1. Michael von der Schulenburg: Kráčí Ukrajina kvůli západním iluzím od vítězství ke zhroucení?
2. VIPS: Nebezpečné řeči o Putinově „porážce“ na Ukrajině
3. Peter Hänseler: Proč Rusko vítězí
4. Javier Villamor Cantera: Rusko po neúspěšných jednáních s CIA zintenzivňuje kampaň na Ukrajině
5. Blogger Billmon: Jak 40denní ukrajinská kampaň ovlivnila Rusko

Kráčí Ukrajina kvůli západním iluzím od vítězství ke zhroucení?

Ilustrační obrázek (Koalice ochotných) via Russia in Global Affairs

Ještě 26. července letošního roku působila Ursula von der Leyenová během své návštěvy Kyjeva velmi sebevědomě a byla plná víry ve vítězství: tvrdila, že se válečná situace obrátila, že Ukrajina znovu převzala iniciativu a že Rusko je v defenzivě. Příčinou tohoto údajného obratu po čtyřech a půl letech ničivé války má být nová „zázračná zbraň“: drony, které s pomocí umělé inteligence poskytované společností Palantir a dalšími mohou vnést válku hluboko do ruského vnitrozemí a přesně ničit tamní ropné rafinerie a další kritickou infrastrukturu. Ruská ekonomika – zejména energetický sektor – je údajně vážně oslabena a válka, kterou Rusko zahájilo, nyní zasáhla samotnou zemi „plnou silou“.

I na bojišti podle těchto zpráv dosáhla Ukrajina značných úspěchů s autonomně fungujícími „zabijáckými drony“. Tyto drony jsou údajně schopny automaticky detekovat a zničit veškerý život ve vzdálenosti 30 kilometrů od frontové linie. Technologie tak údajně více než vykompenzovala nedostatek ukrajinských vojáků. Ruští vojáci naopak prý nyní platí vysokou cenu v podobě lidských životů, aniž by byli schopni předvést jakékoli vojenské úspěchy. To musí agresory vyčerpávat a nutit Putina uznat, že válku prohraje.

Tyto zprávy doprovázely mediálně působivé útoky dronů na Moskvu a Petrohrad. Není tedy divu, že západní mainstreamová média byla v posledních dvou měsících plná zpráv o vítězstvích. Někteří dokonce spekulovali, že Rusko vydrží už jen dalších šest měsíců; za možný byl považován i státní převrat v Moskvě. Strategicky důležitý Krym byl údajně ukrajinskými útoky z velké části odříznut od Ruska. Putin by nyní byl nucen usednout k jednacímu stolu jako poražený – a to za podmínek evropských členských států NATO, což by znamenalo ruskou kapitulaci. Zdálo se, že se jejich politika poskytování masivní vojenské, politické a finanční podpory Ukrajině vyplatila, přičemž zároveň odmítali jakékoli rozhovory, dokud nebude Rusko „sraženo na kolena“.

Je tomu ale skutečně tak? Nebo se snad ve skutečnosti obrátil vývoj ve prospěch Ruska?

Stačí si vzít k srdci varování generála Zalužného: válka s drony není příliš úspěšná a je až příliš nákladná. Jako bývalý vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil a současný velvyslanec v Londýně by to měl vědět. Podle proukrajinských válečných pozorovatelů „Dron-Bomber“ údajně Rusové nyní dosahují vysoké míry sestřelování ukrajinských dronů. Odvolání ukrajinského ministra obrany Fedorova pravděpodobně také souvisí s hrozícím neúspěchem války s drony. Upevňuje se poznání, že tento konflikt nelze vyhrát pouze válkou s drony?

To znamená, že rozhodující zůstává vývoj na bojišti. O vojenské patové situaci, o které hovoří západní média, však nemůže být ani řeč. Podle zprávy ukrajinského „Telegram kanálu“: „v červenci tohoto roku obsadily ozbrojené síly Ruské federace 728,45 km² území v zóně SVO (speciální operace), což představuje nejlepší výsledek od října 2024 … Tempo ofenzívy ruských ozbrojených sil se zvyšuje“. K ruským územním ziskům údajně došlo nejen na Donbasu, ale také v okolí Charkova a v Záporoží. Stále to probíhá pomalu, ale jedná se o válku na vyčerpání, jejímž primárním cílem je zničení nepřátelských ozbrojených sil. Mohlo by být tohoto cíle dosaženo dobytím posledních zbývajících opevněných obranných pozic kolem donbaských měst Slovjansk a Kramatorsk?

Ještě závažnější pro Ukrajinu je skutečnost, že její útoky dronů vedly k zatvrzení ruského postoje. Ruské vedení nyní otevřeně hovoří o válce – včetně války NATO proti Rusku – a konflikt výrazně vyhrotilo. V kruté logice války nyní ničení na Ukrajině daleko převyšuje to v Rusku. Dalším klíčovým faktorem je, že Ukrajina nemá žádnou výraznou protivzdušnou obranu a sotva se dokáže bránit proti masivním ruským útokům dronů a raket, zatímco intenzita ukrajinských útoků údajně slábne.

To již má své důsledky. Ukrajinské černomořské přístavy v Oděse a jejím okolí byly údajně tak silně bombardovány, že se Ukrajina fakticky stala „vnitrozemským státem“. Pokud jsou tyto zprávy správné, jednalo by se o těžkou ránu: dosud se přes tyto přístavy realizovalo přibližně 70 procent veškerého ukrajinského dovozu a vývozu, stejně jako 90 procent vývozu zemědělských produktů. Byly zničeny také klíčové mosty, jako je most Zatoka, který spojuje Oděsu s rumunskými černomořskými přístavy. Kromě toho jsou systematicky ničeny železniční a silniční spojení, čerpací stanice, elektrická rozvodná síť, průmyslová zařízení a sklady.

Evropské členské státy NATO mohou pro změnu této situace udělat jen málo – postrádají vojenské kapacity. Plány na rozmístění „koalice ochotných“ v Polsku či dokonce na zřízení bezletové zóny nad Ukrajinou jsou zcela nereálné. Spojené státy nedávno oznámily, že vedení centra NATO ve Wiesbadenu, které vojenskou podporu Ukrajině koordinuje, předají zcela do rukou evropských členských států NATO. Hovoří se dokonce o zrušení tohoto zařízení NATO, které je pro Ukrajinu klíčové. Navíc s eskalací války s Íránem již USA nemají téměř žádné zbraně k dispozici. O obnoveném vojenském zapojení USA do války na Ukrajině proto nemůže být ani řeč.

Již před nejnovější eskalací války existovaly jasné náznaky, že se ukrajinská armáda nachází ve značných potížích. Po nástupu do funkce v lednu hovořil ministr Fjodorov o přibližně 200 000 dezertérech; jiní poslanci dokonce uváděli výrazně vyšší čísla. Navíc se údajně asi dva miliony ukrajinských mužů vyhnulo povolávacím rozkazům. Ať už jsou přesná jakákoli čísla, poukazují na alarmující stav v rámci ukrajinských ozbrojených sil – situaci, kterou nelze napravit ani nuceným náborem na ulicích, ani, jak se nyní ukazuje, drony řízenými umělou inteligencí. Podobně i návrh, o kterém nyní EU diskutuje – v rozporu s mezinárodním právem odebrat status uprchlíka ukrajinským mužům, kteří uprchli, a poslat je zpět na Ukrajinu, aby čelili válce – je dalším důkazem beznadějnosti situace.

V květnu ukrajinský ministr sociálních věcí Denys Uljutin uvedl, že počet obyvatel v části země ovládané vládou klesl z 52 milionů (v době získání nezávislosti v roce 1991) na pravděpodobných 22 milionů. Z nich je přibližně 11 milionů příjemců sociálních dávek, převážně důchodců a válečných invalidů. Očekává, že počet obyvatel bude i po skončení války dále klesat, protože mladí muži – kteří byli dříve od vojenské služby osvobozeni – by následovali své rodiny na Západ. Nepředpokládá žádný významný návrat Ukrajinců žijících v zahraničí. K tomuto demografickému úpadku se přidává rostoucí chudoba, hluboké sociální nerovnosti, všudypřítomná korupce, astronomický veřejný dluh a hospodářský kolaps země.

S takovými prognózami je samozřejmě třeba zacházet opatrně. Zjevné selhání „dronové války“ při dosažení strategického zlomu by však mělo evropským členským státům NATO jasně ukázat, že na konci této eskalace, kterou jsme s takovou slávou doprovázeli, z Ukrajiny možná nevzejde vítěz, ale že se naopak postupně stává stále více zdevastovanou, vylidněnou a vykrvácenou zemí. To by nám mělo být důvodem k velkému znepokojení nad utrpením lidí na Ukrajině. Evropské členské státy NATO si musí položit otázku, zda pokračování války – které samy požadovaly a podporovaly – lze vůbec ještě morálně ospravedlnit.

Evropské členské státy NATO svými iluzemi o vítězství a zázračných zbraních Ukrajině pouze škodí a musí konečně založit svou politiku na realističtějším posouzení toho, jak se válka vyvíjí. Je proto na čase zvážit, co by se stalo, kdyby jednoho dne odpor ukrajinské armády selhal a Rusko dobylo i Charkov a Oděsu. Jakýkoli zbytek Ukrajiny, který by zůstal, by sotva byl životaschopný. Musí být v nejvyšším zájmu nejen Ukrajiny, ale i jejích západních podporovatelů zabránit tomu, aby se takový scénář odehrál. Ale jak?

To rozhodně nelze zastavit přímou vojenskou intervencí NATO. To by situaci jen výrazně zhoršilo – i pro Ukrajinu –, neboť takový postup by s sebou nevyhnutelně nesl riziko jaderné války, kterou nikdo nemůže vyhrát. Diplomacie proto zůstává jedinou realistickou možností. Po téměř pěti letech války je nejvyšší čas, aby evropské členské státy NATO aktivně usilovaly o dialog s Ruskem. Německo – vzhledem ke své roli nejsilnější země v EU, své geografické poloze a historické odpovědnosti – by mělo učinit první krok.

Aby bylo možné překonat zakořeněné pozice obou vlád, mohlo by být vhodné počáteční sblížení prostřednictvím iniciativy občanské společnosti, do níž by se zapojily respektované a vlivné osobnosti. Takový přístup by mohl po letech mlčení a vzájemné démonizace otevřít první, opatrnou cestu k obnovenému porozumění. Evropa potřebuje mír a trvalého míru lze dosáhnout pouze s Ruskem, nikoli proti němu.

Na to už nezbývá mnoho času.

Michael Sergius hrabě von der SchulenburgČesky (*1948) je německý politik, člen Evropského parlamentu a bývalý diplomat OBSE a OSN. V letech 2009 až 2012 působil jako nejvyšší představitel OSN ve Freetownu v Sierra Leone a vedl první integrovanou misi pro budování míru na světě. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2024 získal mandát v Evropském parlamentu za stranu Bündnis Sahra Wagenknecht (BSW). Má svou webovou stránkuČesky, kanál na YouTube a publikuje v četných německých médiích jako NachDenkSeitenČesky, Die Weltwoche, EmmaČesky (Alice Schwarzer), Heise.onlineČesky, MeerČesky, IPG JournalČesky, ManovaČesky a dalších.

Zpět na obsah

Memorandum VIPS MEMO: Dangerous Talk of Putin’s ‘Loss’ in Ukraine publikoval server Consortium News 28. srpna 2026

Nebezpečné řeči o Putinově „porážce“ na Ukrajině

Prezident Donald Trump při telefonickém rozhovoru s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Bílém domě dne 18. srpna 2025, předtím, než se v Oválné pracovně setkal s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a představiteli Evropy a NATO. (Bílý dům/Daniel Torok)

Vážený pane prezidente Trumpe,

deník The New York Times uvádí, že vyhlídky Ruska na Ukrajině jsou „bezútěšné“. Ředitel CIA John Ratcliffe to prý v úterý během své návštěvy v Moskvě vysvětlil ruským představitelům. Údajně je naléhavě vyzval, „aby uzavřeli dohodu, než se jejich vojenská a ekonomická situace ještě zhorší“.

Píšeme Vám pro případ, že byste se touto nejnovější komedií nechal oklamat. Domníváme se, že ji zinscenovali ti stejní „géniové“, kteří poradili prezidentu Joe Bidenovi, aby 13. července 2023 ve svém významném projevu v Helsinkách prohlásil, že Rusové na Ukrajině „válku již prohráli“.

Doporučujeme vám, abyste si to „dobře prověřil“, pokud se vám budou snažit prodat stejné zboží. Nic nemůže být dále od pravdy. Váš předchůdce byl zpravodajskými službami špatně informován. Máme podezření, že se vám od vašich vlastních poradců dostává stejného tendenčního zacházení. Mnozí z nich se totiž k riziku širší války s Ruskem kvůli Ukrajině zdají být nehorázně lhostejní.

Nabízíme vám, stejně jako jsme nabídli Bidenovi, následující připomínky:

— 3. prosince 2022: „Rusko spotřebovává munici poměrně rychle. Je to docela mimořádné. Máme dojem, že Rusko není v této fázi schopno samo vyrobit to, co spotřebovává.“ (Ředitelka Národní zpravodajské služby Avril Haines)

— 18. března 2022: „Rusko na Ukrajině prohrálo. Západ by měl tuto ruskou porážku uznat.“ (Anatol Lieven, Quincy Institute)

— 1. a 7. července 2023: „Putinova válka již pro Rusko představuje strategický neúspěch – odhalila jeho vojenské slabiny a jeho ekonomika bude na dlouhá léta vážně poškozena.“ (Ředitel CIA William Burns)

Církev expertů posledního dne

Dva novináři z New York Times, kteří se specializují na zpravodajské záležitosti, ve čtvrtek informovali, že tato nejnovější verze příběhu o tom, že Rusko již prohrálo, je „hodnocením současného ředitele CIA“. Poněkud udiveně varují, že navzdory tomu by to prezident Putin mohl ignorovat „a rozhodnout se pokračovat v boji“. Proč by to ale dělal?

„Šedá dáma“[1] a její zpravodajské zdroje se skutečně zdají být zcela zmatené tím, proč by měl Putin pokračovat v úsilí, když podle amerických úředníků a expertů začal prohrávat už před třemi a půl lety a stále prohrává. Je snad možné, že by se mýlili právě oni – a to strašně?

Tuto možnost odmítají, udělají kotrmelec, narovnají se a rozhodnou se vinit Putinovy poradce, kteří podle Timesů „neposkytli Putinovi upřímná hodnocení průběhu války a jejích ztrát“.

Pokud se zde jedná o černý humor, nám to vtipné nepřipadá. Masakr na Ukrajině si denně vyžádá stovky obětí.

Rusko metodicky postupuje v Donbasu podél fronty dlouhé tisíc mil, odolává útokům dronů na svou ropnou a civilní infrastrukturu díky vylepšenému odchytávání a pomocí drtivých leteckých útoků uvalilo praktickou blokádu na největší ukrajinský přístav, Oděsu. Nedostatek lidských sil a protivzdušných raket na ukrajinské straně znemožňuje, aby Ukrajina kdy získala ztracená území zpět, jak jste po svém setkání s prezidentem Putinem na Aljašce uznal.

Pane prezidente, pokud byste měl přístup k poctivým zpravodajským informacím založeným na realitě, mohl byste se sám rozhodnout, čí poradci měli za posledních pět let pravdu. A jakmile byste byl seznámen s realitou na zemi (i ve vzduchu), možná byste se rozhodl udělat vše, co je ve vašich silách, abyste katastrofu na Ukrajině ukončil.

Déjà Vu

Není to poprvé, co jsme prezidentovi doporučili, aby vyhledal nestranné rady s cílem zabránit zbytečné, katastrofické válce. Učinili jsme tak již několik hodin po zavádějící prezentaci Colina Powella před Radou bezpečnosti OSN dne 5. února 2003.

Dnes vám důrazně doporučujeme, abyste okruh svých poradců rozšířil, jak jsme tehdy naléhali na prezidenta George W. Bushe v našem prvním memorandu VIPS, které končilo tímto doporučením:

Poté, když jsme dnes sledovali ministra Powella, jsme přesvědčeni, že by vám prospělo, kdybyste diskusi rozšířil i mimo okruh těch poradců, kteří zjevně usilují o válku, pro niž nevidíme žádný přesvědčivý důvod a u níž se domníváme, že její nezamýšlené důsledky budou pravděpodobně katastrofální.

ZA ŘÍDÍCÍ SKUPINU ORGANIZACE VETERAN INTELLIGENCE PROFESSIONALS FOR SANITY (VIPS)

Fulton Armstrong, bývalý důstojník Národní zpravodajské služby (v. v.)

Marshall Carter-Tripp, diplomat (v. v.); ředitel odboru Úřadu pro zpravodajství a výzkum Ministerstva zahraničí

Philip Giraldi, CIA, operační důstojník (v. v.)

Matthew Hoh, bývalý kapitán Námořní pěchoty Spojených států (USMC) v Iráku a úředník diplomatické služby v Afghánistánu (spolupracovník VIPS)

Larry C. Johnson, bývalý důstojník CIA a Ministerstva zahraničí pro boj proti terorismu

John Kiriakou, bývalý důstojník CIA pro boj proti terorismu a bývalý vedoucí vyšetřovatel Senátního výboru pro zahraniční vztahy

Karen Kwiatkowski, bývalá podplukovnice amerického letectva (v. v.), v kanceláři ministra obrany sledovala, jak se vytvářejí lži o Iráku, 2001–2003

Douglas MacGregor, plukovník americké armády (v. v.) (spolupracovník VIPS)

Ray McGovern, bývalý důstojník pěchoty a zpravodajské služby americké armády a analytik CIA; referent CIA pro prezidenta (v. v.)

Elizabeth Murray, bývalá zástupkyně národního zpravodajského důstojníka pro severovýchod (NE) v Národní zpravodajské radě a politická analytička CIA (v. v.)

Scott Ritter, bývalý major námořní pěchoty USA; bývalý inspektor OSN pro zbraně v Iráku

Coleen Rowley, zvláštní agentka FBI a bývalá právní poradkyně minneapoliské divize (v. v.)

Sarah G. Wilton, velitelka, Námořní záložní síly USA (v. v.); Agentura vojenského zpravodajství (v. v.)

Ann Wright, plukovnice v záloze americké armády v. v. a bývalá americká diplomatka, která v roce 2003 rezignovala na protest proti válce v Iráku

Zpět na obsah

Analýza Petera Hänselera Why Russia Is Winning vyšla na serveru Forvm Geopolitika 28. srpna 2026

Proč Rusko vítězí

Tvrdé faktory

Mnoho nepřátel Ruska

Chce-li někdo určit, která strana ve válce zvítězí, může porovnávat, hodnotit a analyzovat nespočet faktorů. Západ vede kolektivně válku proti Rusku. Ukrajina je pouze platformou; západní Evropa je odrazovým můstkem pro NATO, EU a Spojené státy. Rusko tak čelí následujícím frakcím:

• Ukrajina jako platforma
• celé NATO
• celá EU
• Spojené státy

Rusko vojensky čelí 41 zemímČesky, které poskytují Ukrajině přímou vojenskou podporu proti Rusku – to je v dějinách světa bezprecedentní. Evropa se navíc nedomnívá, že vy ve válce s Ruskem již byla, což je názor, který lze oprávněně  zpochybnitČesky. Evropa předpokládá, že válka bude trvat ještě roky. Proto se domnívá, že Rusko bude trpělivě čekat, až bude na válku připravena.

Ruský postup

Rusko vojensky dokázalo, že je silou, se kterou je proti tomuto impozantnímu nepříteli třeba počítat. Mám na mysli  zprávy z fronty, které poskytují spíše faktické informace než propagandu. Faktem je, že se fronta na Ukrajině hroutí a postup ruských vojsk se ustálil a již několik týdnů se zrychluje. Poslední opevněná města, jako je Kramatorsk a Slavjansk, jsou Rusy krok za krokem obkličována. Ukrajinská protivzdušná obrana se prakticky zastavila, což Rusům umožňuje bombardovat frontu přímo ze vzduchu.

Druhá fronta – Rusko jako terč teroristických útoků – slouží jako ukazatel úpadku Ruska v očích Západu. Faktem je, že tyto útoky – jako například útoky na  Wildberries  a  Ozon – a na ruskou energetickou infrastrukturu sice mají rušivý dopad na život v Rusku, ale nijak neovlivňují vojenský průběh konfliktu. Navíc se Ukrajina v důsledku útoků na Rusko v posledních týdnech stala vnitrozemskou zemí. Přístav Oděsa je mimo provoz, což znamená, že Ukrajina ztratila jedinou efektivní trasu pro vývoz pšenice. Vzhledem k tomu, že Černé moře již neslouží jako obchodní cesta, Ukrajina ztratila více než 70 % své exportní infrastruktury.

Rozdíl v tom, jak Rusko a Ukrajina se svými vojáky zacházejí, je zřejmý – a šokujícím způsobem do očí bijící. V Rusku není poslán na frontu nikdo, kdo nechce bojovat. Každý měsíc se do služby na frontě dobrovolně přihlásí více než dost mladých mužů. Na Ukrajině jsou mladí muži doslova pronásledováni na ulicích, v kavárnách, sportovních klubech a ve školách a po táboře rychlého výcvikovu jsou posláni na frontu, aby zemřeli. Nyní jde Ukrajina o krok dál a brzy budou na frontu posílány ženy. Scott Ritter o tom bude brzy psát.

Ruská armáda dělá pro zraněné ruské vojáky vše, co je v jejich silách. Na Ukrajině kolují zprávy, že zranění ukrajinští vojáci se ošetření dočkají pouze tehdy, pokud si ho zaplatí. Navíc se objevují zprávy, že padlí ukrajinští vojáci jsou vlastními lidmi pohřbíváni v masových hrobech – jednak proto, aby důstojníci mohli i nadále pobírat platy mrtvých vojáků (na Ukrajině se platy vyplácejí prostřednictvím velitelů), a jednak proto, aby pozůstalým nemuseli vyplácet vdovské důchody. Zdá se, že o tom nikdo na Západě nemluví. To neznamená, že služba na frontě není pro ruské vojáky zničující – pro všechny je. Faktem však je, že ruští vojáci jsou motivovanější, což je předpokladem vítězství. Vědí, že jejich vojenské vedení a společnost dělají vše pro to, aby je ochránily.

Je těžké říci, jak daleko postoupí Rusko na západ. Odkazuji na mé komentáře v knize „Letní mír zemřelČesky“, kde jsme diskutovali o „maximálním řešení“, v němž by zůstal jen zbytek Ukrajiny a Polsko, Maďarsko a Rumunsko by získaly zpět svá bývalá území.

Zdroj: Fórum GeopoliticaČesky

Ekonomika

Sankční režim proti Rusku začal platit již v roce 2014. Od té doby Rusko podniklo první kroky k rozšíření svého zemědělského sektoru. Rusko se stalo nejen soběstačnými, ale také jedním z největších světových vývozců zemědělských produktů. V roce 2025 vyvezlo zemědělské produkty v hodnotě  41,6 miliard dolarů do 170 zemíČesky a je  lídrem na světovém trhuČesky  s pšenicí.

V únoru 2022 byla proti Rusku uvalena vlna sankcí s cílem co nejrychleji dostat zemi na kolena. Tento plán žalostně selhal a Rusko nejenže tuto ekonomickou válku přečkalo, ale také se mu podařilo svůj ekonomický výkon výrazně zvýšit. Evropa – a zejména Německo – musela sledovat, jak sankční režim poškozuje Evropu a Německo konkrétně; Německo jako průmyslové centrum ve své předchozí podobě je nyní minulostí.

Zdroj: MMF

Pro Rusko to bylo vyvažovací akt: na jedné straně udržet prosperující ruský soukromý sektor a zároveň postupně přecházet k válečné ekonomice. Jednou z největších výzev v tomto procesu bylo zabránit, aby se inflace způsobená západními sankcemi vymkla kontrole.

Elvira Nabiulina, prezidentka ruské centrální banky, udržovala – a nadále udržuje – klíčovou úrokovou sazbu výrazně nad mírou inflace, což se velice nelíbí investičně náročným ruským sektorům. Rusko je jediným industrializovaným národem na světě, který si takový režim úrokových sazeb může vůbec dovolit a udržovat, jelikož poměr dluhu Ruské federace k HDP je několikanásobně nižší než u západních zemí, které si prostě vyšší úrokové sazby nemohou dovolit. Prezident Putin své šéfce centrální banky důvěřuje – a právem.

Elvira Nabiullina – inteligentní a důsledná

V současné době je klíčová úroková sazba Banky Ruska na 14 procentech, zatímco sazba Federálního rezervního systému se pohybuje v rozmezí 3,50 až 3,75 procenta. Výnos desetiletých amerických státních dluhopisů je v současnosti 4,7 procenta a experti ve Spojených státech se obávají kolapsu trhu s dluhopisy, pokud desetiletý výnos vzroste nad 5,5 až 6 procent.

Efekt intervence „Twist“ iniciované Scottem Bessentem – která zahrnuje prodej krátkodobých amerických cenných papírů a nákup dlouhodobých dluhopisů – odezněl již po 24 hodinách. Celkový objem intervence dosahuje přibližně 28 miliard dolarů. Velikost trhu s americkými dluhopisy je přibližně 31 bilionů. To je 31 000 miliard. Je to kapka v moři, i když vezmeme v úvahu, že dlouhodobé americké dluhopisy – 10 let a více – tvoří pouze asi 20 % všech amerických dluhopisů.

Scott Bessent – zoufalý

V současné době platí americká vláda úroky ve výši přibližně 3,35 % ze svého vlastního dluhu ve výši 40 bilionů dolarů – tedy 1,340 bilionu, neboli dobrých 25 % z daňových příjmů ve výši  5,235 bilionu  (2025). To je již katastrofální. Pokud úrokové sazby porostou ještě více – a k tomu dojde – kolaps není daleko.

Existuje ještě jeden zajímavý vývoj. Během poslední velké finanční krize v roce 2008 probíhala mezi USA a Evropou čilá komunikace a koordinace. Tentokrát po ní není ani stopy. Většina zemí – včetně západních – se na trhu zbavuje amerických dluhopisů, aby si zachránila kůži; každý je sám za sebe: je nepravděpodobné, že bychom se ještě setkali s jakoukoli koordinací nebo loajalitou. Místo toho se Američané snaží tlačit na země, které drží velké množství amerických státních dluhopisůČesky – Japonsko, Spojené království, Čínu atd. – aby své dluhopisy neprodávaly. To nebude fungovat, protože Japonsko a Spojené království musí prodávat, aby ochránily své vlastní trhy, a Čína prodává americké státní dluhopisy od roku 2013 a od roku 2018 tempo zrychluje.

Jak vážná je situace pro USA, je patrné z Trumpovy citace z 21. srpna 2026, kdy v souvislosti se zeměmi, které prodávají americké dluhopisy, slovo od slova řekl:

Trump chce řešit všechny problémy silou – i proti přátelům

Konečným prostředkem je naše armáda. A pokud ji budeme muset použít, použijeme ji,

 

Prezident Trump, 21. srpna 2026Česky

Trump neupřesnil, jak ani proti komu vojenskou sílu v reakci na prodej dluhopisů použije. V této souvislosti to není důležité; prohlášení spíše pouze ukazuje, jak nervózní Američané jsou. Pokud se americký trh s dluhopisy zhroutí, stáhnou s sebou Američané celý západní svět.

Sankční režim zajišťuje, že Rusko není rizikům západního trhu vystaveno. Výše ​​popsaný kolaps by proto Rusko ovlivnil nanejvýš okrajově.

Výroba zbraní

Na rozdíl od Evropy Rusko k válečné ekonomice již přešlo. Tento přechod byl pro Rusko mnohem snazší než pro USA a jejich vazaly v NATO, protože všichni hlavní dodavatelé obranného materiálu jsou pod kontrolou ruského státu. NATO se omezuje na velkolepá prohlášení a přidělování velkých finančních částek. Zde odkazuji na citát Marka Rutteho ze společné tiskové konference s německým kancléřem Friedrichem Merzem 21. května 2025 v Bruselu. Tam Rutte uvedl následující:

I Mark Rutte dokáže být upřímný.

[Rusové] nyní vyrábějí, co se týče munice, za tři měsíce to, co celé NATO vyrábí za rok.

 

Mark Rutte, 21. května 2025Česky

Rusko dokázalo v loňském roce svou zbrojní produkci výrazně zvýšit, což odstup od NATO pravděpodobně ještě více prohloubilo.

Základní problém americké zbrojní výroby spočívá ve vlastnické struktuře obranného průmyslu. Americký vojensko-průmyslový komplex se nezabývá výrobou efektivních a vysoce kvalitních zbraňových systémů ve velkém množství, ale spíše vyděláváním velkého množství peněz. Celý svět viděl důsledky této situace v probíhajícím konfliktu na Blízkém východě. Za 40 dní války s Íránem Američané spotřebovali 50 % až 80 % svých celkových zásob, v závislosti na typu munice. Doplnění tohoto nedostatku jim bude trvat dva až osm let. To je známkou, že Západ jako celek v žádném případě není připraven na úspěšné vedení dlouhodobého vojenského konfliktu.

Rusko je soběstačné

Jednou z největších výhod Ruska je jeho soběstačnost. Energie: V roce 2024 Rusko vyprodukovalo 60,3 kvadrilionu BTU primární energie, ale spotřebovalo pouze 34,3 kvadrilionu BTU. Pokud jde o potraviny, Rusko má následující míru soběstačnosti:

• Obiloviny: 152,4 %
• Rostlinný olej: 260,2 %
• Ryby: 125,4 %
• Cukr: 107,1 %

Rusko se tak těší velmi vysoké míře strategické soběstačnosti.

Nicméně je také závislé na dovozu, zejména z Číny. Vzhledem k tomu, že Rusko s Čínou úzce spolupracuje a mezi těmito dvěma zeměmi existuje skutečné spojenectví, není to důvod k obavám. Důležité je, že je Rusko zcela nezávislé na kolektivním Západě.

Pokud jde o soběstačnost a vojenské schopnosti, vyhlídky Západu jsou bezútěšné: Navzdory tvrzením o opaku je Západ, pokud jde o zboží nezbytné pro vedení války, kolektivně závislý na zdrojích energie z Ruska a Blízkého východu, stejně jako na prvcích vzácných zemin z Číny; to nejsou podmínky nezbytné pro udržitelné přežití dlouhodobého konfliktu.

Měkké faktory

Společnost

Nakonec jsou však všechny vojenské a ekonomické argumenty v konfliktu rozhodující pouze tehdy, jsou-li spojeny s nejdůležitějším faktorem: ochotou zúčastněných lidí se za svou zemi skutečně postavit, bojovat a obětovat své životy.

Rusko

Aby toho bylo možné dosáhnout, lidé potřebují vědět, za co bojují: Rusové to vědí a hlavní roli v tom sehrál Západ svou bezuzdnou nenávistí k jejich zemi. Bojují za jednotnou, silnou, bezpečnou, odolnou a suverénní vlast.

V Rusku lze slyšet mnoho různých názorů na průběh války, včetně velmi skeptických ohledně intenzity a rozsahu konfliktu – viz například Karaganov[1], který tvrdí, že Německo, mimo jiné, ztratilo strach z ruských vojenských schopností a obhajuje jaderný úder proti Evropě jako odstrašující prostředek (Karaganovova doktrínaČesky). Strategie prezidenta Putina je jistě veřejně diskutována a kritizována. Putin, který inklinuje k deeskalaci, má svůj postup před několika dny schválený Dumou – a tedy i lidem –, ale poslanci Dumy také schváliliČesky tvrdší přístup s „větší odvahou“, i když to znamená vyšší počet obětí.

Tato diskuse probíhá před zraky veřejnosti a slouží jako potvrzení živosti veřejného diskurzu v Rusku. Taková diskuse o válečné strategii může probíhat pouze v jednotné zemi. Cílem je to, co spojuje lidi.

Na první pohled se to nezdá být velký problém. Jeho význam se vyjasní, když se podíváte na situaci soupeřů.

Západ

Hlavní složkou západní strategie je nenávist: nenávist k Putinovi, k Rusku, k Rusům, ke všemu ruskému, včetně ruské kultury. Na první pohled se jedná o primitivní a snadno proveditelnou strategii, jakou používali už nacisté. Nenávist však nerozkládá nepřítele, ale spíše ty, kdo tento sentiment šíří – západní společnost. Není udržitelné být neustále proti něčemu, pokud nevíte, za čím si sami stojíte. A to je problém, kterému západní společnosti čelí. Zároveň je to samotné tajemství úspěchu Rusů – to, co je dovede k vítězství. V tomto konfliktu vítězí ten, kdo kromě výše uvedených tvrdých faktorů prokáže i vytrvalost. Tu lze rozvíjet pouze tehdy, když člověk za něčím stojí z přesvědčení.

Sjednocující síla, která v Rusku roste, není na Západě patrná. Lidem naplněným nenávistí chybí energie k pěstování této sjednocující síly. Nenávist je ze své podstaty destruktivní a nemá žádnou pozitivní energii. Pokud člověk sleduje západní média, je zřejmé, že vůdci dotyčných zemí nedělají nic pro zlepšení života svého vlastního obyvatelstva. Na boj proti Rusku jsou vynakládány obrovské částky, zatímco se výdaje na vzdělávání a sociální službyČesky škrtají. Člověk se nemůže ubránit dojmu, že těm, kteří jsou u moci na Západě, na blahu obyvatelstva nezáleží.

Navíc: Je veřejným tajemstvím, že cílem Západu vždy bylo rozbít Rusko. Tyto plány jsou staré 200 let a přesto jsou dnes velmi relevantní – viz článek Reného Zittlaua z června 2023 „Plánované rozdělení RuskaČesky“. Z toho by měly prospěch obrovské konglomeráty (jako  Blackrock ), ale ne lidé na Západě, ani populace těchto umělých „nástupnických států“ Ruska, které by podle stávajících plánů byly neživotaschopné. Skupiny stojící za těmito plány vštěpují západnímu obyvatelstvu nenávist k největší zemi světa. Od milionů Západoevropanů se očekává, že za tuto věc položí život. Jak těžké je to sdělit, dokazuje skutečnost, že například v Německu by pouze 0,17 %Česky dotázané populace ve vojenském věku bylo ochotno sloužit v Bundeswehru.

Závěr

K vítězství v dlouhodobém konfliktu je zapotřebí mnoho faktorů. Kromě čisté vojenské síly hrají hlavní roli ekonomické faktory a nezávislost na globálním obchodu. Klíčový je však lid, který stojí za svou vládou a je ochoten touto cestou jít.

V každém z těchto bodů má Rusko výhodu. Lze jen doufat, že si to osoby s rozhodovací pravomocí na Západě včas uvědomí; jedině tak lze zabránit krveprolití, které by v historii nemělo obdoby.

Zpět na obsah

Rusko po neúspěšných jednáních s CIA zintenzivňuje kampaň na Ukrajině

Ukrajinští záchranáři se snaží uhasit požár v poškozeném nákupním centru po ruském leteckém útoku v Záporoží dne 28. 8. 2026 (Foto Darja Nazarova / AFP)

Zdá se, že Rusko překročilo fázi relativní zdrženlivosti, kterou v posledních týdnech zachovávalo, zatímco vyčkávalo, jak daleko je Washington připraven zajít, aby omezil eskalaci na Ukrajině.

Odpověď USA, soudě podle toho, co se odehrálo od návštěvy ředitele CIA Johna Ratcliffea v Moskvě 25. srpna, zřejmě Kreml nepřesvědčila.

V následujících dnech Rusko výrazně zintenzivnilo svou kampaň proti Ukrajině. Kyjev a další regiony čelily dlouhotrvajícím vlnám útoků dronů a raket, zatímco Moskva současně zvýšila tlak na energetickou infrastrukturu, logistické koridory a ukrajinské obranné pozice v Donbasu.

Minulý víkendČesky ruské síly vypustily více než 550 dronů. Moskva kombinuje útočné drony, návnady, balistické rakety a řízené střely ve snaze přetížit ukrajinskou protivzdušnou obranu a zvýšit ekonomické náklady na vedení války.

Rostou také pozemní tlaky v okolí Slovjanska a Kostiantynivky, klíčových bodů ukrajinského opevněného pásu v Doněcku. K oslabení pozic před rozsáhlejšími pozemními operacemi se využívá dělostřelectvo, kluzné bomby a drony.

To zatím neznamená průlom na frontě. Ruský postup zůstává v několika sektorech pomalý, ale zásadní změna spočívá v rozsahu a povaze tlaku: Moskva zřejmě dospěla k závěru, že již nemá dostatečné důvody zachovávat dosavadní míry zdrženlivosti.

Tato změna se časově shoduje s mimořádnou návštěvou Ratcliffea v Moskvě, kde se setkal s vysokými představiteli ruských zpravodajských služeb. S Vladimirem Putinem se přímo nesetkal, ačkoli Kreml potvrdil, že prezident byl později o podstatě jednání informován.

Podle dostupných zprávČesky Washington vznesl tři hlavní obavy: průběh války na Ukrajině, riziko, že eskalace by mohla nakonec zasáhnout země NATO – zejména pobaltské státy – a rostoucí vojenskou spolupráci mezi Ruskem a Íránem.

Poslední z nich nabyla zvláštního významu kvůli vývoji na Blízkém východě a dobře známému záměru Washingtonu propojit tyto dva konflikty.

Írán již roky dodává Rusku drony a technologie pro použití na Ukrajině. Washington se nyní obává, že tento vztah by mohl fungovat i opačným směrem, kdy by Moskva poskytovala Teheránu vojenskou pomoc, zpravodajské informace nebo kapacity, které by mohly posílit jeho pozici vůči Spojeným státům a Izraeli.

Ratcliffeova návštěva proto měla rozměr sahající daleko za hranice Ukrajiny. Jednalo se o pokus vytyčit červené čáry mezi dvěma mocnostmi, které se střetávají na několika frontách současně.

Návštěva také umožnila Moskvě přímo vyhodnotit americký postoj.

Během Ratcliffeova pobytu údajně Washington požádal Kyjev, aby se zdržel dálkových úderů proti Moskvě, Petrohradu a určitým ruským regionům. Tato žádost byla pravděpodobně čistě taktická: měla zabránit tomu, aby ukrajinská operace narušila misi ředitele CIA. Jinými slovy, nešlo o gesto dobré vůle, ale o zajištění toho, aby tento rozruch nezastínil snahy Washingtonu získat převahu.

To je pravděpodobně jeden z klíčů k ruskému výkladu.

Moskva již delší dobu naléhala na Spojené státy, aby objasnily, do jaké míry jsou připraveny povolit Ukrajině hluboké údery na ruském území. Kreml nadále ponechával otevřenou možnost, že by Washington mohl využít svého vlivu na Kyjev k omezení určitých operací.

Neexistují žádné veřejně dostupné důkazy o tom, že by Ratcliffe výslovně sdělil Moskvě, že Spojené státy odmítají kontrolovat Ukrajinu, ale neexistují ani náznaky, že by z tohoto setkání vzešla nějaká nová strukturální omezení pro Kyjev.

Z ruského pohledu mohla tato absence sama o sobě posloužit jako odpověď: Washington je připraven omezit určité útoky pouze dočasně za účelem ochrany diplomatické mise, ale dlouhodobě neomezuje operační svobodu Ukrajiny. Reakce Moskvy naznačuje, že Kreml dospěl k závěru, že nemá smysl dále čekat na gesta směřující k deeskalaci.

Rusko proto rozšířilo své útoky, zintenzivnilo tlak na ukrajinskou ekonomiku a opět zvýšilo náklady na válku pro Kyjev a jeho spojence, přičemž Evropané již přislíbili pomoc ve výši 220 miliard eur.

Hovořit o „totální válce“ je technicky vzato stále přehnané. Rusko si zachovává kapacity, které dosud nevyužívá v plném rozsahu, a nadále se vyhýbá konfrontaci s NATO, i když některé členské státy, jako například NěmeckoČesky, považují vojenský konflikt dříve či později za nevyhnutelný.

Poselství Moskvy je stále jednoznačnější: pokud Washington není připraven omezit Kyjev, Rusko využije větší část svých vojenských kapacit, aby tato omezení prosadilo silou.

Javier Villamor Cantera (*1987) je španělský novinář a analytik. Má dvojí titul v oboru žurnalistika a audiovizuální komunikace na CEU San Pablo University v Madridu. Předtím studoval biologické vědy na Complutense University ve stejném městě. Studoval v zahraničí v Německu, Francii, Anglii, Spojených státech a Kanadě. Má více než 17 let zkušeností v oblasti mezinárodní politiky, obrany a bezpečnosti. Působí v Bruselu jako konzultant, který poskytuje strategické pohledy na globální záležitosti, NATO a EU a geopolitickou dynamiku. Je členem redakčního týmu Brussels Signal, jeho analýzy lze nalézt rovněž na The European ConservativeČesky, Real Clear WorldČesky či na španělských La Gaceta de la Iberosfera, El DebateČesky či ActuallČesky. Je aktivní rovněž na Telegramu a X (Twitteru)

Zpět na obsah

Analýzu How Ukraine’s 40-Day Campaign Has Influenced Russia publikoval Blogger Billmon na svém Moon of Alabama 1. září 2026

Jak 40denní ukrajinská kampaň ovlivnila Rusko

24. června (úřadující) prezident Ukrajiny Vladimir Zelinskij oznámil 40denní kampaň:

„Schválil jsem 40denní operaci Služby s cílem ovlivnit agresorský stát a prosazovat ukončení války,“ napsal Zelenskij na Telegramu.

 

Ukrajina již měsíce vysílá vlny úderů středního a dlouhého doletu na cíle v Rusku nebo v oblastech ovládaných Ruskem, zaměřených především na ropný průmysl.

Kampaň byla zahájena v době, kdy byl život v Kyjevě stále relativně klidný. Ruské útoky se zaměřovaly na průmyslové areály, ale snažily se vyhnout civilním cílům. Ukrajinský dovoz a vývoz přes oděský přístav byly plně funkční. Celá země měla dostatečné zásoby energie.

Během kampaně ukrajinské síly použily drony k útokům na ruský ropný průmysl. Následovaly útoky na energetická zařízení na Krymu, v Moskvě a Petrohradu. Ukrajina brzy přidala na svůj seznam cílů všechna ruská lodní a přístavní zařízení v Azovském a Černém moři. V neposlední řadě začala útočit na čistě civilní cíle v Rusku, jako například sklady ruského Amazonu Wildberry.

Kampaň byla koncipována tak, aby ovlivnila ruskou politiku jakož iČesky příznivce Ukrajiny na Západě:

Lucevych naznačuje, že ukrajinské úspěchy v rozpoutání války proti Rusku – před 40denní kampaní a během ní – mohly přispět ke změně postoje Trumpovy administrativy k Ukrajině.
…
„Myslím, že to ukazuje, že se to děje kvůli ruské snaze dobýt Ukrajinu, a je to důležité pro strategické postavení ukrajinských sil v budoucnu, i když je to v tuto chvíli spíše symbolické.“

Zelenského kampaň však nezohlednila, že by Rusko mohlo reagovat a úder oplatit.

Reakcí na ukrajinské útoky na ruské rafinerie, jejichž cílem bylo způsobit Rusku dopravní problémy, byly útoky dronů na ukrajinské čerpací stanice. Více než 300 z nich bylo ruskými nálety dronů na východě země zničenoČesky. Ruské síly se navíc zaměřily na ukrajinské železnice. Dosud bylo zničeno nebo poškozeno téměř 500 lokomotivČesky.

Obě opatření stále více ztěžují doplňování zásob ukrajinských uskupení na frontové linii.

Na útoky na ruskou lodní dopravu v Azovském a Černém moři přišla rovněž odpověď.

Všechny lodě, které se snažily opustit ukrajinské přístavy nebo se k nim dostat, byly napadeny. Raketová a bombardovací kampaň zničila ukrajinské terminály pro vývoz obilí a další přístavní zařízení. Země je nyní prakticky vnitrozemská.

Hutní závody na Ukrajině byly uzavřenyČesky kvůli poškození a nedostatku exportních zařízení. Příjmy z exportu pšenice klesly téměř na nuluČesky:

Do konce srpna se lodní doprava v ukrajinských přístavech propadla z běžného tempa sedmi až osmi lodí denně na přibližně jednu. Ukrajinský vývoz obilí klesl začátkem srpna až o 75 % ve srovnání se stejným obdobím loňského roku, přičemž objemy mohly klesnout až na zhruba 4 miliony metrických tun.

Nejtvrdší odezvu však vyvolaly útoky na civilní sklady v Rusku. Rusko zahájilo ničivou kampaň na likvidaci ukrajinských skladů v Kyjevě a okolí. Bylo zničenoČesky přibližně 90 % komerčních skladovacích kapacit i jejich obsahu :

Ukrajina nečelí systémovému nedostatku základních potravin, a to i přes ruské útoky, které zničily přibližně 90 % skladových kapacit maloobchodních řetězců, uvedl ministr zemědělství a potravinářství Taras Vysockij během svého briefingu s novináři 28. srpna.
…
Tato slova přicházejí poté, kdy rozsáhlý ruský útok v noci zasáhl logistickou infrastrukturu v Kyjevské oblasti a poškodil nebo zničil distribuční zařízení využívaná několika předními ukrajinskými maloobchodními a spotřebitelskými společnostmi.

 

Mezi postiženými podniky byly Fora, Budynok Ihrashok, Comfy, Epicentr, Aurora, Silpo a Roshen, informoval 27. srpna Forbes Ukrajina s odvoláním na prohlášení vedoucích pracovníků společností.

Navzdory oficiálním tvrzením hlásilo několik velkých maloobchodních řetězců v Kyjevě nedostatek základního zboží.

Kromě všech škod způsobených v reakci na 40denní kampaň je nyní nová fáze ruského úderu opět zaměřená na energetické cíleČesky:

Ukrajinci žijící v Chersonu byli vyzváni k útěku poté, když Rusko zaútočilo na elektrárnu.

 

Na městskou tepelnou elektrárnu byly podle státní energetické společnosti Naftogaz svrženy čtyři klouzavé bomby, které zničily všechna její zařízení na výrobu tepla a energie.
…
Rozsah kampaně letos prudce vzrostl. Naftogaz začátkem srpna uvedl, že jeho zařízení se od začátku roku stala terčem 287 ruských útoků, což je více než za celý rok 2025 a více než během prvních tří let totální války dohromady.

Značně zesílená ruská letecká kampaň pokračuje. Kyjevská oblast je již více než 60 hodin pod nepřetržitým útokem. Chybí protivzdušná obrana proti raketám. Stará metoda sestřelování dronů kulomety již proti nejnovějším verzím rychlých dronů s proudovým pohonem nefunguje.

Zelenského 40denní kampaň proti Rusku byla velmi drahá. Drony s dlouhým doletem, které byly proti Rusku masově použity, byly zakoupeny za přemrštěné ceny. Kampaň byla financována okrádáním finančních rezerv ministerstva obrany určených na výplaty vojáků. Celkem v ukrajinském obranném rozpočtu na letošní rok chybí 27 miliard dolarůČesky:

25. srpna člen Výboru Nejvyšší rady pro národní bezpečnost, obranu a zpravodajství Sergej Rachmanin řekl Rádiu NV, že bývalý ministr obrany Mychajlo Fjodorov finanční situaci ministerstva zkomplikoval.

Fedorov 15. července shrnul své působení ve funkci ministra obrany a prohlásil, že jeho tým převzal ministerstvo bez rozpočtu a riskoval „vzít finanční prostředky z vojenských platů na konci roku a efektivně je investovat do dronů pro střední údery, FPV s optickými vlákny, nízkonákladového průzkumu, pozemních robotických systémů, stíhacích dronů a dronů pro hluboký úder“.

Čtyřicetidenní kampaň na „ovlivnění Ruska“ sice fungovala – i když ne zamýšleným směrem.

Místo aby se ruský lid nechal zatlačit do mírových rozhovorů, vzal to jako pobídku k ukončení války za jejich podmínek.

Zatímco Kyjev se poprvé během války ocitá pod trvalými útoky, situace na frontové linii se také stává nejistější. Ruské jednotky zřejmě nemají problém infiltrovat a působit kilometry za ukrajinskými liniemi.

Ukrajinská vojska uvízla v neřešitelných situacích bez východiskaČesky:

Čtyři ukrajinští vojáci strávili šest až téměř devět měsíců na stejné pozici v první linii poblíž Časiv Jar na východě Ukrajiny, sdělily jejich rodiny serveru Hromadske.

 

Jejich příbuzní žádají armádu, aby je stáhla zpět z pozice, kam je pod neustálým dohledem a útoky ruských dronů občas obtížné dodávat jídlo, pitnou vodu a palivo.

 

Ukrajinské Východní operační velitelství serveru deníku Hromadske potvrdilo, že čtyři muži – Vadym, Andrii, Valerii a Pavlo – zůstávají v bojové zóně poblíž Časiv Jar. Uvedlo, že budou mezi prvními, kteří budou nahrazeni, jakmile to podmínky na bojišti dovolí, ale pokus o rotaci nyní by vojáky vystavil neodůvodněně vysokému riziku.

Vzhledem k ruské palebné převaze je s podivem, že jsou tito muži stále ještě naživu.

Blogger BillmonČesky (pseudonym) je americký politický analytik, komentátor a vojenský expert. V roce 2002 začal publikovat na serveru Daily KosČesky, později založil vlastní blog Billmon’s Whiskey Bar, od roku 2004 pod názvem Moon of Alabama.

Zpět na obsah