1. Paul Craig Roberts: Jak mizí Západ
2. Sergej Kotvickij: „Keltská aliance“ proti Londýnu: Británie se rozpadá ve švech
3. Paul Craig Roberts: Cesta k Armageddonu
4. Paul Craig Roberts: K čertu s digitální revolucí a jejím nemanželským dítětem, umělou inteligencí

Jak mizí Západ

Je to paradoxní, smutné a zároveň přelomové pro rozpad západního světa, že britská vláda, z úcty k přistěhovalcům-vetřelcům a jejich zastáncům z řad britských akademických, politických a mediálních kruhů prosazujících DEI, se pustila do vymazávání velkých britských mužů a žen z národní paměti a nahrazuje je různými druhy hmyzu, plazů a dalších živočichů. Anglie je na svých bankovkách lépe zastoupena hmyzem než Winstonem Churchillem, alespoň k tomuto závěru dospěla Bank of England.

Zpráva vypracovaná na objednávku Bank of England dospěla k závěru, že klíčové osobnosti britské historie jsou „elitářské a rozdělující“, jelikož s nimi imigranti-vetřelci neměli nic společného. Zpráva argumentovala, že britská historická paměť představuje „zpátečnickou vizi Spojeného království, která s sebou nese příliš velké riziko rozkolu a kontroverzí“.

Mezi západními národy je Velká Británie zdaleka nejstarší a byla také nejstabilnější. Británie zůstala po tisíc let od normanského dobytí nedobytá a nezávislá na vnějších silách či vlivech, přičemž toto dobytí bylo v mnoha ohledech dobytím Normanů anglosaskou Anglií. Dnes o Angličanech hovoříme jako o Anglosasech, nikoli jako o Normanech. Dominovaly anglický jazyk, kultura a právo. Navíc samotní Normané byli Němci, potomci severských Germánů. Jelikož se „normanská invaze“ v průběhu času ukázala být anglosaským dobytím Normanů, kteří byli asimilováni do anglosaského života, je Británie zemí již od dob Alfréda Velikého v devátém století.

Naproti tomu Německo bylo sjednoceno až v roce 1871. Itálie v roce 1861. Spojené státy neexistovaly až do roku 1776, respektive 1789, kdy byla přijata Ústava, která definovala formu vlády. Rok 1789 byl rokem, kdy Francie zničila své sjednocení Francouzskou revolucí a stala se trvale nestabilní.

Starší národy než Britové – Peršané a Číňané – se více než jednou ocitly pod cizí nadvládou. Persie, kterou dnes známe jako Írán, dosáhla svého současného osvobození až v roce 1979. Čína dosáhla nezávislosti na cizí nadvládě za Mao Ce-tunga ve 20. století. Francie má tolik politických stran, že její vlády jsou koalice.

Proč jsou britští intelektuálové odhodláni vymazat Brity z historie a kdy to začalo?

Začalo to útokem na jejich systém hodnot. Britové měli impérium, nad nímž doslova nikdy nezapadalo slunce. Toto rozsáhlé impérium bylo příkladem obrovského koloniálního podniku, který údajně utlačoval a vykořisťoval obrovské množství jiných národů. Britští akademici a vydavatelé vytvořili představu, že Anglie prosperovala nikoli díky vlastním snahám, ale díky vykořisťování druhých.

Z tohoto obrazu byl vytvořen a přiznán pocit viny. Během druhé světové války se Britové spoléhali na své kolonie jako na zdroj surovin a vojáků. Jedním z ospravedlnění bylo: „V rámci Společenství národů jsme všichni Britové.“ Po válce se koloniální národy zeptaly: když jsme všichni Britové, proč nemůžeme přijít a žít v Británii? A tak to také udělali.

Další velkou vlnu přistěhovalců z mimoevropských zemí do Británie a Evropy předpověděl Jean Raspail ve svém románu The Camp of the Saints / Tábor svatých. Raspail viděl, že pocit viny ovládl západní intelektuály, média a vlády a že všichni společně ztratili jakýkoli smysl pro západní zásluhy i zásluhy své vlastní země. Tvrdili, že jejich povinnost není vůči vlastním lidem, ale vůči přistěhovalcům-vetřelcům. Tento mylně vnímaný smysl pro povinnost je světem, v němž dnes Západ žije. Západním zemím chybí sebevědomí k tomu, aby imigranty – vetřelce vyhnali. Západní země si tak samy přivolávají svou zkázu.

Války Washingtonu 21. století na Blízkém východě za Velký Izrael, maskované jako „válka proti teroru“, vyprodukovaly miliony vysídlených muslimů, kteří zaplavili Evropu, Británii a USA a prohloubily pocit viny. Američané se cítili odpovědní, protože americké války způsobily vysídlení imigrantů z jejich domovů, které americké bomby přivedly k zániku. Evropa a Británie, možná podplacené Washingtonem, přijaly většinu vysídlených muslimů ze Středního východu a severní Afriky. Pokud lze říci pravdu, dnešní probíhající nahrazování etnických Evropanů etnickými neevropany v evropských zemích je důsledkem washingtonských válek za Velký Izrael, čímž se rozumí expanze Izraele z Palestiny „od Nilu k Eufratu“, kterou izraelští ministři nedávno upravili na „od Nilu k Pákistánu“.

Nemyslíte si, že je pozoruhodné, že malá země s 7,7 miliony Židů může způsobit rozpad západního světa tím, že v něm šíří pocit viny za vysídlené národy, k čemuž došlo v důsledku amerických bojů za Izrael? Zamyslela se izraelská vláda někdy nad tím, co se stane s Izraelem, až Spojené státy již nebudou k dispozici, aby ho chránily? Izrael se skládá z Palestiny, země ukradené Izraelem, která je britským výtvorem.

Město v Michiganu v USA, ovládané muslimským obyvatelstvem, legalizovalo zvířecí oběti. Minneapolis, hlavní město Minnesoty, jehož guvernér byl kandidátem Demokratické strany na viceprezidenta v posledních amerických prezidentských volbách, šestkrát denně vyzývá k muslimské modlitbě prostřednictvím veřejných rozhlasových systémů. Guvernér a zákonodárný sbor státu Massachusetts schválili zákon, který vyžaduje, aby vláda státu Massachusetts nahradila své členy muslimskými přistěhovalci-vetřelci.

Vraťme se nyní k tomu, jak Velká Británie vymazává svou slavnou minulost.

Ukázalo se, že píseň Very Lyn z roku 1939 „There’ll Always Be an England / Anglie tu bude vždy“ není pravdivá; s výjimkou několika odlehlých vesnic již Anglie neexistuje. Ani Londýn není anglický.

Podle samotného britského deníku „The Telegraph“ – https://www.telegraph.co.uk/money/consumer-affairs/boe-spends-85k-to-justify-axing-churchill-from-banknotes/ – vynaložila Bank of England, údajně ovládaná rodem Rothschildů, obrovské částky na poradce, kteří měli ospravedlnit odstranění všech odkazů na britskou historii z britské měny. Winston Churchill, válečný premiér a mistr drtivých odpovědí, Jane Austenová, ztělesnění britské spisovatelky, jejíž knihy se tisknou nepřetržitě od 18. století, Turner, přední představitel britského malířství, a Alan Turing, otec informatiky – všichni tito lidé, kteří jsou svědectvím britských úspěchů a velikosti, jsou na bankovkách britské libry nahrazováni hmyzem a žábami.

Protibritská Bank of England se pokusila ospravedlnit vymazání britské historie tvrzením, že staré vyobrazení bylo příliš snadno padělatelné. https://www.telegraph.co.uk/money/consumer-affairs/boe-spends-85k-to-justify-axing-churchill-from-banknotes/

Jak dlouho potrvá, než George Floyd nahradí George Washingtona na jednodolarové bankovce Spojených států?

Jakmile bezstarostné americké obyvatelstvo zvolí další demokratickou vládu, stane se George Floyd novým otcem zakladatelem Ameriky.

Zpět na obsah

„Keltská aliance“ proti Londýnu

Británie se rozpadá ve švech

Na snímku předseda velšské strany Plaid Cymru pan Rhun ap Iorwerth, předseda Skotské národní strany John Swinney a místopředsedkyně irské strany „Sinn Féin“ Michelle O’Neill
Foto Ben Birchall / Reuters

Premiéři autonomních regionů Velké Británie – předseda velšské strany Plaid Cymru pan Rhun ap Iorwerth, předseda Skotské národní strany John Swinney a místopředsedkyně irské strany „Sinn Féin“ Michelle O’Neill – se dohodli na společných krocích směřujících k získání politické nezávislosti.

Tito politici se sešli ve velšském hlavním městě Cardiffu, aby projednali konání referend o sebeurčení Severního Irska, Skotska a Walesu. Na závěr setkání zdůraznili, že britská vláda zasedající ve Westminsteru nemá právo „blokovat demokracii“ a bránit v sebeurčení autonomních oblastí, jež se vydávají na vlastní cestu. Současně vyzvali Londýn, aby se připravil na blížící se historické změny.

Skotské noviny nazvaly nový politický svaz „Keltskou aliancí“. Připomínají, že obyvatelé autonomních území jsou potomky keltského obyvatelstva britských ostrovů, jež po staletí vedlo boj proti anglosaským utlačovatelům – pod vedením tak významných historických osobností, jako byli Robert Bruce, William Wallace, Owain Glyndwr a James Connolly. Nyní nadešel čas, kdy nejstarší britské kolonie uviděly reálnou možnost dosáhnout dlouho očekávané nezávislosti na Londýně.

„Až se budou psát učebnice dějepisu, tento okamžik v Cardiffu zůstane v paměti jako jeden z milníků na naší společné cestě… Samozřejmě máme odlišné národní dějiny, ale spojuje nás jedna velmi důležitá věc – a to naše absolutní přesvědčení, že právě irský lid musí rozhodovat o budoucnosti Irska, skotský lid o budoucnosti Skotska a velšský lid o budoucnosti Walesu“, — prohlásila předsedkyně irské strany „Sinn Féin“ Mary Lou McDonaldová.

Republikáni ze strany „Sinn Féin“ se zasazují o sjednocení Severního Irska s Irskou republikou. Tím spíše, že prezident Spojených států amerických Donald Trump den předtím vyjádřil podporu odchodu Severního Irska ze Spojeného království a uvítal perspektivu historického sjednocení Dublinu a Belfastu.

„Existuje Severní Irsko a existuje Irsko. Podle mého názoru by jejich sjednocení bylo tím nejpřirozenějším krokem,“ řekl Trump novinářům během návštěvy golfového turnaje Irish Open.

Irsko se skutečně nachází na prahu sjednocení – neboť obyvatelé Ulsteru, který je pod kontrolou Londýna, ve volbách aktivně podporují stranu „Sinn Féin“ a jednoznačně se vyslovují proti politickému podřízení britské koruně.

„Diskuse o sjednocení již probíhá. Referenda o sjednocení Irska se není třeba bát – je třeba se na něj připravit. Sjednocení Irska již není vzdáleným snem. Jedná se o seriózní současný politický projekt a příprava na vytvoření nového Irska by měla probíhat již nyní,“ říká Mary Lou McDonaldová a oznamuje přípravy na nadcházející plebiscit v Severním Irsku.

Skotská národní strana rovněž usiluje o opakované referendum o nezávislosti na Londýně. Takové referendum se již konalo v roce 2014. Tehdy příznivci odtržení nezískali potřebný počet hlasů kvůli aktivní propagandistické kampani, kterou vedly britské úřady. V této kampani požadovaly, aby byl „separatistům“ kladen houževnatý odpor.

Přesto se i tehdy 45 % Skotů vyslovilo pro vytvoření nezávislé republiky. A nyní, po dvanácti letech, nové skotské referendum jistě přinese výsledky, jež budou pro Londýn mnohem méně uspokojivé.

„Nacházíme se v rozhodujícím bodě ústavních změn. Naše strany sdílejí přesvědčení, že Westminster nikdy nebude hájit naše zájmy a že národy našich zemí musí mít reálnou možnost rozhodovat o své budoucnosti. Tato diskuse probíhá týden poté, co [britský] premiér Burnham uznal nutnost uspořádání referenda v případě, že většina obyvatel Skotska podpoří nezávislost. Uznání toho, že skotský lid může a musí sám rozhodovat o své ústavní budoucnosti, bylo již dlouho na pořadu dne. Naše strany nyní spojí síly a dohodnou se na partnerské spolupráci v oblastech, jako je sociální spravedlnost, energetika a právo na národní sebeurčení,“ prohlásil skotský lídr John Swinney v souvislosti se setkáním v Cardiffu.

Swinney označuje Andyho Burnhama za „posledního premiéra Spojeného království“ a počítá s tím, že otázku nezávislosti Skotska vyřeší již v nejbližších letech.

Mnozí odborníci považují tyto záměry za realistické – zejména s ohledem na plány obnovit těžbu uhlovodíků na šelfu Severního moře poblíž skotského pobřeží. V Edinburghu nechtějí, aby příjmy z ropy a plynu odcházely do londýnské City. A právě tento důležitý ekonomický argument posiluje ve skotské společnosti touhu po obnovení vlastní státnosti.

Podle údajů sociologické společnosti Ipsos věří pouze třetina poddaných britského krále, že Velká Británie za deset let přežije ve své současné podobě. Mnozí Angličané vítají sebeurčení autonomních regionů a s ironií poznamenávají: „Alespoň Skotové, Velšané a Ulsterané budou mít ústavu.“ Současná Británie se totiž dodnes řídí středověkými dokumenty a listinami, s nimiž zkorumpovaní politici účinně manipulují ve svůj prospěch.

Osud britské monarchie je na pozadí těchto událostí poměrně jasný – s největší pravděpodobností její historie neslavně skončí v poměrně krátké době. Známý londýnský novinář John Humphrys představil v těchto dnech dokumentární film „Královská rodina: je čas odejít?“, v němž konstatuje, že monarchie se stala pro Brity již dávno mimořádně nákladným a zatěžujícím archaismem.

„Stojí za takové výdaje? Na tuto otázku nelze odpovědět, dokud my – lid – nepožadujeme alternativu: volbu hlavy státu,“ napsal v deníku The Sunday Times s odkazem na členy královské rodiny, kteří stojí v čele Británie na základě dědičného práva, bez jakýchkoli voleb, a ještě se pravidelně zaplétají do křiklavých a nepříjemných skandálů.

Britský establishment se nadcházejícím společenským změnám brání. Konzervativní i labouristická strana jsou však nyní na vrcholu své nepopularity. Obyvatelé Anglie, Skotska, Severního Irska a Walesu už stejně nevěří londýnským šéfům, kteří šetří na nejdůležitějších sociálních výdajích, aby mohli nakoupit zbraně pro Zelenského. A to posiluje pozici „Keltské aliance“, která se zasazuje za demokratické sebeurčení autonomních oblastí.

Pro Novou republiku vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

Zpět na obsah

Cesta k Armageddonu

Svět čelí dvěma hlavním válečným frontám, z nichž obě se rozšiřují a mohly by se vymknout kontrole.

Ukrajina je washingtonským zástupcem ve válce Západu proti Rusku – válce, která se přesunula hluboko do samotného Ruska, daleko od donbaské fronty. Země NATO, jako je Německo a Velká Británie, jsou do konfliktu proti Rusku otevřeně zapojeny, stejně jako USA. Německo a Velká Británie vyrábějí bezpilotní letouny s dlouhým doletem, které Ukrajina využívá spolu s washingtonským systémem zaměřování k útokům na ruskou těžbu ropy, ropné rafinerie a energetická skladiště uvnitř Ruska, stejně jako na letiště, civilní obydlí, školy a rekreanty. Ruský prezident odmítá tyto útoky uznat jako válečné útoky a označuje je za „teroristické akce“. Putin předstírá, že se jedná pouze o „speciální vojenskou operaci“ omezenou na Ukrajinu v Donbasu.

„Speciální vojenská operace“ trvá již 4,5 roku, během nichž se k NATO připojily další dvě země a postavily se proti Rusku. Další členové NATO změnili svou politiku a oznámili ochotu umístit na svém území u ruských hranic jaderné zbraně Washingtonu. Země NATO otevřeně hovoří o přípravách na válku proti Rusku za tři roky.

Všechny zbraňové systémy, o nichž Washington a členové NATO tvrdili, že nebudou na Ukrajinu zaslány, tam nakonec dorazily. Ruské mírové rozhovory s Trumpem nikam nevedly, ale Putin v ně stále věří. Zelenskyj nyní hrozí svými německými a britskými drony, že uzavře ruský vzdušný prostor pro komerční lety. Rusko bojuje proti západnímu zástupci – Ukrajině – nikoli proti západnímu nepříteli Ruska. Ukrajina je do boje zapojena pouze díky podpoře a podněcování ze strany Západu.

Je zřejmé, že Rusko se nachází v existenčním konfliktu. Existuje hranice, jak dlouho může Rusko popírat realitu, a až bude tato hranice dosažena, Rusko se pravděpodobně ocitne zády ke zdi, a v takovém případě přijdou na řadu ruské jaderné zbraně.

Na Blízkém východě se Írán nezapojuje do boje proti svému nepříteli, ale proti zástupci – Washingtonu – svého nepřítele Izraele.

Máme tedy dvě války, v nichž následky nesou zástupci, nikoli podněcovatelé. Jelikož to podněcovatelům vyhovuje, protože sami nenesou žádné náklady, mohou konflikty pokračovat, dokud se nestanou neovladatelnými.

Máme před sebou obrovské sebeklamy Ruska a Íránu. Rusko bojuje proti Ukrajině, bývalé součásti Ruska, nikoli proti Washingtonu a NATO. Írán bojuje proti Washingtonu, nikoli proti Izraeli, jehož loutkou je Washington.

Máme tedy dvě země, které jsou terčem útoku, přičemž ani jedna z nich nečelí svému skutečnému nepříteli. Je to ideální scénář pro to, aby se situace vymkla z rukou.

S ohledem na tento bod si nyní položte otázku, proč jsou USA ve válce s Íránem. Víme, proč je Washington ve válce s Ruskem. Rusko je vzmáhající se mocnost, která omezuje washingtonskou hegemonii nad světem, a proto stojí v cestě washingtonské hegemonii. Doktrína americké zahraniční politiky – Wolfowitzova doktrína – říká, že hlavním účelem politiky USA je zabránit vzestupu jakékoli země, která by mohla omezovat washingtonský unilateralismus.

Rusko a Čína jsou zjevně světové velmoci, ale proč se Washington tak hegemonisticky zajímá o Írán, který jím není?

Odpověď zní, že Írán stojí v cestě izraelské sionistické agendě „Velkého Izraele“, která vymezuje území izraelského státu od Nilu po Pákistán.

Po celé 21. století Washington bojuje za Velký Izrael. To byl účel událostí z 11. září – vnitřní inscenace amerických sionistických neokonzervativců, jejímž cílem bylo vytvořit „nový Pearl Harbor“ potřebný pro washingtonské útoky 21. století, které nezničily specifikovaných „sedm zemí za pět let“, ale tři z těchto zemí – Irák, Libyi a Sýrii – za 25 let, přičemž současný útok na Írán je v plném proudu. To je pro Izrael opravdu hodně bojů.

To, co jsem předložil, je pravda. V Americe ani v západní Evropě však z této pravdy nevychází žádné povědomí ani diskuse, ani to není možné. Mocná izraelská lobby definovala veškerou pravdu nepříznivou pro izraelskou expanzi jako antisemitskou. Pokud nejsou v důchodu, žádný profesor, žádný analytik zahraniční politiky, žádný vládní úředník ani student nemůže přežít, když je označen za antisemitu. Síla izraelských ospravedlnění válek a genocidy je mimořádná. V Izraeli žije pouze 7,7 milionu Židů; přesto ovládají diskusi o násilí, za které jsou sami zodpovědní.

Zpět na obsah

K čertu s digitální revolucí a jejím nemanželským dítětem, umělou inteligencí

Bylo poukázáno na to, že lidská interakce byla nahrazena aplikací, kódem, portálem, který velká část populace vnímá jako frustrující a nepohodlný, zejména starší lidé, kteří nevyrůstali s touto izolující a často obtížně použitelnou technologií. Lidé, kteří nám tuto technologii vnutili, aby mohli vydělat více peněz, chválí „inovaci“. Ve skutečnosti se však jedná o technologii, která lidi izoluje a zbavuje je kontroly.

A přináší selhání. Neuplyne ani týden, někdy ani den, abych nezažil časově náročné selhání digitálních systémů. Proč selhávají tak často, to nevím. Možná jsou špatně promyšlené a časem se zlepší. Možná je nestabilita digitálních systémů způsobena nejistotou internetu, který vyžaduje stále více vrstev bezpečnostních překážek, které je třeba překonat, aby bylo možné se připojit. Jedním z důsledků jsou nekompatibility bezpečnostních systémů, které vedou k poruchám. Možná jejich využívání roste rychleji, než jsou systémy schopny zvládnout. Myslím, že jediným důvodem, proč zatím nedošlo k plošnému kolapsu, je to, že z analogového systému zůstaly některé prvky, s nimiž lze s trochou úsilí stále navázat kontakt a obejít či opravit nefunkční digitální systém.

Právě jsem měl další špatnou zkušenost s „chytrými“ systémy bez lidského zásahu. Dostal jsem e-mail s výzvou, abych potvrdil a provedl předčasnou online registraci na nadcházející telefonickou konzultaci s lékařem. Nyní můžete absolvovat roční preventivní prohlídku, aniž byste museli navštívit lékaře. Zahájil jsem proces a okamžitě narazil na problém. Byl jsem požádán o potvrzení svého telefonního čísla. Bylo nesprávné, pocházelo z doby před třemi lety. Zadal jsem správné číslo a objevilo se červené okénko: „Toto číslo nemáme v evidenci. Zadejte prosím správné číslo.“ Zadal jsem správné číslo, jak bylo požadováno při aktualizaci, ale z pohledu systému umělé inteligence bylo správným číslem to staré. Nechápal jsem, proč je v systému staré číslo, když jsem dvakrát osobně navštívil ordinaci, kde jsem poskytl všechny nejnovější údaje, a dokonce mi na nové číslo, o kterém mi umělá inteligence tvrdí, že není v evidenci, volali z ordinace.

Vzal jsem tedy svůj mobilní telefon, který občas funguje, a zavolal jsem. Na spojení s živým člověkem jsem musel čekat jen 3 minuty, místo abych byl odkázán na zpětné zavolání do 48 hodin, a za další 2 minuty ten člověk problém vyřešil

Napadlo mě, kolik ta ordinace zaplatila za digitální systém, který nefunguje a pravděpodobně způsobuje pacientům stresem vyvolané infarkty.

Jsem přesvědčen, že digitální revoluce a umělá inteligence, kterou zrodila, selžou, protože je přemůže složitost. Navíc, jakmile budou kvantové počítače v provozu, nebude existovat nic jako bezpečnost. Chytří chlapci tak institucionalizují nezabezpečený a nefunkční systém, jehož „úspěchem“ bude další odlidštění již tak odlidněné společnosti a vynucení obrovských nákladů na oživení pošetile zavrženého analogového systému, který fungoval a neodlidňoval nás.

Až digitální systém selže, kdo bude mít dovednosti a inteligenci k tomu, aby znovu vybudoval analogový systém, který fungoval? Bude vůbec k dispozici pracovní síla? Produkty vzdělávání zaměřeného na umělou inteligenci nejsou schopny fungovat v analogovém systému, který se opírá o lidské schopnosti. Umělá inteligence vychová generace negramotných lidí, kteří neumí číst, psát, počítat a kteří se nikdy nenaučili myslet. V 50. letech minulého století parodoval komiks „Mad“ naši současnost. Umělá inteligence řídila vše, a jednoho dne se stroj porouchal a nikdo nevěděl, jak ho opravit. Je úžasné, že redaktor komiksu před třemi čtvrtinami století měl více rozumu než dnešní multimilionářští tvůrci umělé inteligence.

Zpět na obsah

Dr. Paul Craig RobertsČesky (*1939) je americký ekonom, spisovatel a předseda svého Institutu pro politickou ekonomiiČesky. Je propagátorem ekonomie na straně nabídky a odpůrcem současné zahraniční politiky USA. Byl náměstkem ministra financí USA pro hospodářskou politiku za prezidenta Ronalda Reagana, po odchodu z vlády zastával deset let předsednictví Centra pro strategická a mezinárodní studiaČesky a působil v několika správních radách společností. Býval přidruženým redaktorem The Wall Street Journal, jeho články se objevily také v The New York Times a Harper’s a je autorem více než tuctu knih a řady recenzovaných článků. Je prabidelným přispěvatelem portálu Global ResearchČesky. K jeho posledním knihám patří The Neoconservative Threat To World Order: Washington’s Perilous War For HegemonyČesky (Nebezpečí neokonzervatismu pro světový řád: Zběsilá válka Washingtomu o hegemonii, 2015).