Sloupek vyšel v deníku Právo 26. května 2026, titulní foto topky.sk
Súčasný predseda Sudetonemeckého krajanského združenia Bernd Posselt (druhý vpravo) sa rozpráva s ľuďmi na podujatí, ktoré je súčasťou zjazdu Sudetonemeckého krajanského združenia v Brne (Zdroj: TASR/AP/Petr David Josek)
Když namítáme, že ti lidé, kteří přijeli letos do Brna, v době druhé světové války ještě nebyli na světě, odpo vídají stereotypně, že „jejich“ zločiny nesmějí být nikdy za pomenuty.
Zkrátka, být sudetským Němcem (a vlastně jakýmkoliv Němcem) je u těchto lidí jakýsi dědičný hřích, který se odčinit nedá. Je pak ale otázka, zda by nechtěli protestovat třeba také proti Švédům, kteří, jak známo, za třicetile té války zpustošili velkou část Čech i Moravy a v létě 1645 obléhali Brno.
Nejméně po dvě generace byloveřejné mínění masírováno příběhy o „zlých sudetských Němcích“, kteří se chtějí vrátit do pohraničí, aby se zmocnili svých někdejších chalup. V období komunistického režimu byl tento obraz navíc naroubován na obraz „německých revanšistů“ ve Spolkové republice, kteří nemyslí na nic jiného než na novou agresi proti Českoslo vensku. Jedině ve spolupráci s hrdinnou Rudou armádou, která nás už jednou zachránila v roce 1945, můžeme to nebezpečí odvrátit.
Bez ohledu na oficiálně proklamovaný „proletářský internacionalismus“ nám byl ve skutečnosti vštěpován protiněmecký šovinismus. Ne každý se dokázal v dospělém věku od tohoto ideologického balastu osvobodit.
Ani po roce 1989 se bohužel obraz sudetských Němců ještě poměrně dlouho pod statněji neměnil: nikdo lidem neřekl, že dějiny nejsou černobílé a že zločinů se dopouštěly obě strany. Není přitom žádnou omluvou, že ty nacistické byly větší a přišly jako první: to, že se někdo choval jako zvíře, nedávalo nikomu právo chovat se také tak.
O pogromech na sudetské Němce bezprostředně po válce se za soialismu muselo mlčet. Tabuizován byl i osud našich někdejších krajanů v Německu, kteří přišli o veškerý majetek. Byli rozmístěni po celém Německu, dostávali se do oblastí, kde lidé hovořili úplně odlišným dialektem, měli jiné zvyky a na přistěhovalce se dívali s nedůvěrou.
V prvních letech navíc vůbec nebylo jasné, jak je to s je jich německým občanstvím… Asi milion Němců byl vystěhován do sovětské okupační zóny Německa, tedy do pozdější NDR. Zde se na rozdíl od Spolkové republiky nesměli sdružovat a hromadně stýkat a byli často terčem různých podezření a také sledování ze strany tajné policie Stasi.
První krok byl letos v Brně učiněn, ale je třeba pokračovat dál. Bylo by dobře, kdy by se sjezdy sudetoněmeckých krajanů konaly v české republice pravidelně.
Aby všichni viděli, že ve skutečnosti máme díky společnému životu v jedné zemi mnohem více společného, než se na první pohled zdá.
Jan Rychlík (*1954) je český historik a odborník na moderní dějiny slovanských národů. Historii vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na Univerzitě sv. Klimenta Ochridského v Sofii. Mezi léty 1979 a 1991 postupně pracoval v Ústavu pro folklór Bulharské akademie věd, v Záhorském muzeu ve slovenské Skalici a v Zemědělském muzeu Ústavu vědeckotechnických informací pro zemědělství (ÚVTIZ) v Praze. Poté se stal vědeckým pracovníkem Ústavu T. G. Masaryka a později Masarykova ústavu a archivu Akademie věd České republiky, kde působí dodnes. V roce 1992 působil jako poradce premiéra České republiky Petra Pitharta. Přednáší na Oddělení moderních a soudobých dějin FF UK. Badatelsky se specializuje na moderní české a slovenské dějiny a na problematiku vývoje balkánských národů. V roce 2024 obdržel Řád bílého dvojkříže III. třídy za rozvoj vztahů mezi Českem a Slovenskem a Cenu Miroslava Ivanova za celoživotní dílo v literatuře faktu. Je autorem dlouhé řady knih, poslední Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918-1946 (2016) a Československo v období socialismu 1945-1989 (1920). Své příspěvky publikuje zejména na portálu Novinky.cz.
Související:
… klišé o nacistické okupaci a o tom, že sudetští Němci rozbili republiku.
Nacistická okupace není klišé, ale nesporný fakt.
Uznávám, že není tak úplně pravdou, že všichni sudetští Němci rozbíjeli republiku. Byli to však Němci – členové Henleinovy Sudetoněmecké strany (která se později spojila s NSDAP), kteří dosáhli odtržení Sudet od ČSR a jejich připojení k Říši.
„Protiněmecký šovinismus“ je zcela pochopitelný, uvážíme-li obludnost nacistických zločinů, páchaných v celé Evropě.
Po roce 1989 se pro změnu začala prosazovat rusofobie – protiruský šovinismus, který se stal oficiálním krédem.
…díky společnému životu v jedné zemi … co myslí pan Rychlík „jednou zemí“? Pokud jde o geografickou oblast v ČR, označovanou jako „Sudety“, tak tyto byly součástí nejprve Rakouska-Uherska, pak ČSR, pak Velkoněmecké říše, pak opět ČSR / ČSSR / ČSFR a nyní jsou částí Česka.
Pořádat Sudetoněmecké sjezdy častěji zcela postrádá smysl. Českové/* se již dávno smířili – cituji Jiřího Pondělíčka, člena předsednictva ČSNS:
http://www.csns.cz/jak-je-to-tedy-s-tim-smirenim-255
… je zřejmé, že v obecné rovině je česká společnost dávno usmířena a debaty o poválečných událostech považuje za věc historického bádání. Detaily v textu smluv řeší málokdo a vztahy obou zemí jsou vnímány jako standardní ovšemže s kritikou určité závislosti české ekonomiky na té německé. Z českého hlediska tedy, co se minulosti týče, není co řešit.
Tím spíš se jeví jako naprostá zrůdnost akce spolku Meeting Brno, pořádaná ve jménu jakéhosi smíření. Výsledek je, jak se logicky dalo čekat, právě opačný. Vzhledem k tomu, že se taková snaha stále opakuje, je zřejmé že o smíření tady vůbec nejde. Už jen to, že v pozadí nalézáme stejná jména jako v minulosti a navíc také příznivce nechvalně známých neziskovek jako jsou třeba Milion chvilek nebo Štít demokracie. Přítomnost představitelů nejen krajanských spolků ale i veřejná podpora představitelů bavorské a spolkové vlády je pak zcela skandální. Ne, to není smíření. To je manifestace nadřazenosti a podřízenosti a podpora opozice vůči současné vládě, tedy jasné vměšování. Evidentní mocenské zájmy.
Pokud by tedy organizátorům šlo o smíření, nepořádali by provokační akce a pokud by o smíření šlo krajanským spolkům, tak by se přeorientovali na zájmovou kulturní činnost a opustili politickou náplň své činnosti a nenapadali právní řád naší republiky. A pokud by o smíření šlo některým našim politikům typu P. Fialy nebo P. Pavla, nepodporovali by veřejné akce , oprávněně a logicky budící pohoršení velké části občanů České republiky.
— —
/* Českové jsou všichni obyvatelé Česka, bez ohledu na to, zda jde o Moravany, Čechy nebo Slezany. Je to pomník Miloše Dokulila, profesora na fakultě informatiky, katedře informačních technologií Masarykovy univerzity v Brně (vyučoval filosofii vědy a jazyka).
https://blisty.cz/authors/681-milos-dokulil
Tento Miloš Dokulil se velmi zasazoval o zavedení slova Česko jako názvu pro celou Českou republiku, aby se tak odlišil pojem Čechy od celého území ČR. Snaha zajisté chvályhodná, ale nedotažená do konce. Máme-li Česko, pak jako logicky následný krok musí vzniknout Českové.
Proč ne „Česko“?
30. 6. 2015 / Miloš Dokulil
https://blisty.cz/art/77978-proc-ne-cesko.html
„Země česká“, aneb „Český hokejový tým“, ale ne Česko?
17. 4. 2015 / Miloš Dokulil
https://blisty.cz/art/77151-zeme-ceska-aneb-cesky-hokejovy-tym-ale-ne-cesko.html
Moravané, vy nejste Čechy?
7. 4. 2017 / Miloš Dokulil
https://blisty.cz/art/86385-moravane-vy-nejste-cechy.html
A tady jsme u perličky Sudetoněmeckých dnů v Brně, kde výraznou roli hrály také moravské motivy. Někteří účastníci oblékli trička s česko-německými nápisy „Moravané pro smíření / Mährer für Versöhnung“ nebo „Morava se smiřuje / Mähren versöhnt“. Na zádech jednoho z triček se objevil také nápis „Morava rozkvétá / Mähren blüht auf“ s motivem kvetoucí větvičky.
Sudetští Němci jaksi zaspali dobu a nezaznamenali skutečnost, že žádná Morava v Česku ve skutečnosti neexistuje. Morava není na mapách, není zohledněna v členění státu a jako historická samosprávná země byla zrušena v rove 1949.
Pokud se někdo prohlásí za Moravana, je na něj upírán pátravý zrak a je mu obratem přidělena nálepka „moravský separatista“.
Vláda Česka a všechna její ministerstva se stydí za znak Moravy a používají takzvaný „malý“ státní znak, který obsahuje – jak jinak – jen českého lva – viz Nejen pěticípá hvězda, ale další obávané symboly.
https://www.disput.blog/nejen-peticipa-hvezda-ale-dalsi-obavane-symboly/