1. Klaus-Rainer Rupp, Glenn Diesen, Yanis Varoufakis: Evropa čelí století ponížení
2. Thomas Fazi: Skutečný význam německého znovuzbrojení

Shrnutí Yanis Varoufakis: „Europa steht vor einem Jahrhundert der Demütigung“ rozhovoru Yanis Varoufakis: Europe Entering a Century of Humiliation? vyšlo na stránkách Russia Today 10. května 2026

Evropa čelí století ponížení

Ilustrace generovaná umělou inteligencí

V dlouhém rozhovoru na YouTube s norským profesorem a politologem Glennem Diesenem minulý týden [6. května] vykreslil emeritní profesor ekonomie Yanis Varoufakis, který krátce působil jako ministr financí v levicové vládě Syrizy během nejhorší řecké finanční krize, drsný obraz budoucnosti Evropy: Podobně jako Čína v letech 1839 až 1949 čelí nyní Evropa století ponížení.

Janis Varufakis působil jako ministr financí v levicové vládě strany Syriza v Řecku od 27. ledna 2015 do 6. července 2015. Rezignoval ihned po řeckém referendu 5. července 2015, v němž obyvatelstvo drtivou většinou odmítlo nový program úsporných opatření zavedený Bruselem. Na základě pokynů Euroskupiny, jejímž cílem bylo „záchrana“ velkých bank EU na úkor chudnutí řeckého obyvatelstva, Varufakis odmítl zůstat členem kabinetu levicového premiéra Alexise Tsiprase, kde by byl povinen zavést nelidskou politiku úsporných opatření EU vnucenou jeho zemi Bruselem.

V rozhovoru s profesorem Diesenem vidí Varoufakis kořeny evropských problémů ve finanční krizi z roku 2008. Místo vyvlastnění zkrachovalých velkých bank, které se v minulosti chovaly jako gigantické kasino s rizikovými finančními nástroji, a jejich případné pozdější reprivatizace za přísnějších regulačních podmínek, provedla EU „státní převrat“: Ztráty velkých bank ve Frankfurtu, Paříži a Římě byly přeneseny na nejslabší daňové poplatníky v populaci.

To byl „socialismus pro bankéře a brutální úsporná opatření pro všechny ostatní,“ řekl Varoufakis. Dokonce i Evropská komise byla v té době odsunuta na vedlejší kolej stínovou vládou ovládanou Berlínem, konkrétně „Euroskupinou“ – zahrnující Evropskou komisi, Evropskou centrální banku (ECB) a Mezinárodní měnový fond (MMF). Zásadní rozhodnutí o budoucnosti evropských národů, přijímaná v zákulisí odcizenou elitou, národní parlamenty a občany zcela ignorovala.

V důsledku nedemokratického přerozdělení gigantického národního majetku zdola nahoru, k němuž došlo v roce 2008 a v následujících letech, byla v Evropě zničena nejen domácí poptávka, ale byly také paralyzovány investice, čímž byl položen základ pro pozdější deindustrializaci Evropy.

Řecký ekonom EU zásadně kritizuje a tvrdí, že je to pokřivený, „napůl nedokončený dům“, protože jeho vestavěné struktury výše popsané problémy zhoršily. Evropa například vytvořila měnovou unii bez fiskální unie a bez politické unie. Varoufakis citoval renomovaného ekonoma Nicholase Kaldora, který již v roce 1970 varoval, že měnová unie bez politického rámce „vytvoří toxickou krizi, která znemožní jakoukoli následnou politickou dohodu“. A přesně to se stalo.

ECB zaplavila trhy evropských členských států levnými penězi, které neplynou do produktivních investic, ale do zpětných odkupů akcií a dalších finančních transakcí s „horkým vzduchem“. Zároveň snižovala úsporná opatření zavedená Bruselem mzdy, důchody a spotřebu. Výsledkem byla stále více stagnující ekonomika v Evropě a rostoucí sociální frustrace mezi obyvatelstvem, která se v současnosti stává stále explozivnější, bez ohledu na to, na kterou zemi EU se podíváte.

Podle Varoufakise sehrálo v tomto vývoji klíčovou roli Německo. Kdysi ekonomický motor Evropy a údajně vzor demokracie pro mnoho zemí, s postojem „už nikdy válku“, se nyní rozpadá. V této souvislosti cituje bývalého německého ministra financí Dr. Wolfganga Schäubleho, který mu otevřeně přiznal, že později bude nutné úsporná opatření, která jsou nyní uvalena na Řecko, importovat do Německa, jinak by nebylo možné konkurovat Číňanům a Indům.

Důsledky této politiky jsou podle řeckého profesora ekonomie patrné dnes: nedostatek investic do budoucích technologií. Volkswagen nemůže konkurovat ani svému čínskému rivalovi BYD, ani Tesle a přesouvá své výrobní linky do Rheinmetallu, aby vyráběl tanky Leopard, které jsou zbytečnými „smrtícími pastmi“ odmítanými i Ukrajinci. Pokračování války na Ukrajině slouží jako pohodlná výmluva k maskování deindustrializace a zajištění zisků ze zbraní, tvrdí Varoufakis.

Dalším důvodem úpadku Evropské unie je podle Varoufakise to, že se původně plánovaný geoekonomický projekt EHS stal geopolitickým, konkrétně EU. „Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO/Montanunion)“ se svými šesti členskými státy, původně založené pod dohledem USA jako kartel velkých korporací a úzce propojené s NATO a dolarovou zónou ovládanou USA bylo – podle Varoufakise – skutečným „momentem zrodu“ evropského projektu.

Vývoj do Evropského hospodářského společenství (EHS) a založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom) byly zpečetěny v roce 1957 Římskými smlouvami. Evropská unie (EU), jakožto primárně politický konstrukt, byla založena 1. listopadu 1993. Přesněji řečeno, Maastrichtská smlouva (známá také jako „Smlouva o Evropské unii“) vstoupila v platnost k tomuto datu. Tím byla EU oficiálně ustanovena jako nezávislá organizace.

EU získala jednotnou strukturu se třemi pilíři (jednotlivá společenství, společná zahraniční a bezpečnostní politika a spravedlnost a vnitřní věci). Tím byla důležitá rozhodnutí, která dříve vyžadovala souhlas národních parlamentů, převedena na Evropskou komisi, která není demokraticky volena, a proto vládne bez demokratické legitimity. Této komisi v současnosti dominuje v neofeudálním stylu Ursula von der Leyen s německou politickou podporou.

Místo aby se elita EU v důsledku postupného rozvoje EU snažila o vlastní evropskou suverenitu a distanci od USA, nadále dobrovolně slouží Washingtonu jako vazal pro svou vlastní politickou bezpečnost a prosperitu.

Při pohledu na průběh války na Ukrajině je vidět, jak dalece má Varoufakis s touto analýzou pravdu. Zástupná válka na Ukrajině, původně zahájená USA s deklarovaným cílem strategického oslabení Ruska, byla ideologicky zinscenována elitami EU, proti jejich lepšímu úsudku, jako morální boj mezi „dobrem a zlem“. Tímto způsobem obětovaly základní ekonomické a politické zájmy svých národů spočívající v dobrých ekonomických vztazích s Ruskem, ve prospěch podřízeného vazalství Washingtonu, možná navždy, protože Rusko od té doby našlo v Asii vhodné náhrady za evropské zákazníky a dodavatele.

Washington si nyní uvědomil, že se mu jeho zástupná válka proti Rusku vymstí, a hodil ukrajinský projekt jako horký brambor do klína svým evropským vazalům. Ti však racionálnímu ukončení konfliktu na Ukrajině brání, částečně kvůli svému tradičnímu revanšistickému postoji vůči Rusku, částečně kvůli ideologické setrvačnosti a částečně kvůli intelektuální omezenosti.

Vládnoucí elity v zemích EU, zejména ve větších státech, nejsou schopné jednat samostatně, tj. mimo rámec směrnic EU/Bruselu, ani nejsou schopné dosáhnout společného postoje Bruselu k ukončení války. Diplomacie s Ruskem je považována za vlastizradu. Evropa se odřízla od ruského energetického trhu, nadále platí za drahé zbrojní kontrakty s USA a nadále technologicky zaostává za Čínou a USA.

Konec je předvídatelný, říká bývalý řecký ministr, a uvrhl Evropu do století stagnace. Evropa už nevyrábí solární panely, konkurenceschopné elektromobily ani neinvestuje do umělé inteligence či cloudového kapitálu. Vládnou političtí trpaslíci, zatímco technologická budoucnost Evropu mizí. Varoufakis nevidí žádnou automatickou spásu. Nicméně neuzavírá rezignací: kdyby Evropané jednali kolektivně a racionálně, „století ponížení“ by se dalo zabránit. Ale pod současným vedením je pesimismus jediným racionálním očekáváním. Optimističtí by mohli být jen blázni.

Závěr:

Varoufakisova analýza je radikální, ale ucelená: Evropa nyní platí cenu za desetiletí popírání strukturálních vad, za podřizování se zájmům USA a za odmítání skutečné suverenity. Bez zásadního rozchodu se status quo se rýsuje dlouhý a ponižující úpadek.

Klaus-Rainer Heinrich Wilhelm RuppČesky (*1955) je německý politik, hospodář, novinář a poslanec brémské Die Linke. Vyučil se chemickým technikem a studoval procesní inženýrství na Univerzitě aplikovaných věd v Hannoveru. 25 let je ředitelem inženýrské firmy specializující se na řídicí techniku. Baví ho žít a pracovat ve dvou světech – světě technologií a politiky. Své politické cíle vidí v zlepšování životních podmínek lidí, rozvoji sebeurčení a demokracie a udržitelné ochraně přírody. Má svou poslaneckou a soukromouČesky webovou stránku a účet na X (Twitteru). Své příspěvky publikuje na YouTube a v Demokratischer WiderstandČesky

Glenn DiesenČesky (*1979) je je profesorem na norské „University of South-Eastern Norway“ (USN). Titul Bachelor of Commerce získal na University of Wollongong v roce 2001 a Master of Business na University of Sydney v roce 2004. V roce 2004 studoval ruský jazyk a literaturu na Saint Petersburg State University. Diesen pokračoval v získání magisterského titulu v mezinárodních vztazích na Macquarie University v roce 2009 a doktorátu z politiky a mezinárodních vztahů na Vrije Universiteit Amsterdam a Macquarie University v roce 2014. Jeho výzkum se zaměřuje na geoekonomii, konzervatismus, ruskou zahraniční politiku a Velkou Eurasii. Je autorem řady knihČesky, poslední The Ukraine War & the Eurasian World OrderČesky (Válka na Ukrajině a euroasijský světový řád, 2024). Publikuje odborné analýzy, je přidruženým redaktorem Russia in Global AffairsČesky a pravidelným komentátorem Russia TodayČesky a Medium, má svůj SubstackČesky a účty na X (Twitteru), TikToku a Instagramu. Jeho hlavním médiem je však jeho videokanál na Rumble a na YouTube s mutacemi v ruštině, francouzštině, španělštině, němčině a portugalštině, na kterých pravidelně přináší rozhovory s předními mezinárodněpolitickými experty.

Ioannis Georgiou „Yanis“ Varoufakis (řecky Γιάνης Βαρουφάκης, *1961) je řecký ekonom, akademik, publicista a politik. Vystudoval ekonomii na University of Essex v Anglii. Devadesátá léta strávil v Austrálii, kde vyučoval na University of Sydney a získal australskou státní příslušnost (s ponecháním řeckého občanství). Po návratu do Řecka v roce 2000 vyučoval na Národní univerzitě v Athénách. Je také považován za odborníka v oblasti teorie her. V řeckých parlamentních volbách v lednu 2015 byl zvolen poslancem za vítězné levicové hnutí SYRIZA a byl jmenován ministrem financí ve vládě Alexise Tsiprase. Značnou část jeho politické agendy tvořilo úsilí o restrukturalizaci řeckého státního dluhu. Dne 6. července 2015, den po referendu, v němž Řekové odmítli podmínky mezinárodních věřitelů pro prodloužení tzv. druhého záchranného programu, na svou funkci rezignoval. Je autorem řady odborných publikací na téma politické ekonomieČesky a řady bestselerůČesky; jeho The Global Minotaur: America, the True Origins of the Financial Crisis and the Future of the World EconomyČesky (Globální Minotauros: Amerika, Evropa a budoucnost světové ekonomiky, 2013) byla přeložena do několika jazyků včetně češtiny. V roce 2016 založil mezinárodní hnutí DiEM25 a v roce 2018 politickou stranu MeRA25 v Řecku a mezitím i v Německu a Itálii,  Má svůj blog Yanis VaroufakisČesky, kanál na YouTube, účty na X (Twitteru), Facebooku, Instagramu a TikToku a sloupky zejména na The GuardianČesky, Open DemocracyČesky, Project SyndicateČesky, Z Network.

Zpět na obsah

Komentář The real meaning of German rearmament publikoval Thomas Farzi na svém Substacku 12. května 2026

Skutečný význam německého znovuzbrojení

Porucha míru. Hledáme řemeslníky.
Náborový plakát Bundeswehru

Znovuzbrojení Německa nemá za cíl učinit zemi vojensky suverénější – ať už k lepšímu nebo horšímu. Jeho cílem je posílit roli Německa jako „vrchního vazala“ v rámci velitelské struktury NATO ovládané USA. V tomto smyslu by spor mezi Trumpem a Merzem měl být vnímán jen jako politické divadlo.

USA se „neoddalují od Evropy“; jednoduše požadují, aby Evropa více přispívala do NATO a zároveň zůstala pevně ukotvená ve velitelské struktuře aliance – zkrátka aby za svou vlastní podřízenost platila více.

V tomto světle se zdánlivé americké „hrozby“ odchodem z NATO – a program znovuzbrojování evropského establishmentu, především německého – projevují jako součásti téže strategie: udržovat Evropu v podřízenosti americkým geopolitickým prioritám.

Nová německá vojenská strategie není nic jiného než Berlín plnící roli, kterou mu Washington přidělil: držet linii proti Rusku, zatímco se USA obracejí k indicko-pacifickému regionu a západní polokouli.

Nejde o nacionalismus, ať už vojenský nebo jiný, ale o jeho opak: o podkopávání klíčových německých a evropských zájmů rukou transnacionalizované globalistické elity – Merz je koneckonců bývalý manažer společnosti BlackRock –, která vnímá permanentní válku a militarizaci jako způsob, jak své bohatství a moc upevnit na úkor evropské prosperity a bezpečnosti.

Německé a evropské znovuzbroení v kontextu údajně „evropštějšího“ NATO evropskou autonomi neposilujei, ale dále ji narušuje. Nejenže dělá z Evropy spolupachatele stále bezohlednějších vojenských dobrodružství Washingtonu, jak dokazuje válka s Íránem, ale ještě závažněji tlačí kontinent k potenciálně katastrofické konfrontaci s Ruskem.

Thomas Fazi je italský novinář, spisovatel, filmař a překladatel pro weby (UnHerd, Compact). Vydal řadu knihČesky poslední The Covid Consensus: The Global Assault on Democracy and the Poor? A Critique from the LeftČesky (Covidový konsensus: Globální útok na demokracii a chudé? Kritika zleva, 2024), a je  spolurežisérem filmu Standing Army (Stálá armáda, 2010), oceňovaného celovečerního dokumentu o amerických vojenských základnách. Spolupracuje s italskou sítí občanské společnosti Sbilanciamoci!Česky a s Centrem pro politckoekonomický výzkumČesky (Euro-pen). Má svůj blogČesky, účet na X (Twitteru) a pravidelně publikuje na UnherdČesky, CompactČesky, Open Democracy.

Zpět na obsah