Milý Pepo!

Miloš Zeman na přátelském setkání pořádaném Klubem přátel Miloše Zemana v Brně v klubu Šelepova No 1, 2008

„Proč se tu tak izolujete a nejdete mezi lidi?“ zval jsem je mezi živě diskutující a neméně živě popíjející houfy. „Rád bych se také zapojil, ale bolí mě noha“ odvětil Miloš.

„Půjdeš do toho?“ dorážel jsem nedočkavě.

„Ještě nevím, dosud nejsem zcela rozhodnut“ odvětil váhavě, „sice mne neustále přemlouvají, ale na rozdíl od předešlých voleb jsem teď pouhým neznámým důchodcem z Vysočiny!“ podotkl nebývale sebekriticky a nezvykle skromě.

„Ty na to ale máš! Navíc nemůžeš nikdy prohrát! Když zvítězíš, budeš sice nucen kvůli funkci obětovat své zdraví a osobní svobodu a soukromí, budeš svázán protivnou kazajkou byrokratických povinností a nepříjemných formalit! Pokud ale náhodou prohraješ, tak si naopak zachováš zdraví, osobní volnost a vlastní nezávislost, nikým neomezovaný prostor pro své originální názory a záliby!“ útočil jsem dále.

„Když tedy nemůžeš chodit mezi ně Ty sám, tak já přivedu někoho k Tobě sem!“ navrhl jsem.

Zahlédl jsem kolemjdoucího Jiřího Paroubka a jal se jej usilovně přesvědčovat, že musí jít pozdravit Miloše. Rozpačitě odmítal, prý momentálně nejsou jejich vzájemné vztahy příliš ideální.

„Dnes je všechno zapomenuto, doba je zlá, proto nyní mluvit spolu musíte!“ vyvracel jsem za chodu jeho obavy, až se postupně nechal kMilošovi dovléct. Překvapený Miloš se sice této návštěvy nenadál, okamžitě však zapředl niť kamarádského rozhovoru.

Nepřekážel jsem a vydal se mezi davy lovit dalšího. Zdáli jsem zpozoroval VK smanželkou. Počkal jsem až domluví a potom je jako obvykle uctivě pozdravil:

„Ahoj Lívie, dobrý den pane prezidente!“

VK znepokojeně zvedl obočí a káravě na mne pohlédl, ale já jsem naléhal sprosbou dál:

„Pane prezidente, byl byste ochoten učinit dobrý skutek? Nachází se zde totiž jeden Váš kamarád, ale on asi není tak úplně Váš kamarád, možná, že je asi jen trochu přítel nebo určitě kolega; ale stejně by Vás rád přišel pozdravit osobně, avšak kvůli nemoci nemůže chodit; proto tedy vjeho zastoupení Vás nyní zdravím já; avšak zajisté by bylo zcela nejlepší, když jeho pozdrav vyslyšíte osobně! Já Vás kněmu hned dovedu!“

VK byl poněkud zmatený a vyvedený zmíry, ale, byť na mne stále nechápavě koukal se zjevnou vzrůstající nedůvěrou, nechal se k neznámému vést. Identifikoval ho, teprve až když jsme se kněmu zezadu neviditelně přiblížili. VK mu sportovně poklepal na záda a státnicky pronesl: „Miloši, zvedneš to po mně?“

Miloš se překvapeně obrátil, neočekávaného tazatele poznal po hlase.

„Václave, já pořád nevím, dosud jsem se definitivně nerozhodl,“ odvětil vyhýbavě.

„Miloši, Ty musíš! Kdo jiný, než Ty? Já jsem připraven podpořit Tě i veřejně!“ důrazně ho vyzval VK.

„Nejsem si jistý, zda by se jednalo o úplně nejvhodnější způsob,“ ostýchal se Miloš.

Déle jsem už nečekal a jal se chvatně shánět náležité občerstvení, adekvátní tomuto historickému okamžiku. Drze jsem předběhl celou frontu, vypůjčil si prázdnou bednu a začal do ní sázet skleničky vodky a poháry piva přímo od čepu.

Udivení hosté zpozorněli a zanedlouho se již celé houfy přesouvaly knám dozadu ke stolku, kde se o dosud netušených perspektivách spokojeně domlouvali oba přátelé. Výtečnou náladu pohotově upevnil velvyslanec novou lahví exkluzivní vodky. Najednou přicházeli další a další hosté, zvědaví novináři i významní potentáti. Během chvilky se tak těžiště výroční oslavy přesunulo od pódia a stánků knechodícímu Milošovi.

Nehodlám význam těchto historických okamžiků neúměrně zveličovat, avšak zůstane navždy pravdou, že od této doby Miloš své osobní rozhodnutí o vstupu do kampaně již nikdy nezpochybnil.

Současně se domnívám se, že se tehdy nejednalo o pouze nahodilý projev nebývalé vstřícnosti a mimořádné velkorysosti dosluhujícího prezidenta; ale že to byl přesvědčivý výraz jeho nezastupitelné osobní odpovědnosti před historií, nepsané povinnosti skutečného státníka pomoct vlasti nalézt za sebe též adekvátního nástupce!

Ing. Jan Šolta, CSc. (*1946) vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Někdejší disident byl členem štábu Miloše Zemana. Přednášel ekonomii na několika univerzitách, dnes v důchodu. Označuje se za přítele Jana Palacha. Věnuje se zejména historii konce sovětského bloku a převratu 17. listopadu. Své příspěvky publikuje zejména na serveru Vaše věc, kde má i svůj blog, ale i na dalších jako Právě dnes nebo Nová republika. Je rovněž spoluautorem sborníku Olina Jurmana Převrat – Pravda, fámy a lži o 17. listopadu.