodej odmítli a výhody držení mých přístupových cest k mému domu využili opět k vydírání za účelem zisku pro ně výhodných pozemků, což by v důsledku znamenalo další přiblížení jejich nepovolené skládky k mému domu.

Nabízel jsem mír avšak oni se rozhodli pro konfrontaci – má nabídka tlusté čáry za minulostí byla jimi definitivně odmítnuta a nebude již opakována.

Zároveň jsem si postupně začal uvědomovat, že podlehnout této organizaci jen pro iluzi našeho osobního klidného života by znamenalo spoluvinu na nepoměrně větším utrpení, které organizace způsobuje mým bezbranným spoluobčanům. To je důvod, proč jsem začal a nepřestanu s masívním zveřejňováním tohoto pravdivého „PŘÍBĚHU“, dokud ani poslední školák nebude znát pravdu o vzniku a praktikách Sboru Církve bratrské v Hrádku, a dokud ani poslední školák nebude znát krutou historickou pravdu o nebývalém rozmachu sborů Církve bratrské na Těšínsku, který byl umožněn jen díky komunistické zvůli a církevnickým pogromům takových kreatur jako byl kazatel Jan Urban (kterého ve svých současných propagačních tiskovinách obhajuje Sbor Církve bratrské v Hrádku).

Dříve nebo pzději si i vlastní členové uvědomi, že organizace, která lže, krade, podvádí a dělá peklo na zemi svým spoluobčanům, není ta pravá, která by je mohla pozvednout k nebeským výšinám.

Dříve nebo později tedy musí nastat ve vedení a směřování CB Hrádek změna, anebo jí musí být zrušen statut náboženské organizace. A především musí dojít k nápravě stavu. O to budu usilovat, neboť jsem tím povinován svým spoluobčanům.

Na závěr chci ještě doplnit stanovisko ústředí Církve bratrské v Praze z 19. února 2024, které svým vyjádřením celé nemorální chování kryje:

Rada CB na svém pravidelném zasedání se shodla v tom, že neshledává ve vaší záležitosti žádné závažné pochybení ze strany jak CB Hrádek tak i celé církve. Pokud i nadále jste přesvědčen o opaku, tak doporučujeme případ ohlásit na policii ČR k prošetření.

 

Podepsán za vedení CB Ing. Tadeáš Filípek druhý místopředseda rady CB.

• „Nepokradeš!“
• „Neučiníš křivého svědectví!“
• „Nebudeš dychtit po majetku bližního svého!“
• „Nezneužiješ jména Božího!“

Jiří Mach (*1953) absolvent pražské FAMU (Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění). Jako mistr zvuku a kameraman se podílel na vzniku stovek dokumentárních filmů, převážně pro Českou televizi. Coby člen Syndikátu novinářů ČR působí také jako fotograf a nezávislý publicista. Ve své práci se zaměřuje na témata odhalující problémy současné společnosti, jdoucí do hloubky a s důrazem na hledání jejich příčin i možných řešení.