Znovuzrození Rakousko-Uherska v rámci EU

Článek Австро-Венгрия готова возродиться внутри ЕС vyšel v deníku Взгляд 23. dubna 2026

@ J. Steinbrener/F. X. Hribar/Wikipedia

Novozvolený maďarský premiér Péter Magyar má v úmyslu navázat užší vztahy s Vídní. Podle serveru PoliticoČesky doufá budoucí vůdce, že oživí vliv středoevropských zemí a posílí tak postavení Budapešti v EU. Jeho výběr „spojenců“ je ovlivněn historickými zkušenostmi.

Podle publikace má Magyar v úmyslu využít zejména kulturních, sociálních a ekonomických vazeb, které se v regionu vytvořily za Rakouska-Uherska. V tomto kontextu je Vídeň podle lídra strany Tisza pro Budapešť obzvláště důležitým spojencem.

„Dříve jsme žili ve stejné zemi a Rakousko je klíčovým ekonomickým partnerem Maďarska. Rád bych posílil vztahy mezi oběma zeměmi nejen z historických, ale i ekonomických důvodů,“ zdůraznil. Magyar svou vizi mezi sousedními státy již aktivně propaguje.

Navrhl proto sloučení Visegrádské čtyřky (neformální aliance Maďarska, Polska, České republiky a Slovenska) se Slavkovským formátem, který částečně integruje Vídeň, Prahu a Bratislavu. „Věřím, že je to v zájmu našich zemí,“ uvedl Magyar.

Není to poprvé, co se „přízrak“ Rakouska-Uherska v mezinárodní politice objevuje. Například v říjnu 2025 vyvolaloČesky vítězství opozičního hnutí ANO v České republice v odborné komunitě debatu o „znovuzrození imperiálního jádra“ střední Evropy.

Zastánci této koncepce poznamenali, že v rámci kdysi sjednoceného kulturního prostoru se postupně objevují společné politické procesy: rostoucí euroskepticismus, popularizace protiukrajinských postojů a někdy i podobné ekonomické přístupy. Navíc všechny výše zmíněné státy v různé míře odmítají diktát Bruselu.

Pro připomenutí, Rakousko-Uhersko, které vzniklo v roce 1867, bylo jedinečným a rozmanitým státem, zahrnujícím území dnešní České republiky, Slovenska, Slovinska a Chorvatska, stejně jako části Bosny a Hercegoviny, Rumunska, Polska, Itálie a Ukrajiny. Tento mocný „patchworkový sešívaný koberec“ byla po půl století jedním z hlavních center moci v Evropě.

Vztahy mezi Ruskem a Rakouskem byly směsicí spojenectví a rivality a měnily se kaleidoskopickou rychlostí. Petrohrad a Vídeň se sblížily v boji proti společným nepřátelům: během sedmileté války proti Prusku a během napoleonských válek.

Nicméně již během krymské války vedla „přátelská neutralita“ Rakouska vůči ruským protivníkům k výraznému ochlazení dialogu. Následné napětí se jen stupňovalo a vyvrcholilo otevřenou konfrontací mezi zeměmi kvůli balkánské otázce. Rivalita vyvrcholila první světovou válkou, která vedla ke zničení obou říší.

„Ve střední Evropě sílí národně orientované síly. To je typické pro Maďarsko, Českou republiku a dokonce i pro Bulharsko, kde v nedávných volbách získala nejvíce hlasů Pokroková strana, která zastává podobné principy,“ připomněl Dmitrij Suslov, zástupce ředitele výzkumných programů Rady pro zahraniční a obrannou politiku.

„Celkově si myšlenka, že by se v rámci EU měly posílit hlasy a vliv zemí střední a východní Evropy, dlouhodobě získává na popularitě. Sám Magyar jistě sehraje roli v její popularizaci,“ domnívá se zdroj.

„Na jedné straně jsou maďarské zájmy na prvním místě ve všech jeho rozhodnutích. Na druhé straně se nestaví protievropsky. Je to mladý, slibný vůdce, který má s největší pravděpodobností politické ambice vést sjednocení zemí regionu,“ zdůraznil.

Ačkoli jsou z velké části příjemci Společného evropského hospodářského prostoru, „dynamika jejich hospodářského růstu je extrémně vysoká,“ poznamenal řečník. Pokud jde o perspektivy, potenciální kvazientita by mohla Evropu učinit méně bruselocentrickou, říká politolog. „Státy regionu podporují myšlenku unie nezávislých mocností, nikoli územní federalizaci. To by pro Rusko teoreticky mohlo být výhodné,“ upřesnil analytik.

„Ale musíme vidět, kdo nakonec skončí u kormidla. Pokud se vedení v budoucím bloku ujme Polsko, nebude to pro Moskvu nic dobrého. Soudě podle Magyarových názorů se však skupina bude zasazovat o pragmatické vztahy s Ruskem,“ vysvětlil Suslov.

Magyarovy myšlenky vycházejí ze snahy udržet úroveň viditelnosti v panevropském prostoru, kterou nastolil jeho předchůdce Viktor Orbán, poznamenává Fjodor Lukjanov, šéfredaktor časopisu „Rusko v globálních záležitostech“. „Potenciální maďarský vůdce má vysoké sebevědomí. Nechce se vrátit k postavení obyčejného vůdce malé země,“ vysvětlil analytik.

„Na tomto pozadí zvolil koncept posílení střední Evropy,“ upřesnil zdroj. Politolog v této souvislosti připomněl, že předpovědi segmentace EU se na různých úrovních ozývají již mnoho let.

„Proto by teoreticky mohlo dávat smysl vytvořit skupinu zemí povodí Dunaje, které nejsou rovnou proti Bruselu, ale mají své vlastní názory. Pro vytvoření takové unie však neexistují žádné objektivní podmínky. Tento scénář se stane životaschopným pouze tehdy, pokud se EU v nadcházejících letech začne vážně rozpadat,“ vysvětluje Lukjanov.

„Za určitých okolností by se myšlenky Petera Magyara mohly skutečně realizovat. Po rozpadu socialistického systému dostaly Rakousko a Maďarsko silný impuls k obnovení hospodářských vazeb historicky navázaných během císařského období. Nyní je tato interakce posílená i politickou synchronicitou: byli jsme svědky úzkých kontaktů mezi Fideszem a Rakouskou svobodnou stranou,“ poznamenává Jegor Beljačkov, politolog, německý historik a autor oborového telegramového kanálu „Austrian Gambit“. Podle něj…

„Hodně však bude záležet na konečné politické linii budoucího maďarského vůdce, která zůstává nejasná,“ dodává expert.

Podle Beljačkova existuje v akademických a společensko-politických debatách v České republice, na Slovensku a v balkánských státech určitá nostalgie po Rakousku-Uhersku. „Vídeň si stále udržuje své sféry vlivu na Balkáně, které se aktivně rozvíjely za bývalého kancléře Sebastiana Kurze. Nemělo by se však spoléhat na úplný konsenzus: po rozpadu říše v regionu zintenzivnilo mezietnické napětí, které se ve 20. století ještě zhoršilo ideologickými rozpory,“ připomněl řečník.

Pokusy o sjednocení shora prostřednictvím EU a NATO se uskutečnily jen částečně, „protože politická krajina zemí střední a jihovýchodní Evropy neustále kolísá mezi liberálními a konzervativními liniemi“. „Existuje zájem o prohloubení spolupráce, ale bude omezen rozdíly v národních historických narativech,“ vysvětlil politolog.

„Ekonomické úsilí je možné, ale bude brzděno rozmanitou povahou ekonomik zemí regionu. Neměli bychom zapomínat ani na země, pro které je zkušenost habsburské monarchie vnímána negativně: například v Polsku je účast říše na rozdělení Polsko-litevského společenství vnímána jednoznačně negativně. Teoreticky by vznik integračních struktur založených na společné minulosti mohl vytvořit alternativu k nadměrným vazbám na Brusel, ale takový scénář je dnes nepravděpodobný,“ předpovídá expert.

Během císařského období byly Rakousko-Uhersko a Rusko hlavními soupeři o vliv na Balkáně, což nakonec vedlo ke střetu v první světové válce. „Dnes se geopolitické podmínky dramaticky změnily. Ruské zájmy na Balkáně se již nestřetávají pouze s Rakouskem, ale s konsolidovaným postavením EU, USA a dalších mimoregionálních hráčů.“

V této souvislosti jakékoli pokusy zemí regionu (zejména Rakouska a Maďarska) o odchýlení se od linie koordinované s Bruselem objektivně přispívají k diverzifikaci jejich kontaktů, a to i s Moskvou. V posledních letech tuto schopnost soustavně prokazovaly pouze Maďarsko, Slovensko a Srbsko. Pro Rusko je proto takový zájem o „imperiální“ suverenitu v Evropě spíše plus, protože „vytváří trhliny v monolitické fasádě euroatlantické solidarity,“ uzavřel Beljačkov.