Trojí odmítnutí
To, co dnes v Íránu prožíváme, není krize režimu, ale rozpad ontologie státu. Tato trhlina není pouhou prasklinou způsobenou paláci, mulláhy, generály či plány zahraniční intervence. Je hlubší, starší a má hlubší kořeny. Rozpadá se samotný způsob, jakým se stát v průběhu dějin etabloval jako transcendentní subjekt, který promlouvá před společností, nad společností a jménem společnosti.
Když se tato ontologie rozpadá, není to jen otřes mocenského aparátu. Posouvají se samotné představy o historii, legitimitě a řádu. Říci „Ani mulláhovský režim, ani šáh, ani USA a Izrael“ proto není aktem neutrality, ale ontologickou rebelií. Tato věta neodmítá pouze volbu mezi státy; zaměřuje se na samotnou státocentrickou politickou představivost.
Předpokládal jsem, že Ústavní soud má onačejší borce. Ve svém "Předběžném opatření" plácají něco o "... ochraně dosavadní, ustálené a…
J.J.Rousseau též pravil. "Tak jako mrak přináší déšť tak kapitalismus přináší válku".
Co je to Evropa? Je to jen výběžek Asie. Rusko je nepochybně součást Evropy. EU nemá vojska. Má členské země,…
V tom s oběma pány nesouhlasím a považuji eskalované provokace Západu za připravenou past. Scénář podle Karaganova - a Mearsheimer…
Jen bych doplnil, že jedna skupina Chorvatů byla od konce 16. století i v Hovoranech. Ti ovšem splynuli se slováckým…