Evropa, srpen 2026

Obsah:

  1. Alfred de Zayas: Nadcházející referendum o členství Islandu v EU
  2. Russia Today: Merz připravuje tajný plán na přesun německých vojsk k ruským hranicím, tvrdí média
  3. Drago Bosnić: NATO brzy zdvojnásobí americké sdílené jaderné hlavice a rozmístí je ve Finsku, Polsku a Litvě
  4. Adrian Korczyński: Bulharská základna Bezmer a logika americké mocenské projekce

Co se vleče, neuteče

Titul článku představuje přísloví, které se používá jako uklidňující reakce na obavy způsobené například dlouhým čekáním na výsledek, rozhodnutí, včetně ukončení bojů na Ukrajině.

Čtenáři s pamětí si vzpomenou na stejnojmennou písničku sboru Lubomíra Pánka zpívanou nedávno zemřelým nekorunovaným králem české dechovky, Josefem Zímou (1932-2025). Nebo knihu Honzy Volfa, ve které je psáno: Je pravda, že co se vleče, nikam neuteče, a že lepší je bejt vzpřímenej než zůstat zasněnej a celej život vkleče.

Budoucnost Střední Evropy

Pod záštitou a se závěrečným projevem J. E. Kardinála Dominika Duky, oddaného tradiční církvi a jedné z těch osobností, které současná církev potřebuje jako sůl, se ve dnech 13. až 15. října 2023 konala v Praze v Hotelu Pyramida v pořadí druhá konference „Budoucnost střední Evropy“. Konferenci otevřel a uzavřel Tomáš Kulman, hlavní organizátor a předseda Patrimonium Sancti Adalberti.

Slované nejsou otroci!

(Jak husitství přišlo z Novgorodu, reformace z Bosny atd.)
Žijeme v době, která se začíná podobat minulému režimu – v tom, že člověk působící ve veřejném prostoru se prodírá džunglí více či méně nebezpečných tabu. Jedním z nich je slovo slovanství. U svého známého, „insidera v mainstreamu“, jsem tohle slovo viděl na interním seznamu slov v jejich periodiku nepublikovatelných. Slovanství dnes dráždí o to víc, že válka, která nám (zatím co do dodávek a ekonomických důsledků) začíná přerůstat ve válku světovou, je válkou Slovanů proti Slovanům.

V roce 1968 k nám tanky nepřijely kvůli liberalizaci. Stál za tím náš požadavek, který je nebezpečný ještě dnes.

Hlavním důvodem vpádu byl nejdrzejší požadavek Pražského jara 1968: požadavek vyhlášení neutrality (který se v červenci 1968 ještě znásobil po pražské státní návštěvě jugoslávského prezidenta Tita, který dokud žil, si neutralitu hájil a uhájil, což jak se ukázalo z vývoje po jeho smrti – bylo velmi prozřetelné…), nedodržování vojenských dohod a riziko snížení odběru zbraní, což je i pro rozpočet velmocí kšeft, který se nedá ohrožovat beztrestně. Zejména jedná-li se o zbraně nejdůležitější: zbraně jaderné.